Verze z 13. 10. 2019, 10:14, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČEJKA Theodor Nepomuk 10.1.1878-27.11.1957

Z Personal
Theodor Nepomuk ČEJKA
Narození 10.1.1878
Místo narození Holešov
Úmrtí 27.11.1957
Místo úmrtí Chvalčova Lhota (č. o. Chvalčov) u Bystřice pod Hostýnem
Povolání 55- Jazykovědec
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 567-568

ČEJKA, Theodor Nepomuk (též Bohdan), * 10. 1. 1878 Holešov, † 27. 11. 1957 Chvalčova Lhota (č. o. Chvalčov) u Bystřice pod Hostýnem, pedagog, esperantista, redaktor, odborný spisovatel

Byl prvorozeným synem sedláře a četníka, kterého přeložili na Bílou v Beskydech (do místní části Baraní na slovenském pomezí) a poté do Hukvald. Č. studoval 1894–98 na českém učitelském ústavu v Příboře, kde maturoval. 1898 se stal prozatímním a pak definitivním učitelem chlapecké školy v Bystřici pod Hostýnem. Zaváděl do učení nové metody práce, vedl žáky k poznání přírody a k životu v souladu s přírodou, pěstoval s nimi turistiku, lyžování, cyklistiku. Za první světové války pracoval ve vojenském středisku Červeného kříže v kroměřížském arcibiskupském zámku.

Na kroměřížské radnici 1925 uzavřel sňatek s Dobroslavou Ryčanovou, dcerou místního lékaře. Od té doby se podepisoval Th . R. (Ryčan). Č. 1937 odešel na odpočinek do Chvalčovy Lhoty. Byl pochován na hřbitově v Bystřici pod Hostýnem.

Stal se zakladatelem a nestorem českého esperantského hnutí. Na příborském učitelském ústavu se sblížil se spolužáky: V. Bílíkem a J. Holubem. Společně je zajímala otázka mezinárodního jazyka. Č. se dozvěděl od I. Šetalova z Petrohradu o existenci esperanta. Korespondoval také s L. Zamenhofem, tvůrcem tohoto umělého jazyka. S Bílíkem a Holubem přeložili z němčiny a publikovali vlastním nákladem propagační brožurku Mitteilungen über die internationale Sprache Esperanto, a to pod názvem Světová řeč Esperanto. 1900 vydali vlastní knížku Esperanto. Mezinárodní řeč. Úplná mluvnice a cvičebnice se slovníkem esperantsko-českým a česko-esperantským. Byla to první větší a významnější česká učebnice esperanta. V Brně koncem 1901 vznikl První spolek esperantistů rakouských (La unua societo de austriaj esperantistoj). Později Č. učebnici přepracovával v mluvnické části a doplňoval esperantsko-českými slovníky a čítankami, které vyšly v několika vydáních v prvním desetiletí dvacátého století. V Bystřici se na nich podílel další spolupracovník a starší kolega J. Krumpholc. Kromě toho Č. založil a redigoval esperantské časopisy Revuo internacia. Monata gazeto (listopad 1902–březen 1903), Český esperantista (Bohema esperantisto, 1904, spolupráce s J. Krumpholcem), Internacia Pedagogia Revuo. Oficiala organo de la Internacia Asocio de Instruistoj (listopad 1908–červenec 1910) vycházející v Bystřici pod Hostýnem. Překládal mj. T. G. Masaryka a J. S. Machara. Jako delegát za Rakousko-Uhersko se zúčastnil zahraničních kongresů a mezinárodních zasedání esperantistů, např. v Boulogne-sur-Mer, Cambridgi, Ženevě a v Amsterodamu. Č. pracoval v esperantském hnutí od konce devadesátých let devatenáctého století do začátku první republiky. Pak se v něm angažoval minimálně. Po vzniku republiky nastal ústup od umělých jazyků ve prospěch jazyků světových. Č. ale esperanto úplně neopustil, 1921 zastupoval české esperantské skauty na Světovém kongresu v Praze. Po druhé světové válce napsal několik článků do časopisu Esperantista (mj. Mé vzpomínky na Masaryka, Zemřel Josef Krumpholc a Zemřel Jan Holub).

Politicky mu byl nejbližší Tomáš G. Masaryk, stal se členem realistické strany. Po celý další život uskutečňoval Masarykův volební program včetně boje proti alkoholismu. Za první republiky měl názorově blízko k sociálním demokratům, kteří ho zvolili do městského zastupitelstva. Podpořil družstevní hnutí: byl spoluzakladatelem Konzumního spotřebního družstva v Bystřici pod Hostýnem a vydavatelství Družstevní práce v Praze. Inicioval založení bystřické městské knihovny a čítárny a předsedal Okresnímu sboru osvětovému. Organizace esperantistů z Příbora postavila Č. pomník v městském parku a esperantisté z Přerova umístili pamětní desku na počest J. Krumpholce a Č. na jednu z přerovských škol. Vedle pedagogické a veřejné práce propagoval také ovocnářství. Jeho syn doc. PhDr. Mirek Č. (* 31. 8. 1929 Olomouc), lingvista, bohemista, pedagog, redaktor, překladatel, odborný spisovatel působil na filozofické fakultě brněnské univerzity.

D: Esperanto. Mezinárodní řeč. Úplná mluvnice a cvičebnice se slovníkem esperantsko-českým a česko-esperantským, 1900 (s V. Bílíkem a J. Holubem); Schlüssel zur internationalen Hilfssprache Esperanto, 1903; Esperanto. Úplná mluvnice a cvičebnice, 1905, 2. vyd. 1906 (s J. Krumpholcem); Slovník esperanto-český, 1906 (s V. Bílíkem a J. Holubem), 2. vyd. 1908; Slovník česko-esperantský, 1906; Slovníček esperantsko-český a česko-esperantský, 1906; Úplná učebnice esperanta. 4. vyd., 1908 (s J. Krumpholcem); Esperanto – podrobná mluvnice, 1908 (s týmž); Slovník esperantsko-český, 1908; Slovníček česko-esperantský, 1908; Slovníček esperantsko-český, 2. vyd., 1908; Slovníčky esperantsko-český a česko-esperantský, ?1908; Slovníček česko-esperantský, 2. vyd., 1909.

L: MSN 1, s. 991; OSND 1/2, s. 1023; M. Hašková, Vzácní lidé, in: Obec Chvalčov oznamuje 39, 2007, č. 5 , s. 18; M. Čejka, Tři výročí T. Č., in: tamtéž, s. 18n.

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 7 542, římskokatolický farní úřad Holešov, matriky narozených sv. VIII, fol. 125; SOkA Kroměříž, fond A 8 sčítání lidu 1910, inv. č. 45, Bystřice pod Hostýnem; rodinný archiv syna Mirka Č. v Brně.

Gustav Novotný