Verze z 14. 10. 2019, 13:45, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČERNÍK Karel 21.7.1931-7.5.1986

Z Personal
Karel ČERNÍK
Narození 21.7.1931
Místo narození Pardubice
Úmrtí 7.5.1986
Místo úmrtí Dolná Lehota u Brezna (Slovensko)
Povolání 17- Veterinář
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 5-6

ČERNÍK, Karel, * 21. 7. 1931 Pardubice, † 7. 5. 1986 Dolná Lehota u Brezna (Slovensko), veterinář, virolog, imunolog

Pocházel z rodiny pražského právníka JUDr. Karla Č. 1950 maturoval na gymnáziu, 1950–52 pracoval jako laborant v Ústředním endokrinologickém ústavu v Praze. Po prezenční vojenské službě 1954 začal studovat veterinární medicínu na Slovensku, 1960 ji absolvoval na Vysoké škole zemědělské v Košicích a později získal titul MVDr. Už během studí pracoval jako demonstrátor, pomocná vědecká síla a pomocný asistent na katedře srovnávací anatomie. 1960–63 působil jako zvěrolékař v městské veterinární stanici v Praze, poté se vrátil na Slovensko a 1963–86 byl vedoucím Laboratoře virových onemocnění drůbeže, od 1969 současně zástupcem vedoucího výzkumného a vývojového pracoviště v podniku Bioveta v Nitře. 1976–78 absolvoval postgraduální kurs biometriky na přírodovědecké fakultě brněnské univerzity. Specializoval se na epizootologii, diagnostiku a imunoprofylaxi virových onemocnění drůbeže. Popsal výskyt a rozsah rozšíření téměř všech dosud známých virových infekcí ve velkochovech drůbeže a jejich dopad na zdravotní stav a hospodářské výsledky chovu. Jednalo se o průkopnickou práci, která analyzovala vývoj nutných diagnostických preparátů, popisovala metody vhodné k hromadnému vyšetření vzorků sér z velkochovů v celé republice a vědecké, statistickými metodami podložené vyhodnocení získaných poznatků. Č. vyvinul a vyzkoušel 20 nových očkovacích látek, např. vakcíny proti pseudomoru (Avipest, Neopest, Avinak), infekční bronchitidě kuřat (Avibron I a II, Neobron I a II), ptačí encefalomyelitidě (Aviena), infekční bursitidě (Fylornis®) a proti mykoplazmóze (Gallivak), dále diagnostické preparáty (Gallitest, Gamakon, Serobor aj.). Část výsledků svých výzkumů shrnul do kandidátské disertační práce Příprava a kontrola živých a inaktivovaných vakcín proti pseudomoru drůbeže, kterou obhájil 1976, a do doktorské disertace Rozšíření, význam a specifická profylaxe infekční bursitidy (Gumborro) ve velkochovech drůbeže v ČSSR, kterou však už nestihl obhájit. Předložil několik zlepšovacích návrhů a získal autorská osvědčení na šest vynálezů (aerosolový přístroj na očkování zvířat, vakcína proti infekční bursitidě, rozprašovací hlavice na dávkování kapalin ad.). Publikoval na 160 vědeckých studií v odborných periodikách (Folia veterinaria, Imunoprofylaxia, Veterinární medicína, Veterinářství, Veterinársky časopis). Podílel se na publikaci 20 rokov činnosti Biovety v Nitre (1974) a 25 rokov činnosti Biovety v Nitre (1979). Přednášel na ústavech pro další vzdělávání veterinárních lékařů, účastnil se odborných zahraničních kongresů a sympozií. Byl členem Československé mikrobiologické společnosti ČSAV, výboru Sekce pro chov a choroby drůbeže Spolku veterinárních lékařů v Brně, Imunologické sekce Biologické společnosti ČSAV. 1980 získal titul zasloužilý pracovník veterinární služby.

D: soupis in: BLS 2, s. 143.

L: A. Žuffa, MVDr. K. Č., CSc., päťdesiatročný, in: Imunoprofylaxia, 1981, č. 4, s. 3n.; týž, MVDr. K. Č., CSc., in: tamtéž, 1986, č. 2, s. 3n.; M. Šajgalík, Za MVDr. K. Č., CSc., in: Veterinářství 36, 1986, č. 8, s. 378n.; BLS 2, s. 142n.

Ľudmila Ďuranová