ČELAKOVSKÝ Ladislav 29.11.1834-24.11.1902: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku ČELAKOVSKÝ Ladislav st. 29.11.1834-24.11.1902 na ČELAKOVSKÝ Ladislav 29.11.1834-24.11.1902 bez založení přesměrování)
(Žádný rozdíl)

Verze z 25. 11. 2016, 19:35

Ladislav ČELAKOVSKÝ
Narození 29.11.1834
Místo narození Praha
Úmrtí 24.11.1902
Místo úmrtí Praha
Povolání

6- Botanik 58- Teoretik nebo historik státu a práva

64- Překladatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44636

ČELAKOVSKÝ, Ladislav, * 29. 11. 1834 Praha, † 24. 11. 1902 Praha, botanik, filozof

Syn Františka Ladislava Č. (1799–1852) a jeho první manželky Marie, roz. Ventové (1809–1844). Měl řadu vlastních a nevlastních sourozenců z dvou otcových manželství. Od dětství se Č. zajímal o studium rostlin. Po přesídlení již neúplné rodiny z Vratislavi do Prahy 1849 maturoval na pražském akademickém gymnáziu (1853). Č. studoval na filozofické fakultě pražské univerzity botaniku u prof. V. Kosteletzkého (PhDr. 1863), byl vychovatelem a pak suplentem na chomutovském gymnáziu. Tam se seznámil s lékařem a floristou J. Knafem, jehož dceru Louisu (1837–1904) si 1864 vzal za manželku. Od 1861 pracoval jako kustod botanických sbírek NM (po E. Purkyňovi), stal se také významným členem Komitétu pro přírodovědecké prozkoumání Čech (založen 1864), v němž byl garantem botanického výzkumu. 1866 nastoupil jako honorovaný docent na pražskou techniku, 1871 byl jmenován mimořádným, 1880 řádným profesorem botaniky na pražské univerzitě. Mimořádné členství v KČSN získal 1869, řádné o osm let později. 1890 ho císař jmenoval řádným členem ČAVU. 1899 prosadil zřízení botanické zahrady pro českou univerzitu v Praze na Slupi.

Organizoval v Národním muzeu floristický výzkum Čech a zpracoval v syntéze jejich květenu. Později se zabýval morfologií a stal se zakladatelem tzv. pražské školy morfologie rostlin (v níž pokračovali J. Velenovský, G. Daněk, K. Domin, J. Vilhelm). Zasloužil se o plynulý přechod naturfilozofického zaměření české přírodovědy do evolucionistické fáze.

Ve floristice představoval Č. čtyřdílný Prodromus květeny české (1868–83, německá verze vyšla již 1867–81) reprezentativní dílo, které bylo plně nahrazeno až v polovině 20. století. Č. se opřel o starší záznamy a zejména o pomoc laických floristů. Připravil 1879 první českou určovací pomůcku Analytická květena česká (Kosteletzkého starší klíč byl omezený a vydaný v latině), 1887 rozšířenou na Analytickou květenu Čech, Moravy a Slezska. Výsledky floristického výzkumu Čech pravidelně zveřejňoval ve Věstníku KČSN pod názvem Resultate der botanischen Durchforschung Böhmens. Důležité bylo i dílo Květena okolí pražského (1870), kde se pokusil o geobotanické třídění vegetace. Zájem o rostlinné formace a jejich vztah s prostředím projevil v průkopnickém článku v časopisu Lotos (1866). Narozdíl od dřívějších floristických výzkumů F. M. Opize, jenž zastával úzké pojetí druhů (tzv. jordanony), se Č. vyslovil pro širší pojetí s více subspeciemi (linnéony). Č. názor se prosazoval téměř po celé 20. století. Jeho herbář byl uložen v pražském Národním muzeu.

Z hlediska světového vývoje vědy měl největší význam Č. přínos pro morfologii, kde navázal na tradice goetheovské a braunovské idealistické morfologie a akceptoval rozmach evolucionismu darwinistického zaměření. Vycházel ze studia teratologických jevů (zrůdností) u rostlin, které pokládal za atavismy, ukazující na poměry u předků. Největší ohlas nalezly jeho práce, v nichž dokládal různé typy rodozměny (střídání generací rostlin), rozeznával homologickou a antitetickou rodozměnu (1874). Ve své anafytové teorii (1880, 1901) hledal homologii ke sporogonům mechů u vyšších rostlin. Pozornost věnoval zejména stavbě květů a jejich souborů (Nauka o květenstvích na základě deduktivní, 1892). Ač přivítal teorii darwinistického přírodního výběru jako obohacení dosavadních výkladů transformace organismů, odmítl mu přičíst hlavní úlohu v jejím výkladu a pokusil se formulovat více zákonů evoluce (tzv. nomogenetické pojetí), která by neměla probíhat zcela nahodile. Své názory shrnul v souboru studií Rozpravy o Darwinově teorii a o vývoji rostlinstva (1894). Pohřben byl v Praze na Olšanech. Jeho synem byl Ladislav František Č. (1864–1916), botanik a mykolog.

L: L. Č. ml., in: Věstník KČSN, 2. tř., 40, 1902, č. 60, s. 1n.; Berichte der Deutschen botanischen Gesellschaft 21, 1903, Generalversammlungsheft, s. 9n.; LČL 1, s. 430n. (kde další literatura); B. Němec, Vzpomínky, 2002, s. 470n.; L. Viniklář (ed.), Vývoj české přírodovědy, 1931, s. 118n. (portrét tab. 40); V. Eisnerová, Botanika v českých zemích 2. poloviny 19. století, in: Práce z dějin přírodních věd 1, 1969, passim (zejména s. 42n.); J. Janko, Vědy o životě v českých zemích 1750–1950, 1997, s. 131n., 143, 148, 152, 179n., 235n.; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 68.

P: Archiv NM Praha (8 kartonů, inventář).

Jan Janko