Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČEPEK Ladislav 10.1.1899-15.10.1974

{{Infobox - osoba
| jméno = Ladislav ČEPEK
| obrázek = Cepek Ladislav portret.jpg
| datum narození = 10.1.1899
| místo narození = Lhotka u Neveklova
| datum úmrtí = 15.10.1974
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 11- Geolog

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 582-583
}}
'''ČEPEK, Ladislav''', ''* 10. 1. 1899 Lhotka u Neveklova, † 15. 10. 1974 Praha, geolog''

Pocházel z rodiny strojvůdce, většinu života prožil v Praze.
Navštěvoval reálku na Žižkově (Praha), kde v té době učil
petrograf a mineralog J. L. Barvíř. Po maturitě 1916 studoval
báňské vědy, nejprve 1916–17 na české technice v Praze (báňský
kurs), poté 1919–22 na Vysoké škole báňské v Příbrami.
Jeho prvními učiteli geologie byli C. Purkyně a B. Stočes. Po
krátkém působení ve Státním patentním úřadě byl 1923–28
asistentem u R. Kettnera, vedoucího Geologického ústavu
na ČVUT. U něho vypracoval disertaci o jižní části plzeňské
pánve, za kterou 1926 získal doktorát báňských věd (Dr.
mont.). Od 1928 pracoval ve Státním geologickém ústavu
ČSR (SGÚ ČSR; od 1950 Ústřední ústav geologický, ÚÚG).
Od června 1945 do konce 1953 byl ředitelem ústavu.

V době Č. funkčního období došlo k mimořádnému nárůstu
požadavků na výzkumné a průzkumné práce z oboru ložiskové
geologie, prospekční geofyziky a dalších aplikovaných
oborů, což souviselo se státní hospodářskou politikou, zaměřenou
na zajištění maximální surovinové soběstačnosti.
Ústav měl 1945 kolem sta, 1953 již kolem sedmi set zaměstnanců.
Č. v SGÚ ČSR založil uhelné oddělení a celostátní
archiv hlubokých vrtů, pozdější Geofond. Přesto se podařilo
udržet jako priority činnosti ústavu geologické mapování
a teoretické výzkumné práce. 1953–58 byl Č. místopředsedou
vládního výboru pro geologii při Úřadu předsednictva
československé vlády, kde se podílel na založení komise pro
klasifikaci zásob nerostných surovin. Po reorganizaci československé
geologie (vytvoření Ústředního geologického
úřadu jako centrálního orgánu) se Č. 1958 vrátil do ÚÚG,
1959 odešel do výslužby. 1952 byl jmenován členem korespondentem
ČSAV, 1955 obdržel titul DrSc. Pracoval ve
vedoucích funkcích v ČSAV, 1956–63 jako předseda geologicko-geografické sekce, 1959–63 člen prezidia, od 1963
místopředseda, 1967–70 předseda vědeckého kolegia geologie
a geografie ČSAV. Byl členem Masarykovy akademie
práce, Národní rady badatelské, KČSN, čestným členem
Československé společnosti pro mineralogii a geologii. 1966
obdržel Řád práce.

Badatelsky se věnoval převážně mapování svrchního paleozoika
západočeských a středočeských pánví (plzeňská, kladenská
aj.) a okolního proterozoika, byl hlavním autorem geologických
map 1 : 75 000, listy Kladno 3952 (vyšla tiskem
1935) a Kralovice 4051 (1936). Studoval zlomovou tektoniku
pánví, vztah uhlonosné sedimentace a tektoniky. Zpracoval
drobné pánve u Břas a Mirošovic a ložiska rud olova
a zinku u Stříbra, Merklína a Černovic. V 30. letech pracoval
i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, prováděl mapování a výzkum
ve flyši a neogénu, související s vyhledáváním ložisek
ropy a solí. Přispěl k řešení otázky splavnosti slovenského úseku
řeky Dunaje. Napsal řadu odborných i popularizačních
prací o stavebních surovinách a lomařství. Za okupace spolu
s J. Augustou mapoval boskovickou brázdu v úseku mezi
Veverskou Bitýškou a Moravským Krumlovem. Po skončení
války se podílel na vydání geologické mapy 1 : 75 000 list
Příbram 4152 (1949), později v edici ''Přehledná geologická''
''mapa ČSSR'' 1 : 200 000 (tzv. generálky) redigoval list ''Plzeň'';
mapa vyšla 1957, textové vysvětlivky 1961. Uveřejnil celkem
166 prací, velký počet Č. rukopisných posudků a zpráv je
uložen v archivu České geologické služby (následnická instituce
po ÚÚG). 1937 byl vedoucím československé delegace
na 17. mezinárodním geologickém kongresu (MGK)
v Moskvě, 1948 byl viceprezidentem 18. MGK v Londýně.
Jako externí pedagog přednášel v 50. letech na geologicko-geografické fakultě pražské univerzity a na průmyslové škole geologické v Praze-Žižkově. Pořádal popularizační přednášky
v Husově škole v Praze, na jejich základě napsal knihu ''Hlubiny Země'' (1941).

Geologii se věnoval i jeho syn '''Petr Č.''' (* 1935), profesor UK,
děkan přírodovědecké fakulty (1991–94) a poté prorektor UK.

'''D:''' výběr: Geologie jižní části plzeňské pánve kamenouhelné, in: Práce Geologického
ústavu Českého vysokého učení technického, 1926; Geologické
poměry okolí Milešova a Krásné Hory, in: Sborník Státního geologického
ústavu ČSR 7, 1927, s. 177n. (s A. Orlovem); Vysvětlivky ke Geologické
mapě Československé republiky, list Kladno 3952, in: Knihovna Státního
geologického ústavu ČSR 17, 1936 (s O. Hyniem, O. Kodymem a A. Matějkou);
Tektonika komárenské kotliny a vývoj podélného profilu čsl. Dunaje,
in: Sborník Státního geologického ústavu ČSR 12, 1938, s. 33n.; Hlubiny
Země, 1941 (4. vyd. 1964; polské vyd. Głębiny Ziemi, 1956); Mirošovská
kamenouhelná pánev, in: Sborník Ústředního ústavu geologického 18, 1951,
s. 89n.; Variská stavba ostravsko-karvinského revíru, in: Věstník Ústředního
ústavu geologického 39, 1964, s. 7n.

'''L:''' J. Koutek, K šedesátým narozeninám geologa L. Č., in: Čas. Mineral.
Geol. 4, 1959, č. 2, s. 239n.; NGS, s. 685; J. Svoboda, Ústřední ústav geologický
1919–1969, 1969, s. 62n.; týž, Za dr. ing. L. Č., DrSc., in: Věstník
Ústředního ústavu geologického 50, 1975, s. 125n.; Sedmdesát let geologické
služby v Československu, 1989, passim; Tomeš 1, s. 193; R. Tásler, Sto
let od narození L. Č., jednoho z ředitelů geologického ústavu, in: Věstník
Českého geologického ústavu 75, 2000, č. 1, s. 48; V. Trantina a kol., Velký
slovník… příbramského regionu, 2001, s. 46; Z. Kukal, Geologové České
geologické služby 1919–2001, 2002, s. 35; Ottova encyklopedie ČR 5,
2006, s. 68n.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/318414 Bibliografie dějin Českých zemí]

Pavel Vlašímský

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:11- Geolog]]

[[Kategorie:1899]]
[[Kategorie:Lhotka]]
[[Kategorie:1974]]
[[Kategorie:Praha]]