ČECH Leander 27.2.1854-27.7.1911: Porovnání verzí
m (Holoubková přesunul stránku ČECH Leander 27.2.1845-27.7.1911 na ČECH Leander 27.2.1854-27.7.1911 bez založení přesměrování) |
|
(Žádný rozdíl)
|
Verze z 23. 11. 2016, 22:11
Leander ČECH | |
Narození | 27.2.1854 |
---|---|
Místo narození | Cetoraz u Pacova |
Úmrtí | 27.7.1911 |
Místo úmrtí | Nové Město na Moravě |
Povolání |
65- Literární historik, kritik nebo teoretik 68- Redaktor nebo žurnalista |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44576 |
ČECH, Leander, * 27. 2. 1854 Cetoraz u Pacova, † 27. 7. 1911 Nové Město na Moravě, literární kritik, teoretik, pedagog
V novější literatuře nesprávně uváděn jako Leandr Č. Mládí prožil ve Zbraslavi u Brna, kde jeho otec dostal učitelské místo. 1874 maturoval na Slovanském gymnáziu v Brně, na pražské filozofické fakultě začal studovat matematiku a fyziku, od druhého ročníku filozofii, estetiku, němčinu a francouzštinu. Absolvoval 1877. Z politických důvodů nenastoupil suplenturu na přerovském gymnáziu, nýbrž na učitelském ústavu v Kutné Hoře, od 1879 byl skutečným profesorem na reálce v Telči (kde učil i O. Březinu), od 1894 ředitelem reálky v Novém Městě na Moravě, kde působil až do konce života a byl také pohřben. Politicky přešel od státoprávního radikalismu k orientaci na moravskou staročeskou stranu. Za vysokoškolských studií se v Praze účastnil veřejného dění, předsedal literárnímu a řečnickému spolku Slavia i studentské sekci Jednoty českých filologů. Snažil se založit filozofický spolek, avšak zorganizoval jen filozofický odbor spolku Slavia. V Telči spoluzakládal Klub na podporu české literatury, Národní jednotu pro jihozápadní Moravu a revue Orel a Orlice. V Praze se stal vůdčím duchem hnutí Mladé Moravy a nejvýraznější individualitou mladších moravských kritiků, kteří hodlali povzbudit domácí literární tvůrce, aby nezaostávali za nástupem S. Čecha, J. Vrchlického, J. V. Sládka a J. Zeyera a vyjádřili národní i zemskou podstatu moravanství. V březnu 1876 vydal provolání k moravským spisovatelům a inicioval první ročník almanachu moravské omladiny Zora, kam přispěl studií Nauka Aristotelova o tragédii. Ke spolupráci získal T. G. Masaryka, s nímž se přechodně sblížil. Do 3. svazku Zory (1885) napsal programovou stať O úkolu krásné literatury na Moravě. Jako kritik byl značně konzervativní, přispíval do Literárních listů, Hlídky literární, Osvěty. Propagoval realismus, národní ideu v literatuře, zajímaly ho ale i aspekty psychologické a sociologické. V teorii uplatňoval hlediska francouzské a německé literární vědy (Taine, Hennequin, Guyau, Waitz, Brink, Elster, Lehmann), čímž připravoval půdu kritice 90. let. Výhrady měl k tvorbě A. Heyduka, J. Vrchlického a J. Zeyera. Několik studií věnoval filozofii, estetice a poetice F. Palackého a V. Hálka. Důkladně vyložil dílo a život Karoliny Světlé (1891, 1907). Vydal Palackého estetické a literární spisy (1903). Jako pedagog s F. Bílým revidoval Bartošovu Malou slovesnost, otiskl stati o výuce češtiny na středních školách a o programu osmých tříd na reálkách. Spolupracoval se Školní knihovnou děl francouzských a německých.
L: OSN 28, s. 192n.; OSND 1/2, s. 1017; M. Hýsek, Literární Morava v letech 1849–1885, 1911, s. 273n.; A. Novák, Mužové a osudy, 1914, s. 70n.; F. X. Šalda, Soubor díla, sv. 17, 1956, s. 321; KSN 2, s. 437; MSN 1, s. 940; MČE 1, s. 766; F. Baťha, L. Č., 1966 (se soupisem díla); LČL 1, s. 407n.; Moravská vlastivěda (Literární Morava), 2002, s. 134n.
P: LA PNP Praha (kde částečná pozůstalost); MZA Brno (kde torzo pozůstalosti).
Martin Kučera