Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČEPELA Antonín 5.6.1882-23.2.1919

{{Infobox - osoba
| jméno = Antonín ČEPELA  
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 5.6.1882
| místo narození = Statenice u Prahy
| datum úmrtí = 23.2.1919
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec

| jiná jména = 
}}
'''ČEPELA, Antonín''', ''* 5. 6. 1882 Statenice u Prahy, † 23. 2. 1919 Praha, herec''

Vyučil se malířem písma, ale již během učení ho zcela zaujalo
divadlo. Na radu J. Mošny, který v jeho ochotnických výkonech
rozeznal budoucí herecký talent, se v sedmnácti letech
vydal na dráhu herce kočovných divadelních společností.
1898 zahájil profesionální činnost u společnosti J. Mušky.
V krátké době vystřídal další angažmá u E. Zöllnerové, F. Jelínka
a A. Janovského, k němuž se vracel i později. Pravděpodobně
byl krátce členem i dalších společností, mj. J. Zelinky,
F. Šlégra a M. Kozlanské. 1906 ho angažoval Antoš J. Frýda
pro svůj soubor působící v Národním divadle v Brně. Angažmá
bylo pro jeho vývoj zvláště důležité, neboť mu poskytlo
možnost ztvárnit řadu dobrých činoherních i operetních
rolí před náročným brněnským publikem. Po odchodu od
ředitele Frýdy přešel k A. Janovskému, poté 1911/12 působil
v pražském divadle Deklarace, které si pro svůj soubor
pronajala M. Zieglerová. Po jeho rozpuštění se vrátil k A. Janovskému
do Ostravy. 1913 se Č. stal členem činohry Národního
divadla v Praze, kde zůstal až do své smrti. V době,
kdy hrál v ND, se věnoval i loutkovému divadlu, od 1918
jako člen Umělecké loutkové scény, založené Liběnou Odstrčilovou,
Č. hereckou kolegyní z Národního divadla. Zemřel
náhle na zápal plic, byl pochován ve Vršovicích.

Hereckou dráhu začínal především rolemi mladíků a milovníků,
obsazován však byl i do rolí starších i starých mužů,
v nichž prokázal schopnost charakterizační diferenciace.
Č. fyzické předpoklady (malá postava, dobrácký kulatý obličej
a výrazné oči) ho předurčovaly pro obor charakterní
komiky, v němž jak v činohře, tak v operetě i pantomimě
uplatňoval svou temperamentní letoru, pohybovou hbitost,
smysl pro dobrosrdečný humor. V široké škále jeho rolí dominovaly
zejména drobné postavy různých čiperných sluhů
a učedníků (1908 Lokaj James ve Wildově ''Ideálním manželu'',
1915 Petr v Shakespearově ''Romeovi a Julii'', 1916 Filip
v Tylově ''Pražském flamendrovi''), rázovitých venkovanů (1907
Klásek v Jiráskově ''Lucerně'', 1913 Pastevec v Kvapilově ''Princezně''
''Pampelišce''), osobitě pojatých měšťanů (1916 Kofránek
v Štolbově ''Vodním družstvu'', 1917 Sadílek v Štechově ''Třetím''
''zvonění'', 1908 a 1913 Bobčinskij v Gogolově ''Revizoru'').
V ND mu J. Kvapil poskytl příležitost vytvořit v shakespearovských
inscenacích v řadě menších či zcela malých postav
pozoruhodně vyzrálé výkony. Patřily k nim zejména tlustý
dobrák Grumio v Shakespearově ''Zkrocení zlé ženy'', Hrobník
v ''Hamletovi'', Prubík v ''Jak se vám líbí'' či Kalina v komedii
''Mnoho povyku pro nic''. Výrazným úspěchem byl i jeho Václav
David ve Štechově veselohře ''David a Goliáš'' (1915). Svým
hereckým uměním vytvářel Č. na jevišti postavy, jejichž
směšnost, malost či pochybení ztvárňoval bez zbytečného
karikování a zveličování s hlubokým pochopením pro lidskost.
Jednou z posledních rolí, v nichž svým dobrosrdečným
humorem diváky nadchnul, byl Kašpárek v Maškově pohádkové
veselohře ''Kašpárkova maminka'' (1919), kterého vytvořil
po boku M. Hübnerové.

'''D:''' další role: 1906: Krištof Dubgeon, G. B. Shaw, Pekelník; Vinaigre, týž,
Madame Sans-Gêne; 1907: Bastien, V. Sardou, Cyprienna; Ojíř z Lomnice,
J. Hilbert, Falkenštejn; Kromov, F. Lehár, Veselá vdova; Lancelot Gobbo,
W. Shakespeare, Kupec benátský; 1908: Gauderic, M. Donnay, Milenci;
1911: Bláha, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1913: Henrich, L. Holberg,
Konvář politik; 1914: Bartoloměj Pecka, F. F. Šamberk, Jedenácté přikázání;
Kozichlup, Beaumarchais, Figarova svatba; Strachota, K. S. Macháček, Ženichové;
Bernardin, W. Shakespeare, Věta za větu; 1915: Václav Kostečka,
K. Želenský, Tažní ptáci; Rychtář Matouš, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1916:
Vodník Michal, A. Jirásek, Lucerna; 1917: Daniel z Mrakotína, A. Jirásek,
Kolébka; Petr Dubský, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1918: Malý tlustý pianista,
E. Dohnányi, Závoj Pierotčin; Klíčník, J. Hilbert, Falkenštejn; 1919:
Tomáš, J. Mahen, Nebe, peklo, ráj…

'''L:''' F. P., Národní divadlo, in: Zlatá Praha 29, 1913, s. 612; H. Jelínek, Divadlo,
in: Lumír 41, 1913, s. 233; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12,
1913/14, s. 8; J. Kodíček, A. Č. mrtev, in: Tribuna 25. 2. 1919; M. Laudová,
Pod čarou, in: Venkov 1. 3. 1919; L. Odstrčilová, Za A. Č., in: Loutkář 4,
1919/20, s. 46n.; V. Tille, Činohra ND od roku 1900 do převratu, 1935,
s. 25; J. Knap, Umělcové na pouti¸ 1961, s. 189; J. Vodák, Tváře českých
herců, 1967, s. 197; O. Spalová, Sága rodu Budilova, 1978, s. 310; ND
a jeho předchůdci, s. 65n. (se soupisem rolí).

Alice Dubská

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

[[Kategorie:1882]]
[[Kategorie:Statenice]]
[[Kategorie:1919]]
[[Kategorie:Praha]]