ČENSKÝ Alois Jan 22.6.1868-29.12.1954: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577-578
 
}}
 
}}
 
'''ČENSKÝ, Alois Jan''', ''* 22. 6. 1868 Beroun, † 29. 12. 1954 Praha, stavitel, architekt, pedagog, publicista''
 
'''ČENSKÝ, Alois Jan''', ''* 22. 6. 1868 Beroun, † 29. 12. 1954 Praha, stavitel, architekt, pedagog, publicista''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:24

Alois Jan ČENSKÝ
Narození 22.6.1868
Místo narození Beroun
Úmrtí 29.12.1954
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 577-578

ČENSKÝ, Alois Jan, * 22. 6. 1868 Beroun, † 29. 12. 1954 Praha, stavitel, architekt, pedagog, publicista

Studoval 1886–92 pozemní stavitelství na české technice v Praze, kde zůstal 1892–06 jako asistent prof. J. Pacolda. 1896 byl jmenován učitelem pro odbor stavitelský na průmyslové škole v Plzni, od 1902 učil na průmyslové škole na Smíchově (Praha) a 1908 byl povolán na českou techniku. Působil nejdříve jako mimořádný a posléze řádný (1912) profesor pozemního stavitelství. 1913, 1916 a 1927 se stal děkanem. Jako první architekt získal doktorát na české technice, zkoušky složil 10. 12. 1906. Byl členem Spolku československých inženýrů, místopředsedou a později předsedou skupiny architektů. Působil jako odborný spisovatel (vydal Sborník pozemního stavitelství) a dlouhou dobu (1903–21) jako redaktor Architektonického obzoru.

Již 1893 obeslal soutěže na sokolovny na Smíchově a ve Dvoře Králové. (Ta byla podle jeho projektu realizována ve stejném roce.) Na Českoslovanské výstavě národopisné v Praze (1895) vytvořil vzorový východočeský statek, chodský statek a později také vzorovou tělocvičnu v lidovém duchu (hrázděnou). Ve stejné době navrhl novorenesanční sokolovnu na Újezdě pod Petřínskými sady v Praze. Se spoluautorem, architektem K. H. Kepkou, pak předložil další návrhy (1896 neuskutečněný projekt divadla a 1899–1901 provedený návrh Měšťanské besedy v Plzni a po 1896 záložny v Přerově). Č. dlouho zůstal na pozici historismu (fasáda táborské hospodářské akademie 1902–04), secesní nádech jeho budovám dávala zprvu jen dekorativní výzdoba, ale v pokračujících letech i vlastní architektonické článkoví. To platilo o jeho nejznámějších realizacích – městském divadle na Královských Vinohradech, které navrhl 1903 (vystavěno 1905–07), budově smíchovské tržnice (1906–08) a Národního domu na Smíchově (po 1906). V dalších letech dospěl ke geometrické secesi patrné v návrzích rodinných domů na Hradčanech, v blízkosti barokního opevnění, ale i v Náchodě na hotelu s divadelním sálem U Beránka. Spolu s O. Nyplem se 1912–25 podílel na restaurování a dostavbě zrušeného konventu na Zbraslavi pro Cyrila Bartoně z Dobenína. Od 1918 projektoval dvě kolonie rodinných domků v Modřanech a zahradní město v Točné. Nerealizován zůstal jeho projekt (1927) přemostění údolí v Nuslích, za který získal v soutěži 2. místo.

L: F. X. Harlas, Sochařství, stavitelství, 1911, s. 181n.; Architekt SIA 27, 1928, s. 113; Kulturní adresář ČSR 1934, s. 61; Toman 1, s. 139n.; E. Poche a kol., Umělecké památky Čech 1, 1977, s. 419, 2, 1978, s. 449, 4, 1982, s. 348, 350; J. Kovář, Průmyslová škola stavební v Plzni a výstavba města, in: Minulostí Západočeského kraje 16, 1980, s. 114n.; M. Benešová, Česká architektura v proměnách dvou staletí, 1984, s. 223, 227, 230n.; J. Hilmera, Zbudování divadla na Vinohradech, 1989, passim; Praha 1891–1918, 1997, s. 117, 150, 198, 216n.; R. Baťková a kol., Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 438n.; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 616; Tomeš 1, s. 192; NEČVUD, s. 150.

P: Archiv NTM Praha, odd. arch. a stavitelství (Invalidovna), fond 7, pozůstalost.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlček