Verze z 13. 10. 2019, 10:12, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČEJKA Josef 28.6.1886-24.3.1932

Z Personal
Josef ČEJKA
Narození 28.6.1886
Místo narození Klatovy
Úmrtí 24.3.1932
Místo úmrtí Praha
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 566-567

ČEJKA, Josef, * 28. 6. 1886 Klatovy, † 24. 3. 1932 Praha, malíř, kreslíř, grafik

Po maturitě (1903) se věnoval soukromému studiu malířství, od 1906 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, školu nedokončil. Od 1909 se výtvarně vzdělával ve Vídni. Po studijním pobytu v Mnichově se věnoval krajinomalbě (především motivům z rodného Klatovska), malbami vyzdobil radniční síň v rodišti, kreslil podobizny a karikatury. Později se zabýval hlavně grafikou, knižními ilustracemi (spolupracoval zejména s časopisy Humoristické listy a Švanda dudák, ilustroval též řadu knih pro děti), plakáty a reklamními kresbami. Navrhoval také dřevěné hračky. Velký zájem projevoval o divadlo, po válce byl 1918–21 členem kabaretu Červená sedma, kde působil jako konferenciér a strhující vypravěč anekdot. Podobně jako řada dalších výtvarníků první poloviny 20. století se i Č. nadchl pro loutkové divadlo, v němž chtěl uplatnit jak své výtvarné předpoklady, tak herecké nadání. V listopadu 1929 otevřel v Radiopaláci na pražských Vinohradech maňáskovou scénu Škrholeum. Pro ni vytvořil originální jeviště s transparentními dekoracemi a řadu loutek a působil tam i jako jediný herecký interpret. Scéna však neměla dlouhého trvání, jeviště s loutkami skončilo posléze v Bělehradě, kde bylo za druhé světové války zničeno. Č. zemřel na mozkovou mrtvici. Den úmrtí je v literatuře uváděn i 25. 3., avšak podle nekrologů a pamětníků zemřel na Zelený čtvrtek, tedy 24. 3.

L: rok., Malíř Č. zemřel, in: Venkov 27. 3. 1932; Za J. Č., in: Národní osvobození 27. 3. 1932; A. Birnbaumová – V. Černá, Opuštěná paleta, 1942, s. 62; B. Karen, Epizody, 1946, s. 256; OSND 1/2, s. 1023; Toman 1, s. 139; J. Červený, Červená sedma, 1959, s. 218n.; J. Malík, Úsměvy dřevěné Thálie, 1965, s. 76n., 254; V. V. Štech, V zamlženém zrcadle, 1967, s. 143n.; Knížák, s. 166n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Alice Dubská