ČEJKA Gustav 15.1.1914-19.9.1999: Porovnání verzí

Z Personal
(ČEJKA_Gustav_15.1.1914-19.9.1999)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 15.1.1914
 
| datum narození = 15.1.1914
| místo narození =  
+
| místo narození = Míchov u Boskovic
 
| datum úmrtí = 19.9.1999
 
| datum úmrtí = 19.9.1999
| místo úmrtí = Bratislava
+
| místo úmrtí = Bratislava (Slovensko)
 
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby
 
| povolání = 21- Odborník rostlinné výroby
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Gustav ČEJKA
+
}}
 +
'''ČEJKA, Gustav''', ''* 15. 1. 1914 Míchov u Boskovic, † 19. 9. 1999 Bratislava (Slovensko), pomolog, šlechtitel''
 +
 
 +
Pocházel z rolnické rodiny se šesti dětmi. 1928–31 se vyučil
 +
zahradníkem ve firmě Zoubek v Letovicích, 1932–33 studoval
 +
na západoslovenské zahradnické škole v Malinově. Po
 +
krátké praxi v zahradnické školce a v zelinářství v Bratislavě
 +
odešel do Výzkumného ústavu zahradnického v Průhonicích,
 +
kde se 1934–35 specializoval na dendrologii. Zaujalo
 +
ho lesnictví, avšak Č. kariéru přerušila mobilizace. Po rozpadu
 +
republiky 1939 odešel spolu s manželkou Margitou,
 +
roz. Vargovou, na Slovensko, kde získal místo zahradníka
 +
v Turčianských Teplicích, poté v Lietavské Lúčke. Od 1942
 +
se zapojil do odboje. V době Slovenského národního povstání
 +
1944 velel četě v Jegorovově 1. československé partyzánské
 +
brigádě J. V. Stalina. Němci Č. zatkli a transportovali do zajateckého
 +
tábora ve slezském Opolí, pak do Berlína. V květnu 1945 Č. utekl nejprve k Rudé armádě a později domů.
 +
V listopadu 1945 se odstěhoval s rodinou do Šumperka, kde
 +
do 1950 vedl zahradnictví přidělené po Němcích.
 +
 
 +
Manželka pocházela z Vojvodiny, po politické roztržce Československa
 +
s Jugoslávií se rodina Č. stala podezřelou a vrátila
 +
se na Slovensko, aby unikla pravděpodobnému zatčení. 1950
 +
Č. nastoupil do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty
 +
Univerzity Komenského v Bratislavě, kde až do 1973 pracoval
 +
jako vedoucí zahradník. Spolu s manželkou se zasloužili
 +
o její novou koncepci a vybudování. Jako součást založil tzv.
 +
Mičurinský sad a ve Stupavě-Dúbravách i 24 ha pokusného
 +
pole s dendrologickými sbírkami. 1973–90 ještě zůstal v botanické
 +
zahradě na částečný úvazek jako šlechtitel. 1985–93
 +
vyučoval také na Střední zemědělsko-technické škole v Malinově.
 +
Věnoval se šlechtitelství ovocných stromů, především se
 +
zaměřil na odstranění předčasného hynutí meruněk a vyšlechtění
 +
nových odrůd broskví. Spolupracoval se Šlechtitelskou
 +
výzkumnou stanicí ve Veselém u Piešťan, pro kterou vytvořil
 +
více než 1 000 hybridů, z nichž byly uznány kultivary Luna
 +
(1976), Flamingo, Fénix (1991), Albatros (1993) a Radost
 +
(1995). Byl autorem nebo spoluautorem odborných publikací,
 +
které vycházely opakovaně a také v překladech: ''Ako založiť''
 +
''domácu záhradku, Abeceda záhradkára, Radíme záhradkárom,''
 +
''Broskyne, Ruže a ich pestovanie, Skalka, zakladanie a ošetrovanie,''
 +
''Zalesňovanie miest a dedín'' ad. V 70. letech, kdy nemohl
 +
publikovat, vydal knihu ''Okrasná záhradka'' pod jménem své
 +
dcery Ľubice Klimanové. Poslední práce o broskvích, kterou
 +
zpracoval 1989 se Štefanem Nitranským, nevyšla. Více než
 +
1 500 studií a populárně-naučných článků Č. publikoval
 +
v odborných časopisech a sbornících. Do 1972 byl členem
 +
redakčních rad odborných zahradnických časopisů. 1952 se
 +
stal členem ČSAZ, dále Slovenského svazu ovocnářů, Slovenského
 +
svazu zahrádkářů a Svazu protifašistických bojovníků.
 +
Univerzita Komenského ocenila jeho zásluhy medailí.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: BLS 2, s. 122n.
 +
 
 +
'''L:''' J. Axamít, G. Č., in: Záhradníctvo 9, 1984, s. 44n.; I. Thurzo, Priekopník
 +
záhradníckej kultúry, in: tamtéž 19, 1994, s. 35; G. Č. – 80-ročný, in:
 +
Záhradkár 30, 1994, č. 3, s. 21; D. Benediková, Nezabúdajme na slovenské
 +
odrody a ich šľachtiteľov, in: tamtéž 36, 2000, č. 5, s. 11; Zahradnický slovník
 +
naučný 2, 1996, s. 12; BLS 2, s. 122n.
 +
 
 +
Ľudmila Ďuranová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
 
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
  
 
[[Kategorie:1914]]
 
[[Kategorie:1914]]
 +
[[Kategorie:Míchov]]
 
[[Kategorie:1999]]
 
[[Kategorie:1999]]
 
[[Kategorie:Bratislava]]
 
[[Kategorie:Bratislava]]

Verze z 25. 11. 2016, 17:18

Gustav ČEJKA
Narození 15.1.1914
Místo narození Míchov u Boskovic
Úmrtí 19.9.1999
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 21- Odborník rostlinné výroby
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136675

ČEJKA, Gustav, * 15. 1. 1914 Míchov u Boskovic, † 19. 9. 1999 Bratislava (Slovensko), pomolog, šlechtitel

Pocházel z rolnické rodiny se šesti dětmi. 1928–31 se vyučil zahradníkem ve firmě Zoubek v Letovicích, 1932–33 studoval na západoslovenské zahradnické škole v Malinově. Po krátké praxi v zahradnické školce a v zelinářství v Bratislavě odešel do Výzkumného ústavu zahradnického v Průhonicích, kde se 1934–35 specializoval na dendrologii. Zaujalo ho lesnictví, avšak Č. kariéru přerušila mobilizace. Po rozpadu republiky 1939 odešel spolu s manželkou Margitou, roz. Vargovou, na Slovensko, kde získal místo zahradníka v Turčianských Teplicích, poté v Lietavské Lúčke. Od 1942 se zapojil do odboje. V době Slovenského národního povstání 1944 velel četě v Jegorovově 1. československé partyzánské brigádě J. V. Stalina. Němci Č. zatkli a transportovali do zajateckého tábora ve slezském Opolí, pak do Berlína. V květnu 1945 Č. utekl nejprve k Rudé armádě a později domů. V listopadu 1945 se odstěhoval s rodinou do Šumperka, kde do 1950 vedl zahradnictví přidělené po Němcích.

Manželka pocházela z Vojvodiny, po politické roztržce Československa s Jugoslávií se rodina Č. stala podezřelou a vrátila se na Slovensko, aby unikla pravděpodobnému zatčení. 1950 Č. nastoupil do Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, kde až do 1973 pracoval jako vedoucí zahradník. Spolu s manželkou se zasloužili o její novou koncepci a vybudování. Jako součást založil tzv. Mičurinský sad a ve Stupavě-Dúbravách i 24 ha pokusného pole s dendrologickými sbírkami. 1973–90 ještě zůstal v botanické zahradě na částečný úvazek jako šlechtitel. 1985–93 vyučoval také na Střední zemědělsko-technické škole v Malinově. Věnoval se šlechtitelství ovocných stromů, především se zaměřil na odstranění předčasného hynutí meruněk a vyšlechtění nových odrůd broskví. Spolupracoval se Šlechtitelskou výzkumnou stanicí ve Veselém u Piešťan, pro kterou vytvořil více než 1 000 hybridů, z nichž byly uznány kultivary Luna (1976), Flamingo, Fénix (1991), Albatros (1993) a Radost (1995). Byl autorem nebo spoluautorem odborných publikací, které vycházely opakovaně a také v překladech: Ako založiť domácu záhradku, Abeceda záhradkára, Radíme záhradkárom, Broskyne, Ruže a ich pestovanie, Skalka, zakladanie a ošetrovanie, Zalesňovanie miest a dedín ad. V 70. letech, kdy nemohl publikovat, vydal knihu Okrasná záhradka pod jménem své dcery Ľubice Klimanové. Poslední práce o broskvích, kterou zpracoval 1989 se Štefanem Nitranským, nevyšla. Více než 1 500 studií a populárně-naučných článků Č. publikoval v odborných časopisech a sbornících. Do 1972 byl členem redakčních rad odborných zahradnických časopisů. 1952 se stal členem ČSAZ, dále Slovenského svazu ovocnářů, Slovenského svazu zahrádkářů a Svazu protifašistických bojovníků. Univerzita Komenského ocenila jeho zásluhy medailí.

D: soupis in: BLS 2, s. 122n.

L: J. Axamít, G. Č., in: Záhradníctvo 9, 1984, s. 44n.; I. Thurzo, Priekopník záhradníckej kultúry, in: tamtéž 19, 1994, s. 35; G. Č. – 80-ročný, in: Záhradkár 30, 1994, č. 3, s. 21; D. Benediková, Nezabúdajme na slovenské odrody a ich šľachtiteľov, in: tamtéž 36, 2000, č. 5, s. 11; Zahradnický slovník naučný 2, 1996, s. 12; BLS 2, s. 122n.

Ľudmila Ďuranová