ČEPELA Antonín 5.6.1882-23.2.1919: Porovnání verzí

Z Personal
(ČEPELA_Antonín_5.6.1882-23.2.1919)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 5.6.1882
 
| datum narození = 5.6.1882
| místo narození =  
+
| místo narození = Statenice u Prahy
 
| datum úmrtí = 23.2.1919
 
| datum úmrtí = 23.2.1919
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
 
| povolání = 83- Divadelní interpret nebo herec
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Antonín ČEPELA 
+
}}
 +
'''ČEPELA, Antonín''', ''* 5. 6. 1882 Statenice u Prahy, † 23. 2. 1919 Praha, herec''
 +
 
 +
Vyučil se malířem písma, ale již během učení ho zcela zaujalo
 +
divadlo. Na radu J. Mošny, který v jeho ochotnických výkonech
 +
rozeznal budoucí herecký talent, se v sedmnácti letech
 +
vydal na dráhu herce kočovných divadelních společností.
 +
1898 zahájil profesionální činnost u společnosti J. Mušky.
 +
V krátké době vystřídal další angažmá u E. Zöllnerové, F. Jelínka
 +
a A. Janovského, k němuž se vracel i později. Pravděpodobně
 +
byl krátce členem i dalších společností, mj. J. Zelinky,
 +
F. Šlégra a M. Kozlanské. 1906 ho angažoval Antoš J. Frýda
 +
pro svůj soubor působící v Národním divadle v Brně. Angažmá
 +
bylo pro jeho vývoj zvláště důležité, neboť mu poskytlo
 +
možnost ztvárnit řadu dobrých činoherních i operetních
 +
rolí před náročným brněnským publikem. Po odchodu od
 +
ředitele Frýdy přešel k A. Janovskému, poté 1911/12 působil
 +
v pražském divadle Deklarace, které si pro svůj soubor
 +
pronajala M. Zieglerová. Po jeho rozpuštění se vrátil k A. Janovskému
 +
do Ostravy. 1913 se Č. stal členem činohry Národního
 +
divadla v Praze, kde zůstal až do své smrti. V době,
 +
kdy hrál v ND, se věnoval i loutkovému divadlu, od 1918
 +
jako člen Umělecké loutkové scény, založené Liběnou Odstrčilovou,
 +
Č. hereckou kolegyní z Národního divadla. Zemřel
 +
náhle na zápal plic, byl pochován ve Vršovicích.
 +
 
 +
Hereckou dráhu začínal především rolemi mladíků a milovníků,
 +
obsazován však byl i do rolí starších i starých mužů,
 +
v nichž prokázal schopnost charakterizační diferenciace.
 +
Č. fyzické předpoklady (malá postava, dobrácký kulatý obličej
 +
a výrazné oči) ho předurčovaly pro obor charakterní
 +
komiky, v němž jak v činohře, tak v operetě i pantomimě
 +
uplatňoval svou temperamentní letoru, pohybovou hbitost,
 +
smysl pro dobrosrdečný humor. V široké škále jeho rolí dominovaly
 +
zejména drobné postavy různých čiperných sluhů
 +
a učedníků (1908 Lokaj James ve Wildově ''Ideálním manželu'',
 +
1915 Petr v Shakespearově ''Romeovi a Julii'', 1916 Filip
 +
v Tylově ''Pražském flamendrovi''), rázovitých venkovanů (1907
 +
Klásek v Jiráskově ''Lucerně'', 1913 Pastevec v Kvapilově ''Princezně''
 +
''Pampelišce''), osobitě pojatých měšťanů (1916 Kofránek
 +
v Štolbově ''Vodním družstvu'', 1917 Sadílek v Štechově ''Třetím''
 +
''zvonění'', 1908 a 1913 Bobčinskij v Gogolově ''Revizoru'').
 +
V ND mu J. Kvapil poskytl příležitost vytvořit v shakespearovských
 +
inscenacích v řadě menších či zcela malých postav
 +
pozoruhodně vyzrálé výkony. Patřily k nim zejména tlustý
 +
dobrák Grumio v Shakespearově ''Zkrocení zlé ženy'', Hrobník
 +
v ''Hamletovi'', Prubík v ''Jak se vám líbí'' či Kalina v komedii
 +
''Mnoho povyku pro nic''. Výrazným úspěchem byl i jeho Václav
 +
David ve Štechově veselohře ''David a Goliáš'' (1915). Svým
 +
hereckým uměním vytvářel Č. na jevišti postavy, jejichž
 +
směšnost, malost či pochybení ztvárňoval bez zbytečného
 +
karikování a zveličování s hlubokým pochopením pro lidskost.
 +
Jednou z posledních rolí, v nichž svým dobrosrdečným
 +
humorem diváky nadchnul, byl Kašpárek v Maškově pohádkové
 +
veselohře ''Kašpárkova maminka'' (1919), kterého vytvořil
 +
po boku M. Hübnerové.
 +
 
 +
'''D:''' další role: 1906: Krištof Dubgeon, G. B. Shaw, Pekelník; Vinaigre, týž,
 +
Madame Sans-Gêne; 1907: Bastien, V. Sardou, Cyprienna; Ojíř z Lomnice,
 +
J. Hilbert, Falkenštejn; Kromov, F. Lehár, Veselá vdova; Lancelot Gobbo,
 +
W. Shakespeare, Kupec benátský; 1908: Gauderic, M. Donnay, Milenci;
 +
1911: Bláha, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1913: Henrich, L. Holberg,
 +
Konvář politik; 1914: Bartoloměj Pecka, F. F. Šamberk, Jedenácté přikázání;
 +
Kozichlup, Beaumarchais, Figarova svatba; Strachota, K. S. Macháček, Ženichové;
 +
Bernardin, W. Shakespeare, Věta za větu; 1915: Václav Kostečka,
 +
K. Želenský, Tažní ptáci; Rychtář Matouš, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1916:
 +
Vodník Michal, A. Jirásek, Lucerna; 1917: Daniel z Mrakotína, A. Jirásek,
 +
Kolébka; Petr Dubský, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1918: Malý tlustý pianista,
 +
E. Dohnányi, Závoj Pierotčin; Klíčník, J. Hilbert, Falkenštejn; 1919:
 +
Tomáš, J. Mahen, Nebe, peklo, ráj…
 +
 
 +
'''L:''' F. P., Národní divadlo, in: Zlatá Praha 29, 1913, s. 612; H. Jelínek, Divadlo,
 +
in: Lumír 41, 1913, s. 233; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12,
 +
1913/14, s. 8; J. Kodíček, A. Č. mrtev, in: Tribuna 25. 2. 1919; M. Laudová,
 +
Pod čarou, in: Venkov 1. 3. 1919; L. Odstrčilová, Za A. Č., in: Loutkář 4,
 +
1919/20, s. 46n.; V. Tille, Činohra ND od roku 1900 do převratu, 1935,
 +
s. 25; J. Knap, Umělcové na pouti¸ 1961, s. 189; J. Vodák, Tváře českých
 +
herců, 1967, s. 197; O. Spalová, Sága rodu Budilova, 1978, s. 310; ND
 +
a jeho předchůdci, s. 65n. (se soupisem rolí).
 +
 
 +
Alice Dubská
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
  
 
[[Kategorie:1882]]
 
[[Kategorie:1882]]
 +
[[Kategorie:Statenice]]
 
[[Kategorie:1919]]
 
[[Kategorie:1919]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 27. 11. 2016, 17:16

Antonín ČEPELA
Narození 5.6.1882
Místo narození Statenice u Prahy
Úmrtí 23.2.1919
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

ČEPELA, Antonín, * 5. 6. 1882 Statenice u Prahy, † 23. 2. 1919 Praha, herec

Vyučil se malířem písma, ale již během učení ho zcela zaujalo divadlo. Na radu J. Mošny, který v jeho ochotnických výkonech rozeznal budoucí herecký talent, se v sedmnácti letech vydal na dráhu herce kočovných divadelních společností. 1898 zahájil profesionální činnost u společnosti J. Mušky. V krátké době vystřídal další angažmá u E. Zöllnerové, F. Jelínka a A. Janovského, k němuž se vracel i později. Pravděpodobně byl krátce členem i dalších společností, mj. J. Zelinky, F. Šlégra a M. Kozlanské. 1906 ho angažoval Antoš J. Frýda pro svůj soubor působící v Národním divadle v Brně. Angažmá bylo pro jeho vývoj zvláště důležité, neboť mu poskytlo možnost ztvárnit řadu dobrých činoherních i operetních rolí před náročným brněnským publikem. Po odchodu od ředitele Frýdy přešel k A. Janovskému, poté 1911/12 působil v pražském divadle Deklarace, které si pro svůj soubor pronajala M. Zieglerová. Po jeho rozpuštění se vrátil k A. Janovskému do Ostravy. 1913 se Č. stal členem činohry Národního divadla v Praze, kde zůstal až do své smrti. V době, kdy hrál v ND, se věnoval i loutkovému divadlu, od 1918 jako člen Umělecké loutkové scény, založené Liběnou Odstrčilovou, Č. hereckou kolegyní z Národního divadla. Zemřel náhle na zápal plic, byl pochován ve Vršovicích.

Hereckou dráhu začínal především rolemi mladíků a milovníků, obsazován však byl i do rolí starších i starých mužů, v nichž prokázal schopnost charakterizační diferenciace. Č. fyzické předpoklady (malá postava, dobrácký kulatý obličej a výrazné oči) ho předurčovaly pro obor charakterní komiky, v němž jak v činohře, tak v operetě i pantomimě uplatňoval svou temperamentní letoru, pohybovou hbitost, smysl pro dobrosrdečný humor. V široké škále jeho rolí dominovaly zejména drobné postavy různých čiperných sluhů a učedníků (1908 Lokaj James ve Wildově Ideálním manželu, 1915 Petr v Shakespearově Romeovi a Julii, 1916 Filip v Tylově Pražském flamendrovi), rázovitých venkovanů (1907 Klásek v Jiráskově Lucerně, 1913 Pastevec v Kvapilově Princezně Pampelišce), osobitě pojatých měšťanů (1916 Kofránek v Štolbově Vodním družstvu, 1917 Sadílek v Štechově Třetím zvonění, 1908 a 1913 Bobčinskij v Gogolově Revizoru). V ND mu J. Kvapil poskytl příležitost vytvořit v shakespearovských inscenacích v řadě menších či zcela malých postav pozoruhodně vyzrálé výkony. Patřily k nim zejména tlustý dobrák Grumio v Shakespearově Zkrocení zlé ženy, Hrobník v Hamletovi, Prubík v Jak se vám líbí či Kalina v komedii Mnoho povyku pro nic. Výrazným úspěchem byl i jeho Václav David ve Štechově veselohře David a Goliáš (1915). Svým hereckým uměním vytvářel Č. na jevišti postavy, jejichž směšnost, malost či pochybení ztvárňoval bez zbytečného karikování a zveličování s hlubokým pochopením pro lidskost. Jednou z posledních rolí, v nichž svým dobrosrdečným humorem diváky nadchnul, byl Kašpárek v Maškově pohádkové veselohře Kašpárkova maminka (1919), kterého vytvořil po boku M. Hübnerové.

D: další role: 1906: Krištof Dubgeon, G. B. Shaw, Pekelník; Vinaigre, týž, Madame Sans-Gêne; 1907: Bastien, V. Sardou, Cyprienna; Ojíř z Lomnice, J. Hilbert, Falkenštejn; Kromov, F. Lehár, Veselá vdova; Lancelot Gobbo, W. Shakespeare, Kupec benátský; 1908: Gauderic, M. Donnay, Milenci; 1911: Bláha, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1913: Henrich, L. Holberg, Konvář politik; 1914: Bartoloměj Pecka, F. F. Šamberk, Jedenácté přikázání; Kozichlup, Beaumarchais, Figarova svatba; Strachota, K. S. Macháček, Ženichové; Bernardin, W. Shakespeare, Věta za větu; 1915: Václav Kostečka, K. Želenský, Tažní ptáci; Rychtář Matouš, F. A. Šubert, Jan Výrava; 1916: Vodník Michal, A. Jirásek, Lucerna; 1917: Daniel z Mrakotína, A. Jirásek, Kolébka; Petr Dubský, L. Stroupežnický, Naši furianti; 1918: Malý tlustý pianista, E. Dohnányi, Závoj Pierotčin; Klíčník, J. Hilbert, Falkenštejn; 1919: Tomáš, J. Mahen, Nebe, peklo, ráj…

L: F. P., Národní divadlo, in: Zlatá Praha 29, 1913, s. 612; H. Jelínek, Divadlo, in: Lumír 41, 1913, s. 233; K. Kamínek, Činohra, in: Divadlo 12, 1913/14, s. 8; J. Kodíček, A. Č. mrtev, in: Tribuna 25. 2. 1919; M. Laudová, Pod čarou, in: Venkov 1. 3. 1919; L. Odstrčilová, Za A. Č., in: Loutkář 4, 1919/20, s. 46n.; V. Tille, Činohra ND od roku 1900 do převratu, 1935, s. 25; J. Knap, Umělcové na pouti¸ 1961, s. 189; J. Vodák, Tváře českých herců, 1967, s. 197; O. Spalová, Sága rodu Budilova, 1978, s. 310; ND a jeho předchůdci, s. 65n. (se soupisem rolí).

Alice Dubská