ČERMÁK Bohumil 18.12.1870-24.2.1921: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERMÁK_Bohumil_Václav_17.12.1870-27.2.1921)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Bohumil Václav ČERMÁK
+
| jméno = Bohumil ČERMÁK
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 17.12.1870
+
| datum narození = 18.12.1870
 
| místo narození = Plzeň
 
| místo narození = Plzeň
| datum úmrtí = 27.2.1921
+
| datum úmrtí = 24.2.1921
| místo úmrtí = Séte
+
| místo úmrtí = Sète (Francie)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohumil Václav ČERMÁK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 590-591
 +
}}
 +
'''ČERMÁK, Bohumil''', ''* 18. 12. 1870 Plzeň, † 24. 2. 1921 Sète (Francie), obchodní a průmyslový manažer, politik, diplomat, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny kloboučníka. 1887 absolvoval německou
 +
reálku v Plzni a 1888–89 studoval jako externista na orientální
 +
(pozdější konzulární) akademii ve Vídni. Od mládí projevoval
 +
mimořádné jazykové nadání a postupně ovládl deset
 +
řečí. Koncem 80. let pracoval jako korespondent ve Škodových závodech v Plzni. 1890 odešel na praxi do západní Evropy; působil u několika firem v Nizozemsku a Belgii, kde se
 +
zvláště úspěšně uplatnil v obchodním styku s Ruskem, kam
 +
opakovaně zajížděl k jednáním. Pro dobrou znalost ruských
 +
poměrů byl přijat do služeb firmy Josef Tinchan et Conzales
 +
v Antverpách, jež ho 1902 jmenovala prokuristou a 1907 administrativním
 +
ředitelem svého pobočného závodu, továrny
 +
na doutníky La Habanera v Petrohradě. Během krátké doby
 +
se mu podařilo pozvednout předtím upadající podnik, vyvést
 +
z dluhů a zajistit jeho další prosperitu; přitom sjednal a uzavřel
 +
výhodné dohody s konkurenty. Později mu mateřská firma
 +
svěřila i vedení svých naftových vrtů na Kavkaze. 1909
 +
se Č. stal ruským občanem a byl jmenován poradcem v tabákovém
 +
oddělení ruského ministerstva zemědělství. Získal
 +
značné hmotné prostředky, které mu umožnily sbírat ruské
 +
starožitnosti a umělecké památky. V důsledku podnikatelských
 +
úspěchů i své inteligence a taktu nabyl vlivného postavení
 +
v elitní petrohradské společnosti. Zároveň se účastnil
 +
života české krajanské kolonie v Petrohradě a stal se členem
 +
výboru tamního Českého výpomocného spolku.
 +
 
 +
Po vypuknutí první světové války byl 1914 zvolen předsedou
 +
Komitétu pro pomoc obětem války, který měl jednak pomáhat
 +
Čechům s rakousko-uherským občanstvím proti perzekuci
 +
ze strany ruských úřadů, jednak organizovat zahraniční
 +
odboj. Podílel se na formulaci memoranda českých krajanů
 +
ruské vládě z druhé poloviny srpna 1914 i na formování první
 +
československé vojenské jednotky na Rusi, České družiny,
 +
a snažil se o sjednocení a koordinaci aktivit českých krajanských
 +
spolků v Petrohradě, Moskvě, Kyjevě a Varšavě. Spolu
 +
s J. Klecandou a B. Pavlů reprezentoval tzv. petrohradský
 +
směr českého zahraničního odboje na Rusi; od počátku zastával
 +
názor, že v boji za osvobození českých zemí, respektive
 +
za samostatný stát se nelze jednostranně orientovat na Rusko,
 +
neboť jde o věc celé Dohody a celého českého národa.
 +
V březnu 1915 přispěl k ustavení Svazu českých spolků na
 +
Rusi a byl zvolen předsedou jeho správy; tuto funkci zastával
 +
do dubna 1916, kdy vedení Svazu převzalo kyjevské krajanské
 +
centrum. Zároveň začal vydávat časopis ''Čechoslovák'', do
 +
něhož také psal a který – podobně jako činnost Svazu – významně
 +
finančně dotoval z vlastních prostředků. V červenci
 +
1915 podpořil zahraniční akci T. G. Masaryka a v říjnu 1915
 +
se stal členem Českého komitétu zahraničního. Snažil se překonávat
 +
nejednotnost v českém odbojovém táboře v Rusku
 +
i nesnáze vyplývající z ruských poměrů. 1916–17 hájil jednotu
 +
českého odboje pod vedením pařížské Národní rady československé
 +
proti separátní rusofilské akci J. Düricha. V březnu
 +
1917 byl jmenován zplnomocněncem Národní rady v Rusku
 +
a v květnu 1917 zvolen místopředsedou Odbočky Národní
 +
rady československé v Rusku; v následujících měsících úzce
 +
spolupracoval s T. G. Masarykem v době jeho ruského pobytu.
 +
V březnu 1918 přesídlil s Odbočkou Národní rady do
 +
Moskvy, kde zahájil jednání se sovětskou vládou o odchodu
 +
československého vojska z Ruska do Francie. 21. 5. 1918 byl
 +
spolu s druhým místopředsedou Odbočky P. Maxou zatčen
 +
a do počátku prosince 1918 vězněn nejprve v taganské, posléze
 +
v butyrské věznici; v žaláři pracoval na mluvnici ruského
 +
jazyka pro Čechy a Slováky. V důsledku intervence vlád
 +
dohodových mocností byl 4. 12. 1918 propuštěn, koncem
 +
prosince odjel přes Petrohrad do vlasti a 15. 1. 1919 dorazil
 +
do Prahy.
 +
 
 +
Působil 1919–20 jako první československý vyslanec v Rumunsku,
 +
kde připravil půdu pro uzavření Malé dohody.
 +
Úspěšně hájil hospodářské zájmy ČSR a zvláštní péči věnoval
 +
krajanům. Rozčarován praktikami části československých
 +
hospodářských kruhů rezignoval v létě 1920 na svůj úřad.
 +
Poté žil několik měsíců v Praze, kde začal psát memoáry z válečné
 +
doby. Koncem ledna 1921 odjel do Belgie projednat
 +
návrat do služeb společnosti, u níž předtím působil v Rusku,
 +
a odtud na francouzskou Riviéru, kde v přístavu Sète náhle
 +
zemřel. V březnu 1921 byl pohřben v Plzni.
 +
 
 +
Na okraji podnikatelských a politicko-organizačních aktivit
 +
se věnoval též práci filologické: za války vydal letákovou příručku
 +
ruštiny pro zajatce a v časopise ''Čechoslovák'' uveřejnil
 +
řadu kapitol o výslovnosti ruského jazyka.
 +
 
 +
'''L:''' MSN 1, s. 995; OSND 1/2, s. 1029; Tomeš 1, s. 196; Kolář Elity, s. 35;
 +
J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18,
 +
1993, s. 21n.; J. Kudela, B. Č. Předseda československé revoluční organisace
 +
v Rusku, 1930.
 +
 
 +
Josef Tomeš
  
== Literatura ==
 
  l. odboj, 21-22;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
Řádka 21: Řádka 108:
 
[[Kategorie:Plzeň]]
 
[[Kategorie:Plzeň]]
 
[[Kategorie:1921]]
 
[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:Séte]]
+
[[Kategorie:Sète]]

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 10:56

Bohumil ČERMÁK
Narození 18.12.1870
Místo narození Plzeň
Úmrtí 24.2.1921
Místo úmrtí Sète (Francie)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 590-591
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44695

ČERMÁK, Bohumil, * 18. 12. 1870 Plzeň, † 24. 2. 1921 Sète (Francie), obchodní a průmyslový manažer, politik, diplomat, účastník 1. odboje

Pocházel z rodiny kloboučníka. 1887 absolvoval německou reálku v Plzni a 1888–89 studoval jako externista na orientální (pozdější konzulární) akademii ve Vídni. Od mládí projevoval mimořádné jazykové nadání a postupně ovládl deset řečí. Koncem 80. let pracoval jako korespondent ve Škodových závodech v Plzni. 1890 odešel na praxi do západní Evropy; působil u několika firem v Nizozemsku a Belgii, kde se zvláště úspěšně uplatnil v obchodním styku s Ruskem, kam opakovaně zajížděl k jednáním. Pro dobrou znalost ruských poměrů byl přijat do služeb firmy Josef Tinchan et Conzales v Antverpách, jež ho 1902 jmenovala prokuristou a 1907 administrativním ředitelem svého pobočného závodu, továrny na doutníky La Habanera v Petrohradě. Během krátké doby se mu podařilo pozvednout předtím upadající podnik, vyvést z dluhů a zajistit jeho další prosperitu; přitom sjednal a uzavřel výhodné dohody s konkurenty. Později mu mateřská firma svěřila i vedení svých naftových vrtů na Kavkaze. 1909 se Č. stal ruským občanem a byl jmenován poradcem v tabákovém oddělení ruského ministerstva zemědělství. Získal značné hmotné prostředky, které mu umožnily sbírat ruské starožitnosti a umělecké památky. V důsledku podnikatelských úspěchů i své inteligence a taktu nabyl vlivného postavení v elitní petrohradské společnosti. Zároveň se účastnil života české krajanské kolonie v Petrohradě a stal se členem výboru tamního Českého výpomocného spolku.

Po vypuknutí první světové války byl 1914 zvolen předsedou Komitétu pro pomoc obětem války, který měl jednak pomáhat Čechům s rakousko-uherským občanstvím proti perzekuci ze strany ruských úřadů, jednak organizovat zahraniční odboj. Podílel se na formulaci memoranda českých krajanů ruské vládě z druhé poloviny srpna 1914 i na formování první československé vojenské jednotky na Rusi, České družiny, a snažil se o sjednocení a koordinaci aktivit českých krajanských spolků v Petrohradě, Moskvě, Kyjevě a Varšavě. Spolu s J. Klecandou a B. Pavlů reprezentoval tzv. petrohradský směr českého zahraničního odboje na Rusi; od počátku zastával názor, že v boji za osvobození českých zemí, respektive za samostatný stát se nelze jednostranně orientovat na Rusko, neboť jde o věc celé Dohody a celého českého národa. V březnu 1915 přispěl k ustavení Svazu českých spolků na Rusi a byl zvolen předsedou jeho správy; tuto funkci zastával do dubna 1916, kdy vedení Svazu převzalo kyjevské krajanské centrum. Zároveň začal vydávat časopis Čechoslovák, do něhož také psal a který – podobně jako činnost Svazu – významně finančně dotoval z vlastních prostředků. V červenci 1915 podpořil zahraniční akci T. G. Masaryka a v říjnu 1915 se stal členem Českého komitétu zahraničního. Snažil se překonávat nejednotnost v českém odbojovém táboře v Rusku i nesnáze vyplývající z ruských poměrů. 1916–17 hájil jednotu českého odboje pod vedením pařížské Národní rady československé proti separátní rusofilské akci J. Düricha. V březnu 1917 byl jmenován zplnomocněncem Národní rady v Rusku a v květnu 1917 zvolen místopředsedou Odbočky Národní rady československé v Rusku; v následujících měsících úzce spolupracoval s T. G. Masarykem v době jeho ruského pobytu. V březnu 1918 přesídlil s Odbočkou Národní rady do Moskvy, kde zahájil jednání se sovětskou vládou o odchodu československého vojska z Ruska do Francie. 21. 5. 1918 byl spolu s druhým místopředsedou Odbočky P. Maxou zatčen a do počátku prosince 1918 vězněn nejprve v taganské, posléze v butyrské věznici; v žaláři pracoval na mluvnici ruského jazyka pro Čechy a Slováky. V důsledku intervence vlád dohodových mocností byl 4. 12. 1918 propuštěn, koncem prosince odjel přes Petrohrad do vlasti a 15. 1. 1919 dorazil do Prahy.

Působil 1919–20 jako první československý vyslanec v Rumunsku, kde připravil půdu pro uzavření Malé dohody. Úspěšně hájil hospodářské zájmy ČSR a zvláštní péči věnoval krajanům. Rozčarován praktikami části československých hospodářských kruhů rezignoval v létě 1920 na svůj úřad. Poté žil několik měsíců v Praze, kde začal psát memoáry z válečné doby. Koncem ledna 1921 odjel do Belgie projednat návrat do služeb společnosti, u níž předtím působil v Rusku, a odtud na francouzskou Riviéru, kde v přístavu Sète náhle zemřel. V březnu 1921 byl pohřben v Plzni.

Na okraji podnikatelských a politicko-organizačních aktivit se věnoval též práci filologické: za války vydal letákovou příručku ruštiny pro zajatce a v časopise Čechoslovák uveřejnil řadu kapitol o výslovnosti ruského jazyka.

L: MSN 1, s. 995; OSND 1/2, s. 1029; Tomeš 1, s. 196; Kolář Elity, s. 35; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje 1914–18, 1993, s. 21n.; J. Kudela, B. Č. Předseda československé revoluční organisace v Rusku, 1930.

Josef Tomeš