ČECH Adolf 11.12.1841-27.12.1903: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 547-548
 
}}
 
}}
 
'''ČECH, Adolf''' ''(vl. jm. Tausík), * 11. 12. 1841 Prčice, † 27. 12. 1903 Praha, zpěvák, kapelník, hudební skladatel''
 
'''ČECH, Adolf''' ''(vl. jm. Tausík), * 11. 12. 1841 Prčice, † 27. 12. 1903 Praha, zpěvák, kapelník, hudební skladatel''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:57

Adolf ČECH
Narození 11.12.1841
Místo narození Prčice
Úmrtí 27.12.1903
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 547-548

ČECH, Adolf (vl. jm. Tausík), * 11. 12. 1841 Prčice, † 27. 12. 1903 Praha, zpěvák, kapelník, hudební skladatel

Bratr zpěváka Karla Č. (1844–1913), syn učitele Josefa Tausíka. Po studiu na reálce (1859) a na technice v Praze (1862) se věnoval hudbě. Připravoval se soukromě u učitelů konzervatoře a varhanické školy, praxi získával v ochotnickém Mikulášském divadle na Starém Městě. 1862 se stal sbormistrem Prozatímního divadla, krátce nato začal i dirigovat. Za kapelnictví Jana Nepomuka Maýra (1863–65) zpíval také menší basové role (např. Basilio, G. Rossini: Lazebník sevillský). 1864/65 byl druhým kapelníkem Prozatímního divadla, od podzimu 1865 pak městského německého divadla v Olomouci. Po krátkém angažmá u německé operetní společnosti Hugo Trena (Prostějov a Šumperk) se vrátil do Prahy. 1866 se stal vedle B. Smetany druhým kapelníkem opery Prozatímního divadla. Byl Smetanovým důvěrníkem, výhradním interpretem jeho děl a po Smetanově ohluchnutí (1874) prostředkoval jednání mezi ním a divadlem. 1876 se po Smetanovi stal prvním kapelníkem Prozatímního divadla a zůstal v této funkci i později v ND až do 1899. Studoval především německý repertoár (italský a francouzský dirigoval častěji druhý kapelník Mořic Anger). Řídil první představení Wagnerových oper v ND (1885 Lohengrin, 1891 Tannhäuser, 1894 Mistři pěvci norimberští). Nastudoval asi 100 titulů (mj. Čajkovského balet Labutí jezero a operu Eugen Oněgin), mezi nimi asi 40 českých premiér (mj. Fibichovy scénické melodramy Hippodamie). Uvedl též v české premiéře známé operety Offenbachovy (Bandité, Trebizondská princezna, Sněhulák, Pytláci, Modrovous, Krásná Helena aj.) a J. Strausse (Cagliostro, Netopýr). V divadle se uplatnil všestranně. Napsal asi deset hudeb k činohrám a hrám se zpěvy (např. kuplety pro J. Mošnu), upravoval činoherní hudbu, psal parodie a fantazie na hudbu z oper. 1898 dirigoval premiéru hudby Josefa Suka k Zeyerově činohře Radúz a Mahulena. Měl zásluhu na velmi dobrém vyznění vystoupení souboru ND na Mezinárodní hudební a divadelní výstavě ve Vídni 1892. Odešel z ND 1900 zároveň s ředitelem Františkem Adolfem Šubertem, s nímž od 1883 spolupracoval. Jeho nástupcem se stal Karel Kovařovic.

Během svého působení v ND se Č. stal jedním z nejzkušenějších českých dirigentů-praktiků. Mladší generace mu právem vytýkala pragmatičnost a nedostatečné sledování moderních operních trendů, jeho každodenní spolehlivé výkony však divadlu zaručovaly trvalou solidní úroveň. Byl také výborným koncertním dirigentem. Řídil zvl. orchestr Philharmonia, složený z hráčů obou divadel, později samostatný orchestr ND. 6. 11. 1882 provedl poprvé souborně Smetanovu Mou vlast. Napsal paměti. Jeho románovou biografii V hudbě život zpracovala M. M. Kadlecová (1972).

D: literární: Několik slov k reorganisaci orchestru a sboru pro Národní divadlo, in: Dalibor 2, 1880, s. 153n.; Z mých pamětí [1903]; premiéry českých oper a melodramů v PD a ND; J. R. Rozkošný, Mikuláš, 1870; F. Z. Skuherský, Rektor a generál, 1873; Z. Fibich, Bukovín, 1874; A. Dvořák, Král a uhlíř, 1874; týž, Vanda, 1876; B. Smetana, Hubička, 1876; K. Bendl, Indická princezna, 1877; A. Dvořák, Šelma sedlák, 1878; B. Smetana: Tajemství, 1878; L. Zavrtal, Noc ve Florencii, 1880; B. Smetana, Libuše, 1881 a 1883; A. Dvořák, Tvrdé palice, 1881; K. Bendl, Černohorci, 1881; B. Smetana, Čertova stěna, 1882; K. Bendl, Karel Škréta, 1883; Z. Fibich, Nevěsta messinská, 1884; K. Kovařovic, Hašiš (balet), 1884; J. R. Rozkošný, Popelka, 1885; J. Hartl, Natalie, 1887; A. Dvořák, Jakobín, 1889; J. R. Rozkošný, Krakonoš, 1889; Z. Fibich, Námluvy Pelopovy, 1890; H. Trneček, Amaranta, 1890; Z. Fibich, Smír Tantalův; Smrt Hippodamie, 1891; K. Weis, Viola, 1892; K. Bendl, Dítě Tábora, 1892; J. B. Foerster, Debora, 1893; J. R. Rozkošný, Stoja, 1894; K. Bendl, Česká svatba (balet), 1895; Z. Fibich, Bouře, 1895; týž, Hedy, 1896; J. Nešvera, Perdita, 1897; L. V. Čelanský, Kamila, 1897; Z. Fibich, Šárka, 1897; J. Zeyer – J. Suk, Radúz a Mahulena, 1898; K. Kovařovic, Psohlavci, 1898; A. V. Horák, Na večer Bílé soboty, 1898; J. B. Foerster, Eva, 1899; A. Dvořák, Čert a Káča, 1899; A. V. Horák, Babička, 1900.

L: soupisy všech nastudovaných oper v Prozatímním divadle, in: V. Štěpán – M. Trávníčková, Prozatímní divadlo 1862–1883, 2006, rejstříky; nastudování v ND, in: www.archiv.narodni-divadlo.cz; J. Ludvová a kol., Hudební divadlo v českých zemích. Osobnosti 19. století, 2006, zvl. s. 101n. (se soupisem premiér, kompozic a literatury); F. A. Šubert, [Z uplynulých dob I]. Moje vzpomínky, 1902, s. 117n.; Z. Nejedlý, Opera ND do roku 1900, 1935, passim; J. Bartoš: PD opera, zvl. s. 317n.; P. Pražák, Smetanovy zpěvohry, 1–4, 1948, rejstřík ve sv. 4; J. Kalistová, Smetanovi interpreti v Olomouckém divadle před sto lety, in: Střední Morava, Kulturně historická revue, 1966, s. 88n.; J. Paclt, Hudba v českém divadle a činohře, in: Prolegomena scénografické encyklopedie 8, 1971, část 2, passim; V. Lébl – J. Ludvová, Pražské orchestrální koncerty 1860–95, in: Hudební věda 17, 1980, s. 99n.; Pazdírek, s. 159; HS 1, s. 181; ND a jeho předchůdci, s. 62.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová