ČECH Vladimír 25.10.1914-2.2.1992: Porovnání verzí
(ČECH_Vladimír_25.10.1914-1992) |
|||
Řádka 4: | Řádka 4: | ||
| datum narození = 25.10.1914 | | datum narození = 25.10.1914 | ||
| místo narození = České Budějovice | | místo narození = České Budějovice | ||
− | | datum úmrtí = 1992 | + | | datum úmrtí = 2.2.1992 |
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | | povolání = 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf | ||
Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČECH, Vladimír''' ''(vl. jm. Přikryl), * 25. 10. 1914 České Budějovice, † 2. 2. 1992 Praha, filmový režisér, scenárista'' | ||
+ | |||
+ | Vystudoval v Praze 1933–37 medicínu. Před kameru poprvé | ||
+ | vstoupil už 1932, ještě jako středoškolák, v epizodní roli | ||
+ | studenta ve Vančurově filmu ''Před maturitou''. V době vysokoškolských | ||
+ | studií se stal asistentem E. F. Buriana v jeho Déčku | ||
+ | a spolupracoval s ním na scénáři snímku ''Věra Lukášová'' | ||
+ | (1939, podle povídky B. Benešové). Současně začal psát rozhlasové, divadelní a filmové recenze a kritiky do ''Českého slova'' a do časopisu ''A-Zet'', 1938–39 vedl oddělení krátkých filmů | ||
+ | Aktuality. 1941 realizoval svůj první krátkometrážní film | ||
+ | ''Střevíčky slečny Pavlíny''. 1943 se stal uměleckým vedoucím | ||
+ | Živého jeviště v Praze. 1945 natáčel dokument v koncentračním | ||
+ | táboře Buchenwald a byl zpravodajem u Norimberského | ||
+ | tribunálu. 1949 debutoval celovečerním hraným filmem | ||
+ | podle předlohy B. Němcové ''Divá Bára'', který Č. i Vlastě | ||
+ | Fialové, kterou obsadil do hlavní role, přinesl popularitu. | ||
+ | Rozsáhlá tvorba během následujících let zahrnovala dokumentární | ||
+ | snímky i hrané filmy nejrůznějších žánrů a kolísající | ||
+ | kvality. Největší divácký ohlas sklidily Č. dobrodružné, | ||
+ | špionážní a detektivní příběhy. Jeho většinou politicky angažovaná | ||
+ | tvorba získávala četná ocenění na domácích filmových | ||
+ | festivalech. 1968 se pokusil také o hudební komedii | ||
+ | ''Bylo čtvrt a bude půl'' ve spolupráci s hudebním skladatelem | ||
+ | A. Michajlovem, s nímž o dva roky později realizoval původní | ||
+ | filmový muzikál ''Svatá hříšnice'', přepis hry F. Langra ''Obrácení'' | ||
+ | ''Ferdyše Pištory''. Mezi Č. snímky veseloherní pak patřil | ||
+ | titul ''Jak napálit advokáta'' (1980). V témže roce Č. vytvořil | ||
+ | jako připomenutí a hold obdivovanému umělci celovečerní | ||
+ | filmový medailon ''V hlavní roli Oldřich Nový''. Pro televizi | ||
+ | adaptoval 1970 Klicperovu frašku ''Žižkův meč'' a natočil filmy | ||
+ | ''Příliš zelené jaro, Na šňůrách hedvábí'' a ''Premiéra se odkládá''. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' filmy: Divá Bára, 1949 (scénář, režie); Štika v rybníce, 1951 (s O. Novým, | ||
+ | scénář, režie); Expres z Norimberka, 1953 (scénář, režie); Černý prapor, 1958 | ||
+ | (scénář, režie); 105 % alibi, 1959 (režie); Pochodně, 1960 (režie); Kde alibi | ||
+ | nestačí, 1961 (scénář, režie); Kohout plaší smrt, 1961 (scénář, režie); Komu | ||
+ | tančí Havana, 1962 (scénář, režie); Alibi na vodě, 1965 (scénář, režie); Sedm | ||
+ | havranů, 1967 (scénář, režie); Bylo čtvrt a bude půl, 1968 (scénář, režie); | ||
+ | Svatá hříšnice, 1970 (scénář, režie); Svatba bez prstýnku, 1972 (scénář, režie); | ||
+ | Aféry mé ženy, 1972 (scénář, režie); Vysoká modrá zeď, 1973 (scénář, režie); | ||
+ | Sedmého dne večer, 1974 (scénář, režie); Akce v Istanbulu, 1975 (scénář, | ||
+ | režie); Pasiáns (režie); Silnější než strach, 1978 (režie); Jak napálit advokáta, | ||
+ | 1980 (režie); V hlavní roli Oldřich Nový, 1980 (režie). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' ČBS, s. 91; EJ, s. 86; FP, s. 77n. (s filmografií a bibliografií); Tomeš 1, | ||
+ | s. 189; Ahoj na sobotu 1970, č. 19, s. 3, č. 39, s. 7, 1971, č. 19, s. 7, 1974, | ||
+ | č. 23, s. 5; Film a doba, 1977, č. 10, s. 550n.; Svět v obrazech 29, 1973, č. 6, | ||
+ | s. 19, 1974, č. 11, s. 27, č. 42, s. 18; www.cfn.cz. | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | [[Kategorie:82- Dramaturg, režisér nebo choreograf]] | ||
Řádka 19: | Řádka 66: | ||
[[Kategorie:1914]] | [[Kategorie:1914]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:České Budějovice]] |
[[Kategorie:1992]] | [[Kategorie:1992]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 24. 11. 2016, 14:14
Vladimír ČECH | |
Narození | 25.10.1914 |
---|---|
Místo narození | České Budějovice |
Úmrtí | 2.2.1992 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
82- Dramaturg, režisér nebo choreograf 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75698 |
ČECH, Vladimír (vl. jm. Přikryl), * 25. 10. 1914 České Budějovice, † 2. 2. 1992 Praha, filmový režisér, scenárista
Vystudoval v Praze 1933–37 medicínu. Před kameru poprvé vstoupil už 1932, ještě jako středoškolák, v epizodní roli studenta ve Vančurově filmu Před maturitou. V době vysokoškolských studií se stal asistentem E. F. Buriana v jeho Déčku a spolupracoval s ním na scénáři snímku Věra Lukášová (1939, podle povídky B. Benešové). Současně začal psát rozhlasové, divadelní a filmové recenze a kritiky do Českého slova a do časopisu A-Zet, 1938–39 vedl oddělení krátkých filmů Aktuality. 1941 realizoval svůj první krátkometrážní film Střevíčky slečny Pavlíny. 1943 se stal uměleckým vedoucím Živého jeviště v Praze. 1945 natáčel dokument v koncentračním táboře Buchenwald a byl zpravodajem u Norimberského tribunálu. 1949 debutoval celovečerním hraným filmem podle předlohy B. Němcové Divá Bára, který Č. i Vlastě Fialové, kterou obsadil do hlavní role, přinesl popularitu. Rozsáhlá tvorba během následujících let zahrnovala dokumentární snímky i hrané filmy nejrůznějších žánrů a kolísající kvality. Největší divácký ohlas sklidily Č. dobrodružné, špionážní a detektivní příběhy. Jeho většinou politicky angažovaná tvorba získávala četná ocenění na domácích filmových festivalech. 1968 se pokusil také o hudební komedii Bylo čtvrt a bude půl ve spolupráci s hudebním skladatelem A. Michajlovem, s nímž o dva roky později realizoval původní filmový muzikál Svatá hříšnice, přepis hry F. Langra Obrácení Ferdyše Pištory. Mezi Č. snímky veseloherní pak patřil titul Jak napálit advokáta (1980). V témže roce Č. vytvořil jako připomenutí a hold obdivovanému umělci celovečerní filmový medailon V hlavní roli Oldřich Nový. Pro televizi adaptoval 1970 Klicperovu frašku Žižkův meč a natočil filmy Příliš zelené jaro, Na šňůrách hedvábí a Premiéra se odkládá.
D: filmy: Divá Bára, 1949 (scénář, režie); Štika v rybníce, 1951 (s O. Novým, scénář, režie); Expres z Norimberka, 1953 (scénář, režie); Černý prapor, 1958 (scénář, režie); 105 % alibi, 1959 (režie); Pochodně, 1960 (režie); Kde alibi nestačí, 1961 (scénář, režie); Kohout plaší smrt, 1961 (scénář, režie); Komu tančí Havana, 1962 (scénář, režie); Alibi na vodě, 1965 (scénář, režie); Sedm havranů, 1967 (scénář, režie); Bylo čtvrt a bude půl, 1968 (scénář, režie); Svatá hříšnice, 1970 (scénář, režie); Svatba bez prstýnku, 1972 (scénář, režie); Aféry mé ženy, 1972 (scénář, režie); Vysoká modrá zeď, 1973 (scénář, režie); Sedmého dne večer, 1974 (scénář, režie); Akce v Istanbulu, 1975 (scénář, režie); Pasiáns (režie); Silnější než strach, 1978 (režie); Jak napálit advokáta, 1980 (režie); V hlavní roli Oldřich Nový, 1980 (režie).
L: ČBS, s. 91; EJ, s. 86; FP, s. 77n. (s filmografií a bibliografií); Tomeš 1, s. 189; Ahoj na sobotu 1970, č. 19, s. 3, č. 39, s. 7, 1971, č. 19, s. 7, 1974, č. 23, s. 5; Film a doba, 1977, č. 10, s. 550n.; Svět v obrazech 29, 1973, č. 6, s. 19, 1974, č. 11, s. 27, č. 42, s. 18; www.cfn.cz.
Marie Makariusová