ČERNÍK Josef 24.1.1880-24.11.1969: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 24.11.1969
 
| datum úmrtí = 24.11.1969
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
| povolání = 78- Hudební interpret
+
| povolání = 78- Hudební interpret<br />79- Sběratel nebo upravovatel lidových písní
79- Sběratel nebo upravivatel lidových písní
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 5
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÍK, Josef''' (též Joža), ''* 24. 1. 1880 Staříč u Frýdku-Místku, † 24. 11. 1969 Brno, hudební skladatel, pedagog, sběratel lidových písní''
 
'''ČERNÍK, Josef''' (též Joža), ''* 24. 1. 1880 Staříč u Frýdku-Místku, † 24. 11. 1969 Brno, hudební skladatel, pedagog, sběratel lidových písní''

Verze z 14. 10. 2019, 13:44

Josef ČERNÍK
Narození 24.1.1880
Místo narození Staříč u Frýdku-Místku
Úmrtí 24.11.1969
Místo úmrtí Brno
Povolání 78- Hudební interpret
79- Sběratel nebo upravovatel lidových písní
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 5

ČERNÍK, Josef (též Joža), * 24. 1. 1880 Staříč u Frýdku-Místku, † 24. 11. 1969 Brno, hudební skladatel, pedagog, sběratel lidových písní

Maturoval 1896 na gymnáziu v Uherském Hradišti, do 1900 ve studiu pokračoval na učitelském ústavu v Příboře a v Brně, 1904–05 se hudebně vzdělával na varhanické škole v Brně, 1906–07 studoval skladbu u V. Nováka a 1919–20 absolvoval mistrovskou školu u L. Janáčka. Vykonal státní zkoušku ze zpěvu a ze hry na housle, klavír a varhany. 1907–18 učil v Nezdenicích a Záhorovicích na Uherskobrodsku, od 1919 v Brně. Po absolutoriu mistrovské školy působil 1921–26 jako profesor hudby na učitelském ústavu v Brně, pak do 1935, kdy odešel do důchodu, byl správcem obecné školy. 1948–51 pracoval jako lektor lidové tvořivosti na JAMU v Brně. Stal se členem moravskoslezského výboru Státního ústavu pro lidovou píseň a 1918–19 referentem v časopisu Zájmy Slovače. 1955 mu bylo uděleno vyznamenání Za vynikající práci za skladatelskou a sběratelskou činnost v oboru lidové písně.

Komponoval písně a sbory na texty P. Bezruče a J. Wolkra a na lidovou poezii (Slezské písně, Z poesie J. Wolkra, Pod slovenským nebem, Ze slovenské poezie, aj.). Kantáty Milenka travička a Milenec vrah (1926–27) vznikly pod vlivem moravských lidových balad. Klavírní tvorbu reprezentovaly cykly Z dětského památníku, Chvilkové nálady, Jarní kvítka – Letní kvítka – Podzimní květy, Broučci – Z polí a luk – Ptáci – Zvířata – Stromy (1935–36), Jak mluví cepy (1936), Hra barev (1939), Studentská intermezza (1947). Vedle skladeb houslových a komorních (Intimní sonáta, Stesk a smyčcový kvartet Ze slovenských niv) komponoval orchestrální díla menšího rozsahu (Na věčnost, dedikováno památce L. Janáčka; Handrlácká suita; Koncertní prolog a Slezské tance). Č. patřil k nejvýznamnějším moravským sběratelům. Zabýval se zejména Slováckem. Ze svých sběrů vydal Zpěvy moravských Kopaničářů, k tisku bylo připraveno i rozšířené vydání (kolem 1 800 písní), které se nerealizovalo. Rukopisné zápisy (téměř 1 700 písní) jsou deponovány ve sbírkách Etnologického ústavu AV ČR v Brně. Ze svých zápisů ze Slovácka sestavil zpěvník Po našem. Široké veřejnosti věnoval Voničku lidových písní z Brněnska, která soustředila zápisy F. Sušila, F. Kyselkové a F. Svobody. Záleské písně z okolí Luhačovic vyšly díky přispění Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV v Brně. Lidové písně Č. upravoval pro zpěv s doprovodem klavíru: Cikánské písničky (1910, 1921), Z papradenských kopanic (1929, 1930), Z marikovských kopanic (1936, 1951), Z našeho Břeclavska (1939), Valašským krajem (1940), Slováckým krajem (1940), Slezským krajem (1943), pro ženský sbor a sóla byly upraveny Slovácko-slovenské písně (1919).

V duchu Janáčkových teoretických východisek zpracoval kapitolu o lidové písni a hudbě na Slovácku pro publikaci Moravské Slovensko. O hudebním a tanečním folkloru psal pro monografii Podunajská dedina. Jednou kapitolou přispěl také do díla Luhačovské Zálesí. Autorsky se podílel na prvním dílu Pazdírkova hudebního slovníku naučného. V dalších hudebně-folkloristických pojednáních věnoval pozornost cikánským písním, zápisům lidových tanců, zabýval se nápěvkovou teorií L. Janáčka. Práce publikoval v časopisech Dalibor, Hudební rozhledy, Národopisný věstník československý, Hudební besídka, Hudební výchova, Prúdy, Naše Valašsko, Zahrada Moravy ad. S Č. pedagogickou činností souvisí Metodika zpěvu pro učitele (1931) a studie v časopisech Hudební výchova a Pedagogické rozhledy. Praktickým účelům věnoval zpěvníčky pro školy, ve kterých využíval znalostí lidových písní. Jeho synem byl Lubomír Č. (1924–1978), dramatik a prozaik.

D: skladby: Intimní sonáta, 1934–35; Stesk, 1940; Ze slovenských niv, 1932–33; Na věčnost, 1928; Handrlácká suita, 1930; Koncertní prolog, 1936; Slezské tance, 1937; sbírky: Zpěvy moravských Kopaničářů, 1902, 2. vyd. 1908; Záleské písně z okolí Luhačovic, 1957; zpěvníky: Po našem. Dvě stě sedmnáct lidových písní, 1943; Vonička lidových písní z Brněnska, 1951; Zpěvník pro mládež Na výlet, 1923; Kytička z národních písní československých pro mládež, 1931; Kytička z nápěvků, popěvků a písniček československých pro školy mateřské, 1936; teoretické práce: Umění hudební, in: Moravské Slovensko 2, 1922, s. 595n.; Tance, hudba, spevy, in: A. Václavík, Podunajská dedina, Bratislava 1925, s. 287n.; O piesňach z Horvatského Gróbu. Po stránke hudobnej, in: tamtéž, s. 360n.; O písních z Luhačovského Zálesí po hudební stránce, in: A. Václavík, Luhačovské Zálesí, 1930, s. 500n.; Česká píseň lidová, 1938.

L: A. Václavík, 75 let hudebního skladatele a sběratele lidových písní J. Č., in: Valašsko 4, 1955, s. 64; J. Vysloužil, K jubileu J. Č., in: ČL 42, 1955, s. 82n.; A. Gregor, O životě a činnosti J. Č., in: J. Č., Záleské písně z okolí Luhačovic, 1957, s. 289n.; I. Stolařík, Soupis díla J. Č., 1961; HS 1, s. 189; M. Toncrová, Ke stému výročí narození J. Č., in: Slovácko 22, 1980, s. 95n.; O. Hrabalová, Průvodce písňovými rukopisnými sbírkami Ústavu pro etnografii a folkloristiku ČSAV, pracoviště v Brně, 1, 2, 1983; Slezsko 11, s. 22; Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska 1 (S. Brouček – R. Jeřábek, ed.), 2007, s. 39; Pazdírek, s. 163n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marta Toncrová