ČERMÁK Jan Blahoslav 6.2.1903-24.1.1988: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Jan_Blahoslav_6.2.1903-24.1.1989) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.2.1903 | | datum narození = 6.2.1903 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Židlochovice u Brna |
− | | datum úmrtí = 24.1. | + | | datum úmrtí = 24.1.1988 |
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Ostrava |
| povolání = 14- Hydrolog | | povolání = 14- Hydrolog | ||
29- Stavař | 29- Stavař | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERMÁK, Jan Blahoslav''', ''* 6. 2. 1903 Židlochovice u Brna, † 24. 1. 1988 Ostrava, vodohospodář, odborný spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny moravskoslezského zemského advokáta | ||
+ | a vlastence. Nejprve studoval 1914–22 na reálném gymnáziu | ||
+ | v Boskovicích a v Brně a po maturitě směr vodohospodářský | ||
+ | na odboru inženýrského stavitelství ČVŠT v Brně | ||
+ | (1922–28). Tam byl promován inženýrem. Po studiích působil | ||
+ | krátce v melioračním oddělení Zemské správní komise | ||
+ | v Opavě. Po jejím zrušení byl přeložen do melioračního | ||
+ | oddělení Zemského úřadu v Brně (1928–30) a do oddělení | ||
+ | pro stavbu přehrad (1930–34). Vypracoval několik projektů | ||
+ | na odvodnění pozemků a rekonstrukci rybníků v obcích, na | ||
+ | rekonstrukci státních a okresních silnic a na silniční přeložky | ||
+ | před výstavbou Vranovské a Kníničské (Brněnské) přehrady. | ||
+ | Kromě toho převzal stavební dozor při stavbách silničních | ||
+ | komunikací v souvislosti s budováním druhé přehrady na | ||
+ | Svratce. 1934–42 působil v Ostravě jako projektant a vedoucí | ||
+ | stavební správce při úpravách řek Odry, Ostravice a Lučiny. | ||
+ | Navíc konzultoval řešení zásobování užitkovou vodou ve | ||
+ | Vítkovických železárnách. 1942 byl penzionován jako politicky | ||
+ | nespolehlivý. Otevřel si vlastní civilně technickou projekční | ||
+ | kancelář v Moravské Ostravě. Zpracovával vodoprávní | ||
+ | posudky a podklady pro rekonstrukci říčních děl, odvodnění | ||
+ | průmyslových závodů a výstavbu čističek odpadních vod. | ||
+ | 1944 byl internován v táboře v Postoloprtech. | ||
+ | |||
+ | Po osvobození se vrátil do státní služby. Přijal místo přednosty | ||
+ | oddělení pro úpravu splavných toků a přehrad expozitury | ||
+ | ZNV v Ostravě, kde např. vypracoval se spolupracovníky | ||
+ | elaborát o možnostech výstavby přehrad v povodí Odry, | ||
+ | 1949 přešel do přehradního oddělení technického referátu | ||
+ | tamního KNV. Mezitím byl 1946 jmenován technickým radou | ||
+ | s účinností od 1942 a 1947 vrchním technickým radou. | ||
+ | Na brněnské technice obhájil disertační práci ''Vodní stavby'' | ||
+ | ''v poddolovaném území'' a byl promován doktorem technických | ||
+ | věd (Dr. techn., 1946). | ||
+ | |||
+ | Projektoval, zastupoval investora a vedl výstavbu údolních | ||
+ | přehrad na řece Moravici u Kružberka a na řece Lučině | ||
+ | u Žermanic (1951–57) s převodem vody z řeky Morávky. | ||
+ | 1949–52 zasedal jako člen vodohospodářské komise při | ||
+ | Hospodářské radě předsednictva vlády s pověřením provádět | ||
+ | místní vodohospodářský průzkum pro Státní vodohospodářský | ||
+ | plán. Tehdy ztratil důvěru režimu i nadřízených. 1955 | ||
+ | přešel do technického referátu Báňských projektů Ostrava, | ||
+ | kde se věnoval otázkám zásobování vodou a jejího čištění či | ||
+ | likvidace slaných důlních vod v ostravsko-karvinských dolech. | ||
+ | 1964 odešel do výslužby. | ||
+ | |||
+ | Byl autorem mj. tří patentovaných výzkumných prací (''Způsob'' | ||
+ | ''zatěsňování průsakových cest do důlních děl'', ''Způsob selektivního'' | ||
+ | ''zachycování kalů s vysokou měrnou váhou z odpadních'' | ||
+ | ''vod'', ''Způsob získávání spalitelných kalů zachycených při čištění'' | ||
+ | ''odpadních vod u uhelných, zejména flotačních prádel'', 1961, | ||
+ | s A. Bišickým a J. Šmolkou). Jako známý a respektovaný odborník | ||
+ | zasedal v různých ministerských komisích i ve Státním | ||
+ | výboru pro rozvoj techniky. Po odchodu do výslužby | ||
+ | pokračoval v expertní, poradenské, přednáškové a publikační | ||
+ | činnosti. Uveřejnil několik desítek odborných studií a článků | ||
+ | z oboru vodního hospodářství a napsal paměti. 1973 | ||
+ | vybudoval stálou muzejní expozici o výstavbě vodního díla | ||
+ | Kružberk na Moravici v objektu nad touto přehradou. 1938 | ||
+ | se oženil s PhDr. Zdeňkou Kosovou, profesorkou na gymnáziu, | ||
+ | spolu měli dva syny. Jan Č. (* 1939) pracoval jako chemik | ||
+ | a ředitel Ústavu teoretických základů chemické techniky | ||
+ | ČSAV v Praze (1980–92), Tomáš Č. (* 1943) je odborníkem | ||
+ | na silnoproudou elektrotechniku a rektorem Vysoké školy | ||
+ | báňské – Technické univerzity v Ostravě. Č. byl pochován | ||
+ | v rodinné hrobce v Židlochovicích u Brna. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Slezsko 3, s. 30 (se soupisem prací a literatury), výběr: O účincích poklesů | ||
+ | povrchu v oblasti kamenouhelné na vodní stavby, 1947; Technická práce | ||
+ | na Ostravsku 1936–1946. 1947, s. 89n., 97n., 100n.; Výstavba přehrad | ||
+ | v povodí Odry pro zásobování ostravsko-karvinského revíru a plavební cesty | ||
+ | Dunaj – Odra vodou, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 7, 1947, s. 44n.; | ||
+ | Vodohospodářský problém Ostravska, in: Vodní hospodářství 1952, č. 2, | ||
+ | s. 54n.; Použití tenzometrů v závlahovém provozu, in: tamtéž, 1969-A, č. 10, | ||
+ | s. 290n.; Komplexní národohospodářská a vodohospodářská studie využití | ||
+ | řeky Moravice, 1968; Přehrada na Moravici u Kružberka, 1969; Zahájení | ||
+ | výstavby přehrad v povodí Odry, in: Vodní hospodářství v povodí Odry | ||
+ | 1945–1970, 1972, s. 88n. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Dr. Ing. J. Č. sedmdesátníkem, in: Vodní hospodářství 23, 1973-A, č. 1, | ||
+ | s. 4; Ing. Dr. techn. J. Č. pětasedmdesátníkem, in: Oderský mlýn. Zpravodaj | ||
+ | vodohospodářské skupiny povodí Odry Kruhu přátel technického muzea | ||
+ | v Brně 1978, s. 17n.; A. K., Za J. Č., in: Vlastivědné listy (Opava) 15, 1989, | ||
+ | č. 1, s. 43n.; O. Bosch, Šance (http://www.pod.cz/kapka/kapka–2004-04. | ||
+ | pdf ). | ||
+ | |||
+ | '''P:''' MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 2 198, římskokatolický | ||
+ | farní úřad Židlochovice, matrika narozených, sv. VII, fol. 423; Archiv města | ||
+ | Ostravy, J. Č., osobní fond (nepublikované paměti, osobní korespondence); | ||
+ | Archiv VUT Brno, Odbor inženýrského stavitelství, inv. č. 16–20, inv. | ||
+ | č. 115, inv. č. 171 (disertační práce J. B. Č.). | ||
+ | |||
+ | Magdalena Čoupková, Gustav Novotný | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:14- Hydrolog]] | [[Kategorie:14- Hydrolog]] | ||
Řádka 16: | Řádka 113: | ||
[[Kategorie:1903]] | [[Kategorie:1903]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Židlochovice]] |
+ | [[Kategorie:1988]] | ||
+ | [[Kategorie:Brno]] |
Verze z 29. 11. 2016, 18:52
Jan Blahoslav ČERMÁK | |
Narození | 6.2.1903 |
---|---|
Místo narození | Židlochovice u Brna |
Úmrtí | 24.1.1988 |
Místo úmrtí | Ostrava |
Povolání |
14- Hydrolog 29- Stavař |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=40471 |
ČERMÁK, Jan Blahoslav, * 6. 2. 1903 Židlochovice u Brna, † 24. 1. 1988 Ostrava, vodohospodář, odborný spisovatel
Pocházel z rodiny moravskoslezského zemského advokáta a vlastence. Nejprve studoval 1914–22 na reálném gymnáziu v Boskovicích a v Brně a po maturitě směr vodohospodářský na odboru inženýrského stavitelství ČVŠT v Brně (1922–28). Tam byl promován inženýrem. Po studiích působil krátce v melioračním oddělení Zemské správní komise v Opavě. Po jejím zrušení byl přeložen do melioračního oddělení Zemského úřadu v Brně (1928–30) a do oddělení pro stavbu přehrad (1930–34). Vypracoval několik projektů na odvodnění pozemků a rekonstrukci rybníků v obcích, na rekonstrukci státních a okresních silnic a na silniční přeložky před výstavbou Vranovské a Kníničské (Brněnské) přehrady. Kromě toho převzal stavební dozor při stavbách silničních komunikací v souvislosti s budováním druhé přehrady na Svratce. 1934–42 působil v Ostravě jako projektant a vedoucí stavební správce při úpravách řek Odry, Ostravice a Lučiny. Navíc konzultoval řešení zásobování užitkovou vodou ve Vítkovických železárnách. 1942 byl penzionován jako politicky nespolehlivý. Otevřel si vlastní civilně technickou projekční kancelář v Moravské Ostravě. Zpracovával vodoprávní posudky a podklady pro rekonstrukci říčních děl, odvodnění průmyslových závodů a výstavbu čističek odpadních vod. 1944 byl internován v táboře v Postoloprtech.
Po osvobození se vrátil do státní služby. Přijal místo přednosty oddělení pro úpravu splavných toků a přehrad expozitury ZNV v Ostravě, kde např. vypracoval se spolupracovníky elaborát o možnostech výstavby přehrad v povodí Odry, 1949 přešel do přehradního oddělení technického referátu tamního KNV. Mezitím byl 1946 jmenován technickým radou s účinností od 1942 a 1947 vrchním technickým radou. Na brněnské technice obhájil disertační práci Vodní stavby v poddolovaném území a byl promován doktorem technických věd (Dr. techn., 1946).
Projektoval, zastupoval investora a vedl výstavbu údolních přehrad na řece Moravici u Kružberka a na řece Lučině u Žermanic (1951–57) s převodem vody z řeky Morávky. 1949–52 zasedal jako člen vodohospodářské komise při Hospodářské radě předsednictva vlády s pověřením provádět místní vodohospodářský průzkum pro Státní vodohospodářský plán. Tehdy ztratil důvěru režimu i nadřízených. 1955 přešel do technického referátu Báňských projektů Ostrava, kde se věnoval otázkám zásobování vodou a jejího čištění či likvidace slaných důlních vod v ostravsko-karvinských dolech. 1964 odešel do výslužby.
Byl autorem mj. tří patentovaných výzkumných prací (Způsob zatěsňování průsakových cest do důlních děl, Způsob selektivního zachycování kalů s vysokou měrnou váhou z odpadních vod, Způsob získávání spalitelných kalů zachycených při čištění odpadních vod u uhelných, zejména flotačních prádel, 1961, s A. Bišickým a J. Šmolkou). Jako známý a respektovaný odborník zasedal v různých ministerských komisích i ve Státním výboru pro rozvoj techniky. Po odchodu do výslužby pokračoval v expertní, poradenské, přednáškové a publikační činnosti. Uveřejnil několik desítek odborných studií a článků z oboru vodního hospodářství a napsal paměti. 1973 vybudoval stálou muzejní expozici o výstavbě vodního díla Kružberk na Moravici v objektu nad touto přehradou. 1938 se oženil s PhDr. Zdeňkou Kosovou, profesorkou na gymnáziu, spolu měli dva syny. Jan Č. (* 1939) pracoval jako chemik a ředitel Ústavu teoretických základů chemické techniky ČSAV v Praze (1980–92), Tomáš Č. (* 1943) je odborníkem na silnoproudou elektrotechniku a rektorem Vysoké školy báňské – Technické univerzity v Ostravě. Č. byl pochován v rodinné hrobce v Židlochovicích u Brna.
D: Slezsko 3, s. 30 (se soupisem prací a literatury), výběr: O účincích poklesů povrchu v oblasti kamenouhelné na vodní stavby, 1947; Technická práce na Ostravsku 1936–1946. 1947, s. 89n., 97n., 100n.; Výstavba přehrad v povodí Odry pro zásobování ostravsko-karvinského revíru a plavební cesty Dunaj – Odra vodou, in: Plavební cesty Dunaj–Odra–Labe 7, 1947, s. 44n.; Vodohospodářský problém Ostravska, in: Vodní hospodářství 1952, č. 2, s. 54n.; Použití tenzometrů v závlahovém provozu, in: tamtéž, 1969-A, č. 10, s. 290n.; Komplexní národohospodářská a vodohospodářská studie využití řeky Moravice, 1968; Přehrada na Moravici u Kružberka, 1969; Zahájení výstavby přehrad v povodí Odry, in: Vodní hospodářství v povodí Odry 1945–1970, 1972, s. 88n.
L: Dr. Ing. J. Č. sedmdesátníkem, in: Vodní hospodářství 23, 1973-A, č. 1, s. 4; Ing. Dr. techn. J. Č. pětasedmdesátníkem, in: Oderský mlýn. Zpravodaj vodohospodářské skupiny povodí Odry Kruhu přátel technického muzea v Brně 1978, s. 17n.; A. K., Za J. Č., in: Vlastivědné listy (Opava) 15, 1989, č. 1, s. 43n.; O. Bosch, Šance (http://www.pod.cz/kapka/kapka–2004-04. pdf ).
P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 2 198, římskokatolický farní úřad Židlochovice, matrika narozených, sv. VII, fol. 423; Archiv města Ostravy, J. Č., osobní fond (nepublikované paměti, osobní korespondence); Archiv VUT Brno, Odbor inženýrského stavitelství, inv. č. 16–20, inv. č. 115, inv. č. 171 (disertační práce J. B. Č.).
Magdalena Čoupková, Gustav Novotný