ČEPIČKA Alexej 18.8.1910-30.9.1990: Porovnání verzí

Z Personal
(ČEPIČKA_Alexej_1910-30.9.1990)
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Alexej ČEPIČKA
 
| jméno = Alexej ČEPIČKA
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
−
| datum narození = 1910
+
| datum narození = 18.10.1910
 
| místo narození = Kroměříž
 
| místo narození = Kroměříž
 
| datum úmrtí = 30.9.1990
 
| datum úmrtí = 30.9.1990
−
| místo úmrtí = Dobříš (okr. Příbram)
+
| místo úmrtí = Dobříš
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
45- Voják nebo partyzán
 
45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Alexej ČEPIČKA
+
}}
 +
'''ČEPIČKA, Alexej''', ''* 18. 8. 1910 Kroměříž, † 30. 9. 1990 Dobříš, politik, ministr''
 +
 
 +
Otec byl listonošem a matka zprostředkovávala zaměstnání
 +
posluhovačkám a pomocnicím v dobře situovaných rodinách.
 +
Č. vystudoval české gymnázium v Kroměříži a 1929–34
 +
Právnickou fakultu UK. V Praze se účastnil živě politického
 +
a kulturního života, působil v Komunistickém svazu mládeže
 +
(Kostufra) a údajně již 1929 vstoupil do KSČ. O prázdninách
 +
byl činný v levicově orientovaném kroměřížském spolku
 +
Milíč, mj. jako režisér divadelních představení, a uspořádal
 +
mnoho prokomunisticky a prosovětsky orientovaných přednášek.
 +
1937 nastoupil jako advokátní koncipient v Moravské
 +
Ostravě. 1942 byl zatčen a deportován do koncentračního
 +
tábora v Osvětimi a v Buchenwaldu.
 +
 
 +
Po návratu se stal (1945) předsedou městského národního
 +
výboru (MěNV) v rodišti. Tam již na přelomu května a června
 +
s několika spolupracovníky z MěNV zastavil činnost tamního
 +
okresního soudu a přenesl takřka veškerou jeho agendu
 +
na národní výbor s odůvodněním, že předválečné zákony
 +
a předpisy pozbyly platnosti. Na dráze politika postoupil
 +
v červenci 1945, kdy byl na krajské konferenci KSČ v Olomouci
 +
zvolen do krajského výboru a poté v květnu 1946
 +
poslancem Ústavodárného národního shromáždění za Olomoucký
 +
kraj. Dostal se i do vládních funkcí: 3. 12. 1947 byl
 +
jmenován ministrem vnitřního obchodu, po reorganizaci
 +
vlády 25. 2. 1948 se stal ministrem spravedlnosti a generálním
 +
tajemníkem Ústředního akčního výboru Národní fronty.
 +
V další kariéře mu významně pomohl i sňatek (31. 7. 1948)
 +
s rozvedenou dcerou K. Gottwalda Martou (1920–1998).
 +
 
 +
Stál 1949–50 v čele českého Státního úřadu pro věci církevní,
 +
který měl spolu s tzv. církevními zákony přivést církve,
 +
hlavně katolickou, do naprosté závislosti na státu. Jeho kariéra
 +
pokračovala, když se 25. 4. 1950 stal ministrem národní
 +
obrany a symbolem pro armádní mašinerii 50. let („válčilo se
 +
za Čepičky“). S touto funkcí byl též povýšen na armádního
 +
generála. 6. 9. 1951 postoupil do předsednictva ÚV KSČ
 +
a zároveň do nově zřízeného politického sekretariátu téhož
 +
ÚV. Po zatčení R. Slánského se stal nejbližším a prakticky jediným
 +
důvěrníkem svého již těžce nemocného tchána; zároveň
 +
měl plnou důvěru J. V. Stalina (s nímž několikrát osobně
 +
jednal) a sovětské generality.
 +
 
 +
Po Stalinově a Gottwaldově smrti Č. kariéra ještě pokračovala,
 +
od 31. 3. 1953 byl náměstkem předsedy vlády, od
 +
14. 9. dokonce prvním náměstkem předsedy vlády. Na
 +
X. sjezdu KSČ v červnu 1954 byl zvolen také do politického
 +
byra ÚV KSČ. Po změnách v sovětském kursu v souvislosti
 +
s XX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu
 +
(únor 1956) byl ale označen za jednu z hlavních postav éry
 +
kultu osobnosti, na zasedání ÚV KSČ 25. 4. 1956 odvolán
 +
z funkce člena politického byra ÚV i ze všech vládních
 +
funkcí. Stal se pouze předsedou Státního úřadu pro vynálezy
 +
a normalizaci a od září 1959 odešel do invalidního důchodu.
 +
(1958 odvolán i z ÚV KSČ, až do 1960 však zůstal poslancem
 +
Národního shromáždění.) Podle rehabilitačních komisí
 +
ÚV KSČ byl spoluzodpovědný za praktiky konce 40. let
 +
a první poloviny 50. let, zejména v justici a armádě, a za tehdejší
 +
politické procesy a 1963 byl (jako exemplární případ)
 +
vyloučen z KSČ. Dožil v ústraní, nejprve v Senohrabech
 +
u Benešova, poté v domově důchodců v Dobříši.
 +
 
 +
'''D:''' Větší moc národním výborům (s K. Gottwaldem a V. Kopeckým), 1947;
 +
Na ochranu republiky, 1948; Zlidovění soudnictví, 1949; Naše lidová armáda
 +
– mocná stráž míru!, 1951; Přeměníme západní hranici výspy socialismu
 +
v nedobytnou pevnost, 1951; Vybudujeme z naší vlasti nepřemožitelnou
 +
skálopevnou baštu socialismu a míru, 1952; Za další růst bojové síly naší
 +
armády, 1953; Za nerozbornou obranu vlasti, 1954.
 +
 
 +
'''L:''' MČE 1, s. 770n.; PSD 1, s. 85; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich
 +
dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 92; ČBS, s. 93; Tomeš 1, s. 195; K. Kaplan,
 +
Mocní a bezmocní, Toronto 1989, passim; K. Kaplan – P. Kosatík, Gottwaldovi
 +
muži, 2004, s. 123n.; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 49; J. Brož,
 +
Vzestup a pád A. Č., in: Naše vojsko 2, 2006, č. 4, s. 40n.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/119314 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Miloš Kouřil
  
−
== Literatura ==
 
−
  ČBS, 93; Churáň, 67; Churáň II/1, 92;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]

Verze z 3. 10. 2018, 20:33

Alexej ČEPIČKA
Narození 18.10.1910
Místo narození Kroměříž
Úmrtí 30.9.1990
Místo úmrtí Dobříš
Povolání

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44682

ČEPIČKA, Alexej, * 18. 8. 1910 Kroměříž, † 30. 9. 1990 Dobříš, politik, ministr

Otec byl listonošem a matka zprostředkovávala zaměstnání posluhovačkám a pomocnicím v dobře situovaných rodinách. Č. vystudoval české gymnázium v Kroměříži a 1929–34 Právnickou fakultu UK. V Praze se účastnil živě politického a kulturního života, působil v Komunistickém svazu mládeže (Kostufra) a údajně již 1929 vstoupil do KSČ. O prázdninách byl činný v levicově orientovaném kroměřížském spolku Milíč, mj. jako režisér divadelních představení, a uspořádal mnoho prokomunisticky a prosovětsky orientovaných přednášek. 1937 nastoupil jako advokátní koncipient v Moravské Ostravě. 1942 byl zatčen a deportován do koncentračního tábora v Osvětimi a v Buchenwaldu.

Po návratu se stal (1945) předsedou městského národního výboru (MěNV) v rodišti. Tam již na přelomu května a června s několika spolupracovníky z MěNV zastavil činnost tamního okresního soudu a přenesl takřka veškerou jeho agendu na národní výbor s odůvodněním, že předválečné zákony a předpisy pozbyly platnosti. Na dráze politika postoupil v červenci 1945, kdy byl na krajské konferenci KSČ v Olomouci zvolen do krajského výboru a poté v květnu 1946 poslancem Ústavodárného národního shromáždění za Olomoucký kraj. Dostal se i do vládních funkcí: 3. 12. 1947 byl jmenován ministrem vnitřního obchodu, po reorganizaci vlády 25. 2. 1948 se stal ministrem spravedlnosti a generálním tajemníkem Ústředního akčního výboru Národní fronty. V další kariéře mu významně pomohl i sňatek (31. 7. 1948) s rozvedenou dcerou K. Gottwalda Martou (1920–1998).

Stál 1949–50 v čele českého Státního úřadu pro věci církevní, který měl spolu s tzv. církevními zákony přivést církve, hlavně katolickou, do naprosté závislosti na státu. Jeho kariéra pokračovala, když se 25. 4. 1950 stal ministrem národní obrany a symbolem pro armádní mašinerii 50. let („válčilo se za Čepičky“). S touto funkcí byl též povýšen na armádního generála. 6. 9. 1951 postoupil do předsednictva ÚV KSČ a zároveň do nově zřízeného politického sekretariátu téhož ÚV. Po zatčení R. Slánského se stal nejbližším a prakticky jediným důvěrníkem svého již těžce nemocného tchána; zároveň měl plnou důvěru J. V. Stalina (s nímž několikrát osobně jednal) a sovětské generality.

Po Stalinově a Gottwaldově smrti Č. kariéra ještě pokračovala, od 31. 3. 1953 byl náměstkem předsedy vlády, od 14. 9. dokonce prvním náměstkem předsedy vlády. Na X. sjezdu KSČ v červnu 1954 byl zvolen také do politického byra ÚV KSČ. Po změnách v sovětském kursu v souvislosti s XX. sjezdem Komunistické strany Sovětského svazu (únor 1956) byl ale označen za jednu z hlavních postav éry kultu osobnosti, na zasedání ÚV KSČ 25. 4. 1956 odvolán z funkce člena politického byra ÚV i ze všech vládních funkcí. Stal se pouze předsedou Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci a od září 1959 odešel do invalidního důchodu. (1958 odvolán i z ÚV KSČ, až do 1960 však zůstal poslancem Národního shromáždění.) Podle rehabilitačních komisí ÚV KSČ byl spoluzodpovědný za praktiky konce 40. let a první poloviny 50. let, zejména v justici a armádě, a za tehdejší politické procesy a 1963 byl (jako exemplární případ) vyloučen z KSČ. Dožil v ústraní, nejprve v Senohrabech u Benešova, poté v domově důchodců v Dobříši.

D: Větší moc národním výborům (s K. Gottwaldem a V. Kopeckým), 1947; Na ochranu republiky, 1948; Zlidovění soudnictví, 1949; Naše lidová armáda – mocná stráž míru!, 1951; Přeměníme západní hranici výspy socialismu v nedobytnou pevnost, 1951; Vybudujeme z naší vlasti nepřemožitelnou skálopevnou baštu socialismu a míru, 1952; Za další růst bojové síly naší armády, 1953; Za nerozbornou obranu vlasti, 1954.

L: MČE 1, s. 770n.; PSD 1, s. 85; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 92; ČBS, s. 93; Tomeš 1, s. 195; K. Kaplan, Mocní a bezmocní, Toronto 1989, passim; K. Kaplan – P. Kosatík, Gottwaldovi muži, 2004, s. 123n.; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 49; J. Brož, Vzestup a pád A. Č., in: Naše vojsko 2, 2006, č. 4, s. 40n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Kouřil

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=ČEPIČKA_Alexej_18.8.1910-30.9.1990&oldid=105085“