Verze z 7. 12. 2016, 13:07, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky) (Holoubková přesunul stránku ČEŘOVSKÝ František 21.3.1881-0.0.1962 na ČEŘOVSKÝ František 21.3.1881-1962 bez založení přesměrování)

ČEŘOVSKÝ František 21.3.1881-1962

Z Personal
František ČEŘOVSKÝ
Narození 21.3.1881
Místo narození Bukovina u Nové Paky
Úmrtí 1962
Povolání

44- Právník

73- Uměnovědec nebo historik umění
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136697

ČEŘOVSKÝ, František, * 21. 3. 1881 Bukovina u Nové Paky, † 1962 ?, právník, advokát, sběratel umění

Po studiích práv (JUDr. 1905) si v Praze založil vlastní advokátní praxi. Díky četným stykům v uměleckých kruzích si záhy našel klientelu a téma v §129 (o smilstvu proti přírodě), zejména v otázce trestnosti homosexuality. Byl přesvědčen o jejím vrozeném původu a pokusy o léčení sexuální orientace či trestání homosexuálních styků považoval za zvrácené a odporující lidským právům. 1919 publikoval v časopisu Právník rozsáhlejší studii o této problematice a vyjádřil názor, že nová, klerikálně nezatížená republika by mohla dosavadní homosexualitě nespravedlivé zákony změnit. V tomto přesvědčení jej utvrdilo zřízení sexuologického ústavu na pražské lékařské fakultě v čele s F. Pečírkou (1920). Záhy Č. začal spolupracovat i s Hugo Bondym a společně s dalšími připravil nový návrh příslušných ustanovení trestního zákona, nadšeně přijatý na mezinárodních konferencích, ale (přes účast obou jako expertů příslušných ministerských komisí) nikdy neschválený parlamentem. Přesto Č. i nadále osvětově působil formou přednášek i publicisticky, polemizoval s odpůrci (zejména soudními lékaři F. Hájkem a V. Slavíkem) a mnohokrát u soudu zastupoval obviněné ze smilstva, mj. autora první české knihy o homosexualitě (1924) F. Jelínka.

Ačkoli Č. nebyl homosexuálně orientován (měl manželku a dva syny), snaha pomáhat neprávem poškozovaným ho přivedla i do organizací, v nichž se homosexuálové sdružovali. Byl členem redakční rady (1932–35) a aktivním přispěvatelem časopisu Hlas. List pro sexuální menšinu, v polovině třicátých let jednoho z mála periodik svého druhu na světě, spolu s H. Bondym též působil v přípravném výboru Československé ligy pro sexuální reformu. Za okupace se veřejně neangažoval, ale pod jejím dojmem vstoupil po válce do KSČ a již 1946 se opět snažil prosadit své návrhy do trestního zákona. Připravovaná redukce sexuálních trestních činů ovšem byla 1950 na poslední chvíli odvolána s odkazem na sovětskou praxi (v SSSR byla homosexualita trestná až do 1991). V polovině padesátých let předal praxi ze zdravotních důvodů synu Miloši Č. Ještě se ale dožil přijetí nového trestního zákona 1961, který trestnost homosexuality zrušil.

Měl mnoho známých v uměleckých kruzích (přátelil se mj. s Jiřím Karáskem ze Lvovic), byl znám též jako znalec a sběratel moderního výtvarného umění. Jeho bohatá sbírka, 1960 převzatá státem, byla v restituci navrácena Č. potomkům.

D: §129 (b). Příspěvek k naléhavé reformě trestního zákona, in: Právník 58, 1919, s. 166–200; K otázce trestnosti homosexuality, 1925; Život a osobnost Bohumila Kubišty ve vzpomínkách současníků, 1949.

L: Osudová zalíbení. Sběratelé moderního umění 1, 1900–1996. Katalog výstavy NG v Praze, 1996, passim; L. Slavíček, Sobě, umění, přátelům. Kapitoly z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě, 2008, rejstřík; F. Schindler, F. Č., otec boje za dekriminalizaci homosexuálů v Československu, in: Souvislosti 14, 2003, s. 70–79.

Jiří Martínek