Biografický slovník
ČERMÁK Jaroslav 16.7.1894-27.6.1946: Porovnání verzí
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 27.6.1946 | | datum úmrtí = 27.6.1946 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = | + | | povolání = 447- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848<br />32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství |
| − | 32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| + | | citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 598 | ||
}} | }} | ||
'''ČERMÁK, Jaroslav''', ''* 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik'' | '''ČERMÁK, Jaroslav''', ''* 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik'' | ||
Aktuální verze z 13. 10. 2019, 12:04
| Jaroslav ČERMÁK | |
 | |
| Narození | 16.7.1894 |
|---|---|
| Místo narození | Ústí nad Labem |
| Úmrtí | 27.6.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
447- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 598 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133551 |
ČERMÁK, Jaroslav, * 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik
Za první světové války přešel z rakousko-uherské armády na ruskou stranu a vstoupil, stejně jako jeho dva bratři, do československých legií. Do vlasti se vrátil jako kapitán. Po návratu se bohatě oženil a stal se majitelem továrny na lepenkové zboží v Praze-Záběhlicích. Za první republiky se politicky neangažoval, teprve 1939 se zapojil do činnosti Vlajky, záhy jako člen jejího vedení (i proto, že na činnost českých fašistů věnoval značný obnos – 100 000 korun). Od února 1940 velel její ozbrojené složce, Svatoplukovým gardám. Patřil k propagátorům bezvýhradného spojenectví s Německem, byl obdivovatelem Hitlera. Jeho továrna pracovala pro nacistickou zbrojní mašinérii (vyráběly se v ní raketové nábojnice).
Č. se zařadil k nejaktivnějším českým fašistům a účastnil se ozbrojených akcí, mj. protižidovských útoků v Příbrami a Dobříši (22. 7. 1939) nebo útoku na pražské sídlo Národního souručenství (8. 8. 1940). Přes svůj radikalismus se ve vedení Vlajky nepohodl a 19. 2. 1941 rezignoval na funkci. Přešel (např. s F. Teunerem) k E. Moravcovi, který ho jmenoval vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI. J. Rys-Rozsévač následně 8. 3. 1941 Č. a několik členů bývalého vedení z Vlajky vyloučil. Č. další role ve vývoji českého fašismu byla už jen pasivní (např. v jeho bytě na Palackého nábřeží se konala v únoru 1942 neúspěšná schůzka J. Rysa s E. Moravcem). Zůstal však nadšeným příznivcem nacismu a 1944 se dokonce neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS. Jeho syn Boris Č. (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria pro výchovu mládeže; naopak jeden z bratří sloužil v československé zahraniční armádě v Anglii a vrátil se v hodnosti plukovníka.
Po válce byl Č. zatčen a v procesu s činiteli Vlajky odsouzen k trestu smrti; mj. mu bylo dáváno za vinu, že udal gestapu kazatele N. F. Čapka (to sice svědci vyvrátili, přesto byl Č. uznán vinným) a několik dalších lidí, včetně dělnic z vlastní továrny. Byl oběšen spolu s J. Rysem a J. Burdou v pankrácké věznici.
L: T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 306 a passim.
Jiří Martínek
