ČENSKÝ Alois Jan 22.6.1868-29.12.1954: Porovnání verzí
(ČENSKÝ_Alois_Jan_22.6.1868-29.12.1954) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alois Jan ČENSKÝ | | jméno = Alois Jan ČENSKÝ | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Censky Alois Jan portret.png |
| datum narození = 22.6.1868 | | datum narození = 22.6.1868 | ||
| místo narození = Beroun | | místo narození = Beroun | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577-578 |
+ | }} | ||
+ | '''ČENSKÝ, Alois Jan''', ''* 22. 6. 1868 Beroun, † 29. 12. 1954 Praha, stavitel, architekt, pedagog, publicista'' | ||
+ | |||
+ | Studoval 1886–92 pozemní stavitelství na české technice | ||
+ | v Praze, kde zůstal 1892–06 jako asistent prof. J. Pacolda. | ||
+ | 1896 byl jmenován učitelem pro odbor stavitelský na průmyslové | ||
+ | škole v Plzni, od 1902 učil na průmyslové škole na | ||
+ | Smíchově (Praha) a 1908 byl povolán na českou techniku. | ||
+ | Působil nejdříve jako mimořádný a posléze řádný (1912) | ||
+ | profesor pozemního stavitelství. 1913, 1916 a 1927 se stal | ||
+ | děkanem. Jako první architekt získal doktorát na české technice, | ||
+ | zkoušky složil 10. 12. 1906. Byl členem Spolku československých | ||
+ | inženýrů, místopředsedou a později předsedou | ||
+ | skupiny architektů. Působil jako odborný spisovatel (vydal | ||
+ | ''Sborník pozemního stavitelství'') a dlouhou dobu (1903–21) | ||
+ | jako redaktor ''Architektonického obzoru''. | ||
+ | |||
+ | Již 1893 obeslal soutěže na sokolovny na Smíchově a ve Dvoře | ||
+ | Králové. (Ta byla podle jeho projektu realizována ve stejném | ||
+ | roce.) Na Českoslovanské výstavě národopisné v Praze (1895) | ||
+ | vytvořil vzorový východočeský statek, chodský statek a později | ||
+ | také vzorovou tělocvičnu v lidovém duchu (hrázděnou). | ||
+ | Ve stejné době navrhl novorenesanční sokolovnu na Újezdě | ||
+ | pod Petřínskými sady v Praze. Se spoluautorem, architektem | ||
+ | K. H. Kepkou, pak předložil další návrhy (1896 neuskutečněný | ||
+ | projekt divadla a 1899–1901 provedený návrh Měšťanské | ||
+ | besedy v Plzni a po 1896 záložny v Přerově). Č. dlouho | ||
+ | zůstal na pozici historismu (fasáda táborské hospodářské akademie | ||
+ | 1902–04), secesní nádech jeho budovám dávala zprvu | ||
+ | jen dekorativní výzdoba, ale v pokračujících letech i vlastní | ||
+ | architektonické článkoví. To platilo o jeho nejznámějších realizacích | ||
+ | – městském divadle na Královských Vinohradech, | ||
+ | které navrhl 1903 (vystavěno 1905–07), budově smíchovské | ||
+ | tržnice (1906–08) a Národního domu na Smíchově (po | ||
+ | 1906). V dalších letech dospěl ke geometrické secesi patrné | ||
+ | v návrzích rodinných domů na Hradčanech, v blízkosti barokního | ||
+ | opevnění, ale i v Náchodě na hotelu s divadelním | ||
+ | sálem U Beránka. Spolu s O. Nyplem se 1912–25 podílel | ||
+ | na restaurování a dostavbě zrušeného konventu na Zbraslavi | ||
+ | pro Cyrila Bartoně z Dobenína. Od 1918 projektoval dvě | ||
+ | kolonie rodinných domků v Modřanech a zahradní město | ||
+ | v Točné. Nerealizován zůstal jeho projekt (1927) přemostění | ||
+ | údolí v Nuslích, za který získal v soutěži 2. místo. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. X. Harlas, Sochařství, stavitelství, 1911, s. 181n.; Architekt SIA 27, | ||
+ | 1928, s. 113; Kulturní adresář ČSR 1934, s. 61; Toman 1, s. 139n.; E. Poche | ||
+ | a kol., Umělecké památky Čech 1, 1977, s. 419, 2, 1978, s. 449, 4, 1982, | ||
+ | s. 348, 350; J. Kovář, Průmyslová škola stavební v Plzni a výstavba města, | ||
+ | in: Minulostí Západočeského kraje 16, 1980, s. 114n.; M. Benešová, Česká | ||
+ | architektura v proměnách dvou staletí, 1984, s. 223, 227, 230n.; J. Hilmera, | ||
+ | Zbudování divadla na Vinohradech, 1989, passim; Praha 1891–1918, 1997, | ||
+ | s. 117, 150, 198, 216n.; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové | ||
+ | Město, 1998, s. 438n.; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá Strana, | ||
+ | 1999, s. 616; Tomeš 1, s. 192; NEČVUD, s. 150. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv NTM Praha, odd. arch. a stavitelství (Invalidovna), fond 7, pozůstalost. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/93583 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlček | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] |
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 11:24
Alois Jan ČENSKÝ | |
Narození | 22.6.1868 |
---|---|
Místo narození | Beroun |
Úmrtí | 29.12.1954 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 74- Architekt |
Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577-578 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44662 |
ČENSKÝ, Alois Jan, * 22. 6. 1868 Beroun, † 29. 12. 1954 Praha, stavitel, architekt, pedagog, publicista
Studoval 1886–92 pozemní stavitelství na české technice v Praze, kde zůstal 1892–06 jako asistent prof. J. Pacolda. 1896 byl jmenován učitelem pro odbor stavitelský na průmyslové škole v Plzni, od 1902 učil na průmyslové škole na Smíchově (Praha) a 1908 byl povolán na českou techniku. Působil nejdříve jako mimořádný a posléze řádný (1912) profesor pozemního stavitelství. 1913, 1916 a 1927 se stal děkanem. Jako první architekt získal doktorát na české technice, zkoušky složil 10. 12. 1906. Byl členem Spolku československých inženýrů, místopředsedou a později předsedou skupiny architektů. Působil jako odborný spisovatel (vydal Sborník pozemního stavitelství) a dlouhou dobu (1903–21) jako redaktor Architektonického obzoru.
Již 1893 obeslal soutěže na sokolovny na Smíchově a ve Dvoře Králové. (Ta byla podle jeho projektu realizována ve stejném roce.) Na Českoslovanské výstavě národopisné v Praze (1895) vytvořil vzorový východočeský statek, chodský statek a později také vzorovou tělocvičnu v lidovém duchu (hrázděnou). Ve stejné době navrhl novorenesanční sokolovnu na Újezdě pod Petřínskými sady v Praze. Se spoluautorem, architektem K. H. Kepkou, pak předložil další návrhy (1896 neuskutečněný projekt divadla a 1899–1901 provedený návrh Měšťanské besedy v Plzni a po 1896 záložny v Přerově). Č. dlouho zůstal na pozici historismu (fasáda táborské hospodářské akademie 1902–04), secesní nádech jeho budovám dávala zprvu jen dekorativní výzdoba, ale v pokračujících letech i vlastní architektonické článkoví. To platilo o jeho nejznámějších realizacích – městském divadle na Královských Vinohradech, které navrhl 1903 (vystavěno 1905–07), budově smíchovské tržnice (1906–08) a Národního domu na Smíchově (po 1906). V dalších letech dospěl ke geometrické secesi patrné v návrzích rodinných domů na Hradčanech, v blízkosti barokního opevnění, ale i v Náchodě na hotelu s divadelním sálem U Beránka. Spolu s O. Nyplem se 1912–25 podílel na restaurování a dostavbě zrušeného konventu na Zbraslavi pro Cyrila Bartoně z Dobenína. Od 1918 projektoval dvě kolonie rodinných domků v Modřanech a zahradní město v Točné. Nerealizován zůstal jeho projekt (1927) přemostění údolí v Nuslích, za který získal v soutěži 2. místo.
L: F. X. Harlas, Sochařství, stavitelství, 1911, s. 181n.; Architekt SIA 27, 1928, s. 113; Kulturní adresář ČSR 1934, s. 61; Toman 1, s. 139n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 1, 1977, s. 419, 2, 1978, s. 449, 4, 1982, s. 348, 350; J. Kovář, Průmyslová škola stavební v Plzni a výstavba města, in: Minulostí Západočeského kraje 16, 1980, s. 114n.; M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou staletí, 1984, s. 223, 227, 230n.; J. Hilmera, Zbudování divadla na Vinohradech, 1989, passim; Praha 1891–1918, 1997, s. 117, 150, 198, 216n.; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 438n.; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 616; Tomeš 1, s. 192; NEČVUD, s. 150.
P: Archiv NTM Praha, odd. arch. a stavitelství (Invalidovna), fond 7, pozůstalost.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Pavel Vlček