StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie ČERMÁK Květoň 27.2.1911-30.6.1981

Květoň ČERMÁK
Narození	27.2.1911
Místo narození	Orlová-Lazy
Úmrtí	30.6.1981
Místo úmrtí	Praha
Povolání	32- Odborník dřevoprůmyslu nebo papírenství 61- Pedagog 23- Lesník nebo myslivec
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44744

ČERMÁK, Květoň, * 27. 2. 1911 Orlová-Lazy, † 30. 6. 1981 Praha, lesník, organizátor lesnického výzkumnictví, pedagog, redaktor, odborný spisovatel

Byl nejstarším synem báňského kresliče a úředníka. Vychodil obecnou školu v rodišti. 1921–29 studoval na Českém státním reálném gymnáziu v Orlové, 1929 maturoval. 1929–33 absolvoval lesní inženýrství na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT v Praze. Studia ukončil 1936 a byl promován titulem inženýr. Na škole 1935–42 působil jako vědecký aspirant a odborný asistent v Ústavu lesnické zoologie. 1938 se v Praze oženil s Vlastou Rácovou, s níž měl jednu dceru.

Od 1942 působil ve výzkumných ústavech lesnických v Praze-Dejvicích, a to nejprve v Ústavu ochrany lesů. 1943–45 byl totálně nasazen ve školních lesích a na pomocné vědecké práce v zoologickém ústavu lesnické fakulty v německém městě Hannoversch Münden. Za Pražského povstání bojoval na barikádě v Praze-Břevnově. Po osvobození nastoupil do Ústavu ochrany lesů, od 1946 vedl Ústav pro lesnickou politiku a spravovědu. Na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství při ČVUT obhájil 1950 disertační práci Hmyzí škůdci semen našich lesních dřevin a byl promován doktorem technických věd. 1951–59 vedl Státní výzkumný ústav lesnický pro lesní výrobu v Jílovišti-Strnadech. 1959–61 ho zaměstnávala ČSAZ v Praze. Pracoval jako ředitel Československého zemědělského a lesnického muzea v Praze-Holešovicích a současně byl vědeckým pracovníkem a zástupcem Ústředí pro studium vývoje v zemědělství.

V lednu 1962 nastoupil jako docent na katedře užitkování lesa, technologie a mechanizace Lesnické fakulty VŠZ v Brně. Příchodem na pracoviště zahájil širší výzkum. Téhož roku se stal vedoucím katedry a mimořádným profesorem pro obor lesní těžba, 1966 profesorem řádným. Přednášel předměty: lesní těžba a dopravnictví, základy nauky o práci v lese a od 1966 lesnická ergonomie. Byl koordinátorem celostátního výzkumu Lidský faktor v lesním hospodářství a Ergonomie v lesním hospodářství. Do oboru zavedl matematicko-statistické, lékařské, fyziologické, psychologické a sociologické metody (v terénu dal vyšetřit na čtyři tisíce lesních dělníků, u nichž se zajímal i o jejich životní a kulturní úroveň, produktivitu práce, nemocnost, úrazovost, mzdové aj. otázky). 1976 odešel do výslužby.

Jako člen Československé matice lesnické byl 1948 jmenován jejím národním správcem. Vytvořil Lesnické kulturní ústředí při ČAZ. Angažoval se v Mezinárodním svazu výzkumných ústavů lesnických (IUFRO), ergonomické sekci Mezinárodní komise pro zemědělské inženýrství (CIGR), Mezinárodní ergonomické asociaci (IEA) a Mezinárodní asociaci zemědělských muzeí (AIMA). 1956 stál u zrodu Československé vědecké společnosti lesnické. Podílel se na vzniku Institutu pro tropické lesnictví. Do 1960 předsedal komisi pro nový lesní zákon (zákon o lesích a lesním hospodářství č. 166 ze dne 17. 11. 1960), lesnické a dřevařské sekci Komise pro výzkum rozvojových zemí při ČSAV a ergonomické radě lesního a vodního hospodářství. Na několika zahraničních cestách reprezentoval vyspělou československou lesnickou vědu. Vedl mezinárodní lesnickou studijní cestu a mezinárodní školení FAO v Československu (1956). Věnoval se poradenské, expertní, projekční a popularizační činnosti, publikoval 1937–78 na sto padesát prací. Kromě monografií, např. Lesnický a myslivecký atlas (1955), se jednalo o články v odborných sbornících a časopisech. Psal hesla do Naučného slovníku přírodních věd a Naučného slovníku zahradnického, redigoval 1947–52 časopis Lesnická práce, založil periodika Práce Výzkumných ústavů lesnických ČSR, Zprávy Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti (dnes Zprávy lesnického výzkumu. Reports of Forestry Research), sborník Communicationes Instituti Forestalis Čechosloveniae (dnes Communicationes Instituti Forestalis Bohemicae), a sbírku Lesnický průvodce. Na přelomu 50. a 60. let zorganizoval poslední klasickou voroplavbu v Čechách a postaral se o její filmové zachycení.

D: výběr: Instrukce k zjišťování úrazovosti v lesní těžbě, 1949; Slovenští lesní dělníci, 1952; Bezpečnost práce v lesnictví, 1953; Lesnický a myslivecký atlas, 1955 (s kol.); Körper- und Gesundheitszustand der Forstarbeiter, Oxford 1956; Ekonomika práce v lese, 1957 (s J. Jindrou); Silviculture of pure and mixed forest, Roma 1958 (s H. Leibundgutem); Životní a kulturní úroveň našich lesních dělníků, 1958; Ergonomika (Racionalizace práce v lesním hospodářství), skriptum VŠZ Praha, 1973.

L: G. Novotný, Významný slezský rodák K. Č. (1911–1981), in: Časopis Slezského zemského muzea, B–56, 2007, s. 254n. (s neúplným soupisem prací, literatury a pramenů).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný