ČECHURA František 7.5.1887-7.8.1974: Porovnání verzí
(ČECHURA_František_7.5.1887-7.8.1974) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 7.5.1887 | | datum narození = 7.5.1887 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Skvrňany (Plzeň) |
| datum úmrtí = 7.8.1974 | | datum úmrtí = 7.8.1974 | ||
| místo úmrtí = Ostrava | | místo úmrtí = Ostrava | ||
Řádka 13: | Řádka 13: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČECHURA, František''', ''* 7. 5. 1887 Skvrňany (Plzeň), † 7. 8. 1974 Ostrava, báňský odborník, geodet, geofyzik, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Po dokončení gymnázia v Plzni studoval na Vysoké škole | ||
+ | báňské (VŠB) v Příbrami 1906–10 obor horního inženýrství, | ||
+ | 1910–11 obor hutního inženýrství. 1911–18 působil | ||
+ | v železnorudných dolech Pražské železářské společnosti | ||
+ | v Nučicích jako provozní inženýr a pak závodní, krátce též | ||
+ | ve vápencových lomech v Mořině u Karlštejna a v černouhelných | ||
+ | dolech na Plzeňsku. 1919–20 byl závodním na dole | ||
+ | Středočeského těžařstva v Mníšku pod Brdy. 1919 získal na | ||
+ | VŠB doktorát (Dr. mont.), současně byl povolán na VŠB | ||
+ | jako docent katedry důlního měřictví a geodézie (od 1921 | ||
+ | mimořádný profesor a vedoucí katedry, 1927 řádný profesor). | ||
+ | Jako jeden z mála pedagogů z Příbrami na VŠB zůstal | ||
+ | i po rozhodnutí o jejím přeložení do Ostravy 1945. Státními | ||
+ | orgány byl pověřen zorganizovat přestěhování školy a zahájení | ||
+ | její činnosti v Ostravě: 1945–47 byl rektorem, 1947–49 | ||
+ | prorektorem VŠB, poté vedoucím katedry důlního měřictví | ||
+ | a geofyziky. 1951 na škole zřídil samostatnou specializaci | ||
+ | důlního měřictví. 1953 byl jmenován akademikem ČSAV | ||
+ | a DrSc. 1958 odešel do výslužby, jeho pokračovatelem na | ||
+ | VŠB byl K. Neset. | ||
+ | |||
+ | Č. studoval problémy připojovacího měření povrchových | ||
+ | a důlních měřických sítí, důlní mapování, aplikace geofyziky | ||
+ | pro účely důlního měřictví, prospekce nerostných surovin aj. | ||
+ | Navrhl řadu konstrukčních zlepšení geodetických přístrojů. | ||
+ | Ve 20. letech prováděl v příbramské oblasti geomagnetická | ||
+ | měření pro prospekční účely, později měření magnetické | ||
+ | deklinace na území celé ČSR, které se stalo podkladem pro | ||
+ | vypracování mapy izogon 1931 (vydána v ''Atlasu republiky'' | ||
+ | ''Československé'', 1935). Vydal ''Důlní měřictví'' (1925), první | ||
+ | českou učebnici tohoto oboru. V dolech na Březových Horách | ||
+ | u Příbrami instaloval gravimetrickou stanici pro měření | ||
+ | slapů zemské kůry. Pro několik těžebních podniků naměřil | ||
+ | kartografické základy pro důlní mapy (Milešov u Sedlčan, | ||
+ | Ejpovice, Malé Svatoňovice, Jáchymov, Březové Hory). Od | ||
+ | 1927 byl členem Československého komitétu geodetického | ||
+ | a geofyzikálního, Masarykovy akademie práce a Československé | ||
+ | společnosti balneologické. 1955 obdržel Řád rudého | ||
+ | praporu práce, 1967 Řád práce. Patřil k průkopníkům | ||
+ | aplikované geofyziky v ČSR, založil československou školu | ||
+ | důlního měřictví. Celková bibliografie čítá 91 prací. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Dobývání a těžba v lomech pro velkou denní výrobu, in: Hornické | ||
+ | a hutnické listy, 20, 1919, s. 153n.; Jak přesně lze odečítati na závěsném | ||
+ | kompasu, in: tamtéž, s. 178n.; Důlní měřictví 1–2, 1925; Předběžná zpráva | ||
+ | o pozorování pohybu vrstev zemských v dolech březohorských, in: Sborník | ||
+ | 1. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Praze v roce 1924, 1926, | ||
+ | s. 16n.; Magnetická deklinace na Slovensku pro epochu 1932.0, in: Sborník | ||
+ | Prírodovedeckého klubu v Košiciach 2, 1933–34; Magnetische Kartierung | ||
+ | und Geologie, in: Beiträge zur angewandten Geophysik (Leipzig) 4, 1934, | ||
+ | s. 407n.; Magnetická deklinace ve středním Povltaví, in: Věstník Královské | ||
+ | České společnosti nauk, Třída matematicko-přírodovědecká, 1939; Geoelektrické | ||
+ | zjišťování zlomů v kůře zemské odporovým měřením, in: Věstník | ||
+ | Státního geologického ústavu ČSR 22, 1947, s. 271n.; Měřické podklady | ||
+ | důlních map báňského závodu v Příbrami, in: Rozpravy Svazu horních | ||
+ | a hutních inženýrů 1, 1947, č. 1; Trigonometrické určování bodu složitým | ||
+ | protínáním, 1949; Geodesie 1–2, 1951–52; Kurs důlního měřictví, 1953 | ||
+ | (2. přepracované vyd. 1956; s K. Nesetem). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSND 1/2, s. 1019; ČsB 1, nestr.; NGS, s. 685; L. Khás, F. Č.–80 let, | ||
+ | in: Vesmír 46, 1967, s. 154; B. Rovný, Osmdesátiny akademika F. Č., in: | ||
+ | Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 12, 1967, s. 164n.; Kdo je kdo | ||
+ | v Československu 1, 1969, s. 127; J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské | ||
+ | v Příbrami, 1984, s. 143; Jubilejní sborník prací k 100. výročí akademika | ||
+ | F. Č., 1987; ČBS, s. 91; Slezsko 4, s. 28; Historie a současnost báňského | ||
+ | školství v českých zemích, 1996, s. 120; Tomeš 1, s. 191; V. Trantina a kol., | ||
+ | Velký slovník osobností kultury a vědy příbramského regionu, 2001, s. 45n. | ||
+ | (kde další literatura). | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlašímský | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | [[Kategorie:26- Bánský odborník nebo energetik]] | ||
Řádka 25: | Řádka 95: | ||
[[Kategorie:1887]] | [[Kategorie:1887]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Skvrňany]] |
[[Kategorie:1974]] | [[Kategorie:1974]] | ||
[[Kategorie:Ostrava]] | [[Kategorie:Ostrava]] |
Verze z 24. 11. 2016, 16:24
František ČECHURA | |
Narození | 7.5.1887 |
---|---|
Místo narození | Skvrňany (Plzeň) |
Úmrtí | 7.8.1974 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání |
26- Bánský odborník nebo energetik 11- Geolog 13- Geodet nebo kartograf 61- Pedagog 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44610 |
ČECHURA, František, * 7. 5. 1887 Skvrňany (Plzeň), † 7. 8. 1974 Ostrava, báňský odborník, geodet, geofyzik, pedagog
Po dokončení gymnázia v Plzni studoval na Vysoké škole báňské (VŠB) v Příbrami 1906–10 obor horního inženýrství, 1910–11 obor hutního inženýrství. 1911–18 působil v železnorudných dolech Pražské železářské společnosti v Nučicích jako provozní inženýr a pak závodní, krátce též ve vápencových lomech v Mořině u Karlštejna a v černouhelných dolech na Plzeňsku. 1919–20 byl závodním na dole Středočeského těžařstva v Mníšku pod Brdy. 1919 získal na VŠB doktorát (Dr. mont.), současně byl povolán na VŠB jako docent katedry důlního měřictví a geodézie (od 1921 mimořádný profesor a vedoucí katedry, 1927 řádný profesor). Jako jeden z mála pedagogů z Příbrami na VŠB zůstal i po rozhodnutí o jejím přeložení do Ostravy 1945. Státními orgány byl pověřen zorganizovat přestěhování školy a zahájení její činnosti v Ostravě: 1945–47 byl rektorem, 1947–49 prorektorem VŠB, poté vedoucím katedry důlního měřictví a geofyziky. 1951 na škole zřídil samostatnou specializaci důlního měřictví. 1953 byl jmenován akademikem ČSAV a DrSc. 1958 odešel do výslužby, jeho pokračovatelem na VŠB byl K. Neset.
Č. studoval problémy připojovacího měření povrchových a důlních měřických sítí, důlní mapování, aplikace geofyziky pro účely důlního měřictví, prospekce nerostných surovin aj. Navrhl řadu konstrukčních zlepšení geodetických přístrojů. Ve 20. letech prováděl v příbramské oblasti geomagnetická měření pro prospekční účely, později měření magnetické deklinace na území celé ČSR, které se stalo podkladem pro vypracování mapy izogon 1931 (vydána v Atlasu republiky Československé, 1935). Vydal Důlní měřictví (1925), první českou učebnici tohoto oboru. V dolech na Březových Horách u Příbrami instaloval gravimetrickou stanici pro měření slapů zemské kůry. Pro několik těžebních podniků naměřil kartografické základy pro důlní mapy (Milešov u Sedlčan, Ejpovice, Malé Svatoňovice, Jáchymov, Březové Hory). Od 1927 byl členem Československého komitétu geodetického a geofyzikálního, Masarykovy akademie práce a Československé společnosti balneologické. 1955 obdržel Řád rudého praporu práce, 1967 Řád práce. Patřil k průkopníkům aplikované geofyziky v ČSR, založil československou školu důlního měřictví. Celková bibliografie čítá 91 prací.
D: Dobývání a těžba v lomech pro velkou denní výrobu, in: Hornické a hutnické listy, 20, 1919, s. 153n.; Jak přesně lze odečítati na závěsném kompasu, in: tamtéž, s. 178n.; Důlní měřictví 1–2, 1925; Předběžná zpráva o pozorování pohybu vrstev zemských v dolech březohorských, in: Sborník 1. sjezdu slovanských geografů a etnografů v Praze v roce 1924, 1926, s. 16n.; Magnetická deklinace na Slovensku pro epochu 1932.0, in: Sborník Prírodovedeckého klubu v Košiciach 2, 1933–34; Magnetische Kartierung und Geologie, in: Beiträge zur angewandten Geophysik (Leipzig) 4, 1934, s. 407n.; Magnetická deklinace ve středním Povltaví, in: Věstník Královské České společnosti nauk, Třída matematicko-přírodovědecká, 1939; Geoelektrické zjišťování zlomů v kůře zemské odporovým měřením, in: Věstník Státního geologického ústavu ČSR 22, 1947, s. 271n.; Měřické podklady důlních map báňského závodu v Příbrami, in: Rozpravy Svazu horních a hutních inženýrů 1, 1947, č. 1; Trigonometrické určování bodu složitým protínáním, 1949; Geodesie 1–2, 1951–52; Kurs důlního měřictví, 1953 (2. přepracované vyd. 1956; s K. Nesetem).
L: OSND 1/2, s. 1019; ČsB 1, nestr.; NGS, s. 685; L. Khás, F. Č.–80 let, in: Vesmír 46, 1967, s. 154; B. Rovný, Osmdesátiny akademika F. Č., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 12, 1967, s. 164n.; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 127; J. Majer, Z dějin Vysoké školy báňské v Příbrami, 1984, s. 143; Jubilejní sborník prací k 100. výročí akademika F. Č., 1987; ČBS, s. 91; Slezsko 4, s. 28; Historie a současnost báňského školství v českých zemích, 1996, s. 120; Tomeš 1, s. 191; V. Trantina a kol., Velký slovník osobností kultury a vědy příbramského regionu, 2001, s. 45n. (kde další literatura).
Pavel Vlašímský