ČEPEK Ladislav 10.1.1899-15.10.1974: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 582-583
 
}}
 
}}
 
'''ČEPEK, Ladislav''', ''* 10. 1. 1899 Lhotka u Neveklova, † 15. 10. 1974 Praha, geolog''
 
'''ČEPEK, Ladislav''', ''* 10. 1. 1899 Lhotka u Neveklova, † 15. 10. 1974 Praha, geolog''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:29

Ladislav ČEPEK
Narození 10.1.1899
Místo narození Lhotka u Neveklova
Úmrtí 15.10.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání 11- Geolog
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 582-583

ČEPEK, Ladislav, * 10. 1. 1899 Lhotka u Neveklova, † 15. 10. 1974 Praha, geolog

Pocházel z rodiny strojvůdce, většinu života prožil v Praze. Navštěvoval reálku na Žižkově (Praha), kde v té době učil petrograf a mineralog J. L. Barvíř. Po maturitě 1916 studoval báňské vědy, nejprve 1916–17 na české technice v Praze (báňský kurs), poté 1919–22 na Vysoké škole báňské v Příbrami. Jeho prvními učiteli geologie byli C. Purkyně a B. Stočes. Po krátkém působení ve Státním patentním úřadě byl 1923–28 asistentem u R. Kettnera, vedoucího Geologického ústavu na ČVUT. U něho vypracoval disertaci o jižní části plzeňské pánve, za kterou 1926 získal doktorát báňských věd (Dr. mont.). Od 1928 pracoval ve Státním geologickém ústavu ČSR (SGÚ ČSR; od 1950 Ústřední ústav geologický, ÚÚG). Od června 1945 do konce 1953 byl ředitelem ústavu.

V době Č. funkčního období došlo k mimořádnému nárůstu požadavků na výzkumné a průzkumné práce z oboru ložiskové geologie, prospekční geofyziky a dalších aplikovaných oborů, což souviselo se státní hospodářskou politikou, zaměřenou na zajištění maximální surovinové soběstačnosti. Ústav měl 1945 kolem sta, 1953 již kolem sedmi set zaměstnanců. Č. v SGÚ ČSR založil uhelné oddělení a celostátní archiv hlubokých vrtů, pozdější Geofond. Přesto se podařilo udržet jako priority činnosti ústavu geologické mapování a teoretické výzkumné práce. 1953–58 byl Č. místopředsedou vládního výboru pro geologii při Úřadu předsednictva československé vlády, kde se podílel na založení komise pro klasifikaci zásob nerostných surovin. Po reorganizaci československé geologie (vytvoření Ústředního geologického úřadu jako centrálního orgánu) se Č. 1958 vrátil do ÚÚG, 1959 odešel do výslužby. 1952 byl jmenován členem korespondentem ČSAV, 1955 obdržel titul DrSc. Pracoval ve vedoucích funkcích v ČSAV, 1956–63 jako předseda geologicko-geografické sekce, 1959–63 člen prezidia, od 1963 místopředseda, 1967–70 předseda vědeckého kolegia geologie a geografie ČSAV. Byl členem Masarykovy akademie práce, Národní rady badatelské, KČSN, čestným členem Československé společnosti pro mineralogii a geologii. 1966 obdržel Řád práce.

Badatelsky se věnoval převážně mapování svrchního paleozoika západočeských a středočeských pánví (plzeňská, kladenská aj.) a okolního proterozoika, byl hlavním autorem geologických map 1 : 75 000, listy Kladno 3952 (vyšla tiskem 1935) a Kralovice 4051 (1936). Studoval zlomovou tektoniku pánví, vztah uhlonosné sedimentace a tektoniky. Zpracoval drobné pánve u Břas a Mirošovic a ložiska rud olova a zinku u Stříbra, Merklína a Černovic. V 30. letech pracoval i na Slovensku a Podkarpatské Rusi, prováděl mapování a výzkum ve flyši a neogénu, související s vyhledáváním ložisek ropy a solí. Přispěl k řešení otázky splavnosti slovenského úseku řeky Dunaje. Napsal řadu odborných i popularizačních prací o stavebních surovinách a lomařství. Za okupace spolu s J. Augustou mapoval boskovickou brázdu v úseku mezi Veverskou Bitýškou a Moravským Krumlovem. Po skončení války se podílel na vydání geologické mapy 1 : 75 000 list Příbram 4152 (1949), později v edici Přehledná geologická mapa ČSSR 1 : 200 000 (tzv. generálky) redigoval list Plzeň; mapa vyšla 1957, textové vysvětlivky 1961. Uveřejnil celkem 166 prací, velký počet Č. rukopisných posudků a zpráv je uložen v archivu České geologické služby (následnická instituce po ÚÚG). 1937 byl vedoucím československé delegace na 17. mezinárodním geologickém kongresu (MGK) v Moskvě, 1948 byl viceprezidentem 18. MGK v Londýně. Jako externí pedagog přednášel v 50. letech na geologicko-geografické fakultě pražské univerzity a na průmyslové škole geologické v Praze-Žižkově. Pořádal popularizační přednášky v Husově škole v Praze, na jejich základě napsal knihu Hlubiny Země (1941).

Geologii se věnoval i jeho syn Petr Č. (* 1935), profesor UK, děkan přírodovědecké fakulty (1991–94) a poté prorektor UK.

D: výběr: Geologie jižní části plzeňské pánve kamenouhelné, in: Práce Geologického ústavu Českého vysokého učení technického, 1926; Geologické poměry okolí Milešova a Krásné Hory, in: Sborník Státního geologického ústavu ČSR 7, 1927, s. 177n. (s A. Orlovem); Vysvětlivky ke Geologické mapě Československé republiky, list Kladno 3952, in: Knihovna Státního geologického ústavu ČSR 17, 1936 (s O. Hyniem, O. Kodymem a A. Matějkou); Tektonika komárenské kotliny a vývoj podélného profilu čsl. Dunaje, in: Sborník Státního geologického ústavu ČSR 12, 1938, s. 33n.; Hlubiny Země, 1941 (4. vyd. 1964; polské vyd. Głębiny Ziemi, 1956); Mirošovská kamenouhelná pánev, in: Sborník Ústředního ústavu geologického 18, 1951, s. 89n.; Variská stavba ostravsko-karvinského revíru, in: Věstník Ústředního ústavu geologického 39, 1964, s. 7n.

L: J. Koutek, K šedesátým narozeninám geologa L. Č., in: Čas. Mineral. Geol. 4, 1959, č. 2, s. 239n.; NGS, s. 685; J. Svoboda, Ústřední ústav geologický 1919–1969, 1969, s. 62n.; týž, Za dr. ing. L. Č., DrSc., in: Věstník Ústředního ústavu geologického 50, 1975, s. 125n.; Sedmdesát let geologické služby v Československu, 1989, passim; Tomeš 1, s. 193; R. Tásler, Sto let od narození L. Č., jednoho z ředitelů geologického ústavu, in: Věstník Českého geologického ústavu 75, 2000, č. 1, s. 48; V. Trantina a kol., Velký slovník… příbramského regionu, 2001, s. 46; Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 35; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 68n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavel Vlašímský