ČENSKÝ Alois Jan 22.6.1868-29.12.1954: Porovnání verzí

Z Personal
(ČENSKÝ_Alois_Jan_22.6.1868-29.12.1954)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Alois Jan ČENSKÝ
 
| jméno = Alois Jan ČENSKÝ
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Censky Alois Jan portret.png
 
| datum narození = 22.6.1868
 
| datum narození = 22.6.1868
 
| místo narození = Beroun
 
| místo narození = Beroun
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Alois Jan ČENSKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577-578
 +
}}
 +
'''ČENSKÝ, Alois Jan''', ''* 22. 6. 1868 Beroun, † 29. 12. 1954 Praha, stavitel, architekt, pedagog, publicista''
 +
 
 +
Studoval 1886–92 pozemní stavitelství na české technice
 +
v Praze, kde zůstal 1892–06 jako asistent prof. J. Pacolda.
 +
1896 byl jmenován učitelem pro odbor stavitelský na průmyslové
 +
škole v Plzni, od 1902 učil na průmyslové škole na
 +
Smíchově (Praha) a 1908 byl povolán na českou techniku.
 +
Působil nejdříve jako mimořádný a posléze řádný (1912)
 +
profesor pozemního stavitelství. 1913, 1916 a 1927 se stal
 +
děkanem. Jako první architekt získal doktorát na české technice,
 +
zkoušky složil 10. 12. 1906. Byl členem Spolku československých
 +
inženýrů, místopředsedou a později předsedou
 +
skupiny architektů. Působil jako odborný spisovatel (vydal
 +
''Sborník pozemního stavitelství'') a dlouhou dobu (1903–21)
 +
jako redaktor ''Architektonického obzoru''.
 +
 
 +
Již 1893 obeslal soutěže na sokolovny na Smíchově a ve Dvoře
 +
Králové. (Ta byla podle jeho projektu realizována ve stejném
 +
roce.) Na Českoslovanské výstavě národopisné v Praze (1895)
 +
vytvořil vzorový východočeský statek, chodský statek a později
 +
také vzorovou tělocvičnu v lidovém duchu (hrázděnou).
 +
Ve stejné době navrhl novorenesanční sokolovnu na Újezdě
 +
pod Petřínskými sady v Praze. Se spoluautorem, architektem
 +
K. H. Kepkou, pak předložil další návrhy (1896 neuskutečněný
 +
projekt divadla a 1899–1901 provedený návrh Měšťanské
 +
besedy v Plzni a po 1896 záložny v Přerově). Č. dlouho
 +
zůstal na pozici historismu (fasáda táborské hospodářské akademie
 +
1902–04), secesní nádech jeho budovám dávala zprvu
 +
jen dekorativní výzdoba, ale v pokračujících letech i vlastní
 +
architektonické článkoví. To platilo o jeho nejznámějších realizacích
 +
– městském divadle na Královských Vinohradech,
 +
které navrhl 1903 (vystavěno 1905–07), budově smíchovské
 +
tržnice (1906–08) a Národního domu na Smíchově (po
 +
1906). V dalších letech dospěl ke geometrické secesi patrné
 +
v návrzích rodinných domů na Hradčanech, v blízkosti barokního
 +
opevnění, ale i v Náchodě na hotelu s divadelním
 +
sálem U Beránka. Spolu s O. Nyplem se 1912–25 podílel
 +
na restaurování a dostavbě zrušeného konventu na Zbraslavi
 +
pro Cyrila Bartoně z Dobenína. Od 1918 projektoval dvě
 +
kolonie rodinných domků v Modřanech a zahradní město
 +
v Točné. Nerealizován zůstal jeho projekt (1927) přemostění
 +
údolí v Nuslích, za který získal v soutěži 2. místo.
 +
 
 +
'''L:''' F. X. Harlas, Sochařství, stavitelství, 1911, s. 181n.; Architekt SIA 27,
 +
1928, s. 113; Kulturní adresář ČSR 1934, s. 61; Toman 1, s. 139n.; E. Poche
 +
a kol., Umělecké památky Čech 1, 1977, s. 419, 2, 1978, s. 449, 4, 1982,
 +
s. 348, 350; J. Kovář, Průmyslová škola stavební v Plzni a výstavba města,
 +
in: Minulostí Západočeského kraje 16, 1980, s. 114n.; M. Benešová, Česká
 +
architektura v proměnách dvou staletí, 1984, s. 223, 227, 230n.; J. Hilmera,
 +
Zbudování divadla na Vinohradech, 1989, passim; Praha 1891–1918, 1997,
 +
s. 117, 150, 198, 216n.; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové
 +
Město, 1998, s. 438n.; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá Strana,
 +
1999, s. 616; Tomeš 1, s. 192; NEČVUD, s. 150.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv NTM Praha, odd. arch. a stavitelství (Invalidovna), fond 7, pozůstalost.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/93583 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Pavel Vlček
  
−
== Literatura ==
 
−
  NSČSVU I, 139-140; archiv ČVUT; OSN 28, 214; ČBS, 92; Praha 2004; s. 123
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]
 
[[Kategorie:74- Architekt]]

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 11:24

Alois Jan ČENSKÝ
Narození 22.6.1868
Místo narození Beroun
Úmrtí 29.12.1954
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577-578
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44662

ČENSKÝ, Alois Jan, * 22. 6. 1868 Beroun, † 29. 12. 1954 Praha, stavitel, architekt, pedagog, publicista

Studoval 1886–92 pozemní stavitelství na české technice v Praze, kde zůstal 1892–06 jako asistent prof. J. Pacolda. 1896 byl jmenován učitelem pro odbor stavitelský na průmyslové škole v Plzni, od 1902 učil na průmyslové škole na Smíchově (Praha) a 1908 byl povolán na českou techniku. Působil nejdříve jako mimořádný a posléze řádný (1912) profesor pozemního stavitelství. 1913, 1916 a 1927 se stal děkanem. Jako první architekt získal doktorát na české technice, zkoušky složil 10. 12. 1906. Byl členem Spolku československých inženýrů, místopředsedou a později předsedou skupiny architektů. Působil jako odborný spisovatel (vydal Sborník pozemního stavitelství) a dlouhou dobu (1903–21) jako redaktor Architektonického obzoru.

Již 1893 obeslal soutěže na sokolovny na Smíchově a ve Dvoře Králové. (Ta byla podle jeho projektu realizována ve stejném roce.) Na Českoslovanské výstavě národopisné v Praze (1895) vytvořil vzorový východočeský statek, chodský statek a později také vzorovou tělocvičnu v lidovém duchu (hrázděnou). Ve stejné době navrhl novorenesanční sokolovnu na Újezdě pod Petřínskými sady v Praze. Se spoluautorem, architektem K. H. Kepkou, pak předložil další návrhy (1896 neuskutečněný projekt divadla a 1899–1901 provedený návrh Měšťanské besedy v Plzni a po 1896 záložny v Přerově). Č. dlouho zůstal na pozici historismu (fasáda táborské hospodářské akademie 1902–04), secesní nádech jeho budovám dávala zprvu jen dekorativní výzdoba, ale v pokračujících letech i vlastní architektonické článkoví. To platilo o jeho nejznámějších realizacích – městském divadle na Královských Vinohradech, které navrhl 1903 (vystavěno 1905–07), budově smíchovské tržnice (1906–08) a Národního domu na Smíchově (po 1906). V dalších letech dospěl ke geometrické secesi patrné v návrzích rodinných domů na Hradčanech, v blízkosti barokního opevnění, ale i v Náchodě na hotelu s divadelním sálem U Beránka. Spolu s O. Nyplem se 1912–25 podílel na restaurování a dostavbě zrušeného konventu na Zbraslavi pro Cyrila Bartoně z Dobenína. Od 1918 projektoval dvě kolonie rodinných domků v Modřanech a zahradní město v Točné. Nerealizován zůstal jeho projekt (1927) přemostění údolí v Nuslích, za který získal v soutěži 2. místo.

L: F. X. Harlas, Sochařství, stavitelství, 1911, s. 181n.; Architekt SIA 27, 1928, s. 113; Kulturní adresář ČSR 1934, s. 61; Toman 1, s. 139n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 1, 1977, s. 419, 2, 1978, s. 449, 4, 1982, s. 348, 350; J. Kovář, Průmyslová škola stavební v Plzni a výstavba města, in: Minulostí Západočeského kraje 16, 1980, s. 114n.; M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou staletí, 1984, s. 223, 227, 230n.; J. Hilmera, Zbudování divadla na Vinohradech, 1989, passim; Praha 1891–1918, 1997, s. 117, 150, 198, 216n.; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 438n.; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 616; Tomeš 1, s. 192; NEČVUD, s. 150.

P: Archiv NTM Praha, odd. arch. a stavitelství (Invalidovna), fond 7, pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=ČENSKÝ_Alois_Jan_22.6.1868-29.12.1954&oldid=111868“