ČECH Vladimír 25.10.1848-5.7.1905: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 5.7.1905
 
| datum úmrtí = 5.7.1905
 
| místo úmrtí = Bad Reichenhall (Německo)
 
| místo úmrtí = Bad Reichenhall (Německo)
| povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel
+
| povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />63- Spisovatel<br />
68- Redaktor nebo žurnalista
+
63- Spisovatel
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 559
 
}}
 
}}
 
'''ČECH, Vladimír''', ''* 25. 10. 1848 Peruc u Loun, † 5. 7. 1905 Bad Reichenhall (Německo), hospodářský úředník, pedagog, vydavatel, redaktor, spisovatel''
 
'''ČECH, Vladimír''', ''* 25. 10. 1848 Peruc u Loun, † 5. 7. 1905 Bad Reichenhall (Německo), hospodářský úředník, pedagog, vydavatel, redaktor, spisovatel''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:01

Vladimír ČECH
Narození 25.10.1848
Místo narození Peruc u Loun
Úmrtí 5.7.1905
Místo úmrtí Bad Reichenhall (Německo)
Povolání 67- Nakladatel nebo vydavatel
68- Redaktor nebo žurnalista
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 559

ČECH, Vladimír, * 25. 10. 1848 Peruc u Loun, † 5. 7. 1905 Bad Reichenhall (Německo), hospodářský úředník, pedagog, vydavatel, redaktor, spisovatel

Byl synem vrchnostenského úředníka Františka Jaroslava Č. (1817–1877) a Kláry, roz. Rakové (1826–1890). Č. starším bratrem byl spisovatel Svatopluk Č. (1846–1908). Po základní a hlavní škole ve Vraném u Slaného, kde byl v té době otec ředitelem kapitulního panství, odešel Č. za dalším vzděláním do Litoměřic (1858/59) a do Slaného (1859/60). V bratrových stopách pokračoval do novoměstského piaristického gymnázia v Praze a současně do arcibiskupského konviktu, kam ho doporučil otcův zaměstnavatel, děkan svatovítské kapituly, M. Tomek. Gymnázium nedokončil a 1864 z něj odešel. 1865–75 působil v hospodářských funkcích a rozšiřoval si praktické vzdělání. 1866 navštěvoval přechodně hospodářskou školu v Táboře a poté přednášky o zemědělství na pražské technice. Vystřídal místa praktikanta, volontéra, příručího i tajemníka na několika velkostatcích v Čechách (Poříčí u Plzně, Vraný, Studeněves na Slánsku a Slaný) a v Chorvatsku (Želin – Čiče, Opeka u Varaždinu). 1875 se stal učitelem na rolnické škole ve Velkém Meziříčí. Pobyt přerušil 1879–88 a 1899–1905, kdy působil v Praze. Ve Velkém Meziříčí se 1878 oženil s dcerou mlynáře, čímž získal pevné ekonomické zázemí pro nakladatelskou činnost. Od 1879 vydával a redigoval s bratrem Svatoplukem a S. Hellerem časopis Květy, který 1872 E. Grégr z ekonomických důvodů zastavil. Květy, Lumír, Národní listy i další vesměs mladočeská periodika současně využíval k publikaci svých beletristických příspěvků a veršů.

Č. literární tvorba nebyla bohatá, charakterizovala ji výrazná didakticko-mravoučná tendence. 1888 byla administrativní práce a funkce odborného redaktora časopisu Květy svěřena dalšímu z bratří Čechů, Václavovi (1856–1917). V té době se Č. vrátil do Velkého Meziříčí a věnoval se komunální politice. 1889 se stal starostou a zasloužil se o rozvoj místní sokolské jednoty. Vydával tam 1897 vlastní časopis Svědomí, který zajišťoval autorsky i redakčně. Současně byl od 1896 až do smrti majitelem a nakladatelem Květů, které od 1899 znovu redigoval. Zemřel při léčebném pobytu v lázních. Z dalších sourozenců byli literárně činní: Božena Č., provd. Uhlířová (1847–1880), Zdeňka Č. (1853–1935), Miloš Č., též Amandus Czech (1855–1922) a Růžena Č. (1861–1921)

L: OSN 28, s. 192; LČL 1, s. 413n.; SDLČ, rejstřík; S. Heller, Z minulé doby, 1916, rejstřík; S. Čech, Z upomínek na bratra Vladimíra, in: Květy 27, 1905; týž, Vzpomínky z cest a života, 1909; F. V. Vykoukal, Nové rovy, in: Osvěta 35, 1905; F. Strejček, O S. Čechovi, 1908.

Pavla Vošahlíková