ČERMÁK Jaroslav 16.7.1894-27.6.1946: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERMÁK_Jaroslav_16.7.1894-27.6.1946)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 16.7.1894
 
| datum narození = 16.7.1894
| místo narození = Ústí n. Labem
+
| místo narození = Ústí nad Labem
 
| datum úmrtí = 27.6.1946
 
| datum úmrtí = 27.6.1946
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jaroslav ČERMÁK
+
}}
 +
'''ČERMÁK, Jaroslav''', ''* 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik''
  
== Literatura ==
+
Za první světové války přešel z rakousko-uherské armády
 +
na ruskou stranu a vstoupil, stejně jako jeho dva bratři, do
 +
československých legií. Do vlasti se vrátil jako kapitán. Po
 +
návratu se bohatě oženil a stal se majitelem továrny na lepenkové
 +
zboží v Praze-Záběhlicích. Za první republiky se politicky
 +
neangažoval, teprve 1939 se zapojil do činnosti Vlajky,
 +
záhy jako člen jejího vedení (i proto, že na činnost českých
 +
fašistů věnoval značný obnos – 100 000 korun). Od února
 +
1940 velel její ozbrojené složce, Svatoplukovým gardám.
 +
Patřil k propagátorům bezvýhradného spojenectví s Německem,
 +
byl obdivovatelem Hitlera. Jeho továrna pracovala pro
 +
nacistickou zbrojní mašinérii (vyráběly se v ní raketové nábojnice).
 +
 
 +
Č. se zařadil k nejaktivnějším českým fašistům a účastnil
 +
se ozbrojených akcí, mj. protižidovských útoků v Příbrami
 +
a Dobříši (22. 7. 1939) nebo útoku na pražské sídlo Národního
 +
souručenství (8. 8. 1940). Přes svůj radikalismus
 +
se ve vedení Vlajky nepohodl a 19. 2. 1941 rezignoval na
 +
funkci. Přešel (např. s F. Teunerem) k E. Moravcovi, který ho
 +
jmenoval vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI.
 +
J. Rys-Rozsévač následně 8. 3. 1941 Č. a několik členů bývalého
 +
vedení z Vlajky vyloučil. Č. další role ve vývoji českého
 +
fašismu byla už jen pasivní (např. v jeho bytě na Palackého
 +
nábřeží se konala v únoru 1942 neúspěšná schůzka J. Rysa
 +
s E. Moravcem). Zůstal však nadšeným příznivcem nacismu
 +
a 1944 se dokonce neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS.
 +
Jeho syn Boris Č. (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria
 +
pro výchovu mládeže; naopak jeden z bratří sloužil
 +
v československé zahraniční armádě v Anglii a vrátil se v hodnosti
 +
plukovníka.
 +
 
 +
Po válce byl Č. zatčen a v procesu s činiteli Vlajky odsouzen
 +
k trestu smrti; mj. mu bylo dáváno za vinu, že udal gestapu
 +
kazatele N. F. Čapka (to sice svědci vyvrátili, přesto
 +
byl Č. uznán vinným) a několik dalších lidí, včetně dělnic
 +
z vlastní továrny. Byl oběšen spolu s J. Rysem a J. Burdou
 +
v pankrácké věznici.
 +
 
 +
'''L:''' T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík;
 +
M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 306 a passim.
 +
 
 +
Jiří Martínek
 
    
 
    
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 19: Řádka 61:
  
 
[[Kategorie:1894]]
 
[[Kategorie:1894]]
[[Kategorie:Ústí_n._Labem]]
+
[[Kategorie:Ústí nad Labem]]
 
[[Kategorie:1946]]
 
[[Kategorie:1946]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 1. 12. 2016, 10:33

Jaroslav ČERMÁK
Narození 16.7.1894
Místo narození Ústí nad Labem
Úmrtí 27.6.1946
Místo úmrtí Praha
Povolání

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství

ČERMÁK, Jaroslav, * 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik

Za první světové války přešel z rakousko-uherské armády na ruskou stranu a vstoupil, stejně jako jeho dva bratři, do československých legií. Do vlasti se vrátil jako kapitán. Po návratu se bohatě oženil a stal se majitelem továrny na lepenkové zboží v Praze-Záběhlicích. Za první republiky se politicky neangažoval, teprve 1939 se zapojil do činnosti Vlajky, záhy jako člen jejího vedení (i proto, že na činnost českých fašistů věnoval značný obnos – 100 000 korun). Od února 1940 velel její ozbrojené složce, Svatoplukovým gardám. Patřil k propagátorům bezvýhradného spojenectví s Německem, byl obdivovatelem Hitlera. Jeho továrna pracovala pro nacistickou zbrojní mašinérii (vyráběly se v ní raketové nábojnice).

Č. se zařadil k nejaktivnějším českým fašistům a účastnil se ozbrojených akcí, mj. protižidovských útoků v Příbrami a Dobříši (22. 7. 1939) nebo útoku na pražské sídlo Národního souručenství (8. 8. 1940). Přes svůj radikalismus se ve vedení Vlajky nepohodl a 19. 2. 1941 rezignoval na funkci. Přešel (např. s F. Teunerem) k E. Moravcovi, který ho jmenoval vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI. J. Rys-Rozsévač následně 8. 3. 1941 Č. a několik členů bývalého vedení z Vlajky vyloučil. Č. další role ve vývoji českého fašismu byla už jen pasivní (např. v jeho bytě na Palackého nábřeží se konala v únoru 1942 neúspěšná schůzka J. Rysa s E. Moravcem). Zůstal však nadšeným příznivcem nacismu a 1944 se dokonce neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS. Jeho syn Boris Č. (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria pro výchovu mládeže; naopak jeden z bratří sloužil v československé zahraniční armádě v Anglii a vrátil se v hodnosti plukovníka.

Po válce byl Č. zatčen a v procesu s činiteli Vlajky odsouzen k trestu smrti; mj. mu bylo dáváno za vinu, že udal gestapu kazatele N. F. Čapka (to sice svědci vyvrátili, přesto byl Č. uznán vinným) a několik dalších lidí, včetně dělnic z vlastní továrny. Byl oběšen spolu s J. Rysem a J. Burdou v pankrácké věznici.

L: T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 306 a passim.

Jiří Martínek