ČERNÁ Aloisie 24.2.1888-9.5.1972: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÁ_Luisa_1888-9.5.1972)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Luisa ČERNÁ
+
| jméno = Aloisie ČERNÁ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1888
+
| datum narození = 24.2.1888
 
| místo narození = Plzeň
 
| místo narození = Plzeň
 
| datum úmrtí = 9.5.1972
 
| datum úmrtí = 9.5.1972
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Luisa ČERNÁ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 1
 +
}}
 +
'''ČERNÁ, Aloisie''' ''(též Louisa, Luisa, Lojza, Loisa, provd. Vráblíková), * 24. 2. 1888 Plzeň, † 9. 5. 1972 Praha, tanečnice''
  
== Literatura ==
+
Začínala v plzeňském divadle v dětských rolích a jako elévka
 +
ve sboru operet a revuí, které připravovala (1902–06) choreografka
 +
Jana Freisingerová. V pražském Národním divadle
 +
(1906–29) ji pověřovali sólovými úkoly již jako sborovou tanečnici.
 +
Od 1918 byla, vedle Růženy Janečkové, Anny Havlíčkové
 +
a Štěpánky Klimešové, sólistkou baletních mistrů Augustina
 +
Bergera, Achille Viscusiho, Remislava Remislavského
 +
a Jaroslava Hladíka. Po konci aktivní interpretační dráhy
 +
pracovala 1929–42 v ND jako členka hledištního personálu.
 +
Č. byla při nedostatku mužských tanečníků především
 +
obsazována do travesti rolí, tančila prince (P. I. Čajkovskij,
 +
''Labutí jezero'', L. Delibes ''Sylvie'' a tituly O. Nedbala), osvědčila
 +
se i v charakterních rolích, jako např. Stanislav [Franz]
 +
v ''Coppélii'' L. Delibese, Polichinelle ve ''Zmatku'' D. Milhauda,
 +
titulní roli ''Petrušky'' I. Stravinského. Všestrannost potvrdila
 +
v baletech, kde alternovala s Jelizavetou Nikolskou, Helenou
 +
Štěpánkovou a Zdeňkou Zabylovou (např. Zobeida v ''Šeherezádě''
 +
N. Rimského-Korsakova). K rolím prvního oboru
 +
patřily i Víla v Nedbalově ''Pohádce o Honzovi'', Šeříková víla
 +
v Čajkovského ''Spící krasavici'', Anděl míru v Angerově ''Štědrovečerním''
 +
''snu'' nebo Milostnice ve Škvorově ''Doktoru Faustovi''.
 +
Choreografové využili její temperament, pružnost i artistní
 +
techniku v exotických a španělských tancích vkládaných
 +
do baletů i oper (Cikánka z Biscaye, O. Nedbal: ''Princezna''
 +
''Hyacinta''; Mečová tanečnice, J. K. Tyl: ''Strakonický dudák'';
 +
Perský tanec v Delibesově ''Lakmé''; Odaliska, L. Różycki: ''Pan Twardowski''). Vzhledem k malé repertoárové nabídce moderních titulů nebyly uplatněny její schopnosti dynamické interpretace
 +
(Kašpárek, C. Debussy: ''Hračková skříňka''; Myší princ,
 +
B. Martinů: ''Kdo je na světě nejmocnější'' a několik rolí v ''Istar'').
 +
Hereckou příležitost dostala v dílech R. Strausse (Putifarova
 +
žena, ''Legenda o Josefovi''; v opeře ''Salome'' tanečně dublovala
 +
part pěvecké představitelky G. Horváthové) a v malých činoherních
 +
rolích (Angelika, L. N. Andrejev: ''Ten, který dostává''
 +
''políčky''; Komorná u Virgilie, W. Shakespeare: ''Coriolanus''; Paní
 +
z Cambesù, G. A. Caillavet – R. Flers – E. Rey: ''Rozkošná příhoda'';
 +
Brněnská paní, A. Jirásek: ''Jan Žižka'').
 +
 
 +
Za třiadvacet let tančila v ND ve více než 70 titulech, naposledy
 +
vystoupila 1929 v Nedbalově ''Z pohádky do pohádky''.
 +
Jako choreografka spolupracovala pouze na Auberově opeře
 +
''Němá z Portici'' (1927).
 +
 
 +
'''L:''' J. Borecký, in: Národní listy 27. 4. 1909 (Egyptská noc); týž, in: tamtéž
 +
29. 6. 1907 (Labutí jezero); O. Nebuška, in: Hudební revue 2. 11. 1909,
 +
s. 476 (Na záletech); J. Loewenbach, in: Dalibor 9. 9. 1911 (Princezna
 +
Hyacinta); O. Nebuška, in: Hudební revue 4, č. 10, listopad 1911, s. 547
 +
(Princezna Hyacinta); Kapitoly o baletu, in: Komedia: sborník pro divadlo,
 +
film a život společenský, 1925, č. 2, s. 39n., č. 4–5, s. 110; S. Kamilov,
 +
Taneční umění v Československu, in: Taneční revue 9, 1932, s. 50, 52;
 +
Z. Nejedlý, Dějiny opery Národního divadla 2, 1949, s. 232; F. Pala, Opera
 +
ND v období Otakara Ostrčila 1, 1962, s. 38, 84n., 148, 152, 249, 262; 2,
 +
1964, s. 61, 124, 161, 230, 321; 3, 1965, passim; 4, 1967, s. 10, 27, 109;
 +
B. Brodská, Balet v ND 1912–22, 1981, foto, č. 3, příloha; H. Kazárová, Balet
 +
ND za R. Remislavského, in: Taneční listy 20, 1982, č. 3, příloha (foto);
 +
táž, R. Remislavský v ND 1924–25, in: tamtéž, č. 4, příloha; L. Schmidová,
 +
R. Remislavský v ND 1925–27, in: tamtéž, č. 5, příloha; táž, Československý
 +
balet, 1962, s. 19; E. Jaczová, Balet Slovenského národného divadla, Bratislava
 +
1971, s. 22 (chybná data); B. Brodská, Dějiny českého baletu do roku
 +
1918 (skripta AMU) 5, 1983, s. 120, 125, 133, 138; Soupis repertoáru ND
 +
Praha 1881–1983. Národní divadlo v Praze, 1983; V. Vašut, Saša Machov,
 +
1986, s. 27; ND a jeho předchůdci, s. 66; Český taneční slovník, 2001, s. 43.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv města Plzně; Archiv ND Praha.
 +
 
 +
Jana Holeňová
 
   
 
   
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]

Aktuální verze z 14. 10. 2019, 13:36

Aloisie ČERNÁ
Narození 24.2.1888
Místo narození Plzeň
Úmrtí 9.5.1972
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 1
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44771

ČERNÁ, Aloisie (též Louisa, Luisa, Lojza, Loisa, provd. Vráblíková), * 24. 2. 1888 Plzeň, † 9. 5. 1972 Praha, tanečnice

Začínala v plzeňském divadle v dětských rolích a jako elévka ve sboru operet a revuí, které připravovala (1902–06) choreografka Jana Freisingerová. V pražském Národním divadle (1906–29) ji pověřovali sólovými úkoly již jako sborovou tanečnici. Od 1918 byla, vedle Růženy Janečkové, Anny Havlíčkové a Štěpánky Klimešové, sólistkou baletních mistrů Augustina Bergera, Achille Viscusiho, Remislava Remislavského a Jaroslava Hladíka. Po konci aktivní interpretační dráhy pracovala 1929–42 v ND jako členka hledištního personálu. Č. byla při nedostatku mužských tanečníků především obsazována do travesti rolí, tančila prince (P. I. Čajkovskij, Labutí jezero, L. Delibes Sylvie a tituly O. Nedbala), osvědčila se i v charakterních rolích, jako např. Stanislav [Franz] v Coppélii L. Delibese, Polichinelle ve Zmatku D. Milhauda, titulní roli Petrušky I. Stravinského. Všestrannost potvrdila v baletech, kde alternovala s Jelizavetou Nikolskou, Helenou Štěpánkovou a Zdeňkou Zabylovou (např. Zobeida v Šeherezádě N. Rimského-Korsakova). K rolím prvního oboru patřily i Víla v Nedbalově Pohádce o Honzovi, Šeříková víla v Čajkovského Spící krasavici, Anděl míru v Angerově Štědrovečerním snu nebo Milostnice ve Škvorově Doktoru Faustovi. Choreografové využili její temperament, pružnost i artistní techniku v exotických a španělských tancích vkládaných do baletů i oper (Cikánka z Biscaye, O. Nedbal: Princezna Hyacinta; Mečová tanečnice, J. K. Tyl: Strakonický dudák; Perský tanec v Delibesově Lakmé; Odaliska, L. Różycki: Pan Twardowski). Vzhledem k malé repertoárové nabídce moderních titulů nebyly uplatněny její schopnosti dynamické interpretace (Kašpárek, C. Debussy: Hračková skříňka; Myší princ, B. Martinů: Kdo je na světě nejmocnější a několik rolí v Istar). Hereckou příležitost dostala v dílech R. Strausse (Putifarova žena, Legenda o Josefovi; v opeře Salome tanečně dublovala part pěvecké představitelky G. Horváthové) a v malých činoherních rolích (Angelika, L. N. Andrejev: Ten, který dostává políčky; Komorná u Virgilie, W. Shakespeare: Coriolanus; Paní z Cambesù, G. A. Caillavet – R. Flers – E. Rey: Rozkošná příhoda; Brněnská paní, A. Jirásek: Jan Žižka).

Za třiadvacet let tančila v ND ve více než 70 titulech, naposledy vystoupila 1929 v Nedbalově Z pohádky do pohádky. Jako choreografka spolupracovala pouze na Auberově opeře Němá z Portici (1927).

L: J. Borecký, in: Národní listy 27. 4. 1909 (Egyptská noc); týž, in: tamtéž 29. 6. 1907 (Labutí jezero); O. Nebuška, in: Hudební revue 2. 11. 1909, s. 476 (Na záletech); J. Loewenbach, in: Dalibor 9. 9. 1911 (Princezna Hyacinta); O. Nebuška, in: Hudební revue 4, č. 10, listopad 1911, s. 547 (Princezna Hyacinta); Kapitoly o baletu, in: Komedia: sborník pro divadlo, film a život společenský, 1925, č. 2, s. 39n., č. 4–5, s. 110; S. Kamilov, Taneční umění v Československu, in: Taneční revue 9, 1932, s. 50, 52; Z. Nejedlý, Dějiny opery Národního divadla 2, 1949, s. 232; F. Pala, Opera ND v období Otakara Ostrčila 1, 1962, s. 38, 84n., 148, 152, 249, 262; 2, 1964, s. 61, 124, 161, 230, 321; 3, 1965, passim; 4, 1967, s. 10, 27, 109; B. Brodská, Balet v ND 1912–22, 1981, foto, č. 3, příloha; H. Kazárová, Balet ND za R. Remislavského, in: Taneční listy 20, 1982, č. 3, příloha (foto); táž, R. Remislavský v ND 1924–25, in: tamtéž, č. 4, příloha; L. Schmidová, R. Remislavský v ND 1925–27, in: tamtéž, č. 5, příloha; táž, Československý balet, 1962, s. 19; E. Jaczová, Balet Slovenského národného divadla, Bratislava 1971, s. 22 (chybná data); B. Brodská, Dějiny českého baletu do roku 1918 (skripta AMU) 5, 1983, s. 120, 125, 133, 138; Soupis repertoáru ND Praha 1881–1983. Národní divadlo v Praze, 1983; V. Vašut, Saša Machov, 1986, s. 27; ND a jeho předchůdci, s. 66; Český taneční slovník, 2001, s. 43.

P: Archiv města Plzně; Archiv ND Praha.

Jana Holeňová