ČERNÍK Oldřich 27.10.1921-19.10.1994: Porovnání verzí

Z Personal
(ČERNÍK_Oldřich_27.10.1921-19.10.1994)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Oldřich ČERNÍK
+
}}
 +
'''ČERNÍK, Oldřich''', ''* 27. 10. 1921 Ostrava, † 19. 10. 1994 Praha, politik, ekonom''
 +
 
 +
Pocházel z hornické rodiny. Po absolvování měšťanské školy
 +
se 1937–39 vyučil strojním zámečníkem ve Vítkovických železárnách,
 +
kde pak do 1949 pracoval. 1945 vstoupil do KSČ.
 +
Během únorového převratu 1948 se podílel na činnosti akčního
 +
výboru Národní fronty v Ostravě, od 1949 se plně věnoval
 +
politické práci. Působil jako pracovník krajského výboru
 +
KSČ, tajemník a vedoucí tajemník okresního výboru KSČ
 +
v Opavě, 1954–56 předseda Krajského národního výboru
 +
v Ostravě. 1956 odešel do Prahy; 1956–60 zastával funkci
 +
tajemníka ÚV KSČ, 1958 byl zvolen členem ÚV KSČ a 1960
 +
poslancem Národního shromáždění. 1960–63 byl ministrem
 +
paliv a energetiky; v září 1963 převzal v nové vládě J. Lenárta
 +
důležitou pozici místopředsedy vlády a předsedy Státní plánovací
 +
komise. 1964 absolvoval Vysokou školu báňskou a hutní
 +
v Ostravě a získal titul inženýra.
 +
 
 +
V polovině šedesátých let si vydobyl pověst pragmatického
 +
a reformně smýšlejícího politika, orientovaného především
 +
na hospodářskou problematiku. Rychle se prosadil do mocenské
 +
špičky vládnoucí strany, o čemž svědčila jeho volba
 +
členem předsednictva ÚV KSČ na 13. sjezdu KSČ koncem
 +
května 1966. Na přelomu let 1967 a 1968 se postavil proti
 +
A. Novotnému a přispěl k jeho pádu. V dubnu 1968 dosáhl
 +
vrcholu politické kariéry, byl jmenován předsedou vlády
 +
ČSSR. Na veřejnosti vystupoval jako jeden z „mužů ledna
 +
1968“, patřil k nejpopulárnějším představitelům tzv. pražského
 +
jara. Jeho reformní postoje byly však limitovány: spíše
 +
taktizoval, aby zůstal přijatelným jak pro progresivní křídlo
 +
uvnitř KSČ, tak i pro sovětské stranické a státní vedení. Plnou
 +
důvěru Moskvy si ovšem nezískal.
 +
 
 +
Po intervenci vojsk Varšavské smlouvy 21. 8. 1968 byl zajištěn
 +
a společně s A. Dubčekem a dalšími odvlečen do SSSR,
 +
kde se zúčastnil československo-sovětských jednání a spolupodepsal
 +
tzv. moskevský protokol, který znamenal kapitulaci
 +
vedení KSČ a konec reformního trendu. Po návratu z Moskvy
 +
postupně přešel na pozice počínající normalizace. Za J. Hájka,
 +
který byl pro Sověty nepřijatelný, nakrátko převzal (v září–
 +
prosinci 1968) řízení ministerstva zahraničních věcí. 16. 10.
 +
1968 podepsal za československou stranu smlouvu o dočasném
 +
pobytu sovětských vojsk v Československu. 1. 1. 1969
 +
se stal předsedou první federální vlády ČSSR. V březnu 1969
 +
odmítl nabídku sovětského vedení, aby se (jako kompromisní
 +
kandidát) stal prvním tajemníkem ÚV KSČ po A. Dubčekovi,
 +
a o měsíc později podpořil kandidaturu G. Husáka. Definitivně
 +
se tak rozešel s reformátory a snažil se udržet v centru
 +
moci. Až do ledna 1970 zůstal členem Husákova nového
 +
vedení KSČ, které jej využilo k realizaci řady nepopulárních
 +
opatření – k nejznámějším z nich patřilo brutální potlačení
 +
demonstrací u příležitosti prvního výročí okupace v srpnu
 +
1969. V dlouhodobějším horizontu s ním však normalizátoři
 +
už nepočítali. Během 1970 byl postupně odstraněn ze všech
 +
funkcí: po odchodu z místa předsedy federální vlády a člena
 +
předsednictva ÚV KSČ (28. 1. 1970) zastával krátce –
 +
do 23. 6. 1970 – úřad ministra-předsedy Federálního výboru
 +
pro technický a investiční rozvoj. 1971 byl vyloučen z KSČ.
 +
1970–89 pracoval jako ekonomický náměstek Studijního
 +
a typizačního ústavu v Praze.
 +
 
 +
Po listopadu 1989 se pokusil vrátit do politiky, 1990–91 byl
 +
předsedou Svazu měst a obcí, ale poměrně záhy po nátlaku
 +
veřejnosti rezignoval a odešel z veřejného života. Zemřel
 +
na následky autonehody z června 1994.
 +
 
 +
'''D:''' Za vyšší aktivitu ČSM v řadách naší mládeže, 1953; K návrhu pro přípravu
 +
13. sjezdu KSČ, 1966.
 +
 
 +
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 130; MČE 1, s. 776; ČBS, s. 94;
 +
Tomeš 1, s. 199n.; Slezsko 7, s. 20; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 49;
 +
M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 92n.;
 +
Z. Mlynář, Mráz přichází z Kremlu, 1990, passim; P. Pithart, Osmašedesátý,
 +
1990, passim.
 +
 
 +
Zdeněk Doskočil
  
== Literatura ==
 
  MČE l, 776; KK I, 130; ČBS, 94; Churáň, 68;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]

Verze z 2. 12. 2016, 11:18

Oldřich ČERNÍK
Narození 27.10.1921
Místo narození Ostrava
Úmrtí 19.10.1994
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44796

ČERNÍK, Oldřich, * 27. 10. 1921 Ostrava, † 19. 10. 1994 Praha, politik, ekonom

Pocházel z hornické rodiny. Po absolvování měšťanské školy se 1937–39 vyučil strojním zámečníkem ve Vítkovických železárnách, kde pak do 1949 pracoval. 1945 vstoupil do KSČ. Během únorového převratu 1948 se podílel na činnosti akčního výboru Národní fronty v Ostravě, od 1949 se plně věnoval politické práci. Působil jako pracovník krajského výboru KSČ, tajemník a vedoucí tajemník okresního výboru KSČ v Opavě, 1954–56 předseda Krajského národního výboru v Ostravě. 1956 odešel do Prahy; 1956–60 zastával funkci tajemníka ÚV KSČ, 1958 byl zvolen členem ÚV KSČ a 1960 poslancem Národního shromáždění. 1960–63 byl ministrem paliv a energetiky; v září 1963 převzal v nové vládě J. Lenárta důležitou pozici místopředsedy vlády a předsedy Státní plánovací komise. 1964 absolvoval Vysokou školu báňskou a hutní v Ostravě a získal titul inženýra.

V polovině šedesátých let si vydobyl pověst pragmatického a reformně smýšlejícího politika, orientovaného především na hospodářskou problematiku. Rychle se prosadil do mocenské špičky vládnoucí strany, o čemž svědčila jeho volba členem předsednictva ÚV KSČ na 13. sjezdu KSČ koncem května 1966. Na přelomu let 1967 a 1968 se postavil proti A. Novotnému a přispěl k jeho pádu. V dubnu 1968 dosáhl vrcholu politické kariéry, byl jmenován předsedou vlády ČSSR. Na veřejnosti vystupoval jako jeden z „mužů ledna 1968“, patřil k nejpopulárnějším představitelům tzv. pražského jara. Jeho reformní postoje byly však limitovány: spíše taktizoval, aby zůstal přijatelným jak pro progresivní křídlo uvnitř KSČ, tak i pro sovětské stranické a státní vedení. Plnou důvěru Moskvy si ovšem nezískal.

Po intervenci vojsk Varšavské smlouvy 21. 8. 1968 byl zajištěn a společně s A. Dubčekem a dalšími odvlečen do SSSR, kde se zúčastnil československo-sovětských jednání a spolupodepsal tzv. moskevský protokol, který znamenal kapitulaci vedení KSČ a konec reformního trendu. Po návratu z Moskvy postupně přešel na pozice počínající normalizace. Za J. Hájka, který byl pro Sověty nepřijatelný, nakrátko převzal (v září– prosinci 1968) řízení ministerstva zahraničních věcí. 16. 10. 1968 podepsal za československou stranu smlouvu o dočasném pobytu sovětských vojsk v Československu. 1. 1. 1969 se stal předsedou první federální vlády ČSSR. V březnu 1969 odmítl nabídku sovětského vedení, aby se (jako kompromisní kandidát) stal prvním tajemníkem ÚV KSČ po A. Dubčekovi, a o měsíc později podpořil kandidaturu G. Husáka. Definitivně se tak rozešel s reformátory a snažil se udržet v centru moci. Až do ledna 1970 zůstal členem Husákova nového vedení KSČ, které jej využilo k realizaci řady nepopulárních opatření – k nejznámějším z nich patřilo brutální potlačení demonstrací u příležitosti prvního výročí okupace v srpnu 1969. V dlouhodobějším horizontu s ním však normalizátoři už nepočítali. Během 1970 byl postupně odstraněn ze všech funkcí: po odchodu z místa předsedy federální vlády a člena předsednictva ÚV KSČ (28. 1. 1970) zastával krátce – do 23. 6. 1970 – úřad ministra-předsedy Federálního výboru pro technický a investiční rozvoj. 1971 byl vyloučen z KSČ. 1970–89 pracoval jako ekonomický náměstek Studijního a typizačního ústavu v Praze.

Po listopadu 1989 se pokusil vrátit do politiky, 1990–91 byl předsedou Svazu měst a obcí, ale poměrně záhy po nátlaku veřejnosti rezignoval a odešel z veřejného života. Zemřel na následky autonehody z června 1994.

D: Za vyšší aktivitu ČSM v řadách naší mládeže, 1953; K návrhu pro přípravu 13. sjezdu KSČ, 1966.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 130; MČE 1, s. 776; ČBS, s. 94; Tomeš 1, s. 199n.; Slezsko 7, s. 20; Ottova encyklopedie ČR 4, 2006, s. 49; M. Churaň, Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 92n.; Z. Mlynář, Mráz přichází z Kremlu, 1990, passim; P. Pithart, Osmašedesátý, 1990, passim.

Zdeněk Doskočil