ČERNÍK Arnošt 25.8.1926-31.5.1970: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Arnošt ČERNÍK
 
| jméno = Arnošt ČERNÍK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Cernik Arnost portret.jpg
 
| datum narození = 25.8.1926
 
| datum narození = 25.8.1926
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha

Aktuální verze z 16. 10. 2019, 18:07

Arnošt ČERNÍK
Narození 25.8.1926
Místo narození Praha
Úmrtí 31.5.1970
Místo úmrtí poblíž Yungay (Peru)
Povolání 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 3

ČERNÍK, Arnošt, * 25. 8. 1926 Praha, † 31. 5. 1970 poblíž Yungay (Peru), horolezec, publicista

Dětství prožil na Vysočině, ale středoškolská studia zahájil na reálném gymnáziu v Berouně. Skály a jeskyně Českého krasu mu poskytly první školu horolezectví. Po uzavření berounského gymnázia na konci druhé světové války byl totálně nasazen na nádraží v Kralupech nad Vltavou. Po maturitě začal studovat práva (během studií absolvoval vojenskou službu) a až do 1960 pracoval na ministerstvu zahraničního obchodu. Odtud odešel z kádrových důvodů, dále se plně věnoval publicistice. Již od počátku padesátých let psal dobrodružné příběhy do dětských a mládežnických časopisů a od 1953 vedl horolezeckou část časopisu Turistika a horolezectví, přispíval i do dalších časopisů (Krásy domova, Lidé a země). Publicisticky zpracoval zážitky z řady svých cest, např. po Řecku (Mezi olympskými bohy, 1966), po sopečných ostrovech Středozemního moře (Ohnivé hory, 1968), Korsice (Na ostrově krevní msty, 1969, spolu s fotografem V. Heckelem) a Turecku (Výprava na Ararat, posmrtně až 2000). Dobrodružně laděné jsou Č. knihy o úspěšném zdolávání světových vrcholů Trůny bohů (poprvé 1965) a Hora smrti (posmrtně 1971), která popisuje úsilí horolezců o zdolání osmitisícového vrcholu Nanga Parbat. V Tajemství sněžného člověka (1. vyd. 1970) soustředil zprávy a názory na existenci yettiho v Himálaji. Jako spoluautor se podílel na knihách horolezce R. Kuchaře Deset velkých stěn (1963, i německy a srbocharvatsky) a cestopisu Z. Marešové po Jemenu V zemi královny ze Sáby (1969). Textem doprovodil knihy fotografa V. Heckela Expedice Kavkaz (1963) a Krásy Československa (1970) i Skalní města v Čechách (1971) od Aleše Krause. Přeložil též do češtiny knihy Maxe Eiselina (Úspěch na Dháulágiri, 1962) a Heinricha Harrera, z nichž nejznámější je cestopis Sedm let v Tibetu (1970, 1999). Láskou i osudem Č., kamarády přezdívaného Ajšek, se stalo horolezectví. Byl autorem odborné příručky Technika zajišťování v horolezectví (1960) a učebnice Horolezectví (1964). Spolu s Josefem Sekyrou připravil publikaci Zeměpis velehor (1969). Zajížděl pravidelně mezi horolezce v Českém ráji a podnikal výpravy do Vysokých Tater, ale i do dalších pohoří, mj. 1968 do Turecka. 1970 přijal nabídku vést československou expedici do jihoamerických And, která nahrazovala zakázanou výpravu na vrchol Mt. McKinley na Aljašce. Od počátku provázely její účastníky obtíže a tíživou náladu ve výpravě prohloubila smrt I. Bortela (18. 5.), jednoho z nejzkušenějších horolezců. Tragický závěr přinesla kamenná lavina, která se jako následek zemětřesení sesula z peruánské hory Huascarán: pod ní zahynula celá československá horolezecká výprava. Na symbolickém hřbitově na Skaláku v Českém ráji přibylo i jméno Č.

D: soupis knižních publikací a překladů in: A. Č., Výprava na Ararat (ed. J. Hladík – L. Vejražka), 2000; výběr z časopiseckých a novinových článků, in: inventář Č. pozůstalosti v NM (oddělení dějin tělesné výchovy a sportu), zpracovala L. Swierczeková 2007.

L: A. Č., Výprava na Ararat, 2000 (životopis J. Hladík – L. Vejražka, ed.); J. Kunc, Kdy zemřeli… 1935–36 a 1967–70, 1971, s. 28; nekrolog in: Práce 16. 6. 1970.

Miloslav Martínek