Biografický slovník
ČERMÁK Jaroslav 16.7.1894-27.6.1946: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Jaroslav_16.7.1894-27.6.1946) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 16.7.1894 | | datum narození = 16.7.1894 | ||
| − | | místo narození = Ústí | + | | místo narození = Ústí nad Labem |
| datum úmrtí = 27.6.1946 | | datum úmrtí = 27.6.1946 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| Řádka 10: | Řádka 10: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''ČERMÁK, Jaroslav''', ''* 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik'' | ||
| − | + | Za první světové války přešel z rakousko-uherské armády | |
| + | na ruskou stranu a vstoupil, stejně jako jeho dva bratři, do | ||
| + | československých legií. Do vlasti se vrátil jako kapitán. Po | ||
| + | návratu se bohatě oženil a stal se majitelem továrny na lepenkové | ||
| + | zboží v Praze-Záběhlicích. Za první republiky se politicky | ||
| + | neangažoval, teprve 1939 se zapojil do činnosti Vlajky, | ||
| + | záhy jako člen jejího vedení (i proto, že na činnost českých | ||
| + | fašistů věnoval značný obnos – 100 000 korun). Od února | ||
| + | 1940 velel její ozbrojené složce, Svatoplukovým gardám. | ||
| + | Patřil k propagátorům bezvýhradného spojenectví s Německem, | ||
| + | byl obdivovatelem Hitlera. Jeho továrna pracovala pro | ||
| + | nacistickou zbrojní mašinérii (vyráběly se v ní raketové nábojnice). | ||
| + | |||
| + | Č. se zařadil k nejaktivnějším českým fašistům a účastnil | ||
| + | se ozbrojených akcí, mj. protižidovských útoků v Příbrami | ||
| + | a Dobříši (22. 7. 1939) nebo útoku na pražské sídlo Národního | ||
| + | souručenství (8. 8. 1940). Přes svůj radikalismus | ||
| + | se ve vedení Vlajky nepohodl a 19. 2. 1941 rezignoval na | ||
| + | funkci. Přešel (např. s F. Teunerem) k E. Moravcovi, který ho | ||
| + | jmenoval vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI. | ||
| + | J. Rys-Rozsévač následně 8. 3. 1941 Č. a několik členů bývalého | ||
| + | vedení z Vlajky vyloučil. Č. další role ve vývoji českého | ||
| + | fašismu byla už jen pasivní (např. v jeho bytě na Palackého | ||
| + | nábřeží se konala v únoru 1942 neúspěšná schůzka J. Rysa | ||
| + | s E. Moravcem). Zůstal však nadšeným příznivcem nacismu | ||
| + | a 1944 se dokonce neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS. | ||
| + | Jeho syn Boris Č. (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria | ||
| + | pro výchovu mládeže; naopak jeden z bratří sloužil | ||
| + | v československé zahraniční armádě v Anglii a vrátil se v hodnosti | ||
| + | plukovníka. | ||
| + | |||
| + | Po válce byl Č. zatčen a v procesu s činiteli Vlajky odsouzen | ||
| + | k trestu smrti; mj. mu bylo dáváno za vinu, že udal gestapu | ||
| + | kazatele N. F. Čapka (to sice svědci vyvrátili, přesto | ||
| + | byl Č. uznán vinným) a několik dalších lidí, včetně dělnic | ||
| + | z vlastní továrny. Byl oběšen spolu s J. Rysem a J. Burdou | ||
| + | v pankrácké věznici. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; | ||
| + | M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 306 a passim. | ||
| + | |||
| + | Jiří Martínek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
| Řádka 19: | Řádka 61: | ||
[[Kategorie:1894]] | [[Kategorie:1894]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Ústí nad Labem]] |
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 1. 12. 2016, 11:33
| Jaroslav ČERMÁK | |
 | |
| Narození | 16.7.1894 |
|---|---|
| Místo narození | Ústí nad Labem |
| Úmrtí | 27.6.1946 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=133551 |
ČERMÁK, Jaroslav, * 16. 7. 1894 Ústí nad Labem, † 27. 6. 1946 Praha, podnikatel, politik
Za první světové války přešel z rakousko-uherské armády na ruskou stranu a vstoupil, stejně jako jeho dva bratři, do československých legií. Do vlasti se vrátil jako kapitán. Po návratu se bohatě oženil a stal se majitelem továrny na lepenkové zboží v Praze-Záběhlicích. Za první republiky se politicky neangažoval, teprve 1939 se zapojil do činnosti Vlajky, záhy jako člen jejího vedení (i proto, že na činnost českých fašistů věnoval značný obnos – 100 000 korun). Od února 1940 velel její ozbrojené složce, Svatoplukovým gardám. Patřil k propagátorům bezvýhradného spojenectví s Německem, byl obdivovatelem Hitlera. Jeho továrna pracovala pro nacistickou zbrojní mašinérii (vyráběly se v ní raketové nábojnice).
Č. se zařadil k nejaktivnějším českým fašistům a účastnil se ozbrojených akcí, mj. protižidovských útoků v Příbrami a Dobříši (22. 7. 1939) nebo útoku na pražské sídlo Národního souručenství (8. 8. 1940). Přes svůj radikalismus se ve vedení Vlajky nepohodl a 19. 2. 1941 rezignoval na funkci. Přešel (např. s F. Teunerem) k E. Moravcovi, který ho jmenoval vedoucím Veřejné osvětové služby v Praze III–VI. J. Rys-Rozsévač následně 8. 3. 1941 Č. a několik členů bývalého vedení z Vlajky vyloučil. Č. další role ve vývoji českého fašismu byla už jen pasivní (např. v jeho bytě na Palackého nábřeží se konala v únoru 1942 neúspěšná schůzka J. Rysa s E. Moravcem). Zůstal však nadšeným příznivcem nacismu a 1944 se dokonce neúspěšně pokusil o přijetí do zbraní SS. Jeho syn Boris Č. (* 1922) byl významným činitelem Kuratoria pro výchovu mládeže; naopak jeden z bratří sloužil v československé zahraniční armádě v Anglii a vrátil se v hodnosti plukovníka.
Po válce byl Č. zatčen a v procesu s činiteli Vlajky odsouzen k trestu smrti; mj. mu bylo dáváno za vinu, že udal gestapu kazatele N. F. Čapka (to sice svědci vyvrátili, přesto byl Č. uznán vinným) a několik dalších lidí, včetně dělnic z vlastní továrny. Byl oběšen spolu s J. Rysem a J. Burdou v pankrácké věznici.
L: T. Pasák, Český fašismus 1922–1945 a kolaborace 1939–1945, 1999, rejstřík; M. Nakonečný, Vlajka, 2001, s. 306 a passim.
Jiří Martínek
