Biografický slovník
ČECH Karel Otakar 6.3.1842-8.6.1895: Porovnání verzí
(ČECH_Karel_Otakar_5.3.1842-8.6.1895) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Karel Otakar ČECH | | jméno = Karel Otakar ČECH | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 6.3.1842 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Vejprty |
| datum úmrtí = 8.6.1895 | | datum úmrtí = 8.6.1895 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Záhřeb (Chorvatsko) |
| povolání = 3- Chemik nebo alchymista | | povolání = 3- Chemik nebo alchymista | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 554-555 |
| + | }} | ||
| + | '''ČECH, Karel Otakar''' ''(též Dragutin Otokar), * 6. 3. 1842 Vejprty, † 8. 6. 1895 Záhřeb (Chorvatsko), agrochemik'' | ||
| + | |||
| + | Základní školu navštěvoval v Příbrami, potom v Praze maturoval | ||
| + | na novoměstském piaristickém gymnáziu a na technice | ||
| + | vystudoval chemii. Krátce pracoval v Curychu, poté u Roberta | ||
| + | Bunsena na univerzitě v Heidelbergu, kde 1867 získal | ||
| + | doktorát z chemie. 1868 se na pražské technice habilitoval | ||
| + | jako soukromý docent chemické technologie. 1870 (po jejich | ||
| + | rozdělení) přestoupil na českou techniku, později vyučoval | ||
| + | také na Pivovarnické škole v Praze a od 1874 byl docentem | ||
| + | technické chemie na Královské technické vysoké škole v Berlíně. | ||
| + | 1878–80 pracoval v chemické laboratoři v Petrohradě, | ||
| + | později v Moskvě, kde se 1880 stal redaktorem časopisu ''Archiv'' | ||
| + | ''für russische Bierbrauerei'', vydávaného v němčině a ruštině. | ||
| + | Během průmyslové výstavy v Moskvě (1882) působil | ||
| + | jako zpravodaj rakouského ministerstva obchodu. 1886 se | ||
| + | usadil v Záhřebu, 1890 byl jmenován venezuelským konzulem | ||
| + | v Rijece. Zabýval se zvláště chmelařstvím, v Chorvatsku | ||
| + | zkoumal vlastnosti tamního divokého chmelu a jeho upotřebení | ||
| + | v pivovarnictví a potravinářském průmyslu, věnoval se | ||
| + | i vinařství, ovocnářství, včelařství, hedvábnictví a chovu ryb. | ||
| + | Založil a redigoval ''Živobran'', časopis záhřebského Spolku pro | ||
| + | ochranu zvířat. Stal se členem četných vědeckých a kulturních | ||
| + | institucí. Byl vyznamenán francouzským rytířským křížem | ||
| + | Chevalier du mérite agricole. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Studien über quantitative Bestimmungsmethoden der Gerbsäuren in Gerbematerialen, | ||
| + | Heidelberg 1867; Stavební kámen okolí pražského, 1869; Die | ||
| + | chemische Industrie in Croatien, Slavonien und Dalmatien, Berlin 1877; Původ | ||
| + | chmelařství a pivovarství, 1884; Russlands Industrie auf der nationalen | ||
| + | Ausstellung in Moskau 1882. Kritische Betrachtungen über die wichtigsten | ||
| + | Industriezweige Russlands, Moskau 1885; Die Fischzucht in Bosnien und | ||
| + | der Herzegowina, Wien 1893; Der Thierschutz bei den Südslaven, Agram | ||
| + | 1894. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 5, s. 891, 28, s. 191; Hrvatska enciklopedija 2, Zagreb 2000, s. 658; | ||
| + | Hrvatski biografski leksikon 3, Zagreb 1993, s. 33n. | ||
| + | |||
| + | Jiří Vacek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
[[Kategorie:1842]] | [[Kategorie:1842]] | ||
| + | [[Kategorie:Vejprty]] | ||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
| + | [[Kategorie:Záhřeb]] | ||
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:57
| Karel Otakar ČECH | |
 | |
| Narození | 6.3.1842 |
|---|---|
| Místo narození | Vejprty |
| Úmrtí | 8.6.1895 |
| Místo úmrtí | Záhřeb (Chorvatsko) |
| Povolání | 3- Chemik nebo alchymista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 554-555 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44572 |
ČECH, Karel Otakar (též Dragutin Otokar), * 6. 3. 1842 Vejprty, † 8. 6. 1895 Záhřeb (Chorvatsko), agrochemik
Základní školu navštěvoval v Příbrami, potom v Praze maturoval na novoměstském piaristickém gymnáziu a na technice vystudoval chemii. Krátce pracoval v Curychu, poté u Roberta Bunsena na univerzitě v Heidelbergu, kde 1867 získal doktorát z chemie. 1868 se na pražské technice habilitoval jako soukromý docent chemické technologie. 1870 (po jejich rozdělení) přestoupil na českou techniku, později vyučoval také na Pivovarnické škole v Praze a od 1874 byl docentem technické chemie na Královské technické vysoké škole v Berlíně. 1878–80 pracoval v chemické laboratoři v Petrohradě, později v Moskvě, kde se 1880 stal redaktorem časopisu Archiv für russische Bierbrauerei, vydávaného v němčině a ruštině. Během průmyslové výstavy v Moskvě (1882) působil jako zpravodaj rakouského ministerstva obchodu. 1886 se usadil v Záhřebu, 1890 byl jmenován venezuelským konzulem v Rijece. Zabýval se zvláště chmelařstvím, v Chorvatsku zkoumal vlastnosti tamního divokého chmelu a jeho upotřebení v pivovarnictví a potravinářském průmyslu, věnoval se i vinařství, ovocnářství, včelařství, hedvábnictví a chovu ryb. Založil a redigoval Živobran, časopis záhřebského Spolku pro ochranu zvířat. Stal se členem četných vědeckých a kulturních institucí. Byl vyznamenán francouzským rytířským křížem Chevalier du mérite agricole.
D: Studien über quantitative Bestimmungsmethoden der Gerbsäuren in Gerbematerialen, Heidelberg 1867; Stavební kámen okolí pražského, 1869; Die chemische Industrie in Croatien, Slavonien und Dalmatien, Berlin 1877; Původ chmelařství a pivovarství, 1884; Russlands Industrie auf der nationalen Ausstellung in Moskau 1882. Kritische Betrachtungen über die wichtigsten Industriezweige Russlands, Moskau 1885; Die Fischzucht in Bosnien und der Herzegowina, Wien 1893; Der Thierschutz bei den Südslaven, Agram 1894.
L: OSN 5, s. 891, 28, s. 191; Hrvatska enciklopedija 2, Zagreb 2000, s. 658; Hrvatski biografski leksikon 3, Zagreb 1993, s. 33n.
Jiří Vacek
