ČEDÍK Václav 12.2.1908-20.1.1955: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 20.1.1955
 
| datum úmrtí = 20.1.1955
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 15- Lékaři
+
| povolání = 15- Lékaři<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 547
 
}}
 
}}
 
'''ČEDÍK, Václav''' ''(též Antar), * 12. 2. 1908 Benešov, † 20. 1. 1955 Praha, lékař-psychiatr, spisovatel''
 
'''ČEDÍK, Václav''' ''(též Antar), * 12. 2. 1908 Benešov, † 20. 1. 1955 Praha, lékař-psychiatr, spisovatel''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 08:56

Václav ČEDÍK
Narození 12.2.1908
Místo narození Benešov
Úmrtí 20.1.1955
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 547

ČEDÍK, Václav (též Antar), * 12. 2. 1908 Benešov, † 20. 1. 1955 Praha, lékař-psychiatr, spisovatel

Jeho otec padl během první světové války. Dospíval v obtížných existenčních poměrech a už od gymnázia, na němž 1928 maturoval, si musel vydělávat na studium. Zapsal se na pražskou techniku, z této školy pak přestoupil na Lékařskou fakultu UK. Od mládí se účastnil politického života studentů na straně levice, ve 30. letech se stal vedoucím pracovníkem organizace komunistické mládeže a studentstva. Jako blízký spolupracovník V. Sinkuleho vedl pod pseudonymem Antar protifašistické studentské hnutí. Spoluzakládal Jednotu nemajetných a pokrokových studentů a Demokratický blok studentstva. Založil, redigoval a vedl studentské časopisy Blok a Nástup, 1934–39 byl redaktorem časopisu mediků a lékařů Roentgen.

Po uzavření českých vysokých škol 17. 11. 1939 našel zaměstnání na interním oddělení benešovské nemocnice. Stal se členem vedení partyzánského hnutí na Benešovsku a koncem války byl odvlečen na nucené práce. Medicínu mohl dokončit až po 1945, kdy se ve zdravotnictví angažoval politicky (jako zdravotnický publicista a organizátor) a pedagogicky. Stál u zrodu časopisu Sociální a zdravotnická politika a v červnu 1948 byl pověřen redigováním 9.–25. čísla Věstníku československých lékařů. 1948–51 vedl psychiatrickou kliniku v Plzni. 1950 se zúčastnil zájezdu československých lékařských vědeckých pracovníků do SSSR. Práci na několika monografiích i na klinice mu od 1948 komplikovala vážná choroba. Vrátil se do Prahy, kde nastoupil jako zástupce přednosty psychiatrické kliniky, ale 1953, po zhoršení svého zdravotního stavu, odešel z Prahy pracovat na klidnější místo. Do konce života působil jako primář ve Státním psychiatrickém léčebném ústavu v Havlíčkově Brodě. In memoriam byl vyznamenán medailí J. E. Purkyně.

Č. literární práce byly ovlivněny marxismem, odrážely politické a sociální poměry doby svého vzniku a reagovaly na nebezpečí nastupujícího fašismu. V oboru psychiatrie se věnoval především přípravě kapitol do vysokoškolských učebnic. Nedokončena zůstala Č. Obecná psychiatrie s psychologickým úvodem. Patřil u nás k předním zastáncům teorie I. P. Pavlova.

D: Abc dialektického materialismu, 1931; Abeceda dialektického materialismu, 1945; Tak mluvil Wolker. Technika a chemie jeho slov, 1934; Neurosa jako nedořešený konflikt, 1941; kapitoly in: Repetitorium všeobecné psychiatrie s psychologickým úvodem, 1953 (knižně 1955); Psychiatrie a psychologie, 1953 (2. přepracované vyd. 1955); Psychiatrie a psychologie pro zdravotnické školy, 1953; Schizofrenie dementia praecox + Somatogenie, in: Speciální psychiatrie, 1956; K. Cvejn (ed.), Antar bojující. Památce doc. MUDr. V. Č. – Antara. Výbor z jeho literární tvorby, 1963 (s doslovem a bibliografií).

L: nekrology: J. Hrbek, Doc. Dr. V. Č. – Antar mrtev, in: ČLČ 94, 1955, s. 235n.; týž, V. Č., in: Neurologie a psychiatrie československá, 1955, č. 3, s. 222n.; J. Hrbek – B. Fabiánová, Za doc. MUDr. V. Č., in: ČLČ 97, 1958, s. 275n.; 80 let nemocnice v Benešově 1898–1988, 1988, s. 19; LČL 1, s. 69 (jako Antar, s bibliografií).

Hana Mášová, Marie Makariusová