ČERMÁK Vratislav 11.1.1888-9.8.1964: Porovnání verzí
(ČERMÁK_Vratislav_11.1.1888-9.8.1964) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 11.1.1888 | | datum narození = 11.1.1888 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Klatovy |
| datum úmrtí = 9.8.1964 | | datum úmrtí = 9.8.1964 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Kolín |
| povolání = 53- Historik | | povolání = 53- Historik | ||
65- Literární historik, kritik nebo teoretik | 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERMÁK, Vratislav''', ''* 11. 1. 1888 Klatovy, † 9. 8. 1964 Kolín, pedagog, regionální literární historik, odborný spisovatel'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel ze známé klatovské tiskařské rodiny, jeho otec | ||
+ | Maxmilián Č. (1843–1892) byl zakladatelem první české | ||
+ | tiskárny v Pošumaví a časopisu ''Šumavan''. Č. 1899–1907 studoval | ||
+ | na reálném a vyšším gymnáziu v Klatovech. Po maturitě | ||
+ | odešel do Prahy na filozofickou fakultu české univerzity. | ||
+ | Studia zeměpisu a dějepisu ukončil 1911, titul PhDr. získal | ||
+ | 1914. Pak se vrátil do rodiště a začal působit jako redaktor | ||
+ | časopisu ''Šumavan'' a přispíval do ''Klatovských listů''. Na podzim | ||
+ | 1914 nastoupil jako suplující učitel na c. k. reálné klatovské | ||
+ | gymnázium, kde dva roky vyučoval. 1916 se oženil | ||
+ | s Josefou Kubátovou († 1938), s níž měl dvě děti, Miroslavu, | ||
+ | provdanou Tichou (* 1917), a Vratislava (* 1921), který se | ||
+ | stal úředníkem. 1916 vykonal zkoušku způsobilosti výuky | ||
+ | zeměpisu a dějepisu na středních školách. Přestěhoval se do | ||
+ | Kolína a 1920–34 učil na městské obchodní akademii. 1930 | ||
+ | získal aprobaci pro výuku zeměpisu na obchodní akademii. | ||
+ | Od 1934–37 žil a působil v Mělníku jako státní ředitel veřejné | ||
+ | obchodní školy, pak přesídlil do Českých Budějovic a byl | ||
+ | tam 1937–41 ředitelem obchodní akademie, ve stejné funkci | ||
+ | působil i 1941–43 na obchodní akademii v Plzni. 1943 složil | ||
+ | zkoušku způsobilosti výuky psaní strojem na hlavních školách, | ||
+ | 3. 12. 1943 odešel na penzi do Klatov. V květnu 1945 | ||
+ | byl zvolen prvním předsedou klatovského okresního národního | ||
+ | výboru. Od července do října 1945 byl profesorem | ||
+ | s ředitelskou penzí a příplatkem na obchodní akademii dr. | ||
+ | E. Beneše v Českých Budějovicích, do konce 1945 ředitelem | ||
+ | obchodní akademie v Berouně. Druhý sňatek uzavřel 1947 | ||
+ | s Libuší Adámkovou. Trvale do penze, kterou trávil v Kolíně, | ||
+ | odešel 1948. V tomto městě byl i pohřben. | ||
+ | |||
+ | Vedle pedagogické činnosti se zaměřil na regionální literární | ||
+ | historii. Věnoval se popisu pobytů významných, zejména | ||
+ | literárních, osobností v regionech, kde sám působil. Z objemných | ||
+ | studií, které napsal v Klatovech (o F. Palackém, | ||
+ | J. Dobrovském), knižně vydal nejzdařilejší z nich ''Z návštěv'' | ||
+ | ''Tylových v Klatovech'' (1919). V době kolínského pobytu zpracoval | ||
+ | vztah básníka Karla Legera ke Klatovům a přispíval do | ||
+ | tamních regionálních listů ''Polabská stráž'' a ''V boj''. Za práci | ||
+ | ''Křest sv. Vladimíra a jeho rukopisy'' (1925) získal ocenění České | ||
+ | akademie věd a umění (jednalo se o osudy Havlíčkova rukopisu, | ||
+ | který jeho dcera Zdenka Havlíčková darovala Poláku | ||
+ | O. Battagliovi a který byl v majetku Maxmiliána Č.). 1932 | ||
+ | vydal práci ''Masaryk a Tyrš'', v rukopise zůstal spis ''Vrchlický'' | ||
+ | ''a Kolínsko''. Z odborných děl uveřejnil spolu s K. Matouškem | ||
+ | ''Hospodářský zeměpis pro veřejné školy obchodní'' (1937, 2. vyd. | ||
+ | 1938). K význačnějším Č. počinům patřilo uspořádání sbírky | ||
+ | ''K. Leger: Sokolské písně a básně'' (1931, s J. Zachem). Koncem | ||
+ | 30. let se více méně literárně odmlčel a věnoval se již jen | ||
+ | pedagogické činnosti. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kulturní adresář ČSR, 1936; J. F. Urban, Úvodím Mže, 1946, s. 210; | ||
+ | V. Palivec, Literární místopis Berounska, 1957, s. 30; zpráva o úmrtí in: | ||
+ | Literární noviny 26. 9. 1964; KSN 2, s. 452; F. Hampl, Křest svatého Vladimíra, | ||
+ | in: Lidová demokracie 3. 2. 1973; LČL 1, s. 443; M. Tyč, Literáti | ||
+ | Kolínska, 2004, rejstřík. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ministerstva školství Praha; Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
+ | |||
+ | Marcella Husová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:53- Historik]] | [[Kategorie:53- Historik]] | ||
Řádka 16: | Řádka 78: | ||
[[Kategorie:1888]] | [[Kategorie:1888]] | ||
+ | [[Kategorie:Klatovy]] | ||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
+ | [[Kategorie:Kolín]] |
Verze z 1. 12. 2016, 15:38
Vratislav ČERMÁK | |
Narození | 11.1.1888 |
---|---|
Místo narození | Klatovy |
Úmrtí | 9.8.1964 |
Místo úmrtí | Kolín |
Povolání |
53- Historik 65- Literární historik, kritik nebo teoretik |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44757 |
ČERMÁK, Vratislav, * 11. 1. 1888 Klatovy, † 9. 8. 1964 Kolín, pedagog, regionální literární historik, odborný spisovatel
Pocházel ze známé klatovské tiskařské rodiny, jeho otec Maxmilián Č. (1843–1892) byl zakladatelem první české tiskárny v Pošumaví a časopisu Šumavan. Č. 1899–1907 studoval na reálném a vyšším gymnáziu v Klatovech. Po maturitě odešel do Prahy na filozofickou fakultu české univerzity. Studia zeměpisu a dějepisu ukončil 1911, titul PhDr. získal 1914. Pak se vrátil do rodiště a začal působit jako redaktor časopisu Šumavan a přispíval do Klatovských listů. Na podzim 1914 nastoupil jako suplující učitel na c. k. reálné klatovské gymnázium, kde dva roky vyučoval. 1916 se oženil s Josefou Kubátovou († 1938), s níž měl dvě děti, Miroslavu, provdanou Tichou (* 1917), a Vratislava (* 1921), který se stal úředníkem. 1916 vykonal zkoušku způsobilosti výuky zeměpisu a dějepisu na středních školách. Přestěhoval se do Kolína a 1920–34 učil na městské obchodní akademii. 1930 získal aprobaci pro výuku zeměpisu na obchodní akademii. Od 1934–37 žil a působil v Mělníku jako státní ředitel veřejné obchodní školy, pak přesídlil do Českých Budějovic a byl tam 1937–41 ředitelem obchodní akademie, ve stejné funkci působil i 1941–43 na obchodní akademii v Plzni. 1943 složil zkoušku způsobilosti výuky psaní strojem na hlavních školách, 3. 12. 1943 odešel na penzi do Klatov. V květnu 1945 byl zvolen prvním předsedou klatovského okresního národního výboru. Od července do října 1945 byl profesorem s ředitelskou penzí a příplatkem na obchodní akademii dr. E. Beneše v Českých Budějovicích, do konce 1945 ředitelem obchodní akademie v Berouně. Druhý sňatek uzavřel 1947 s Libuší Adámkovou. Trvale do penze, kterou trávil v Kolíně, odešel 1948. V tomto městě byl i pohřben.
Vedle pedagogické činnosti se zaměřil na regionální literární historii. Věnoval se popisu pobytů významných, zejména literárních, osobností v regionech, kde sám působil. Z objemných studií, které napsal v Klatovech (o F. Palackém, J. Dobrovském), knižně vydal nejzdařilejší z nich Z návštěv Tylových v Klatovech (1919). V době kolínského pobytu zpracoval vztah básníka Karla Legera ke Klatovům a přispíval do tamních regionálních listů Polabská stráž a V boj. Za práci Křest sv. Vladimíra a jeho rukopisy (1925) získal ocenění České akademie věd a umění (jednalo se o osudy Havlíčkova rukopisu, který jeho dcera Zdenka Havlíčková darovala Poláku O. Battagliovi a který byl v majetku Maxmiliána Č.). 1932 vydal práci Masaryk a Tyrš, v rukopise zůstal spis Vrchlický a Kolínsko. Z odborných děl uveřejnil spolu s K. Matouškem Hospodářský zeměpis pro veřejné školy obchodní (1937, 2. vyd. 1938). K význačnějším Č. počinům patřilo uspořádání sbírky K. Leger: Sokolské písně a básně (1931, s J. Zachem). Koncem 30. let se více méně literárně odmlčel a věnoval se již jen pedagogické činnosti.
L: Kulturní adresář ČSR, 1936; J. F. Urban, Úvodím Mže, 1946, s. 210; V. Palivec, Literární místopis Berounska, 1957, s. 30; zpráva o úmrtí in: Literární noviny 26. 9. 1964; KSN 2, s. 452; F. Hampl, Křest svatého Vladimíra, in: Lidová demokracie 3. 2. 1973; LČL 1, s. 443; M. Tyč, Literáti Kolínska, 2004, rejstřík.
P: Archiv ministerstva školství Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
Marcella Husová