Biografický slovník
ČENKOV Emanuel 14.4.1868-24.6.1940: Porovnání verzí
(ČENKOVA_z_Emanuel_14.4.1868-24.6.1940) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Emanuel | + | | jméno = Emanuel ČENKOV |
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Cenkov Emanuel.jpg |
| datum narození = 14.4.1868 | | datum narození = 14.4.1868 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 24.6.1940 | | datum úmrtí = 24.6.1940 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 44- Právník | + | | povolání = 44- Právník<br />63- Spisovatel<br />64- Překladatel<br /> |
| − | 63- Spisovatel | + | |
| − | 64- Překladatel | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577 |
| + | }} | ||
| + | '''ČENKOV, Emanuel''' ''(vl. jm. Emanuel Stehlík z Čenkova a Treustättu), * 14. 4. 1868 Praha, † 24. 6. 1940 Praha, spisovatel, překladatel'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel ze starého rytířského rodu původem z Plzně, podobu | ||
| + | jména vícekrát obměňoval. Otec Karel, ryt. Stehlík | ||
| + | (1816–1904), vedl úspěšný krejčovský salon. Č. byl nejmladší | ||
| + | ze čtyř synů. Vyrostl v patriarchálním, národně uvědomělém | ||
| + | prostředí. Maturoval na gymnáziu v Jindřišské ulici | ||
| + | v Praze (1886). Studoval na pražské právnické fakultě (1892 | ||
| + | JUDr.), kde se zapojil do pokrokářského hnutí. 1893–1928, | ||
| + | kdy odešel do výslužby, pracoval u pražského magistrátu a zastával | ||
| + | postupně hodnosti magistrátního sekretáře, rady, vrchního | ||
| + | rady a prezidiálního rady. Před první světovou válkou | ||
| + | vedl velmi progresivně oddělení pro styk s cizinou, 1914–18 | ||
| + | aprovizační oddělení, po vzniku ČSR znovu vybudoval sekci | ||
| + | zahraničních styků. Byl organizován v mladočeské, později | ||
| + | národně demokratické straně, za niž 1911 bezvýsledně kandidoval | ||
| + | do parlamentu. Ve válečných letech patřil k předním | ||
| + | členům protirakouské odbojové skupiny na pražské radnici | ||
| + | (řízené Ludvíkem Vaňkem) a v Alliance française a vedl zápas | ||
| + | za zlepšení pražského zásobování. Na poli česko-francouzských | ||
| + | styků vykonal mimořádné dílo při navázání (1900) | ||
| + | a obnovování družební dohody Prahy s Paříží, při popularizaci | ||
| + | francouzského písemnictví i při udržování styků s francouzskými | ||
| + | kulturními činiteli (Coppée, Rodin, Bourdelle, | ||
| + | Maillol, Denis, Léger, Claudel aj.). Francii pravidelně navštěvoval | ||
| + | a rozvíjel dobové české znalosti o ní. Byl rytířem řádu | ||
| + | francouzské Akademie, Čestné legie, členem Académie de | ||
| + | Chambéry, Académie de Marseille, bratrstva Felibrů, École | ||
| + | Palatine v Avignonu, delegátem v Penklubu, přispěvatelem | ||
| + | ''Energie Française, Revue politique et parlamentaire, Figara'', | ||
| + | ''Revue de pays d’Oc, Revue slave'', korespondentem ''Agence Havas''. | ||
| + | 1902 dal podnět k založení ''Correspondence Tchèque'', od | ||
| + | 1898 zasedal ve výboru literárního odboru Umělecké besedy | ||
| + | a Spolku českých spisovatelů beletristů Máj. | ||
| + | |||
| + | Literárně debutoval 1887 v časopisu ''Zlatá Praha'' pod pseudonymem | ||
| + | František Bílek. Jako básník vyšel ze školy Jaroslava | ||
| + | Vrchlického, který ho orientoval k překládání moderní | ||
| + | francouzské prózy. Pozdně parnasistní a impresionistická lyrika | ||
| + | zprvu vyvěrala z osobního prožitku a schopnosti zachytit | ||
| + | pomíjivost nálady (''Z mého alba'', 1889, ''Chmury a červánky'', | ||
| + | 1899) i hluboká duševní traumata (''Eros a Psyché'', 1890, ''Rok'' | ||
| + | ''na samotě'', 1894). Vnějšková popisnost ovládla sbírky ''Paříž'' | ||
| + | (1900) a ''Domovem i cizinou'' (1910), ve sbírce ''Dojmy a kontemplace'' | ||
| + | ''básníka XX. věku'' (1934) již poetický výraz nahradila | ||
| + | vlastenecká rétorika, orátorský ráz měla skladba ''Polonia restituta'' | ||
| + | (1935). V románu o české umělecké kolonii v Paříži ''Romantikové'' | ||
| + | a v souboru lyrických próz ''Motýli a chiméry'' (obojí | ||
| + | 1919) Č. vyjádřil touhu po překonání provincialismu, ovšem | ||
| + | umělecky jimi nezvítězil. Poznávací cenu dodnes neztratila | ||
| + | sbírka esejů ''U krbu Francie'' (1930). Vysokou jazykovou, estetickou | ||
| + | i věcnou hodnotu měly Č. překlady. Mimo Mussetovu | ||
| + | básnickou skladbu ''Rolla'' překládal výhradně prózu | ||
| + | (především V. Hugo, dále C. Mendès, P. Bourget, J. Richepin, | ||
| + | M. Prévost). Většinu pamětních sborníků a tisků pražské | ||
| + | radnice s frankofonní tematikou Č. uspořádal a sám psal | ||
| + | v české i francouzské verzi (včetně památníku Louise Légera | ||
| + | a překladu Mauclairova eseje o Augustu Rodinovi). Aktuální | ||
| + | význam měly jeho kulturní fejetony v pražských denících. | ||
| + | Manželství s chotí Růženou zůstalo bezdětné. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 6, s. 587, 24, s. 73, 28, s. 214; OSND 1/2, s. 1026n.; AČP, s. 418n.; | ||
| + | KSN 2, s. 447; MSN 6, s. 951; ČsB 3, nestr.; Kunc 1, s. 99n.; LČL 1, | ||
| + | s. 432n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Náprstkovo muzeum Praha. | ||
| + | |||
| + | Martin Kučera | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| Řádka 18: | Řádka 86: | ||
[[Kategorie:1868]] | [[Kategorie:1868]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1940]] | [[Kategorie:1940]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 11:24
| Emanuel ČENKOV | |
 | |
| Narození | 14.4.1868 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 24.6.1940 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 63- Spisovatel 64- Překladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44661 |
ČENKOV, Emanuel (vl. jm. Emanuel Stehlík z Čenkova a Treustättu), * 14. 4. 1868 Praha, † 24. 6. 1940 Praha, spisovatel, překladatel
Pocházel ze starého rytířského rodu původem z Plzně, podobu jména vícekrát obměňoval. Otec Karel, ryt. Stehlík (1816–1904), vedl úspěšný krejčovský salon. Č. byl nejmladší ze čtyř synů. Vyrostl v patriarchálním, národně uvědomělém prostředí. Maturoval na gymnáziu v Jindřišské ulici v Praze (1886). Studoval na pražské právnické fakultě (1892 JUDr.), kde se zapojil do pokrokářského hnutí. 1893–1928, kdy odešel do výslužby, pracoval u pražského magistrátu a zastával postupně hodnosti magistrátního sekretáře, rady, vrchního rady a prezidiálního rady. Před první světovou válkou vedl velmi progresivně oddělení pro styk s cizinou, 1914–18 aprovizační oddělení, po vzniku ČSR znovu vybudoval sekci zahraničních styků. Byl organizován v mladočeské, později národně demokratické straně, za niž 1911 bezvýsledně kandidoval do parlamentu. Ve válečných letech patřil k předním členům protirakouské odbojové skupiny na pražské radnici (řízené Ludvíkem Vaňkem) a v Alliance française a vedl zápas za zlepšení pražského zásobování. Na poli česko-francouzských styků vykonal mimořádné dílo při navázání (1900) a obnovování družební dohody Prahy s Paříží, při popularizaci francouzského písemnictví i při udržování styků s francouzskými kulturními činiteli (Coppée, Rodin, Bourdelle, Maillol, Denis, Léger, Claudel aj.). Francii pravidelně navštěvoval a rozvíjel dobové české znalosti o ní. Byl rytířem řádu francouzské Akademie, Čestné legie, členem Académie de Chambéry, Académie de Marseille, bratrstva Felibrů, École Palatine v Avignonu, delegátem v Penklubu, přispěvatelem Energie Française, Revue politique et parlamentaire, Figara, Revue de pays d’Oc, Revue slave, korespondentem Agence Havas. 1902 dal podnět k založení Correspondence Tchèque, od 1898 zasedal ve výboru literárního odboru Umělecké besedy a Spolku českých spisovatelů beletristů Máj.
Literárně debutoval 1887 v časopisu Zlatá Praha pod pseudonymem František Bílek. Jako básník vyšel ze školy Jaroslava Vrchlického, který ho orientoval k překládání moderní francouzské prózy. Pozdně parnasistní a impresionistická lyrika zprvu vyvěrala z osobního prožitku a schopnosti zachytit pomíjivost nálady (Z mého alba, 1889, Chmury a červánky, 1899) i hluboká duševní traumata (Eros a Psyché, 1890, Rok na samotě, 1894). Vnějšková popisnost ovládla sbírky Paříž (1900) a Domovem i cizinou (1910), ve sbírce Dojmy a kontemplace básníka XX. věku (1934) již poetický výraz nahradila vlastenecká rétorika, orátorský ráz měla skladba Polonia restituta (1935). V románu o české umělecké kolonii v Paříži Romantikové a v souboru lyrických próz Motýli a chiméry (obojí 1919) Č. vyjádřil touhu po překonání provincialismu, ovšem umělecky jimi nezvítězil. Poznávací cenu dodnes neztratila sbírka esejů U krbu Francie (1930). Vysokou jazykovou, estetickou i věcnou hodnotu měly Č. překlady. Mimo Mussetovu básnickou skladbu Rolla překládal výhradně prózu (především V. Hugo, dále C. Mendès, P. Bourget, J. Richepin, M. Prévost). Většinu pamětních sborníků a tisků pražské radnice s frankofonní tematikou Č. uspořádal a sám psal v české i francouzské verzi (včetně památníku Louise Légera a překladu Mauclairova eseje o Augustu Rodinovi). Aktuální význam měly jeho kulturní fejetony v pražských denících. Manželství s chotí Růženou zůstalo bezdětné.
L: OSN 6, s. 587, 24, s. 73, 28, s. 214; OSND 1/2, s. 1026n.; AČP, s. 418n.; KSN 2, s. 447; MSN 6, s. 951; ČsB 3, nestr.; Kunc 1, s. 99n.; LČL 1, s. 432n.
P: Náprstkovo muzeum Praha.
Martin Kučera
