ČEP Tomáš 3.9.1888-17.10.1959: Porovnání verzí

Z Personal
(ČEP_Tomáš_3.9.1888-17.10.1959)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 3.9.1888
 
| datum narození = 3.9.1888
| místo narození =  
+
| místo narození = Želechovice u Uničova
 
| datum úmrtí = 17.10.1959
 
| datum úmrtí = 17.10.1959
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Leopoldov (Slovensko)
 
| povolání = 57- Sociolog
 
| povolání = 57- Sociolog
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Tomáš ČEP
+
}}
 +
'''ČEP, Tomáš''' ''(též ČEPP), * 3. 9. 1888 Želechovice u Uničova, † 17. 10. 1959 Leopoldov (Slovensko), sociolog, pedagog, redaktor, odborný spisovatel, účastník 2. odboje''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny rolníka. Vzdělával se na gymnáziích v Olomouci
 +
a v Místku, kde 1908 maturoval. Dále studoval filozofii a moderní filologii na české filozofické fakultě v Praze, kde byl 1915 promován doktorem filozofie (PhDr.). Ovlivnili
 +
ho hlavně profesoři T. G. Masaryk a J. Polívka. Č. se 1915
 +
oženil v Blížkovicích u Moravských Budějovic s Marií Louckou.
 +
První světovou válku prožil na bojištích východní a jižní
 +
fronty. Poté učil do 1923 češtinu na českém reálném gymnáziu
 +
v Moravských Budějovicích. Odtud odešel na český státní
 +
učitelský ústav v Opavě jako profesor češtiny a němčiny.
 +
Již 1926 se vrátil do Brna, kde působil až do konce života.
 +
1927 vystoupil z římskokatolické církve.
 +
 
 +
Sbíral, studoval a upravoval pohádky a povídky ze slezských
 +
oblastí. V obsáhlých časopiseckých studiích z 20. let shromáždil cenný materiál, pokusil se postihnout osobité rysy myšlení venkovského lidu analýzou jeho kulturních projevů
 +
a přispěl k rozvoji folkloristického a vlastivědného bádání
 +
ve Slezsku. Etnografie ho přivedla k intenzivnějšímu studiu
 +
práce, života a kultury rolnictva, kterému se věnovala sociologie
 +
venkova, nová, rodící se vědní disciplína reprezentovaná
 +
I. A. Bláhou. Č. se soustředil na výzkum selství obecně
 +
a na jeho místo v literární tvorbě v českých zemích. Ideově se
 +
sblížil s předními agrárními ideology A. Matulou, O. Frankenbergrem,
 +
A. Palečkem a s R. Rolíčkem.
 +
 
 +
V polovině 20. let se zapojil do organizátorské a přednáškové
 +
činnosti Svobodného učení selského, hlavní základny lidovýchovné
 +
činnosti agrární strany na venkově. Brněnské centrum
 +
Učení organizovalo výuku na zámku ve Velkých Opatovicích.
 +
Č. pomáhal připravovat výukové programy, přednášel
 +
o sociologii venkova, o úloze selství v české a v evropské
 +
literatuře. V publikacích ze 30. let se projevil jako stoupenec
 +
Bláhova pojetí sociologie venkova, které dále rozpracovával
 +
vlastním výzkumem specifických rysů kulturního dění
 +
na vesnici, hodnotil přínos selského stavu k biologickému
 +
zdraví, ekonomické zdatnosti národa a schopnosti rolnictva
 +
uchovávat národní kulturní tradice, přispěl k diskusi o roli
 +
agrarismu a selství a o budoucnosti selské kultury a venkova
 +
vůbec, která probíhala po celé meziválečné období. Ztotožnil
 +
se s Bláhou a s jeho programem tzv. rurbanismu, tj. spolupráce
 +
a postupného vyrovnání města s venkovem. Od 1935 redigoval
 +
zemědělskou část ''Sociologické revue''. Nejvýznamnějším
 +
dílem Č. se stal habilitační spis ''Životní spotřeba zemědělské''
 +
''rodiny jako sociologický problém'' (1, 1934, 2, 1946/47). Vyšel
 +
z výsledků hospodaření několika desítek zemědělských rodin
 +
v tíživém období 1928–33, sledoval dynamiku vývoje osobní
 +
spotřeby a celkovou životní úroveň rolnictva. Ministerstvo
 +
školství a národní osvěty sice mělo řadu věcných i formálních
 +
námitek, ale 1935 Č. veniam docendi pro obor na jeho
 +
základě udělilo. Sociologie obecná a venkova se stala nepovinným
 +
předmětem na VŠZ od letního semestru 1935/36.
 +
 
 +
Od března 1939 se Č. zapojil do odbojové činnosti v Obraně
 +
národa v Brně. Po rozbití jejího zemského velitelství, kde působil
 +
v politickém oddělení její civilní skupiny jako odborník
 +
na agendu zemědělství a sociální péče, byl zatčen gestapem,
 +
odsouzen lidovým soudem v Berlíně za přípravu k velezradě
 +
a vězněn v Německu 1940–44. Za účast ve druhém odboji
 +
získal později Československý válečný kříž 1939 a Československou
 +
vojenskou medaili za zásluhy I. stupně.
 +
 
 +
Po osvobození se Č. vrátil k práci učitele na státním reálném
 +
gymnáziu v Brně a usiloval o obnovení výuky sociologie venkova
 +
na VŠZ. Tam samostatný ústav sice zřízen nebyl, avšak
 +
Č. byl 1947 jmenován řádným profesorem sociologie. Vedle
 +
činnosti pedagoga na VŠZ a na Vysoké škole sociální v Brně,
 +
kde přednášel vědu o práci včetně organizace práce a sociální
 +
patologie, rozvíjel vědecké aktivity. Navrhl program sociologického
 +
výzkumu posluchačů lesnické fakulty a v dřevařském
 +
průmyslu. Byl poradcem zemědělského referátu ZNV
 +
v Brně při osídlovacích pracích v pohraničí.
 +
 
 +
V meziválečném období byl Č. spolehlivým stoupencem
 +
programu a politiky Republikánské strany zemědělského
 +
a malorolnického lidu, avšak žádnou významnější funkci
 +
nezastával a věnoval se hlavně práci učitele a badatele. Po
 +
druhé světové válce, kdy byla agrární strana v ČSR zakázána,
 +
se politicky sblížil s Československou stranou národně socialistickou
 +
a podílel se i na vypracování zemědělské části jejího
 +
programu. Jednou z jeho posledních publikací se stalo ''Zemědělství''
 +
''na nových cestách'', v níž obhajoval soukromé vlastnictví
 +
půdy jako základ právního řádu v demokratické společnosti.
 +
Postavil se proti programu kolektivizace půdy.
 +
 
 +
Poúnorové reformy vysokoškolského studia výuku sociologie
 +
venkova zrušily. Vědecká rada VŠZ označila Č. za reakčního
 +
sociologa, nové vedení školy ho připravilo o možnost
 +
přednášet. Byl přeřazen do ústřední knihovny, kde vykonával
 +
pomocné práce, a 1952 penzionován. I nadále byl režimu
 +
nepohodlný, 1957 byl zatčen, 25. 4. 1958 odsouzen k trestu
 +
odnětí svobody na čtyři roky a vězněn v Brně-Bohunicích,
 +
Praze-Pankráci a v Leopoldově. Byl pohřben na brněnském
 +
Ústředním hřbitově.
 +
 
 +
'''D:''' Lidové povídky slezské o hasrmanech a fajermonech, in: Věstník Matice
 +
Opavské 30, 1924, s. 86n.; Lidové povídky slezské o čertech a čarodějnicích,
 +
in: tamtéž 31–32, 1925–26, s. 7n.; Slezské povídky lidové o halách
 +
a morách, in: Vlastivědný sborník slezský 2, 1926, s. 205n.; Lidové povídky
 +
slezské o ohnivých mužích, hasrmanech, morách, čarodějnicích a čertech, in:
 +
Věstník Matice Opavské 33–34, 1927–28, s. 32n.; Sociální funkce československého
 +
sedláka, in: Jubilejní sborník Svobodného učení selského v zemi
 +
Moravskoslezské v letech 1922–1932, 1933, s. 105n.; Sociologický význam
 +
selství tradičního a moderního, in: tamtéž, s. 110n.; Sociologický význam
 +
zemědělského družstevnictví v ČSR, in: tamtéž, s. 119n.; Selství v literatuře
 +
moravskoslezské, 1933; Kapitoly ze sociologie venkova, 1933; Životní
 +
spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém, 1934; O vědeckém
 +
a filosofickém díle Emanuela Chalupného, 1938 (s J. B. Kozákem a J. Kříženeckým);
 +
Družstevník velké víry. K padesátinám předsedy Frant. Wenzla,
 +
1939; Zemědělství na nových cestách, 1945.
 +
 
 +
'''L:''' A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů
 +
a sociologů 1848–1980, 1986, s. 25n.; MSB 1, s. 92; Slezsko 11, s. 21n.;
 +
B. Pšír, O počátcích výuky sociologie venkova na Vysoké škole zemědělské
 +
v Brně, in: Sborník VŠZ v Brně (řada D). Spisy fakulty provozně ekonomické,
 +
1968, č. 2–3, s. 155n.; V. Ficek, Osud PhDr. T. Č. K desátému výročí
 +
jeho smrti, in: Slezský sborník 67, 1969, s. 560n.; J. Šindlářová, Sociologie
 +
venkova a zemědělství na VŠZ v Brně, in: Zemědělská ekonomika 40, 1994,
 +
č. 5, s. 337n.; Encyklopedie dějin města Brna (http://www.encyklopedie.
 +
brna.cz/home/).
 +
 
 +
'''P:''' ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary
 +
Újezd u Uničova, svazek IV., inv. č. 8124, sign. U XI 7, fol. 141; Archiv
 +
MZLU Brno, fond B 10 Prof. PhDr. T. Č. (1939–1948, nezpracováno).
 +
 
 +
Lubomír Slezák
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:57- Sociolog]]
 
[[Kategorie:57- Sociolog]]
  
 
[[Kategorie:1888]]
 
[[Kategorie:1888]]
 +
[[Kategorie:Želechovice]]
 
[[Kategorie:1959]]
 
[[Kategorie:1959]]
 +
[[Kategorie:Leopoldov]]

Verze z 26. 11. 2016, 16:10

Tomáš ČEP
Narození 3.9.1888
Místo narození Želechovice u Uničova
Úmrtí 17.10.1959
Místo úmrtí Leopoldov (Slovensko)
Povolání 57- Sociolog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44666

ČEP, Tomáš (též ČEPP), * 3. 9. 1888 Želechovice u Uničova, † 17. 10. 1959 Leopoldov (Slovensko), sociolog, pedagog, redaktor, odborný spisovatel, účastník 2. odboje

Pocházel z rodiny rolníka. Vzdělával se na gymnáziích v Olomouci a v Místku, kde 1908 maturoval. Dále studoval filozofii a moderní filologii na české filozofické fakultě v Praze, kde byl 1915 promován doktorem filozofie (PhDr.). Ovlivnili ho hlavně profesoři T. G. Masaryk a J. Polívka. Č. se 1915 oženil v Blížkovicích u Moravských Budějovic s Marií Louckou. První světovou válku prožil na bojištích východní a jižní fronty. Poté učil do 1923 češtinu na českém reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích. Odtud odešel na český státní učitelský ústav v Opavě jako profesor češtiny a němčiny. Již 1926 se vrátil do Brna, kde působil až do konce života. 1927 vystoupil z římskokatolické církve.

Sbíral, studoval a upravoval pohádky a povídky ze slezských oblastí. V obsáhlých časopiseckých studiích z 20. let shromáždil cenný materiál, pokusil se postihnout osobité rysy myšlení venkovského lidu analýzou jeho kulturních projevů a přispěl k rozvoji folkloristického a vlastivědného bádání ve Slezsku. Etnografie ho přivedla k intenzivnějšímu studiu práce, života a kultury rolnictva, kterému se věnovala sociologie venkova, nová, rodící se vědní disciplína reprezentovaná I. A. Bláhou. Č. se soustředil na výzkum selství obecně a na jeho místo v literární tvorbě v českých zemích. Ideově se sblížil s předními agrárními ideology A. Matulou, O. Frankenbergrem, A. Palečkem a s R. Rolíčkem.

V polovině 20. let se zapojil do organizátorské a přednáškové činnosti Svobodného učení selského, hlavní základny lidovýchovné činnosti agrární strany na venkově. Brněnské centrum Učení organizovalo výuku na zámku ve Velkých Opatovicích. Č. pomáhal připravovat výukové programy, přednášel o sociologii venkova, o úloze selství v české a v evropské literatuře. V publikacích ze 30. let se projevil jako stoupenec Bláhova pojetí sociologie venkova, které dále rozpracovával vlastním výzkumem specifických rysů kulturního dění na vesnici, hodnotil přínos selského stavu k biologickému zdraví, ekonomické zdatnosti národa a schopnosti rolnictva uchovávat národní kulturní tradice, přispěl k diskusi o roli agrarismu a selství a o budoucnosti selské kultury a venkova vůbec, která probíhala po celé meziválečné období. Ztotožnil se s Bláhou a s jeho programem tzv. rurbanismu, tj. spolupráce a postupného vyrovnání města s venkovem. Od 1935 redigoval zemědělskou část Sociologické revue. Nejvýznamnějším dílem Č. se stal habilitační spis Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém (1, 1934, 2, 1946/47). Vyšel z výsledků hospodaření několika desítek zemědělských rodin v tíživém období 1928–33, sledoval dynamiku vývoje osobní spotřeby a celkovou životní úroveň rolnictva. Ministerstvo školství a národní osvěty sice mělo řadu věcných i formálních námitek, ale 1935 Č. veniam docendi pro obor na jeho základě udělilo. Sociologie obecná a venkova se stala nepovinným předmětem na VŠZ od letního semestru 1935/36.

Od března 1939 se Č. zapojil do odbojové činnosti v Obraně národa v Brně. Po rozbití jejího zemského velitelství, kde působil v politickém oddělení její civilní skupiny jako odborník na agendu zemědělství a sociální péče, byl zatčen gestapem, odsouzen lidovým soudem v Berlíně za přípravu k velezradě a vězněn v Německu 1940–44. Za účast ve druhém odboji získal později Československý válečný kříž 1939 a Československou vojenskou medaili za zásluhy I. stupně.

Po osvobození se Č. vrátil k práci učitele na státním reálném gymnáziu v Brně a usiloval o obnovení výuky sociologie venkova na VŠZ. Tam samostatný ústav sice zřízen nebyl, avšak Č. byl 1947 jmenován řádným profesorem sociologie. Vedle činnosti pedagoga na VŠZ a na Vysoké škole sociální v Brně, kde přednášel vědu o práci včetně organizace práce a sociální patologie, rozvíjel vědecké aktivity. Navrhl program sociologického výzkumu posluchačů lesnické fakulty a v dřevařském průmyslu. Byl poradcem zemědělského referátu ZNV v Brně při osídlovacích pracích v pohraničí.

V meziválečném období byl Č. spolehlivým stoupencem programu a politiky Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu, avšak žádnou významnější funkci nezastával a věnoval se hlavně práci učitele a badatele. Po druhé světové válce, kdy byla agrární strana v ČSR zakázána, se politicky sblížil s Československou stranou národně socialistickou a podílel se i na vypracování zemědělské části jejího programu. Jednou z jeho posledních publikací se stalo Zemědělství na nových cestách, v níž obhajoval soukromé vlastnictví půdy jako základ právního řádu v demokratické společnosti. Postavil se proti programu kolektivizace půdy.

Poúnorové reformy vysokoškolského studia výuku sociologie venkova zrušily. Vědecká rada VŠZ označila Č. za reakčního sociologa, nové vedení školy ho připravilo o možnost přednášet. Byl přeřazen do ústřední knihovny, kde vykonával pomocné práce, a 1952 penzionován. I nadále byl režimu nepohodlný, 1957 byl zatčen, 25. 4. 1958 odsouzen k trestu odnětí svobody na čtyři roky a vězněn v Brně-Bohunicích, Praze-Pankráci a v Leopoldově. Byl pohřben na brněnském Ústředním hřbitově.

D: Lidové povídky slezské o hasrmanech a fajermonech, in: Věstník Matice Opavské 30, 1924, s. 86n.; Lidové povídky slezské o čertech a čarodějnicích, in: tamtéž 31–32, 1925–26, s. 7n.; Slezské povídky lidové o halách a morách, in: Vlastivědný sborník slezský 2, 1926, s. 205n.; Lidové povídky slezské o ohnivých mužích, hasrmanech, morách, čarodějnicích a čertech, in: Věstník Matice Opavské 33–34, 1927–28, s. 32n.; Sociální funkce československého sedláka, in: Jubilejní sborník Svobodného učení selského v zemi Moravskoslezské v letech 1922–1932, 1933, s. 105n.; Sociologický význam selství tradičního a moderního, in: tamtéž, s. 110n.; Sociologický význam zemědělského družstevnictví v ČSR, in: tamtéž, s. 119n.; Selství v literatuře moravskoslezské, 1933; Kapitoly ze sociologie venkova, 1933; Životní spotřeba zemědělské rodiny jako sociologický problém, 1934; O vědeckém a filosofickém díle Emanuela Chalupného, 1938 (s J. B. Kozákem a J. Kříženeckým); Družstevník velké víry. K padesátinám předsedy Frant. Wenzla, 1939; Zemědělství na nových cestách, 1945.

L: A. Vaněk, Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů 1848–1980, 1986, s. 25n.; MSB 1, s. 92; Slezsko 11, s. 21n.; B. Pšír, O počátcích výuky sociologie venkova na Vysoké škole zemědělské v Brně, in: Sborník VŠZ v Brně (řada D). Spisy fakulty provozně ekonomické, 1968, č. 2–3, s. 155n.; V. Ficek, Osud PhDr. T. Č. K desátému výročí jeho smrti, in: Slezský sborník 67, 1969, s. 560n.; J. Šindlářová, Sociologie venkova a zemědělství na VŠZ v Brně, in: Zemědělská ekonomika 40, 1994, č. 5, s. 337n.; Encyklopedie dějin města Brna (http://www.encyklopedie. brna.cz/home/).

P: ZA Opava, pracoviště Olomouc, rodná matrika římskokatolické fary Újezd u Uničova, svazek IV., inv. č. 8124, sign. U XI 7, fol. 141; Archiv MZLU Brno, fond B 10 Prof. PhDr. T. Č. (1939–1948, nezpracováno).

Lubomír Slezák