ČERMÁK Jiří 12.1.1884-25.6.1955: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERMÁK_Jiří_12.1.1884-25.6.1955)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Jiří ČERMÁK
 
| jméno = Jiří ČERMÁK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cermak Jiri portret.JPG
 
| datum narození = 12.1.1884
 
| datum narození = 12.1.1884
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 25.6.1955
 
| datum úmrtí = 25.6.1955
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 45- Voják nebo partyzán
+
| povolání = 45- Voják nebo partyzán<br />12- Geograf
12- Geograf
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jiří ČERMÁK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 598-599
 +
}}
 +
'''ČERMÁK, Jiří''', ''* 12. 1. 1884 Praha, † 25. 6. 1955 Praha, geograf''
 +
 
 +
Syn Bohuslava Č. (1846–1899), spisovatele a úředníka pražské
 +
univerzitní knihovny. Narodil se na Kampě a od 1889 žil
 +
s rodiči na Smíchově. Už v mládí mu učarovaly hory a spolu
 +
s K. Chodounským, K. Hlavou, B. Frantou, bratrancem
 +
V. Dvorským (též geografem) a dalšími podnikl řadu cest
 +
do evropských pohoří, hlavně do Julských Alp, kde jej zaujaly
 +
zejména masivy Triglavu (několik prvovýstupů) a Razoru.
 +
Podílel se (spolu s Dvorským) na vydávání ''Alpského''
 +
''věstníku'', spolupracoval na průvodcích ''Slovinské Alpy'' (1910)
 +
a ''Moře Adriatické'' (1911). Cestoval po Dalmácii, Černé
 +
Hoře, před začátkem první světové války navštívil Albánii.
 +
Na pražské univerzitě studoval historii a zeměpis, záhy k nim
 +
přibral i geologii (disertační práce ''Skupina Razorská'', PhDr.
 +
1907); 1910–11 pokračoval ve studiích na univerzitě v Grenoblu
 +
(u R. Blancharda a W. Kiliana). Po návratu do Čech
 +
se stal asistentem na geologickém ústavu pražské univerzity
 +
(u F. Počty; 1912–13) a připravoval se k habilitaci. Názorově
 +
se hlásil, stejně jako např. J. V. Daneš, k dílu W. M. Davise,
 +
navázal ale též na topograficko-orografické dílo J. Krejčího;
 +
blízce spolupracoval také se svým přítelem a vrstevníkem
 +
R. Kettnerem.
 +
 
 +
V létě 1914 byl Č. jako záložní poručík rakousko-uherské
 +
armády povolán na srbskou frontu, kde utrpěl zranění. Po
 +
převelení na ruskou frontu byl zajat (u Tarnopole v Haliči
 +
1915). Vstoupil do československých legií, s nimi absolvoval
 +
boje v Dobrudži, důstojnické školení v Bělgorodu, jako důstojník 7. (Tatranského) pluku celou sibiřskou anabázi a do vlasti se vrátil přes Kanadu v červenci 1920. Po návratu zůstal
 +
v armádě (od 1923 v hodnosti plukovníka), a to v nově
 +
zřízeném Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ): 1925–34
 +
tam byl přednostou odboru pro popis a statiku válečných jevišť,
 +
pak zástupcem velitele ústavu, po onemocnění generála
 +
A. Basla se stal 24. 3. 1937 jeho velitelem. Od 1926 byl prezidentem
 +
Vojenského vědeckého ústavu, různé funkce vykonával
 +
v Československé společnosti zeměpisné, Masarykově
 +
akademii práce, Československé národní radě badatelské. Při
 +
obsazení republiky 1939 nařídil likvidaci některých cenných
 +
materiálů, aby se nedostaly do rukou nacistů; ve funkci velitele
 +
zůstal do svého zatčení 6. 2. 1940. Až do konce války byl
 +
vězněn, po osvobození opět vedl VZÚ (4. 5.–31. 5. 1945),
 +
1946 odešel do výslužby. Později ještě pracoval v Kabinetu
 +
historické geografie ČSAV. Od 1952 stál také v čele zeměpisné
 +
komise ČSAV. Byl nositelem řady domácích (Československý
 +
válečný kříž) i zahraničních (řád sv. Sávy) vyznamenání.
 +
 
 +
Č. napsal mnoho prací z různých oborů zeměpisu. Jeho hlavní
 +
specializací byla geomorfologie, zejména Alp a Balkánu;
 +
zpracoval ale také ''Průměrné nadmořské výšky soudních okresů''
 +
''v Čechách'' (1921) a pro vojenské účely ''Rozdělení tvarů terénu''
 +
(1926). Mnoho drobnějších prací věnoval vojenskému
 +
zeměpisu, dále glaciologii a v menší míře studiu krasu. Pro
 +
''Illustrovaný zeměpis'' (1911, 1923–25) zpracoval některé kapitoly,
 +
mj. o východní Evropě, Asii, Austrálii a Oceánii. Zasáhl
 +
i do vojenské historie a do dějin geografie. Až do smrti vedl
 +
redakční radu ''Sborníku Československé společnosti zeměpisné''.
 +
 
 +
'''D:''' (knižní): Skupina Razorská, 1907; Hory, 1907 (spoluautor); Němci
 +
v Přední Asii: dráha Bagdadská v mezinárodní politice, 1911; Albánské a černohorské
 +
obrázky (s V. Dvorským), 1913; Průměrné výšky soudních okresů
 +
v Čechách, 1921; Věrnost za věrnost: vzpomínky z účasti Čechů v bojích
 +
srbské divise v Dobrudži roku 1916, 1921; Člověk a hory, 1923; Boje pod
 +
Bachmačem a ústup z Ukrajiny r. 1918, 1923; Naši v srbské armádě, 1924;
 +
Desáté výročí bojů v Dobrudži, 1926; Rozdělení tvarů terénu, 1926.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 28, s. 1144; OSND 1/2, s. 1030; MSN 1, s. 996; J. Stěhule, Dr.
 +
J. Č. – šedesátník, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 50,
 +
1945, s. 83n. (se soupisem prací); F. Vitásek, Sedmdesát let J. Č., in: tamtéž
 +
59, 1954, s. 65n.; J. Kunský, J. Č. sedmdesátníkem, in: Kartografický
 +
přehled 7, 1954, s. 38n.; Dr. J. Č. zemřel, in: Sborník České společnosti
 +
zeměpisné 60, 1955, s. 238; R. Kettner, Dr. J. Č. zemřel, in: Čas. mineral.
 +
geol. 1, 1956, s. 85n.; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317n.; NGS,
 +
s. 685n.; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967,
 +
s. 153; ČBS, s. 93; LČL 1, s. 440; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl
 +
kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88; Tomeš 1, s. 197; Vojenský
 +
zeměpisný ústav (historie, tradice a odkaz), 2004, s. 119 a passim; Ottova
 +
encyklopedie ČR 5, 2006, s. 69.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/331215 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Jiří Martínek
  
== Literatura ==
 
  KSN II, 451; OSN 28, 1144; ČBS, 93; MSN I, 996; LČL 1, 440; OSN Dod I-2, 1030;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]
 
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]]

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 11:05

Jiří ČERMÁK
Narození 12.1.1884
Místo narození Praha
Úmrtí 25.6.1955
Místo úmrtí Praha
Povolání 45- Voják nebo partyzán
12- Geograf
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 598-599

ČERMÁK, Jiří, * 12. 1. 1884 Praha, † 25. 6. 1955 Praha, geograf

Syn Bohuslava Č. (1846–1899), spisovatele a úředníka pražské univerzitní knihovny. Narodil se na Kampě a od 1889 žil s rodiči na Smíchově. Už v mládí mu učarovaly hory a spolu s K. Chodounským, K. Hlavou, B. Frantou, bratrancem V. Dvorským (též geografem) a dalšími podnikl řadu cest do evropských pohoří, hlavně do Julských Alp, kde jej zaujaly zejména masivy Triglavu (několik prvovýstupů) a Razoru. Podílel se (spolu s Dvorským) na vydávání Alpského věstníku, spolupracoval na průvodcích Slovinské Alpy (1910) a Moře Adriatické (1911). Cestoval po Dalmácii, Černé Hoře, před začátkem první světové války navštívil Albánii. Na pražské univerzitě studoval historii a zeměpis, záhy k nim přibral i geologii (disertační práce Skupina Razorská, PhDr. 1907); 1910–11 pokračoval ve studiích na univerzitě v Grenoblu (u R. Blancharda a W. Kiliana). Po návratu do Čech se stal asistentem na geologickém ústavu pražské univerzity (u F. Počty; 1912–13) a připravoval se k habilitaci. Názorově se hlásil, stejně jako např. J. V. Daneš, k dílu W. M. Davise, navázal ale též na topograficko-orografické dílo J. Krejčího; blízce spolupracoval také se svým přítelem a vrstevníkem R. Kettnerem.

V létě 1914 byl Č. jako záložní poručík rakousko-uherské armády povolán na srbskou frontu, kde utrpěl zranění. Po převelení na ruskou frontu byl zajat (u Tarnopole v Haliči 1915). Vstoupil do československých legií, s nimi absolvoval boje v Dobrudži, důstojnické školení v Bělgorodu, jako důstojník 7. (Tatranského) pluku celou sibiřskou anabázi a do vlasti se vrátil přes Kanadu v červenci 1920. Po návratu zůstal v armádě (od 1923 v hodnosti plukovníka), a to v nově zřízeném Vojenském zeměpisném ústavu (VZÚ): 1925–34 tam byl přednostou odboru pro popis a statiku válečných jevišť, pak zástupcem velitele ústavu, po onemocnění generála A. Basla se stal 24. 3. 1937 jeho velitelem. Od 1926 byl prezidentem Vojenského vědeckého ústavu, různé funkce vykonával v Československé společnosti zeměpisné, Masarykově akademii práce, Československé národní radě badatelské. Při obsazení republiky 1939 nařídil likvidaci některých cenných materiálů, aby se nedostaly do rukou nacistů; ve funkci velitele zůstal do svého zatčení 6. 2. 1940. Až do konce války byl vězněn, po osvobození opět vedl VZÚ (4. 5.–31. 5. 1945), 1946 odešel do výslužby. Později ještě pracoval v Kabinetu historické geografie ČSAV. Od 1952 stál také v čele zeměpisné komise ČSAV. Byl nositelem řady domácích (Československý válečný kříž) i zahraničních (řád sv. Sávy) vyznamenání.

Č. napsal mnoho prací z různých oborů zeměpisu. Jeho hlavní specializací byla geomorfologie, zejména Alp a Balkánu; zpracoval ale také Průměrné nadmořské výšky soudních okresů v Čechách (1921) a pro vojenské účely Rozdělení tvarů terénu (1926). Mnoho drobnějších prací věnoval vojenskému zeměpisu, dále glaciologii a v menší míře studiu krasu. Pro Illustrovaný zeměpis (1911, 1923–25) zpracoval některé kapitoly, mj. o východní Evropě, Asii, Austrálii a Oceánii. Zasáhl i do vojenské historie a do dějin geografie. Až do smrti vedl redakční radu Sborníku Československé společnosti zeměpisné.

D: (knižní): Skupina Razorská, 1907; Hory, 1907 (spoluautor); Němci v Přední Asii: dráha Bagdadská v mezinárodní politice, 1911; Albánské a černohorské obrázky (s V. Dvorským), 1913; Průměrné výšky soudních okresů v Čechách, 1921; Věrnost za věrnost: vzpomínky z účasti Čechů v bojích srbské divise v Dobrudži roku 1916, 1921; Člověk a hory, 1923; Boje pod Bachmačem a ústup z Ukrajiny r. 1918, 1923; Naši v srbské armádě, 1924; Desáté výročí bojů v Dobrudži, 1926; Rozdělení tvarů terénu, 1926.

L: OSN 28, s. 1144; OSND 1/2, s. 1030; MSN 1, s. 996; J. Stěhule, Dr. J. Č. – šedesátník, in: Sborník Československé společnosti zeměpisné 50, 1945, s. 83n. (se soupisem prací); F. Vitásek, Sedmdesát let J. Č., in: tamtéž 59, 1954, s. 65n.; J. Kunský, J. Č. sedmdesátníkem, in: Kartografický přehled 7, 1954, s. 38n.; Dr. J. Č. zemřel, in: Sborník České společnosti zeměpisné 60, 1955, s. 238; R. Kettner, Dr. J. Č. zemřel, in: Čas. mineral. geol. 1, 1956, s. 85n.; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 317n.; NGS, s. 685n.; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, s. 153; ČBS, s. 93; LČL 1, s. 440; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88; Tomeš 1, s. 197; Vojenský zeměpisný ústav (historie, tradice a odkaz), 2004, s. 119 a passim; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 69.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek