Verze z 13. 10. 2019, 11:03, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČERMÁK Jaroslav 1.8.1830-23.4.1878

Z Personal
Jaroslav ČERMÁK
Narození 1.8.1830
Místo narození Praha
Úmrtí 23.4.1878
Místo úmrtí Paříž (Francie)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 597-598

ČERMÁK, Jaroslav, * 1. 8. 1830 Praha, † 23. 4. 1878 Paříž (Francie), malíř

Pocházel z významné pražské lékařské rodiny. Medicínu vystudoval a praktikoval dědeček Josef (asi 1767–1822), strýc, profesor fyziologie a srovnávací anatomie ve Vídni Josef Julius (1799–1851) i otec Jan Nepomuk (1797–1843). Matka Josefina, roz. Veselá, odvozovala svůj původ od Žižků z Trocnova. Její otec Ignác Veselý, hospodářský úředník hraběte Thuna, patřil k zakladatelům a členům prvního výboru Společnosti vlasteneckých přátel umění. Č. starší bratři byli také lékaři, Josef (1825–1872) psychiatrem ve Štýrském Hradci a Jan Nepomuk (1828–1873) fyziologem, který svou vědeckou dráhu završil v Lipsku. Sestra Marie (1835–1916) se provdala 1861 za polského šlechtice Jiřího Konstantina Czartoryského, poslance haličského sněmu a člena vídeňské říšské rady. V Č. rodině se dbalo na jazykové, hudební i výtvarné vzdělání, od 1841 tam jako vychovatel působil Anton Springer, pozdější významný historik umění. 1840–45 studoval Č. na malostranském gymnáziu, 1847 vstoupil na pražskou Akademii k Christianu Rubenovi. V souvislosti s událostmi roku 1848 a s uzavřením škol Prahu opustil a odjel 1849 přes Německo do Bruselu, pak do Antverp na Akademii vedenou Gustavem Wappersem. 1850–54 byl žákem Louise Gallaita v jeho bruselském – později i pařížském – ateliéru. V Paříži se Č. 1852 trvale usadil. 1854 obdržel 1. zlatou medaili na bruselském Salonu za obraz Po bitvě na Bílé Hoře. Hodně cestoval, 1850 navštívil s A. Springerem a F. L. Riegrem Nizozemí a Anglii, 1852 s L. Gallaitem a jeho ženou Hippolytou Prahu a Vídeň, 1858 uskutečnil svou první cestu na slovanský jih, 1861 doprovázel H. Gallaitovou s dcerami ke švýcarským jezerům, 1862 odjel podruhé do Dalmácie a Černé Hory. 1863–65 žil s H. Gallaitovou – celoživotní a jedinou láskou – v Dalmácii, 1865–67 pobýval v Itálii. 1867 se vrátil do Paříže. 1868 mu byl udělen belgický kříž krále Leopolda. 1871 jej zvolili čestným členem Umělecké besedy v Praze, 1872 čestným členem Akademie v Amsterodamu, Rotterdamu a v Gentu. 1869–78 trávil letní měsíce na pobřeží Bretaně v Roscoffu u Morlaix. Pronajal si tam dům a brzy získal mnoho přátel, zejména svým demokratickým smýšlením: na své plachetnici převezl z ostrova Jersey, z místa vyhnanství Victora Huga, jeho pamflet proti Napoleonovi III.

Do Prahy přijel na návštěvu 1869 a naposled 1873, kdy odmítl nabídnuté místo ředitele a profesora Akademie. 1874 si postavil v Paříži na Avenue Wagram dům s ateliérem podle vlastního návrhu. 1876 byl za obraz Prokop Holý před Naumburkem vyznamenán francouzským řádem Čestné legie. 1877 si prostřednictvím S. H. Pinkase vyžádal program malířské soutěže na výzdobu Národního divadla v Praze. Téhož roku došlo k rozchodu s H. Gallaitovou a propukla jeho srdeční choroba, která byla příčinou Č. předčasné smrti. Byl pohřben nejprve v Paříži na hřbitově Père Lachaise, o dva měsíce později zásluhou Umělecké besedy v Praze v rodinné hrobce na Olšanech.

Ve své době patřil Č. k předním osobnostem nejen české, ale i evropské malby. Jestli Josef Mánes ztělesňoval ideál umělce doma, pak Č. se stal představitelem českého umění v cizině. Byl především malířem historických námětů, vedle českých dějin, z nichž zobrazoval především husitské a pobělohorské období, jej inspirovaly pro nejširší část tvorby jihoslovanské země, kde se stal přímým svědkem i účastníkem krvavých bojů s Turky. I v dramatických situacích plnil skicáře řadou portrétů a náčrtů, ve kterých zaznamenával osoby a události, krajinu, kroje i zvyky černohorského a dalmatského lidu. K velkým realizacím docházelo většinou až po návratu do Paříže. Touto novou tematikou Č. aktualizoval princip historické malby zájmem o hrdinskou současnost, která se historií teprve stane. Byl rovněž vynikajícím portrétistou. Ztvárnil členy rodiny, pařížské, dalmatské a roscoffské přátele, namaloval i oficiální podobizny belgické a černohorské vládnoucí rodiny. V Dalmácii a Roscoffu se věnoval i malbě zátiší a krajin. Všechny Č. obrazy vykazovaly mistrovskou kompozici a mimořádný cit pro skladbu barev, a vřadily ho tak na čelné místo mezi malíře, kteří vytvářeli přechod od romantismu k realismu.

D: samostatné výstavy – výběr: Österreichischer Kunstverein Vídeň, 1879; Jubilejní zemská všeobecná výstava Praha, 1891; Obecní dům Praha, 1928; Cetinje (Černá Hora), 1974; Západočeská galerie Plzeň, Galerie výtvarných umění Karlovy Vary, 1977; kolektivní výstavy – výběr: Jubilejní výstava Krasoumné jednoty, Rudolfinum Praha, 1908; Jubilejní výstava UB, Obecní dům Praha, 1913; 100 let českého umění, SVU Mánes Praha, 1930; České malířství 19. století, SVU Mánes Praha, 1946; Má vlast, Jízdárna Pražského hradu Praha, 1968; stálá expozice České malířství 19. století, Klášter sv. Anežky České, NG v Praze, Praha, 1980; totéž, GHMP Praha-Troja, 1990; stálá expozice České malířství a sochařství 19. století, Klášter sv. Anežky české, NG v Praze, Praha, 1991; stálá expozice Umění 19. století, Veletržní palác, NG v Praze, Praha, 2002; obrazy – výběr: NG v Praze: Po bitvě na Bílé Hoře, 1854; Husité bránící průsmyk, 1857; Únos Černohorky, 1865; Podobizna umělcovy sestry Marie, 1865–66; Raněný Černohorec, replika, 1874; Vzpomínka na Roscoff, 1873; Život na pobřeží v Roscoffu, nedokončeno, 1873–77; Dalmatská svatba, nedokončeno, 1875–77; GHMP (společně s Muzeum hl. m. Prahy vlastní celý soubor Č. prací z daru a odkazu H. Gallaitové městu Praze z let 1890 a 1905): Podobizna Hippolyty Gallaitové, 1863; Marina z Roscoffu, 1870; Západočeská galerie v Plzni: Černohorská domácnost, 1865; soukromé sbírky: Podobizna Josefa Navrátila, 1852–53; První polibek, 1865.

L: M. Tyrš, J. Č., nárys umělecké povahy jeho, in: Lumír 6, 1878, s. 212n.; J. V. Frič, Vzpomínky na J. Č., in: Světozor 20, 1886, s. 599n.; S. H. Pinkas, Z mých vzpomínek na J. Č., in: Premie Umělecké besedy, 1894; M. Jiránek, Poznámky o J. Č., in: Volné směry 12, 1908, s. 81n.; F. V. Černý – V. Náprstek – F. V. Mokrý, Život a dílo J. Č., 1930; O. Macková, J. Č., malíř Černé Hory, in: Katalog NG, Cetinje 1974; N. Blažíčková, J. Č. a jeho doba, in: Katalog NG 1976; V. Soukupová, J. Č., 1981; N. Blažíčková, J. Č. a historická malba, in: Historické vědomí v českém umění 19. století. Sborník Ústavu teorie a dějin umění ČSAV, 1981, s. 176n.; táž, Tři příspěvky k dílu J. Č., in: Umění 30, 1982, s. 355n.; N. Blažíčková-Horová, J. Č., in: 35. ročník Výtvarného Hlinecka. Katalog NG v Praze a Městského klubu v Hlinsku, 1994; táž (ed.), České malířství 19. století. Katalog stálé expozice Sbírky umění 19. století, NG v Praze. Klášter sv. Anežky České, 1998, s. 208n.; táž (ed.), Umění 19. století. Průvodce stálou expozicí Sbírky umění 19. století, NG v Praze. Veletržní palác, 2002; Wurzbach 11, s. 386; OSN 6, s. 598n.; MSN 1, s. 995; Toman 1, s. 141n.; Toman D, s. 40; MČE 1, s. 772; BL 1, s. 221n.; NEČVU 1, s. 116.

P: Archiv hl. města Prahy, matriky narozených 1793–1805, JIL N 7, fol. 112 a 1823–1831, JIL N 11, fol. 68, 158, 236; matriky zemřelých 1817–1834, JIL Z 7, fol. 137 a listopad 1825–1853, VO Z 8, fol. 278.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Naděžda Blažíčková-Horová