ČERMÁK Kliment 1.4.1852-19.1.1917: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Kliment_1.4.1852-17.1.1917) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 1.4.1852 | | datum narození = 1.4.1852 | ||
− | | místo narození = Čáslav | + | | místo narození = Čáslav |
− | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 19.1.1917 |
− | | místo úmrtí = Čáslav | + | | místo úmrtí = Čáslav |
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
52- Archeolog | 52- Archeolog | ||
Řádka 12: | Řádka 12: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERMÁK, Kliment''' ''(pseud. Klementič, Klimentič), * 1. 4. 1852 Čáslav, † 19. 1. 1917 Čáslav, pedagog, archeolog, historik, numismatik, muzejník, spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Syn knihaře získal v rodinném prostředí lásku k historii a zájem | ||
+ | o veřejné dění, v dětství překonal těžké onemocnění. | ||
+ | 1868–71 studoval na učitelském ústavu v Praze a už tehdy | ||
+ | se zajímal o geologii a paleontologii jako pomocník prof. | ||
+ | A. Friče v Národním muzeu (NM) i v terénu; nakonec rozhodl | ||
+ | vliv tamního archeologa F. Beneše. Č. začal učit v Poličce, | ||
+ | ale 1873 se natrvalo přestěhoval zpět do Čáslavi, kde | ||
+ | působil jako učitel na nižší reálce, pak na měšťanské škole; od | ||
+ | 1896 do smrti byl ředitelem dívčí obecné a měšťanské školy. | ||
+ | Zájem o historii rodného města ho 1875 přivedl do funkce | ||
+ | městského letopisce. Při obnovení činnosti archeologického | ||
+ | a muzejního spolku Včela čáslavská (prvního aktivního | ||
+ | spolku tohoto typu v Čechách) se 1877 stal jeho jednatelem, | ||
+ | 1891–1917 byl předsedou. Vybudoval sbírky spolku i expozici | ||
+ | v nové budově muzea (1885), z něhož vytvořil středisko | ||
+ | českého regionálního muzejnictví, venkovskou obdobu pražského | ||
+ | NM. | ||
+ | |||
+ | Jako samouk se vypracoval na dobrého znalce v několika | ||
+ | oborech a navázal rozsáhlé odborné styky doma i v zahraničí. | ||
+ | Od 1872 byl dopisujícím členem Archeologického sboru | ||
+ | NM a přispíval do ''Památek archeologických'', po neshodách | ||
+ | s jejich redaktorem J. Smolíkem do berlínských časopisů. | ||
+ | Doma vedle výročních zpráv Včely čáslavské (1880–1901) | ||
+ | založil 1883 i samostatnou edici ''Archaeologické příspěvky'' | ||
+ | ''z Čáslavska'' (7 svazků). Prováděl záchranné i systematické archeologické | ||
+ | výzkumy v kraji (mohyly u Chedrb 1882, pak | ||
+ | další od neolitických sídlišť u Čáslavi či Drobovic až po středověkou | ||
+ | Čáslav, hrady a tvrze – Vilémov, Chlum, komenda | ||
+ | Drobovice, Lichnice, Paběnice aj.), především ale na čáslavském | ||
+ | Hrádku (1876–93, hlavně 1883–87) s ranými stratigrafickými pozorováními. | ||
+ | |||
+ | Podnikl řadu cest zaměřených převážně archeologicky, zejména | ||
+ | v 70. letech (Lublaňská blata, švýcarská nákolí, Rusko, | ||
+ | Dánsko aj.). Později se věnoval i numismatice, vytvořil | ||
+ | základní a ještě dlouho užívané příručky. Nejvýraznějším | ||
+ | průkopníkem se však stal na poli muzejnictví a muzeologie | ||
+ | (tento pojem poprvé použil). Od praxe jako první u nás | ||
+ | přešel k otázkám teorie a metody a mnoha myšlenkami | ||
+ | předběhl svoji dobu; prakticky se věnoval zvyšování kvality | ||
+ | a organizaci muzejní práce v Čechách. V Čáslavi založil, | ||
+ | vydával a řídil náš první a ve světě druhý muzeologický časopis, | ||
+ | ''Věstník českoslovanských museí a spolků archaeologických'' | ||
+ | (1895–1901). V archeologické a historické osvětě vynikl jako | ||
+ | zkušený i teoreticky myslící pedagog svými popularizačními | ||
+ | spisy a více než stovkou povídek pro mládež v časopisech, | ||
+ | čítankách, zčásti postupně sesbíraných do dvanácti knížek. | ||
+ | Č. se stal klasikem tzv. archeologické povídky, předchůdcem | ||
+ | E. Štorcha. Podobně popularizoval i význam ochrany numismatických | ||
+ | nálezů, historických či národopisných památek. | ||
+ | Jeho činnost však trpěla přílišným zájmovým rozptylem, který | ||
+ | mu nedovolil dosáhnout v určitém oboru plně vědecké | ||
+ | úrovně. Vzděláním i duchem byl Č. především pedagogem, | ||
+ | vědomě věnoval svůj talent odborné osvětě a – nehledě na | ||
+ | významné odborné výsledky – došel už za života uznání jako | ||
+ | nejvýznamnější popularizátor archeologie a ochrany památek | ||
+ | v Čechách 19. století. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Člověk pravěký a prvotiny jeho práce, in: Vesmír 6, 1877, s. 219n.; Cesta | ||
+ | z Čáslavě do hor Železných, 1879; Krátké dějiny české vzdělanosti národní, | ||
+ | 1883; O musejích městských a okresních, 1886; Pravěk lidstva evropského. | ||
+ | Doba kamene, 1887; Bitva u Chotusic, 1887; Výzkumy na Hrádku v Čáslavi, | ||
+ | 1888; O českých penězích do r. 1526, 1888; O rázech dob praehistorických | ||
+ | v naší vlasti, in: Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci | ||
+ | 6, 1889, s. 133; Vývoj nejobyčejnějších nástrojů, 1891; Mince království | ||
+ | českého za panování rodu habsburského od roku 1526, 1–3 (spolu s B. Skrbkem, | ||
+ | v sešitech od 1891, knižně 1913); Hrnčíři v Čáslavi a jejich památky, | ||
+ | in: PA 17, 1896, s. 213n.; Methoda ve zkoumání o předhistorii, in: Věstník | ||
+ | českoslovanských museí 1, 1896, s. 49n.; Osídlení krajiny čáslavské, in: tamtéž | ||
+ | 2, 1897, s. 67n.; Starožitnosti dob kovů v Evropě, 1898; Archaeologická | ||
+ | cesta do Dalmacie, na Černou Horu a do Řecka r. 1900, 1901; O čáslavských | ||
+ | kancionálech, 1908; Zemské cesty z Moravy do Čech, in: Musejník čáslavský | ||
+ | 1, 1913, s. 14n.; Hrnčířství na Ledečsku, 1914; beletrie pro mládež: | ||
+ | Z časů dávných, 1889; Povídky o starožitnostech, 1889; Povídky pro mladé | ||
+ | starožitníky, 1890; Památky našich předků, 1891; Výpravy mladých starožitníků, | ||
+ | 1891; Besedy o starožitnostech, 1891; Chraňte památky praotců, | ||
+ | 1892; O starých knihách a krojích českých, 1892; Strážce starožitností 1895; | ||
+ | Šepoty starých lip, 1896; Z pouti po vlasti, 1896; Od Doubravky a z Polabí, | ||
+ | 1896; Staré obrázky čáslavské, 1898; Staří a mladí vlastenci, 1903; Ze slovenských | ||
+ | hor a chat, 1904; Z hlubin věků dávných, 1906. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 6, s. 600; OSND 1/2, s. 1029; K. Č., Z mých vzpomínek a styků, | ||
+ | in: Pravěk 8, 1912, s. 108n. (s bibliografií); L. Niederle, K. Č., in: PA 29, | ||
+ | 1917, s. 300; J. Žantovský, Skizza k dobové podobizně K. Č., in: Oslavy | ||
+ | stých narozenin vlastivědného českého badatele K. Č., 1952; J. Špét, Muzeologické | ||
+ | názory K. Č., in: Muzejní a vlastivědná práce 15/ČSPSČ 85, | ||
+ | 1977, s. 213n.; F. Šebek, Jubileum K. Č., in: Numismatické listy 32, 1977, | ||
+ | s. 180n.; V. Schwarzová, Muzeolog K. Č., in: Muzeologické sešity 7, 1979, | ||
+ | 104n.; LČL 1, s. 441n. (s bibliografickým soupisem); Kutnar, s. 588, 592; | ||
+ | J. Špét, K. Č. a vlastivědné muzejnictví, in: ČNM 163, 1994, s. 90n.; Z. Petráň | ||
+ | – P. Radoměrský (ed.), Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské | ||
+ | numismatiky, 2001, s. 49; K. Sklenář, Bohové, hroby a učitelé, 2003, | ||
+ | s. 102n.; Sklenář, s. 112n.; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, | ||
+ | Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 39. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' LA PNP Praha; Městské muzeum a knihovna Čáslav; SOkA Kutná Hora | ||
+ | (pobočka Čáslav). | ||
+ | |||
+ | Karel Sklenář | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] |
Verze z 1. 12. 2016, 11:59
Kliment ČERMÁK | |
Narození | 1.4.1852 |
---|---|
Místo narození | Čáslav |
Úmrtí | 19.1.1917 |
Místo úmrtí | Čáslav |
Povolání |
53- Historik 52- Archeolog 63- Spisovatel 61- Pedagog |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44743 |
ČERMÁK, Kliment (pseud. Klementič, Klimentič), * 1. 4. 1852 Čáslav, † 19. 1. 1917 Čáslav, pedagog, archeolog, historik, numismatik, muzejník, spisovatel
Syn knihaře získal v rodinném prostředí lásku k historii a zájem o veřejné dění, v dětství překonal těžké onemocnění. 1868–71 studoval na učitelském ústavu v Praze a už tehdy se zajímal o geologii a paleontologii jako pomocník prof. A. Friče v Národním muzeu (NM) i v terénu; nakonec rozhodl vliv tamního archeologa F. Beneše. Č. začal učit v Poličce, ale 1873 se natrvalo přestěhoval zpět do Čáslavi, kde působil jako učitel na nižší reálce, pak na měšťanské škole; od 1896 do smrti byl ředitelem dívčí obecné a měšťanské školy. Zájem o historii rodného města ho 1875 přivedl do funkce městského letopisce. Při obnovení činnosti archeologického a muzejního spolku Včela čáslavská (prvního aktivního spolku tohoto typu v Čechách) se 1877 stal jeho jednatelem, 1891–1917 byl předsedou. Vybudoval sbírky spolku i expozici v nové budově muzea (1885), z něhož vytvořil středisko českého regionálního muzejnictví, venkovskou obdobu pražského NM.
Jako samouk se vypracoval na dobrého znalce v několika oborech a navázal rozsáhlé odborné styky doma i v zahraničí. Od 1872 byl dopisujícím členem Archeologického sboru NM a přispíval do Památek archeologických, po neshodách s jejich redaktorem J. Smolíkem do berlínských časopisů. Doma vedle výročních zpráv Včely čáslavské (1880–1901) založil 1883 i samostatnou edici Archaeologické příspěvky z Čáslavska (7 svazků). Prováděl záchranné i systematické archeologické výzkumy v kraji (mohyly u Chedrb 1882, pak další od neolitických sídlišť u Čáslavi či Drobovic až po středověkou Čáslav, hrady a tvrze – Vilémov, Chlum, komenda Drobovice, Lichnice, Paběnice aj.), především ale na čáslavském Hrádku (1876–93, hlavně 1883–87) s ranými stratigrafickými pozorováními.
Podnikl řadu cest zaměřených převážně archeologicky, zejména v 70. letech (Lublaňská blata, švýcarská nákolí, Rusko, Dánsko aj.). Později se věnoval i numismatice, vytvořil základní a ještě dlouho užívané příručky. Nejvýraznějším průkopníkem se však stal na poli muzejnictví a muzeologie (tento pojem poprvé použil). Od praxe jako první u nás přešel k otázkám teorie a metody a mnoha myšlenkami předběhl svoji dobu; prakticky se věnoval zvyšování kvality a organizaci muzejní práce v Čechách. V Čáslavi založil, vydával a řídil náš první a ve světě druhý muzeologický časopis, Věstník českoslovanských museí a spolků archaeologických (1895–1901). V archeologické a historické osvětě vynikl jako zkušený i teoreticky myslící pedagog svými popularizačními spisy a více než stovkou povídek pro mládež v časopisech, čítankách, zčásti postupně sesbíraných do dvanácti knížek. Č. se stal klasikem tzv. archeologické povídky, předchůdcem E. Štorcha. Podobně popularizoval i význam ochrany numismatických nálezů, historických či národopisných památek. Jeho činnost však trpěla přílišným zájmovým rozptylem, který mu nedovolil dosáhnout v určitém oboru plně vědecké úrovně. Vzděláním i duchem byl Č. především pedagogem, vědomě věnoval svůj talent odborné osvětě a – nehledě na významné odborné výsledky – došel už za života uznání jako nejvýznamnější popularizátor archeologie a ochrany památek v Čechách 19. století.
D: Člověk pravěký a prvotiny jeho práce, in: Vesmír 6, 1877, s. 219n.; Cesta z Čáslavě do hor Železných, 1879; Krátké dějiny české vzdělanosti národní, 1883; O musejích městských a okresních, 1886; Pravěk lidstva evropského. Doba kamene, 1887; Bitva u Chotusic, 1887; Výzkumy na Hrádku v Čáslavi, 1888; O českých penězích do r. 1526, 1888; O rázech dob praehistorických v naší vlasti, in: Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci 6, 1889, s. 133; Vývoj nejobyčejnějších nástrojů, 1891; Mince království českého za panování rodu habsburského od roku 1526, 1–3 (spolu s B. Skrbkem, v sešitech od 1891, knižně 1913); Hrnčíři v Čáslavi a jejich památky, in: PA 17, 1896, s. 213n.; Methoda ve zkoumání o předhistorii, in: Věstník českoslovanských museí 1, 1896, s. 49n.; Osídlení krajiny čáslavské, in: tamtéž 2, 1897, s. 67n.; Starožitnosti dob kovů v Evropě, 1898; Archaeologická cesta do Dalmacie, na Černou Horu a do Řecka r. 1900, 1901; O čáslavských kancionálech, 1908; Zemské cesty z Moravy do Čech, in: Musejník čáslavský 1, 1913, s. 14n.; Hrnčířství na Ledečsku, 1914; beletrie pro mládež: Z časů dávných, 1889; Povídky o starožitnostech, 1889; Povídky pro mladé starožitníky, 1890; Památky našich předků, 1891; Výpravy mladých starožitníků, 1891; Besedy o starožitnostech, 1891; Chraňte památky praotců, 1892; O starých knihách a krojích českých, 1892; Strážce starožitností 1895; Šepoty starých lip, 1896; Z pouti po vlasti, 1896; Od Doubravky a z Polabí, 1896; Staré obrázky čáslavské, 1898; Staří a mladí vlastenci, 1903; Ze slovenských hor a chat, 1904; Z hlubin věků dávných, 1906.
L: OSN 6, s. 600; OSND 1/2, s. 1029; K. Č., Z mých vzpomínek a styků, in: Pravěk 8, 1912, s. 108n. (s bibliografií); L. Niederle, K. Č., in: PA 29, 1917, s. 300; J. Žantovský, Skizza k dobové podobizně K. Č., in: Oslavy stých narozenin vlastivědného českého badatele K. Č., 1952; J. Špét, Muzeologické názory K. Č., in: Muzejní a vlastivědná práce 15/ČSPSČ 85, 1977, s. 213n.; F. Šebek, Jubileum K. Č., in: Numismatické listy 32, 1977, s. 180n.; V. Schwarzová, Muzeolog K. Č., in: Muzeologické sešity 7, 1979, 104n.; LČL 1, s. 441n. (s bibliografickým soupisem); Kutnar, s. 588, 592; J. Špét, K. Č. a vlastivědné muzejnictví, in: ČNM 163, 1994, s. 90n.; Z. Petráň – P. Radoměrský (ed.), Ilustrovaná encyklopedie české, moravské a slezské numismatiky, 2001, s. 49; K. Sklenář, Bohové, hroby a učitelé, 2003, s. 102n.; Sklenář, s. 112n.; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 39.
P: LA PNP Praha; Městské muzeum a knihovna Čáslav; SOkA Kutná Hora (pobočka Čáslav).
Karel Sklenář