ČEŠKA Jan ?-?23.10.1551: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ČEŠKA Jan 1499-1551 na ČEŠKA Jan ?-?1551 bez založení přesměrování)
m (Holoubková přesunul stránku ČEŠKA Jan ?-?1551 na ČEŠKA Jan ?-?23.10.1551 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 7. 12. 2016, 13:30

Jan ČEŠKA
Úmrtí před 23.10.1551
Místo úmrtí Pardubice
Povolání

49- Náboženský nebo církevní činitel 50- Náboženský publicista

64- Překladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45088

ČEŠKA, Jan, * ?, † před 23. 10. 1551 Pardubice, humanista, kněz, spisovatel, pedagog

Konkrétní zmínky o jeho životě se v pramenech vyskytují od doby, kdy se 1490 stal na deset let (do 1500) vychovatelem Jana a Vojtěcha, synů Viléma z Pernštejna. Literatura podle Č. testamentu, v němž odkázal velkou část svého majetku příbuzným do Načeradce, dedukuje, že odtud patrně pocházel. Z podnětu Pernštejna, který kladl vysoké požadavky na vzdělanost, vznikala na jeho dvoře výchovná literatura, vedle Naučení rodičům a jiných prací i Č. proslulé dílo Kníha výborná a člověku všelikterakého věku i stavu k čtení velmi užitečná z písem velmi starodávných pohanských mudrcuov vybraná… Pro Pernštejnovy syny je připravil původně v latinské podobě jako výbor ze starověkých klasických autorů a jako výběr z díla Petrarky s důrazným výchovným cílem. V úvodu spisu nastínil Č. svůj záměr. Bylo jím nahradit knížky lidového čtení, kroniku o Meluzíně, Gviškardovi aj., kvalitní edukativní četbou. Tato tehdy oblíbená zábavná četba neodpovídala Č. pedagogickému záměru, a proto ji odsoudil. Kde jako autor nabyl tak vysokého vzdělání, jež jeho dílo prozrazuje, není známé. Popularita spisu Č. posléze přiměla, aby je přeložil do češtiny a zpřístupnil širšímu čtenářskému publiku. Překlad, který na svou dobu vykazoval vynikající kvalitu, vydal 1529 v Plzni. Po 1530 hledal Č. v době pobytu v Pardubicích pro sebe nové uplatnění. Nabídku Kutnohorských 1531, aby u nich přijal faru, ale nerealizoval. Téhož roku odešel do Prahy, kde se stal kazatelem v Betlémské kapli a byl přijat do konsistoře podobojí. 1534 je uváděn jako správce fary u sv. Jiljí v Praze. O rok později byla jeho působnost jako děkana doložena opět v Pardubicích (do 1541). Děkanství obdržel 1538 od svého někdejšího žáka, syna Viléma z Pernštejna, Jana. Od 1541 byl zámeckým kaplanem v rodině Pernštejnů a Janovým rádcem v duchovních záležitostech. Doprovázel ho na cestách i při diplomatických jednáních.

Po Č. smrti byl spis v 16. století ještě dvakrát reeditován s pozměněnými tituly, v literatuře obvykle uváděn pod názvem Řeči a naučení hlubokých mudrcuov… Část knihy zveršoval Šimon Lomnický z Budče ve své práci Instrukcí mladému hospodáři (tiskem 1586). Dílo humanisticky vzdělaného kališnického kněze popularizující podle soudobých latinských výborů z antických autorů klasickou vzdělanost bylo pro čtenářské vrstvy znovuobjeveno v době obrození. 1786 je k tisku připravil F. F. Procházka pod názvem Příkladné řeči a užitečná naučení … vybraná z kněh hlubokých mudrcův… pro pražské nakladatelství J. J. Diesbacha. 1844 vydal tuto čítanku antické moudrosti s titulem Základové moudrosti a opatrnosti čili pravidla vezdejšího života… F. S. Bezděka s předmluvou P. J. Šafaříka v pražském Calveho nakladatelství. Poslední reedici připravila M. Nedvědová 1982 s názvem Řeči a naučení hlubokých mudrců.

D: Knihopis č. 1782–86.

L: F. Ruth, Kronika královské Prahy 2, 1903–04, s. 329; J. Máchal, K staročeské povídce o „Perytonovi“, in: Časopis pro moderní filologii 1, 1911, č. 5, s. 396–399; SDLČ, s. 54; DLČ 1, s. 552; SČF, s. 91; OSN 6, s. 667; MSN 1, s. 1133; PSN 1, s. 466; M. Nedvědová, J. Č.: Řeči a naučení hlubokých mudrců, 1982; J. Kolár, Dosud nepovědomý souběžec českých národních humanistů?, in: Listy filologické 107, 1984, č. 1, s. 19–28; M. Kopecký, Český humanismus, 1988, s. 84–85; P. Voit, Instrukcí hospodáři mladému Šimona Lomnického z Budče, in: Miscellanea oddělení rukopisů a vzácných tisků, sv. 4/1 (1987), 1988, s. 3–30; LČL 1, s. 496–497 (kde další literatura).

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová