ČECH Eduard 29.6.1893-15.3.1960: Porovnání verzí

Verze z 20. 11. 2016, 15:57

Eduard ČECH
Narození	29.6.1893
Místo narození	Stračov u Hradce Králové
Úmrtí	15.3.1960
Místo úmrtí	Praha
Povolání	1- Matematik 61- Pedagog
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44555

ČECH, Eduard, * 29. 6. 1893 Stračov u Hradce Králové, † 15. 3. 1960 Praha, matematik, pedagog

Pocházel z početné rodiny policisty Čeňka Č. a Anny, roz. Kleplové. Maturoval na gymnáziu v Hradci Králové, 1912 začal studovat na filozofické fakultě pražské univerzity, kde se zajímal hlavně o přednášky z matematiky a deskriptivní geometrie. Rozsah a úroveň výuky na univerzitě brzy přesáhl vlastním studiem, a trávil pak proto většinu času v matematické knihovně. Když vypukla první světová válka, byl ve třetím ročníku. 1915 musel narukovat do rakouské armády, kde pak sloužil tři roky. Podle vlastních slov se během vojenské služby naučil italštinu, němčinu a ruštinu. Po ukončení války se vrátil na UK do Prahy, aby dostudoval, získal učitelskou aprobaci z matematiky a deskriptivní geometrie a mohl se věnovat výuce matematiky na středních školách. Od 1919 krátce působil na reálkách v Praze v Podskalí, v Ječné ulici, v Holešovicích a opět v Podskalí. Současně se dále vzdělával a 29. 5. 1920 na základě rigorózních zkoušek a předložené disertace O křivkovém a plošném elementu třetího řádu získal doktorát filozofie. Zájem o projektivní diferenciální geometrii a získané stipendium ho 1921/22 přivedly do Turína, kde společně s prof. G. Fubinim pracoval na monografii o projektivní diferenciální geometrii. Jejich dvoudílná kniha Geometria proiettiva differenziale vyšla 1926 a 1927. V úspěšné spolupráci pokračovali větším pojednáním Introduction à la géométrie projective differentielle des surfaces (1931). Obě práce se dočkaly odezvy mezi světovými matematiky. Po návratu z Itálie se Č. 1922 habilitoval a stal soukromým (nehonorovaným) docentem UK v Praze, ale nadále učil i na střední škole.

Po smrti Matyáše Lercha (1922), působícího na katedře matematiky MU v Brně, byl Č. jmenován 1923 na jeho místo mimořádným profesorem. Č. zájem o geometrii byl ve výuce zaměřen spíše na algebru a matematickou analýzu, protože geometrii v Brně už přednášel Ladislav Seifert. 1928 se Č. stal řádným profesorem. Po smrti Jana Sobotky (1931) měl Č. možnost získat místo na pražské přírodovědecké fakultě, které však nevyužil.

V té době se začal zajímat o topologii a stal se jedním z předních odborníků v této intenzivně se rozvíjející disciplíně. Ve třech článcích uveřejněných 1931–33 se Č. věnoval teorii dimenze a položil její základy. Zásadním způsobem rozšířil klasický Lebesgueův a Brouwerův pojem dimenze. Proti Menger-Urysonově malé induktivní dimenzi z let 1925–28 vytvořil tzv. velkou induktivní dimenzi Čech-Brouwerovu. Velice se zajímal o práce polské topologické školy, které vycházely v nově založeném časopisu Fundamenta mathematicae. Č. se zaměřil zpočátku na teorii homologie, z níž 1932 publikoval stať Théorie génerale de l’homologie dans un espace quelconque a v níž formuloval první ucelenou dostatečně obecnou teorii homologie (dnes nazývaná Čechova teorie homologie) a 1933–36 pokračoval i dalšími články. Za Č. nejvýznamnější příspěvek k algebraické topologii byly obecně považovány výsledky o homologii a kohomologii v obecných topologických prostorech a zavedení a studium pojmu dnes nazývaného Čechovy homologické a kohomologické grupy. Další práce věnoval Č. teorii variet. Vytvořil definici variety pomocí obecných topologických vlastností vyjádřených prostřednictvím pojmu obecné teorie homologie. Podařilo se mu rovněž dokázat pro obecné variety věty o dualitě. V Č. pracích z topologie se také poprvé objevily postupy projektivního vytváření, dnes dobře známé z teorie kategorií. 1934 rozšířil svůj zájem i na problematiku lokální homologie. 1932 ve sborníku z mezinárodního matematickém kongresu v Curychu publikoval nepříliš rozsáhlé sdělení Höherdimensionale Homotopiegruppen, ve kterém zavedl a definoval pojem vyšších homotopických grup v prostoru (nezávisle na Č. k tomuto pojmu dospěl až o několik let později Witold Hurewicz).

Č. výsledky se staly důležitým nástrojem obecné topologie a některých odvětví funkcionální analýzy. Jeho tvůrčí činnost ovlivnili také P. S. Aleksandrov a P. S. Uryson. 1935 byl Č. pozván na konferenci o kombinatorické topologii do Moskvy, a vzbudil tam svým vystoupením pozornost Solomona Lefschetze, který ho pozval k pobytu a přednáškám do USA do Institute for Advanced Study v Princetonu (1935–36). Vydal monografii Bodové množiny (1936), která významně ovlivnila rozvoj moderní matematiky v našich zemích. Po návratu z USA založil Č. 1936 v Brně topologický seminář, jehož účastníci během tří let publikovali 27 významných článků, mj. i Č. stať On bicompact spaces (O bikompaktních prostorech, 1937), v níž zavedl pojem dnes nazývaný Stone-Čechova kompaktifikace β(S) (tj. kompaktního prostoru β(S) obsahujícího S jako hustou část s tím, že lze na něj spojitě rozšířit všechny omezené reálné spojité funkce definované na S). V témže článku Č. popsal novou třídu tzv. topologicky úplných prostorů (dnes nazývaných čechovsky úplnými prostory). Oficiální práci semináře sice ukončilo uzavření českých vysokých škol nacisty 1939, ale pokračovala ještě v soukromí (Č., Bedřich Pospíšil, Josef Novák), a to až do zatčení B. Pospíšila gestapem 1941. Č. byl poslán na tzv. dovolenou s čekatelným. Toto období využil k napsání několika knih: populární Co a nač je vyšší matematika (1942), Elementární funkce (1944) a základní monografie Topologické prostory (1959). Současně se zabýval i středoškolskými učebnicemi matematiky, které vycházely 1943–49 (Aritmetika pro 1., 2., 3. třídu středních škol a Geometrie pro 1., 2., 3. a 4. třídu středních a měšťanských škol). 1944 vyšly ještě Poznámky k učebnicím aritmetiky a geometrie středních škol (2. vyd. 1948). Přepracoval a 1952 znovu vydal ještě učebnici geometrie pro první třídu středních škol. Jeho učebnice se nadlouho staly vzorem pro pozdější autory. Č. se věnoval také přípravě učitelů matematiky ve speciálních seminářích k metodice výuky matematiky na středních školách a k elementární matematice.

Po válce vyučoval rok na brněnské univerzitě. 6. 9. 1946 byl jmenován řádným profesorem Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Stal se vůdčí osobností matematického života v Československu. Od 1947 vedl nevelký Badatelský ústav matematický České akademie věd a umění. Po přijetí zákona o organizaci výzkumnictví a dokumentační služby (1949) bylo vytvořeno 1. 7. 1950 Ústředí vědeckého výzkumu a s tím v českých zemích sedm a na Slovensku tři ústřední vědecké ústavy. Patřil mezi ně Ústřední ústav matematický, který nahradil Badatelský ústav. Č. se stal jeho prvním ředitelem. 1954 se Č. vrátil na Matematicko-fyzikální fakultu UK a 1. 1. 1956 stanul v čele nově založeného Matematického ústavu UK.

Od 50. let se Č. začal věnovat diferenciální geometrii a z této oblasti publikoval 17 článků. Dostal v té době několik pozvání: k pobytu v Princetonu (1946), na mezinárodní matematický kongres do americké Cambridge (1950). Politická situace mu však cesty znemožnila. Často navštěvoval Polsko, kde měl dobré styky s matematiky Knastrem, Kuratowskim ad.

Na sklonku života dal podnět k založení cizojazyčného matematického časopisu UK (Commentationes Mathematicae Universitatis Carolinae). Zemřel dříve, než se dočkal jím projektovaného u nás prvního mezinárodního sympozia o obecné topologii a jejích vztazích k moderní analýze a algebře (1961).

D: soupis in: Seznam vědeckých prací akademika E. Č., in: Časopis pro pěstování matematiky 78, 1953, s. 195n.; M. Katětov – J. Novák – A. Švec, Akademik E. Č., in: tamtéž 85, 1960, s. 477n. (doplněk k soupisu literatury).

L: J. Novák – F. Vyčichlo – R. Zelinka, Šedesát let akademika E. Č., in: tamtéž 78, 1953, s. 185n.; I. Kolář, Zamyšlení nad diferenciálně geometrickým dílem E. Č., in: Pokroky matematiky, fyziky a astronomie 25, 1980, s. 306n.; Z. Frolík, Osobnost E. Č., Zamyšlení k nedožitým 80. narozeninám, in: tamtéž 18, 1973, s. 237n.; J. Vyšín, Č. podněty k vyučování matematice, in: tamtéž 24, 1979, s. 313n.; P. Balcar – V. Koutník – P. Simon, E. Č., in: tamtéž 38, 1993, s. 185n.; K. Koutský, Č. topologický seminář v Brně z let 1936–1939, in: tamtéž 9, 1964, s. 307n.; P. S. Aleksandrov – S. P. Finikov, E. Č., in: Uspechi matematičeskich nauk in: tamtéž 7, 1962, s. 36n.; I. Kolář – M. Katětov – P. Simon, Zamyšlení nad diferenciálně geometrickým dílem E. Č. The mathematical legacy of E. Č., Praha – Basel 1993; K. Koutský, O Č. snahách ve středoškolské matematice, in: Sborník pro dějiny přírodních věd a techniky 11, 1966, s. 217n.; M. Katětov – J. Novák – A. Švec, Life and work of E. Č., in: E. Č., Topological Papers, 1968, s. 9n.; J. J. O’Connor – E. F. Robertson, in: http://www-history.mcs.st-andrews.ac.uk/ Biographies/Cech.html.

Jaroslav Folta