ČEJKA Gustav 15.1.1914-19.9.1999: Porovnání verzí
(ČEJKA_Gustav_15.1.1914-19.9.1999) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.1.1914 | | datum narození = 15.1.1914 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Míchov u Boskovic |
| datum úmrtí = 19.9.1999 | | datum úmrtí = 19.9.1999 | ||
− | | místo úmrtí = Bratislava | + | | místo úmrtí = Bratislava (Slovensko) |
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | | povolání = 21- Odborník rostlinné výroby | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČEJKA, Gustav''', ''* 15. 1. 1914 Míchov u Boskovic, † 19. 9. 1999 Bratislava (Slovensko), pomolog, šlechtitel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rolnické rodiny se šesti dětmi. 1928–31 se vyučil | ||
+ | zahradníkem ve firmě Zoubek v Letovicích, 1932–33 studoval | ||
+ | na západoslovenské zahradnické škole v Malinově. Po | ||
+ | krátké praxi v zahradnické školce a v zelinářství v Bratislavě | ||
+ | odešel do Výzkumného ústavu zahradnického v Průhonicích, | ||
+ | kde se 1934–35 specializoval na dendrologii. Zaujalo | ||
+ | ho lesnictví, avšak Č. kariéru přerušila mobilizace. Po rozpadu | ||
+ | republiky 1939 odešel spolu s manželkou Margitou, | ||
+ | roz. Vargovou, na Slovensko, kde získal místo zahradníka | ||
+ | v Turčianských Teplicích, poté v Lietavské Lúčke. Od 1942 | ||
+ | se zapojil do odboje. V době Slovenského národního povstání | ||
+ | 1944 velel četě v Jegorovově 1. československé partyzánské | ||
+ | brigádě J. V. Stalina. Němci Č. zatkli a transportovali do zajateckého | ||
+ | tábora ve slezském Opolí, pak do Berlína. V květnu 1945 Č. utekl nejprve k Rudé armádě a později domů. | ||
+ | V listopadu 1945 se odstěhoval s rodinou do Šumperka, kde | ||
+ | do 1950 vedl zahradnictví přidělené po Němcích. | ||
+ | |||
+ | Manželka pocházela z Vojvodiny, po politické roztržce Československa | ||
+ | s Jugoslávií se rodina Č. stala podezřelou a vrátila | ||
+ | se na Slovensko, aby unikla pravděpodobnému zatčení. 1950 | ||
+ | Č. nastoupil do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty | ||
+ | Univerzity Komenského v Bratislavě, kde až do 1973 pracoval | ||
+ | jako vedoucí zahradník. Spolu s manželkou se zasloužili | ||
+ | o její novou koncepci a vybudování. Jako součást založil tzv. | ||
+ | Mičurinský sad a ve Stupavě-Dúbravách i 24 ha pokusného | ||
+ | pole s dendrologickými sbírkami. 1973–90 ještě zůstal v botanické | ||
+ | zahradě na částečný úvazek jako šlechtitel. 1985–93 | ||
+ | vyučoval také na Střední zemědělsko-technické škole v Malinově. | ||
+ | Věnoval se šlechtitelství ovocných stromů, především se | ||
+ | zaměřil na odstranění předčasného hynutí meruněk a vyšlechtění | ||
+ | nových odrůd broskví. Spolupracoval se Šlechtitelskou | ||
+ | výzkumnou stanicí ve Veselém u Piešťan, pro kterou vytvořil | ||
+ | více než 1 000 hybridů, z nichž byly uznány kultivary Luna | ||
+ | (1976), Flamingo, Fénix (1991), Albatros (1993) a Radost | ||
+ | (1995). Byl autorem nebo spoluautorem odborných publikací, | ||
+ | které vycházely opakovaně a také v překladech: ''Ako založiť'' | ||
+ | ''domácu záhradku, Abeceda záhradkára, Radíme záhradkárom,'' | ||
+ | ''Broskyne, Ruže a ich pestovanie, Skalka, zakladanie a ošetrovanie,'' | ||
+ | ''Zalesňovanie miest a dedín'' ad. V 70. letech, kdy nemohl | ||
+ | publikovat, vydal knihu ''Okrasná záhradka'' pod jménem své | ||
+ | dcery Ľubice Klimanové. Poslední práce o broskvích, kterou | ||
+ | zpracoval 1989 se Štefanem Nitranským, nevyšla. Více než | ||
+ | 1 500 studií a populárně-naučných článků Č. publikoval | ||
+ | v odborných časopisech a sbornících. Do 1972 byl členem | ||
+ | redakčních rad odborných zahradnických časopisů. 1952 se | ||
+ | stal členem ČSAZ, dále Slovenského svazu ovocnářů, Slovenského | ||
+ | svazu zahrádkářů a Svazu protifašistických bojovníků. | ||
+ | Univerzita Komenského ocenila jeho zásluhy medailí. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' soupis in: BLS 2, s. 122n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Axamít, G. Č., in: Záhradníctvo 9, 1984, s. 44n.; I. Thurzo, Priekopník | ||
+ | záhradníckej kultúry, in: tamtéž 19, 1994, s. 35; G. Č. – 80-ročný, in: | ||
+ | Záhradkár 30, 1994, č. 3, s. 21; D. Benediková, Nezabúdajme na slovenské | ||
+ | odrody a ich šľachtiteľov, in: tamtéž 36, 2000, č. 5, s. 11; Zahradnický slovník | ||
+ | naučný 2, 1996, s. 12; BLS 2, s. 122n. | ||
+ | |||
+ | Ľudmila Ďuranová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | [[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]] | ||
[[Kategorie:1914]] | [[Kategorie:1914]] | ||
+ | [[Kategorie:Míchov]] | ||
[[Kategorie:1999]] | [[Kategorie:1999]] | ||
[[Kategorie:Bratislava]] | [[Kategorie:Bratislava]] |
Verze z 25. 11. 2016, 17:18
Gustav ČEJKA | |
Narození | 15.1.1914 |
---|---|
Místo narození | Míchov u Boskovic |
Úmrtí | 19.9.1999 |
Místo úmrtí | Bratislava (Slovensko) |
Povolání | 21- Odborník rostlinné výroby |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136675 |
ČEJKA, Gustav, * 15. 1. 1914 Míchov u Boskovic, † 19. 9. 1999 Bratislava (Slovensko), pomolog, šlechtitel
Pocházel z rolnické rodiny se šesti dětmi. 1928–31 se vyučil zahradníkem ve firmě Zoubek v Letovicích, 1932–33 studoval na západoslovenské zahradnické škole v Malinově. Po krátké praxi v zahradnické školce a v zelinářství v Bratislavě odešel do Výzkumného ústavu zahradnického v Průhonicích, kde se 1934–35 specializoval na dendrologii. Zaujalo ho lesnictví, avšak Č. kariéru přerušila mobilizace. Po rozpadu republiky 1939 odešel spolu s manželkou Margitou, roz. Vargovou, na Slovensko, kde získal místo zahradníka v Turčianských Teplicích, poté v Lietavské Lúčke. Od 1942 se zapojil do odboje. V době Slovenského národního povstání 1944 velel četě v Jegorovově 1. československé partyzánské brigádě J. V. Stalina. Němci Č. zatkli a transportovali do zajateckého tábora ve slezském Opolí, pak do Berlína. V květnu 1945 Č. utekl nejprve k Rudé armádě a později domů. V listopadu 1945 se odstěhoval s rodinou do Šumperka, kde do 1950 vedl zahradnictví přidělené po Němcích.
Manželka pocházela z Vojvodiny, po politické roztržce Československa s Jugoslávií se rodina Č. stala podezřelou a vrátila se na Slovensko, aby unikla pravděpodobnému zatčení. 1950 Č. nastoupil do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kde až do 1973 pracoval jako vedoucí zahradník. Spolu s manželkou se zasloužili o její novou koncepci a vybudování. Jako součást založil tzv. Mičurinský sad a ve Stupavě-Dúbravách i 24 ha pokusného pole s dendrologickými sbírkami. 1973–90 ještě zůstal v botanické zahradě na částečný úvazek jako šlechtitel. 1985–93 vyučoval také na Střední zemědělsko-technické škole v Malinově. Věnoval se šlechtitelství ovocných stromů, především se zaměřil na odstranění předčasného hynutí meruněk a vyšlechtění nových odrůd broskví. Spolupracoval se Šlechtitelskou výzkumnou stanicí ve Veselém u Piešťan, pro kterou vytvořil více než 1 000 hybridů, z nichž byly uznány kultivary Luna (1976), Flamingo, Fénix (1991), Albatros (1993) a Radost (1995). Byl autorem nebo spoluautorem odborných publikací, které vycházely opakovaně a také v překladech: Ako založiť domácu záhradku, Abeceda záhradkára, Radíme záhradkárom, Broskyne, Ruže a ich pestovanie, Skalka, zakladanie a ošetrovanie, Zalesňovanie miest a dedín ad. V 70. letech, kdy nemohl publikovat, vydal knihu Okrasná záhradka pod jménem své dcery Ľubice Klimanové. Poslední práce o broskvích, kterou zpracoval 1989 se Štefanem Nitranským, nevyšla. Více než 1 500 studií a populárně-naučných článků Č. publikoval v odborných časopisech a sbornících. Do 1972 byl členem redakčních rad odborných zahradnických časopisů. 1952 se stal členem ČSAZ, dále Slovenského svazu ovocnářů, Slovenského svazu zahrádkářů a Svazu protifašistických bojovníků. Univerzita Komenského ocenila jeho zásluhy medailí.
D: soupis in: BLS 2, s. 122n.
L: J. Axamít, G. Č., in: Záhradníctvo 9, 1984, s. 44n.; I. Thurzo, Priekopník záhradníckej kultúry, in: tamtéž 19, 1994, s. 35; G. Č. – 80-ročný, in: Záhradkár 30, 1994, č. 3, s. 21; D. Benediková, Nezabúdajme na slovenské odrody a ich šľachtiteľov, in: tamtéž 36, 2000, č. 5, s. 11; Zahradnický slovník naučný 2, 1996, s. 12; BLS 2, s. 122n.
Ľudmila Ďuranová