Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČEJKA Josef Jan 7.3.1812-25.12.1862

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef Jan ČEJKA
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 7.3.1812
| místo narození = Rokycany
| datum úmrtí = 25.12.1862
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 15- Lékaři
64- Překladatel

| jiná jména = 
}}
'''ČEJKA, Josef Jan''' ''(též Josef Rodomil, Rodislav), * 7. 3. 1812 Rokycany, † 25. 12. 1862 Praha, lékař, pedagog, překladatel, teoretik umění, spisovatel, publicista''

Pocházel z rodiny učitele a ředitele kůru, v níž se mu dostalo
základního vzdělání v hudbě a literatuře. Gymnaziální
a filozofická studia absolvoval v Plzni, z té doby pocházely
i Č. první literární pokusy. 1831 zahájil studium lékařství
na pražské fakultě, kde získal 17. 5. 1837 doktorát medicíny
a 20. 2. 1839 doktorát chirurgie. 1837–41 pracoval jako sekundář
na interním oddělení v pražské všeobecné nemocnici.
1842 absolvoval pětiměsíční studijní pobyt ve Vídni, kde poslouchal
především přednášky dvou českých rodáků, významných
představitelů vídeňské lékařské školy, patologa K. Rokitanského
a internisty J. Škody. Od května 1843 působil jako
lékař v pražské trestnici. Na jaře 1846 se znovu odebral do
Vídně, aby absolvoval u prof. F. Hebry kurs dermatologie.
Od ledna 1847 přednášel o kožních chorobách na pražské fakultě
jako soukromý docent. 1848 se habilitoval i z vnitřního
lékařství a zahájil přednášky o plicních chorobách. Současně
vedl ve všeobecné nemocnici oddělení syfilitických a kožních
chorob (s kratšími přestávkami až do smrti) a působil i na
oddělení vnitřních chorob. Několikrát zastupoval vedení na
oddělení prsních chorob. 1851 byl jmenován mimořádným
profesorem vnitřního lékařství. Mezi 1858–61 zastával třikrát
funkci děkana doktorského kolegia. O prázdninách podnikal
pravidelně cesty do ciziny (Francie, Itálie, Německo, Švýcarsko).
Vynikal zejména jako výborný diagnostik prsních chorob
(využití metody poklepu a poslechu). Velmi se zasloužil
o rozvoj české lékařské terminologie.

V revolučním roce 1848 se účastnil politického hnutí (mj.
Slovanského sjezdu), byl také zvolen poslancem českého sněmu,
mandát do říšského sněmu však složil v prosinci na kroměřížském
zasedání. V následujících letech Bachovy vlády byl
pokládán za podezřelou osobu a nevyhnuly se mu ani existenční
potíže. Začal se stahovat do soukromí, k tomu přispělo
i jeho onemocnění tuberkulózou. 1859 mu zemřela matka,
s níž žil až do smrti, protože se nikdy neoženil. Finanční prostředky
z její pozůstalosti věnoval podpůrnému fondu pro sirotky
a vdovy po lékařích, k jehož spoluzakladatelům náležel.
Patřil k hluboce a univerzálně vzdělaným osobnostem své
doby, jeho mnohostranné aktivity se zaměřovaly na rozvoj
osvěty a spolkové činnosti, dále se zabýval kulturním a sociálním
postavením lidu především v českých zemích, zajímaly
ho však i otázky tehdy aktuálního hnutí ilyrismu, totiž
sjednocení jižních Slovanů. Hojně přispíval do českých
kulturních časopisů původními pracemi i překlady z němčiny,
angličtiny, francouzštiny, španělštiny, italštiny, polštiny
a srbštiny. Ohlas vzbudily Č. převody poezie a oceňovány
byly zejména jeho překlady Shakespearových dramat. Spolu
s V. B. Nebeským zpřístupnil českým čtenářům španělskou
poezii v ''Kytici ze španělských romancí'', v jednom z nejlepších
překladatelských děl té doby. Z němčiny se pak zaměřil na
J. W. Goetha, W. Hauffa, N. Lenaua. Sám psal také vlastní
prózu i poezii a referoval o kulturním dění v Evropě v ''České''
''včele'', ''Květech'', v literární příloze k ''Věnci'', ''Lumíru'' ad. Stal
se blízkým přítelem, rádcem a lékařem B. Němcové. Jako
vynikající znalec hudby sestavil též hudební názvosloví a publikoval
i několik vlastních hudebních pojednání, v rukopise
zůstaly české úpravy Pitschovy nauky o harmonii, Cramerovy
klavírní školy a škola houslové hry.

'''D:''' medicínské: in: Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde (nejvíce
ceněna studie Skorbutepidemie im k. k. Provincialstrafhause zu Prag im Monate
Mai und Juni 1843, Jg. 1, Bd. 2, 1844, s. 7n.; a o prsních chorobách),
in: ČLČ 1, 1862, s. 53n.; Česká lékařská terminologie, in: ČČM 22, 1848,
s. 274n., pokračování in: Příloha k ČČM 1851 a 1853; Živa 6, 1858, s. 63,
77, 94; literární – překlady: Stvoření světa, oratorium od Haydna, 1849;
W. Shakespeare: Cymbelín, 1856; Antonius a Kleopatra, 1858; Král Jindřich
V., 1858; Romeo a Julie, 1861; Veta za vetu, 1863; Komedie plná
omylů, 1864; Pohádka zimního večera, 1869; Timon Athénský, 1869; Král
Jindřich VIII., 1870; Titus Andronikus, 1870; Kytice ze španělských romancí
(s V. B. Nebeským), 1864; hudební: Hudební terminologie, in: příloha
ČNM, 1850; (překlad) J. N. Škroup, Teoreticko-praktická škola hudební
pro učitele a ředitele kůru, 1864.

'''L:''' Wurzbach 11, s. 378; RSN 2, s. 488; OSN 6, s. 573; J. Č., in: Podbrdský
(berounský) kraj 2, 1924–1925, s. 90; AČL, s. 33; BSPLF 1, s. 85n.; O. Matoušek,
Lékaři a přírodovědci doby Purkyňovy, 1954, s. 116n.; A. Hirsch, Biographisches
Lexikon der hervorragenden Aerzte aller Zeiten und Voelker, 1,
Wien – Leipzig 1884, s. 686; J. Pagel, Biographisches Lexikon hervorragender
Aerzte des 19. Jahrhunderts, Berlin – Wien 1901, s. 1940; F. Werstler,
Personalbibliographien von Professoren und Dozenten der Medizinischen
Fakultät zu Prag 1853–1880, Diss. Erlangen 1972, s. 110n.; J. Č., in: ČLČ
1, 1862, s. 12; tamtéž 51, 1912, s. 1539n.; Věstník českých lékařů 54, 1942,
s. 232n.; Vierteljahrschrift für die praktische Heilkunde 20, 1863, 1, Misc.,
s. 1n.; L. Hlaváčková, Čeština v medicíně a na pražské lékařské fakultě
(1784–1918), in: Práce z dějin vědy, sv. 11, 2003, s. 327n.; F. Páta, K historii
překladů Shakespearových dramat, in: ČNM, 1933; F. S. Homolka, Lékař
B. Němcové, in: Život Plzeňska, 1952; M. Otruba, Literární příloha ku Věnci,
1843–44. Historie časopisu, in: Strahovská knihovna 14–15, 1979–1980;
LČL 1, s. 423 (s další bibliografií); HS 1, s. 134; J. Ludvová, Česká hudební
teorie 1750–1850, 1985, s. 37, 49, 58n., 63, 69, 74n., 86, 88, 104; táž,
Česká hudební teorie novější doby 1850–1900, 1988, s. 27n., 33, 65.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/236306 Bibliografie dějin Českých zemí]

Ludmila Hlaváčková, Marie Makariusová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:15- Lékaři]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]

[[Kategorie:1812]]
[[Kategorie:Rokycany]]
[[Kategorie:1862]]
[[Kategorie:Praha]]