ČERMÁK Josef 11.11.1900-13.6.1979: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 600
 
}}
 
}}
 
'''ČERMÁK, Josef''', ''* 11. 11. 1900 Písek, † 13. 6. 1979 Ivančice, strojírenský odborník, pedagog''
 
'''ČERMÁK, Josef''', ''* 11. 11. 1900 Písek, † 13. 6. 1979 Ivančice, strojírenský odborník, pedagog''

Aktuální verze z 13. 10. 2019, 11:09

Josef ČERMÁK
Narození 11.11.1900
Místo narození Písek
Úmrtí 13.6.1979
Místo úmrtí Ivančice
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 10, Praha 2008, s. 600
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=53045

ČERMÁK, Josef, * 11. 11. 1900 Písek, † 13. 6. 1979 Ivančice, strojírenský odborník, pedagog

Po absolvování obecné a měšťanské školy studoval na Vyšší průmyslové škole strojnické v Pardubicích, kde 1922 maturoval. Pak se zapsal na Fakultu strojního a elektrotechnického inženýrství ČVUT. Během studií působil rok jako asistent v Ústavu parních motorů a kompresorů. Po absolvování roční vojenské služby nastoupil v dubnu 1930 do oddělení výroby kotlů Škodových závodů v Hradci Králové nejprve jako výpočtář (zaváděl nové způsoby výpočtu příslušných parametrů), později se stal konstruktérem a vrchním technickým inspektorem. 1932 byl vyslán zaměstnavatelem do Číny, kde působil do 1936. Následně podnikl první studijní cestu (šestitýdenní) do USA a Anglie, 1937 strávil v USA tři měsíce. Studoval mj. stavbu kotlů s tavnou komorou, zauhlování, mletí uhlí, odprašování plynů a samočinnou regulaci. Na základě získaných zkušeností konstrukci kotle s tavící komorou zdokonalil. Na tyto úspěšně doma i v zahraničí prodávané kotle mu bylo uděleno několik patentů. Stal se předním odborníkem a posunul úroveň tohoto strojírenského oboru na světovou úroveň. Kariéru ve Škodových závodech ukončil jako přednosta (vedoucí) kotelního oddělení. 1946 byl jmenován profesorem pro teorii a stavbu parních generátorů a nauky o vytápění a větrání na ČVUT. V následujících letech působil jako vedoucí Střediska pro vývoj kotlů a Vědeckovýzkumného ústavu spalovacích zařízení a kotlů. 1936 se oženil s Annou, roz. Karmazínovou, s níž měl dvě dcery Jitku a Annu. Pedagogickou dráhu na ČVUT ukončil 1960.

D: Spalovací motory a kotle, 1964.

L: Tomeš 1, s. 197; ČBS, s. 93.

P: Archiv ČVUT Praha, osobní složka.

Miloš Hořejš