Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky ČERNÍK Karel 21.7.1931-7.5.1986

{{Infobox - osoba
| jméno = Karel ČERNÍK
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 21.7.1931
| místo narození = Pardubice
| datum úmrtí = 7.5.1986
| místo úmrtí = Dolná Lehota u Brezna (Slovensko)
| povolání = 17- Veterinář

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 5-6
}}
'''ČERNÍK, Karel''', ''* 21. 7. 1931 Pardubice, † 7. 5. 1986 Dolná Lehota u Brezna (Slovensko), veterinář, virolog, imunolog''

Pocházel z rodiny pražského právníka JUDr. Karla Č. 1950
maturoval na gymnáziu, 1950–52 pracoval jako laborant
v Ústředním endokrinologickém ústavu v Praze. Po prezenční
vojenské službě 1954 začal studovat veterinární medicínu
na Slovensku, 1960 ji absolvoval na Vysoké škole zemědělské
v Košicích a později získal titul MVDr. Už během studí pracoval
jako demonstrátor, pomocná vědecká síla a pomocný asistent
na katedře srovnávací anatomie. 1960–63 působil jako
zvěrolékař v městské veterinární stanici v Praze, poté se vrátil
na Slovensko a 1963–86 byl vedoucím Laboratoře virových
onemocnění drůbeže, od 1969 současně zástupcem vedoucího
výzkumného a vývojového pracoviště v podniku Bioveta
v Nitře. 1976–78 absolvoval postgraduální kurs biometriky
na přírodovědecké fakultě brněnské univerzity. Specializoval
se na epizootologii, diagnostiku a imunoprofylaxi virových
onemocnění drůbeže. Popsal výskyt a rozsah rozšíření téměř
všech dosud známých virových infekcí ve velkochovech drůbeže
a jejich dopad na zdravotní stav a hospodářské výsledky chovu.
Jednalo se o průkopnickou práci, která analyzovala vývoj
nutných diagnostických preparátů, popisovala metody vhodné
k hromadnému vyšetření vzorků sér z velkochovů v celé republice
a vědecké, statistickými metodami podložené vyhodnocení
získaných poznatků. Č. vyvinul a vyzkoušel 20 nových očkovacích
látek, např. vakcíny proti pseudomoru (Avipest, Neopest,
Avinak), infekční bronchitidě kuřat (Avibron I a II, Neobron
I a II), ptačí encefalomyelitidě (Aviena), infekční bursitidě
(Fylornis®) a proti mykoplazmóze (Gallivak), dále diagnostické
preparáty (Gallitest, Gamakon, Serobor aj.). Část výsledků
svých výzkumů shrnul do kandidátské disertační práce ''Příprava''
''a kontrola živých a inaktivovaných vakcín proti pseudomoru''
''drůbeže'', kterou obhájil 1976, a do doktorské disertace ''Rozšíření,''
''význam a specifická profylaxe infekční bursitidy (Gumborro)''
''ve velkochovech drůbeže v ČSSR'', kterou však už nestihl
obhájit. Předložil několik zlepšovacích návrhů a získal autorská
osvědčení na šest vynálezů (aerosolový přístroj na očkování
zvířat, vakcína proti infekční bursitidě, rozprašovací hlavice
na dávkování kapalin ad.). Publikoval na 160 vědeckých studií
v odborných periodikách (''Folia veterinaria'', ''Imunoprofylaxia'',
''Veterinární medicína'', ''Veterinářství'', ''Veterinársky časopis''). Podílel
se na publikaci ''20 rokov činnosti Biovety v Nitre'' (1974) a ''25''
''rokov činnosti Biovety v Nitre'' (1979). Přednášel na ústavech pro
další vzdělávání veterinárních lékařů, účastnil se odborných zahraničních
kongresů a sympozií. Byl členem Československé
mikrobiologické společnosti ČSAV, výboru Sekce pro chov
a choroby drůbeže Spolku veterinárních lékařů v Brně, Imunologické
sekce Biologické společnosti ČSAV. 1980 získal titul
zasloužilý pracovník veterinární služby.

'''D:''' soupis in: BLS 2, s. 143.

'''L:''' A. Žuffa, MVDr. K. Č., CSc., päťdesiatročný, in: Imunoprofylaxia, 1981,
č. 4, s. 3n.; týž, MVDr. K. Č., CSc., in: tamtéž, 1986, č. 2, s. 3n.; M. Šajgalík,
Za MVDr. K. Č., CSc., in: Veterinářství 36, 1986, č. 8, s. 378n.; BLS
2, s. 142n.

Ľudmila Ďuranová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:17- Veterinář]]

[[Kategorie:1931]]
[[Kategorie:Pardubice]]
[[Kategorie:1986]]
[[Kategorie:Dolná Lehota]]