ČECHURA František 7.5.1887-7.8.1974: Porovnání verzí

Z Personal
(ČECHURA_František_7.5.1887-7.8.1974)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 7.5.1887
 
| datum narození = 7.5.1887
−
| místo narození = Plzeň-Skvrňany
+
| místo narození = Skvrňany (Plzeň)
 
| datum úmrtí = 7.8.1974
 
| datum úmrtí = 7.8.1974
 
| místo úmrtí = Ostrava
 
| místo úmrtí = Ostrava
Řádka 13: Řádka 13:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>František ČECHURA
+
}}
 +
'''ČECHURA, František''', ''* 7. 5. 1887 Skvrňany (Plzeň), † 7. 8. 1974 Ostrava, báňský odborník, geodet, geofyzik, pedagog''
 +
 
 +
Po dokončení gymnázia v Plzni studoval na Vysoké škole
 +
báňské (VŠB) v Příbrami 1906–10 obor horního inženýrství,
 +
1910–11 obor hutního inženýrství. 1911–18 působil
 +
v železnorudných dolech Pražské železářské společnosti
 +
v Nučicích jako provozní inženýr a pak závodní, krátce též
 +
ve vápencových lomech v Mořině u Karlštejna a v černouhelných
 +
dolech na Plzeňsku. 1919–20 byl závodním na dole
 +
Středočeského těžařstva v Mníšku pod Brdy. 1919 získal na
 +
VŠB doktorát (Dr. mont.), současně byl povolán na VŠB
 +
jako docent katedry důlního měřictví a geodézie (od 1921
 +
mimořádný profesor a vedoucí katedry, 1927 řádný profesor).
 +
Jako jeden z mála pedagogů z Příbrami na VŠB zůstal
 +
i po rozhodnutí o jejím přeložení do Ostravy 1945. Státními
 +
orgány byl pověřen zorganizovat přestěhování školy a zahájení
 +
její činnosti v Ostravě: 1945–47 byl rektorem, 1947–49
 +
prorektorem VŠB, poté vedoucím katedry důlního měřictví
 +
a geofyziky. 1951 na škole zřídil samostatnou specializaci
 +
důlního měřictví. 1953 byl jmenován akademikem ČSAV
 +
a DrSc. 1958 odešel do výslužby, jeho pokračovatelem na
 +
VŠB byl K. Neset.
 +
 
 +
Č. studoval problémy připojovacího měření povrchových
 +
a důlních měřických sítí, důlní mapování, aplikace geofyziky
 +
pro účely důlního měřictví, prospekce nerostných surovin aj.
 +
Navrhl řadu konstrukčních zlepšení geodetických přístrojů.
 +
Ve 20. letech prováděl v příbramské oblasti geomagnetická
 +
měření pro prospekční účely, později měření magnetické
 +
deklinace na území celé ČSR, které se stalo podkladem pro
 +
vypracování mapy izogon 1931 (vydána v ''Atlasu republiky''
 +
''Československé'', 1935). Vydal ''Důlní měřictví'' (1925), první
 +
českou učebnici tohoto oboru. V dolech na Březových Horách
 +
u Příbrami instaloval gravimetrickou stanici pro měření
 +
slapů zemské kůry. Pro několik těžebních podniků naměřil
 +
kartografické základy pro důlní mapy (Milešov u Sedlčan,
 +
Ejpovice, Malé Svatoňovice, Jáchymov, Březové Hory). Od
 +
1927 byl členem Československého komitétu geodetického
 +
a geofyzikálního, Masarykovy akademie práce a Československé
 +
společnosti balneologické. 1955 obdržel Řád rudého
 +
praporu práce, 1967 Řád práce. Patřil k průkopníkům
 +
aplikované geofyziky v ČSR, založil československou školu
 +
důlního měřictví. Celková bibliografie čítá 91 prací.
 +
 
 +
'''D:''' Dobývání a těžba v lomech pro velkou denní výrobu, in: Hornické
 +
a hutnické listy, 20, 1919, s. 153n.; Jak přesně lze odečítati na závěsném
 +
kompasu, in: tamtéž, s. 178n.; Důlní měřictví 1–2, 1925; Předběžná zpráva
 +
o pozorování pohybu vrstev zemských v dolech březohorských, in: Sborník
 +
1. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Praze v roce 1924, 1926,
 +
s. 16n.; Magnetická deklinace na Slovensku pro epochu 1932.0, in: Sborník
 +
Prírodovedeckého klubu v Košiciach 2, 1933–34; Magnetische Kartierung
 +
und Geologie, in: Beiträge zur angewandten Geophysik (Leipzig) 4, 1934,
 +
s. 407n.; Magnetická deklinace ve středním Povltaví, in: Věstník Královské
 +
České společnosti nauk, Třída matematicko-přírodovědecká, 1939; Geoelektrické
 +
zjišťování zlomů v kůře zemské odporovým měřením, in: Věstník
 +
Státního geologického ústavu ČSR 22, 1947, s. 271n.; Měřické podklady
 +
důlních map báňského závodu v Příbrami, in: Rozpravy Svazu horních
 +
a hutních inženýrů 1, 1947, č. 1; Trigonometrické určování bodu složitým
 +
protínáním, 1949; Geodesie 1–2, 1951–52; Kurs důlního měřictví, 1953
 +
(2. přepracované vyd. 1956; s K. Nesetem).
 +
 
 +
'''L:''' OSND 1/2, s. 1019; ČsB 1, nestr.; NGS, s. 685; L. Khás, F. Č.–80 let,
 +
in: Vesmír 46, 1967, s. 154; B. Rovný, Osmdesátiny akademika F. Č., in:
 +
Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 12, 1967, s. 164n.; Kdo je kdo
 +
v Československu 1, 1969, s. 127; J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské
 +
v Příbrami, 1984, s. 143; Jubilejní sborník prací k 100. výročí akademika
 +
F. Č., 1987; ČBS, s. 91; Slezsko 4, s. 28; Historie a současnost báňského
 +
školství v českých zemích, 1996, s. 120; Tomeš 1, s. 191; V. Trantina a kol.,
 +
Velký slovník osobností kultury a vědy příbramského regionu, 2001, s. 45n.
 +
(kde další literatura).
 +
 
 +
Pavel Vlašímský
  
−
== Literatura ==
 
−
  Slezsko 4, 28; OSN Dod I - 2, 1019; KK I, 127; O V/ ; MČE I, 767; Čes.biogr. I; PSN I, 368; NTM; PMFA 12 (1967) 164; Mendelianum MZMB, 44; PMFA XII (1967), 164-5; NGS 685;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]
 
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]]
Řádka 25: Řádka 95:
  
 
[[Kategorie:1887]]
 
[[Kategorie:1887]]
−
[[Kategorie:Plzeň-Skvrňany]]
+
[[Kategorie:Skvrňany]]
 
[[Kategorie:1974]]
 
[[Kategorie:1974]]
 
[[Kategorie:Ostrava]]
 
[[Kategorie:Ostrava]]

Verze z 24. 11. 2016, 16:24

František ČECHURA
Narození 7.5.1887
Místo narození Skvrňany (Plzeň)
Úmrtí 7.8.1974
Místo úmrtí Ostrava
Povolání

26- Bánský odborník nebo energetik 11- Geolog 13- Geodet nebo kartograf 61- Pedagog

28- Strojař nebo elektrotechnik
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44610

ČECHURA, František, * 7. 5. 1887 Skvrňany (Plzeň), † 7. 8. 1974 Ostrava, báňský odborník, geodet, geofyzik, pedagog

Po dokončení gymnázia v Plzni studoval na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami 1906–10 obor horního inženýrství, 1910–11 obor hutního inženýrství. 1911–18 působil v železnorudných dolech Pražské železářské společnosti v Nučicích jako provozní inženýr a pak závodní, krátce též ve vápencových lomech v Mořině u Karlštejna a v černouhelných dolech na Plzeňsku. 1919–20 byl závodním na dole Středočeského těžařstva v Mníšku pod Brdy. 1919 získal na VŠB doktorát (Dr. mont.), současně byl povolán na VŠB jako docent katedry důlního měřictví a geodézie (od 1921 mimořádný profesor a vedoucí katedry, 1927 řádný profesor). Jako jeden z mála pedagogů z Příbrami na VŠB zůstal i po rozhodnutí o jejím přeložení do Ostravy 1945. Státními orgány byl pověřen zorganizovat přestěhování školy a zahájení její činnosti v Ostravě: 1945–47 byl rektorem, 1947–49 prorektorem VŠB, poté vedoucím katedry důlního měřictví a geofyziky. 1951 na škole zřídil samostatnou specializaci důlního měřictví. 1953 byl jmenován akademikem ČSAV a DrSc. 1958 odešel do výslužby, jeho pokračovatelem na VŠB byl K. Neset.

Č. studoval problémy připojovacího měření povrchových a důlních měřických sítí, důlní mapování, aplikace geofyziky pro účely důlního měřictví, prospekce nerostných surovin aj. Navrhl řadu konstrukčních zlepšení geodetických přístrojů. Ve 20. letech prováděl v příbramské oblasti geomagnetická měření pro prospekční účely, později měření magnetické deklinace na území celé ČSR, které se stalo podkladem pro vypracování mapy izogon 1931 (vydána v Atlasu republiky Československé, 1935). Vydal Důlní měřictví (1925), první českou učebnici tohoto oboru. V dolech na Březových Horách u Příbrami instaloval gravimetrickou stanici pro měření slapů zemské kůry. Pro několik těžebních podniků naměřil kartografické základy pro důlní mapy (Milešov u Sedlčan, Ejpovice, Malé Svatoňovice, Jáchymov, Březové Hory). Od 1927 byl členem Československého komitétu geodetického a geofyzikálního, Masarykovy akademie práce a Československé společnosti balneologické. 1955 obdržel Řád rudého praporu práce, 1967 Řád práce. Patřil k průkopníkům aplikované geofyziky v ČSR, založil československou školu důlního měřictví. Celková bibliografie čítá 91 prací.

D: Dobývání a těžba v lomech pro velkou denní výrobu, in: Hornické a hutnické listy, 20, 1919, s. 153n.; Jak přesně lze odečítati na závěsném kompasu, in: tamtéž, s. 178n.; Důlní měřictví 1–2, 1925; Předběžná zpráva o pozorování pohybu vrstev zemských v dolech březohorských, in: Sborník 1. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Praze v roce 1924, 1926, s. 16n.; Magnetická deklinace na Slovensku pro epochu 1932.0, in: Sborník Prírodovedeckého klubu v Košiciach 2, 1933–34; Magnetische Kartierung und Geologie, in: Beiträge zur angewandten Geophysik (Leipzig) 4, 1934, s. 407n.; Magnetická deklinace ve středním Povltaví, in: Věstník Královské České společnosti nauk, Třída matematicko-přírodovědecká, 1939; Geoelektrické zjišťování zlomů v kůře zemské odporovým měřením, in: Věstník Státního geologického ústavu ČSR 22, 1947, s. 271n.; Měřické podklady důlních map báňského závodu v Příbrami, in: Rozpravy Svazu horních a hutních inženýrů 1, 1947, č. 1; Trigonometrické určování bodu složitým protínáním, 1949; Geodesie 1–2, 1951–52; Kurs důlního měřictví, 1953 (2. přepracované vyd. 1956; s K. Nesetem).

L: OSND 1/2, s. 1019; ČsB 1, nestr.; NGS, s. 685; L. Khás, F. Č.–80 let, in: Vesmír 46, 1967, s. 154; B. Rovný, Osmdesátiny akademika F. Č., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 12, 1967, s. 164n.; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 127; J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské v Příbrami, 1984, s. 143; Jubilejní sborník prací k 100. výročí akademika F. Č., 1987; ČBS, s. 91; Slezsko 4, s. 28; Historie a současnost báňského školství v českých zemích, 1996, s. 120; Tomeš 1, s. 191; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností kultury a vědy příbramského regionu, 2001, s. 45n. (kde další literatura).

Pavel Vlašímský

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=ČECHURA_František_7.5.1887-7.8.1974&oldid=96002“