ČERNÍK Karel 21.7.1931-7.5.1986: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÍK_Karel_21.7.1931-7.5.1986)
 
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 5: Řádka 5:
 
| místo narození = Pardubice
 
| místo narození = Pardubice
 
| datum úmrtí = 7.5.1986
 
| datum úmrtí = 7.5.1986
| místo úmrtí = Dolná Lehota u Brezna
+
| místo úmrtí = Dolná Lehota u Brezna (Slovensko)
 
| povolání = 17- Veterinář
 
| povolání = 17- Veterinář
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Karel ČERNÍK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 5-6
 +
}}
 +
'''ČERNÍK, Karel''', ''* 21. 7. 1931 Pardubice, † 7. 5. 1986 Dolná Lehota u Brezna (Slovensko), veterinář, virolog, imunolog''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny pražského právníka JUDr. Karla Č. 1950
 +
maturoval na gymnáziu, 1950–52 pracoval jako laborant
 +
v Ústředním endokrinologickém ústavu v Praze. Po prezenční
 +
vojenské službě 1954 začal studovat veterinární medicínu
 +
na Slovensku, 1960 ji absolvoval na Vysoké škole zemědělské
 +
v Košicích a později získal titul MVDr. Už během studí pracoval
 +
jako demonstrátor, pomocná vědecká síla a pomocný asistent
 +
na katedře srovnávací anatomie. 1960–63 působil jako
 +
zvěrolékař v městské veterinární stanici v Praze, poté se vrátil
 +
na Slovensko a 1963–86 byl vedoucím Laboratoře virových
 +
onemocnění drůbeže, od 1969 současně zástupcem vedoucího
 +
výzkumného a vývojového pracoviště v podniku Bioveta
 +
v Nitře. 1976–78 absolvoval postgraduální kurs biometriky
 +
na přírodovědecké fakultě brněnské univerzity. Specializoval
 +
se na epizootologii, diagnostiku a imunoprofylaxi virových
 +
onemocnění drůbeže. Popsal výskyt a rozsah rozšíření téměř
 +
všech dosud známých virových infekcí ve velkochovech drůbeže
 +
a jejich dopad na zdravotní stav a hospodářské výsledky chovu.
 +
Jednalo se o průkopnickou práci, která analyzovala vývoj
 +
nutných diagnostických preparátů, popisovala metody vhodné
 +
k hromadnému vyšetření vzorků sér z velkochovů v celé republice
 +
a vědecké, statistickými metodami podložené vyhodnocení
 +
získaných poznatků. Č. vyvinul a vyzkoušel 20 nových očkovacích
 +
látek, např. vakcíny proti pseudomoru (Avipest, Neopest,
 +
Avinak), infekční bronchitidě kuřat (Avibron I a II, Neobron
 +
I a II), ptačí encefalomyelitidě (Aviena), infekční bursitidě
 +
(Fylornis®) a proti mykoplazmóze (Gallivak), dále diagnostické
 +
preparáty (Gallitest, Gamakon, Serobor aj.). Část výsledků
 +
svých výzkumů shrnul do kandidátské disertační práce ''Příprava''
 +
''a kontrola živých a inaktivovaných vakcín proti pseudomoru''
 +
''drůbeže'', kterou obhájil 1976, a do doktorské disertace ''Rozšíření,''
 +
''význam a specifická profylaxe infekční bursitidy (Gumborro)''
 +
''ve velkochovech drůbeže v ČSSR'', kterou však už nestihl
 +
obhájit. Předložil několik zlepšovacích návrhů a získal autorská
 +
osvědčení na šest vynálezů (aerosolový přístroj na očkování
 +
zvířat, vakcína proti infekční bursitidě, rozprašovací hlavice
 +
na dávkování kapalin ad.). Publikoval na 160 vědeckých studií
 +
v odborných periodikách (''Folia veterinaria'', ''Imunoprofylaxia'',
 +
''Veterinární medicína'', ''Veterinářství'', ''Veterinársky časopis''). Podílel
 +
se na publikaci ''20 rokov činnosti Biovety v Nitre'' (1974) a ''25''
 +
''rokov činnosti Biovety v Nitre'' (1979). Přednášel na ústavech pro
 +
další vzdělávání veterinárních lékařů, účastnil se odborných zahraničních
 +
kongresů a sympozií. Byl členem Československé
 +
mikrobiologické společnosti ČSAV, výboru Sekce pro chov
 +
a choroby drůbeže Spolku veterinárních lékařů v Brně, Imunologické
 +
sekce Biologické společnosti ČSAV. 1980 získal titul
 +
zasloužilý pracovník veterinární služby.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: BLS 2, s. 143.
 +
 
 +
'''L:''' A. Žuffa, MVDr. K. Č., CSc., päťdesiatročný, in: Imunoprofylaxia, 1981,
 +
č. 4, s. 3n.; týž, MVDr. K. Č., CSc., in: tamtéž, 1986, č. 2, s. 3n.; M. Šajgalík,
 +
Za MVDr. K. Č., CSc., in: Veterinářství 36, 1986, č. 8, s. 378n.; BLS
 +
2, s. 142n.
 +
 
 +
Ľudmila Ďuranová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:17- Veterinář]]
 
[[Kategorie:17- Veterinář]]
Řádka 16: Řádka 76:
 
[[Kategorie:Pardubice]]
 
[[Kategorie:Pardubice]]
 
[[Kategorie:1986]]
 
[[Kategorie:1986]]
[[Kategorie:Dolná_Lehota_u_Brezna]]
+
[[Kategorie:Dolná Lehota]]

Aktuální verze z 14. 10. 2019, 13:45

Karel ČERNÍK
Narození 21.7.1931
Místo narození Pardubice
Úmrtí 7.5.1986
Místo úmrtí Dolná Lehota u Brezna (Slovensko)
Povolání 17- Veterinář
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 5-6
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136691

ČERNÍK, Karel, * 21. 7. 1931 Pardubice, † 7. 5. 1986 Dolná Lehota u Brezna (Slovensko), veterinář, virolog, imunolog

Pocházel z rodiny pražského právníka JUDr. Karla Č. 1950 maturoval na gymnáziu, 1950–52 pracoval jako laborant v Ústředním endokrinologickém ústavu v Praze. Po prezenční vojenské službě 1954 začal studovat veterinární medicínu na Slovensku, 1960 ji absolvoval na Vysoké škole zemědělské v Košicích a později získal titul MVDr. Už během studí pracoval jako demonstrátor, pomocná vědecká síla a pomocný asistent na katedře srovnávací anatomie. 1960–63 působil jako zvěrolékař v městské veterinární stanici v Praze, poté se vrátil na Slovensko a 1963–86 byl vedoucím Laboratoře virových onemocnění drůbeže, od 1969 současně zástupcem vedoucího výzkumného a vývojového pracoviště v podniku Bioveta v Nitře. 1976–78 absolvoval postgraduální kurs biometriky na přírodovědecké fakultě brněnské univerzity. Specializoval se na epizootologii, diagnostiku a imunoprofylaxi virových onemocnění drůbeže. Popsal výskyt a rozsah rozšíření téměř všech dosud známých virových infekcí ve velkochovech drůbeže a jejich dopad na zdravotní stav a hospodářské výsledky chovu. Jednalo se o průkopnickou práci, která analyzovala vývoj nutných diagnostických preparátů, popisovala metody vhodné k hromadnému vyšetření vzorků sér z velkochovů v celé republice a vědecké, statistickými metodami podložené vyhodnocení získaných poznatků. Č. vyvinul a vyzkoušel 20 nových očkovacích látek, např. vakcíny proti pseudomoru (Avipest, Neopest, Avinak), infekční bronchitidě kuřat (Avibron I a II, Neobron I a II), ptačí encefalomyelitidě (Aviena), infekční bursitidě (Fylornis®) a proti mykoplazmóze (Gallivak), dále diagnostické preparáty (Gallitest, Gamakon, Serobor aj.). Část výsledků svých výzkumů shrnul do kandidátské disertační práce Příprava a kontrola živých a inaktivovaných vakcín proti pseudomoru drůbeže, kterou obhájil 1976, a do doktorské disertace Rozšíření, význam a specifická profylaxe infekční bursitidy (Gumborro) ve velkochovech drůbeže v ČSSR, kterou však už nestihl obhájit. Předložil několik zlepšovacích návrhů a získal autorská osvědčení na šest vynálezů (aerosolový přístroj na očkování zvířat, vakcína proti infekční bursitidě, rozprašovací hlavice na dávkování kapalin ad.). Publikoval na 160 vědeckých studií v odborných periodikách (Folia veterinaria, Imunoprofylaxia, Veterinární medicína, Veterinářství, Veterinársky časopis). Podílel se na publikaci 20 rokov činnosti Biovety v Nitre (1974) a 25 rokov činnosti Biovety v Nitre (1979). Přednášel na ústavech pro další vzdělávání veterinárních lékařů, účastnil se odborných zahraničních kongresů a sympozií. Byl členem Československé mikrobiologické společnosti ČSAV, výboru Sekce pro chov a choroby drůbeže Spolku veterinárních lékařů v Brně, Imunologické sekce Biologické společnosti ČSAV. 1980 získal titul zasloužilý pracovník veterinární služby.

D: soupis in: BLS 2, s. 143.

L: A. Žuffa, MVDr. K. Č., CSc., päťdesiatročný, in: Imunoprofylaxia, 1981, č. 4, s. 3n.; týž, MVDr. K. Č., CSc., in: tamtéž, 1986, č. 2, s. 3n.; M. Šajgalík, Za MVDr. K. Č., CSc., in: Veterinářství 36, 1986, č. 8, s. 378n.; BLS 2, s. 142n.

Ľudmila Ďuranová