Verze z 14. 10. 2019, 13:47, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

ČERNÍN z Chudenic Diviš ?1565-21.6.1621

Z Personal
Diviš ČERNÍN z Chudenic
Narození okolo 1565
Úmrtí 21.6.1621
Místo úmrtí Praha
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 9
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44807

ČERNÍN z Chudenic, Diviš, * kolem 1565, † 21. 6. 1621 Praha, politik, úředník

Narodil se jako prvorozený syn rytíře Jana Č. na Lštění a Nedrahovicích († 1580) a Marjány z Říčan. Jeho mladšími bratry byli vedle Protivy a Viléma známější Humprecht a Heřman Č. Není vyloučeno, že v osmdesátých letech studoval u jezuitů v Praze. Byl vychováván u císařského dvora Rudolfa II. jako páže (edlknob). Při dělení rodinného majetku získal tvrz v Nedrahovicích u Sedlčan. Po většinu času zřejmě pobýval v Praze, kde byl vázán služebními povinnostmi (truksas, od 1604 rada dvorského a komorního soudu, nejpozději 1611 rada Rudolfa II.). V prvním i druhém desetiletí 17. století se také účastnil jednání zemských sněmů. Na politickém životě se podílel i jinak, 1608 např. spolupodepsal libeňský mír, uzavřený mezi císařem Rudolfem a jeho bratrem, uherským králem Matyášem. Zatímco nejasná zůstala jeho aktivita v událostech 1609 (Rudolfův Majestát), při vpádu Pasovských (1611) byl prostředníkem v jednáních mezi českými stavy a stranou Rudolfa II. V dubnu 1611 se stal členem stavovské komise, v níž zasedli především nekatolíci a pozdější aktivní účastníci stavovského povstání a jež vyšetřovala účast některých osob na vpádu Pasovských. Císařem Matyášem byl 21. 3. 1612 jmenován hejtmanem Menšího Města pražského, při odjezdu panovníka ze země se stal členem místodržitelského kolegia. V dubnu 1614 byl ustanoven hejtmanem Pražského hradu, přiklonil se pak prý (podle názoru Z. Kalisty) ke straně katolické. Nejasná je jeho starší konfesijní příslušnost, snad byl zpočátku utrakvistou, po 1609 zřejmě však již katolíkem, jímž zůstal až do smrti.

Vzhledem k uvedené funkci se dostal do středu událostí v květnu 1618. I když se stavovského povstání aktivně nezúčastnil, bylo mu po porážce vytýkáno, že 23. 5. 1618 vpustil na Pražský hrad ozbrojené zástupce stavů. Po defenestraci byl jimi potvrzen ve své funkci. Nepřiklonil se zpočátku k nekatolickým stavům úplně, s bratrem Heřmanem se např. snažil zabránit vydání dekretu stavovských direktorů z 1. 6. 1618, který vypovídal ze země jezuity. Až do jara 1619 patřil ke skupině umírněných katolíků (Adam ze Šternberka, Adam ml. z Valdštejna ad.). Zřejmě pod tlakem se v létě 1619 rozhodl pro stavovskou stranu. Stal se hofmistrem Fridricha Falckého. Č. manželka Anna, roz. Černínová z Chudenic (z tasnovické větve rodu), se snažila ze vzniklé situace profitovat (např. 1620 koupila několik konfiskátů, zabavených direktory svatovítské kapitule).

Po porážce stavovského povstání, kterého se zpočátku zúčastnil aktivně i bratr Humprecht, byl Č. znovu jmenován hejtmanem Pražského hradu; o tento úřad zřejmě přišel na podzim 1619. Pro účast na povstání byl však v únoru 1621 zatčen a uvězněn. I přes snahy o získání milosti byl oproti řadě aktivnějších účastníků stavovského povstání odsouzen (jako jediný katolík) k trestu smrti a konfiskaci majetku. Spolu s dalšími 26 osobami byl pak popraven na Staroměstském náměstí v Praze 21. 6. 1621. Důvody, které rozhodly pro takový ortel, zůstaly nejasné.

Pohřben byl v rodinné hrobce v kostele v Jesenici na Sedlčansku, hrob zanikl při zřícení presbytáře během přestavby kostela (1799).

L: RSN 4, s. 510n.; J. A. Komenský, Historie o těžkých protivenstvích církve české, 1888, s. 187n.; J. Rosacius Hořovský, Koruna neuvadlá mučedlníků Božích českých, 1931, s. 336n.; OSN 6, s. 625; MSN 1, s. 999; Z. Kalista, D. Č., 1929; týž, Mládí Humprechta Jana Černína z Chudenic. Zrození barokního kavalíra, 1932, s. 29–71; F. Palacký, Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, in: J. Charvát (ed.), Dílo Františka Palackého 1, 1941, s. 382; M. Truc (ed.), Album academiae Pragensis Societatis Iesu 1573–1617 (1565–1624), 1968, s. 35; J. Petráň, Staroměstská exekuce, 1996, s. 99, 278n.; J. Hausenblasová (ed.), Der Hof Kaiser Rudolfs II. Eine Edition der Hofstaatsverzeichnisse 1576–1612, 2002, s. 242, 250.

Martin Holý