Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČERNÁ Jana 14.8.1928-5.1.1981

{{Infobox - osoba
| jméno = Jana ČERNÁ
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 14.8.1928
| místo narození = Praha
| datum úmrtí = 5.1.1981
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 1-2
}}
'''ČERNÁ, Jana''' ''(roz. Krejcarová), * 14. 8. 1928 Praha, † 5. 1. 1981 Praha, spisovatelka''

Dcera architekta Jaromíra Krejcara (1898–1949) a novinářky
Mileny Jesenské (1896–1944), vnučka profesora zubního
lékařství Jana Jesenského (1872–1947). Publikovala pod
jménem prvního manžela Miloše Č. Rané mládí strávila
po rozchodu rodičů v bohémské domácnosti matky. 1938–42
studovala na reálném gymnáziu, pro neprospěch v němčině
pokračovala 1942–44 ve studiích na dvouleté grafické škole.
Po matčině zatčení v době nacistické okupace žila u dědečka,
o něhož se pak starala až do jeho smrti. 1946–47 navštěvovala
jeden ročník konzervatoře v klavírní třídě Františka Maxiána,
pak se rozhodla pro volný způsob života. Nikdy nepřijala trvalé
zaměstnání, nesoustavně se věnovala psaní, živila se příležitostnou
prací jako uklízečka, průvodčí v tramvaji, pomocnice
v kuchyni. Dvakrát byla odsouzena: 1950 na šest měsíců
podmíněně pro podezření ze špionáže (její první muž 1949
emigroval do Izraele), 1961 nepodmíněně na rok ve věznici
v Pardubicích pro zanedbání povinné péče. Byla čtyřikrát
vdaná; o svých pět dětí se z materiálních důvodů nemohla
starat, proto jí je soud odebral a svěřil buď otci, nebo pěstounům,
případně je předal do dětských domovů. Po emigraci
nejstaršího syna Jana Č. do SRN se uchýlila s posledním
manželem Danielem Ladmanem do Raspenavy u Liberce,
kde se věnovala keramice. Podlehla následkům zranění po automobilové
nehodě.

Literární dráhu začala ve stopách své matky příspěvky do Peroutkova
''Dnešku'' (1947–48). Bezprostředně po únorových
událostech 1948 dala najevo občanský nesouhlas s novými
poměry tím, že vstoupila do nelegální Surrealistické skupiny
Karla Teigeho a Vratislava Effenbergra. Po boku tehdejšího
druha Zbyňka Havlíčka, Libora Fáry, Roberta Kalivody
a Františka Jůzka se účastnila setkání spořilovských surrealistů.
Po 1950 přešla do skupiny totálního realismu, kam náleželi
také Mikuláš a Emila Medkovi, Zbyněk Sekal, Ivo Vodseďálek
a Egon Bondy. S ním Č. prožila vášnivý, dramatický
a oboustranně inspirativní vztah a jeho vlivem se orientovala
na uměleckou prózu a asociativní poezii. Publikovala v samizdatovém
sborníku ''Židovské jméno'' pod pseudonymem Sarah
Silberstein a pod jménem Honza Krejcarová v Bondyho edici
''Půlnoc''. Prozaické i básnické texty Č. z poúnorového období
spoluvytvářely poetiku českého undergroundu. V hlavní linii
tvorby ji uchovala, odmítajíc všechny konvence, a to jak jazykové
a životní, tak ideové a sexuální. 1957–69 otiskovala
drobné prozaické útvary v řadě časopisů (''Květy'', ''Svět v obrazech'',
''Kulturní tvorba'', ''Hlas revoluce'', ''Literární listy'', ''Divoké''
''víno''). Vydala též knižní soubory ''Hrdinství je povinné'' (1964),
kde demystifikovala budovatelskou prózu, a ''Nebyly to moje''
''děti…'' (1966) o dětech za okupace. Za normalizace nemohla
publikovat; samizdatově vyšla její vzpomínková kniha ''Adresát''
''Milena Jesenská'' (1986, knižně 1991) a výbor básní ''V zahrádce''
''otce mého'' (1987). Vrchol jejího díla představuje kniha ''Clarissa''
''a jiné texty'' (1990), obsahující titulní psychoanalytickou
novelu, milostnou lyriku a dopis Egonu Bondymu. Literární
pozůstalost Č. čeká na souborné vydání, z kterého by teprve
vynikla novost jejího pohledu na svět, tvarová i myšlenková
a emocionální podnětnost.

'''L:''' B. Hrabal, Doslov (Clarissa a jiné texty), 1990; J. R. Černý, Doslov (Adresát
Milena Jesenská), 1991; SČS 1, s. 103.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/323117 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1928]]
[[Kategorie:Praha]]
[[Kategorie:1981]]
[[Kategorie:Praha]]