ČECH František 29.4.1928-17.10.1995: Porovnání verzí

Verze z 23. 11. 2016, 19:32

František ČECH
Narození	29.4.1928
Místo narození	Veselí nad Moravou
Úmrtí	17.10.1995
Místo úmrtí	Veselí nad Moravou
Povolání	85- Filmař nebo filmový podnikatel 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=60464

ČECH, František, * 29. 4. 1928 Veselí nad Moravou, † 17. 10. 1995 Veselí nad Moravou, divadelní režisér

Pocházel z rolnické katolické rodiny. Nejprve studoval gymnázium ve Strážnici. 1943 přestoupil do salesiánské kongregace v Brně-Žabovřeskách, kde studia dokončil. Při přípravě na kněžskou dráhu ho ovlivnilo divadlo, které se u salesiánů často hrálo. 1948–50 působil jako vychovatel a katecheta. V dubnu 1950 byl internován v Oseku u Duchcova, prodělal vojenskou službu u pomocných technických praporů a pracoval mj. jako havíř velkodolu Dukla v Dolní Suché u Ostravy. Tam zahájil spolupráci s ochotníky jako režisér, pokusil se o přijímací zkoušky na JAMU a ucházel se o angažmá v Dedinském divadle v Bratislavě. Nedobrovolná dělnická profese mu otevřela cestu na pražskou AMU a 1955–59 vystudoval obor divadelní režie. Se spolužáky stál u zrodu Divadla Umění mladých, kde režíroval hru Nazima Hikmeta Lebka (1958). Absolvoval inscenací Vladimíra Majakovského Ledové sprchy (1959).

Profesionální dráhu Č. zahájil na jaře 1959, kdy ho ještě jako studenta přizval Ivan Vyskočil do nově založeného Divadla Na zábradlí; režíroval tam dvě hry. Na podzim 1959 Prahu opustil. Po krátkém hostování v divadle v Benešově nastoupil jako režisér v Městském divadle Příbram. 1960 se oženil s Brigitou Hertlovou, pozdější absolventkou divadelní režie na AMU, lektorkou a překladatelkou, a 1961 se přestěhoval do rodiště. 1961–63 získal angažmá ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Dále působil 1964–67 v ostravském Divadle Petra Bezruče. Prosadil tam kromě klasických titulů výrazné inscenace soudobých autorů, pohádkové tituly a hry pro mládež. Nevyhýbal se textům současníků (mj. Josef Topol, Jejich den, 1964, pohostinsky v Brně). Po krátkém angažmá v Šumperku (1967–68) a v Uherském Hradišti (1968–69) se vrátil do Divadla Petra Bezruče, kde vytvořil po sovětské invazi několik inscenací s výrazným občanským sdělením. Druhé angažmá v Severomoravském divadle Šumperk (1971–73) přerušil působením ve funkci uměleckého šéfa činoherního souboru v Českém Těšíně (Těšínské divadlo, 1973–75), aby se znovu, natrvalo vrátil do Šumperka (1975–88). Tam se zasadil o novou orientaci souboru, který patřil k nejmenším v republice. Angažoval dvakrát celý absolventský ročník brněnské JAMU, inicioval vznik klubové scény (Divadlo v klubu), prosadil hostování režisérů, jako např. J. Fréhara, P. Hromady, P. Ruta a A. Hajdy, či objevnou dramaturgii (Z. Hedbávný, M. Boková, M. Lázňovský) a vysokou inscenační úroveň.

Tvůrčích vrcholů dosáhl při inscenování dramatiky z rodného Slovácka: v baladicky pojatých inscenacích Maryša (Ostrava, 1966, Šumperk, 1968) a Gazdina roba (Šumperk, 1978) i v emocionálně vystavěné Její pastorkyni (Šumperk, 1971, Český Těšín, 1975, Šumperk, 1988). Nastudování veselohry Ženský zákon v převodu do slováckého nářečí vyniklo hravostí, improvizační lehkostí a výrazovou autentičností (Šumperk, 1972, Ostrava, 1987, Olomouc, 1991). Tylovy hry se snažil oprostit od sentimentálně vlasteneckého ladění. Opakovaně inscenoval Jiráskovu Lucernu. Měl cit pro ruské klasiky. Jedním z posledních titulů byla podnětná inscenace Leskovovy Lady Macbeth Mcenského újezdu (1988) a v pohostinské inscenaci Torzo nastudoval v olomouckém Studiu Forum autorskou koláž o životě a díle Sergeje Jesenina.

V Šumperku uvedl na jeviště dříve zakazovanou hru Heleny Albertové Letní kino Život i velkoryse koncipovanou montáž z Goetheho Fausta a textů lidových loutkářů (Faustiáda). Přitahovaly ho také lidové barokní hry. Připravil vlastní montáž biblických textů Betlém. Mezi Č. inscenace patřily i pohádkové tituly, jež považoval za programovou součást divadla. V Severomoravském divadle Šumperk inicioval pravidelné přehlídky tvorby pro děti Divadlo dětem. Podněty z oblasti dětského divadla a klubové tvorby uplatňoval ve Svazu českých dramatických umělců. Zasloužil se o konání dílny studia Forum, Týdne netradičního divadla v Ostravě, stál u zrodu přehlídek studiové a klubové tvorby Divadelní mládí.

Po 1968 byl Č. pod stálým dohledem Státní bezpečnosti. Nemohl rozvíjet svobodně svou představu divadla ani otevřeně projevit svůj pevný katolický postoj. Ještě na počátku devadesátých let se vracel na šumperskou scénu, do Ostravy, pohostinsky režíroval v Olomouci i v Opavě.

D: T. Lazorčáková, Divadelní mise F. Č., 2006, s. 223n. (kde úplný soupis divadelních režií) – výběr: Praha, Divadlo Na zábradlí, I. Vyskočil – J. Suchý, Faust, Markéta, služka a já, 1959; Příbram, Městské divadlo, V. Blažek, Příliš štědrý večer, 1960; Uherské Hradiště, Slovácké divadlo, P. A. Bréal, Husaři, 1966; Ostrava, Divadlo Petra Bezruče, J. Kovalčuk, Brixenská elegie, 1989; Šumperk, Severomoravské divadlo, J. W. Goethe – T. Steiner, Faustiáda, 1993; Český Těšín, Těšínské divadlo, J. Kopecký, Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista, 1990; Olomouc, Státní divadlo Oldřicha Stibora/Studio Forum, S. Jesenin – F. Č., Torzo, 1987; F. Č., Betlém, 1990; Ostrava, Státní divadlo, J. Gregor-Tajovský, Ženský zákon, 1987.

L: T. Lazorčáková, c. d., s. 299n. (kde úplný soupis literatury a pramenů); výběr: T. Steiner, F. Č., in: Kulturní měsíčník 1, 1983, č. 5, s. 33; týž, Schůzka v zákulisí, in: tamtéž 6, 1988, č. 4, s. 23n.; M. Boková, Zemřeli, in: Divadelní noviny 4, 1995, č. 19, s. 2; Hrajte hezky, in: Noviny z divadla 4, 1995–96, č. 15, s. 4n.; Z. Hedbávný, Bylo nás kolik, in: Svět a divadlo 15, 2004, č. 3, s. 161n.

P: Dokumentační centrum katedry divadelních, filmových a mediálních studií FF Univerzity Palackého Olomouc; osobní archiv F. Č. (písemnosti, divadelní texty, režijní knihy, korespondence, ikonografie).

Tatjana Lazorčáková