ČERNÍN z Chudenic Evžen Karel 4.11.1796-11.7.1868: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 11.7.1868
 
| datum úmrtí = 11.7.1868
 
| místo úmrtí = Petrohrad u Podbořan
 
| místo úmrtí = Petrohrad u Podbořan
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
+
| povolání = 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu<br />84- Mecenáš div. umění
84- Mecenáš div. umění
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 9-10
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÍN z Chudenic, Evžen Karel''' ''(též CZERNIN, Eugen Karl), * 4. 11. 1796 Vídeň (Rakousko), † 11. 7. 1868 Petrohrad u Podbořan, mecenáš, sběratel''
 
'''ČERNÍN z Chudenic, Evžen Karel''' ''(též CZERNIN, Eugen Karl), * 4. 11. 1796 Vídeň (Rakousko), † 11. 7. 1868 Petrohrad u Podbořan, mecenáš, sběratel''

Verze z 14. 10. 2019, 13:48

Evžen Karel ČERNÍN z Chudenic
Narození 4.11.1796
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 11.7.1868
Místo úmrtí Petrohrad u Podbořan
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
84- Mecenáš div. umění
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 9-10

ČERNÍN z Chudenic, Evžen Karel (též CZERNIN, Eugen Karl), * 4. 11. 1796 Vídeň (Rakousko), † 11. 7. 1868 Petrohrad u Podbořan, mecenáš, sběratel

Pocházel z významného českého šlechtického rodu, jehož historii lze sledovat už od 12. století. Byl jediným synem hraběte Jana Rudolfa Č. (1757–1845), milovníka a sběratele umění, který zastával i významné dvorské a zemské úřady. Č. se vzdělával převážně soukromě, z domácích učitelů ho nejvíce ovlivnil mineralog Zelenka. Působily na něj i mnohé zahraniční cesty, které podnikal zejména v mládí. Po vzoru otce podporoval české zájmy v jejich zemské podobě a měl pochopení i pro české národní požadavky. Sympatizoval také s osvícenskými myšlenkami a byly mu blízké filantropické snahy, což prokázal zřízením různých sociálních institucí na rodových statcích.

Patřil do okruhu české šlechty, která podporovala vznik Vlasteneckého (Národního) muzea v Praze. Byl členem Matice české a finančně jí přispíval. Významná byla jeho pomoc známým kulturním představitelům českého národa, zejména P. J. Šafaříkovi, který i Č. zásluhou nemusel opustit domov a hledat si existenci v cizině. Jako poučený amatér se Č. zabýval také historií a topografií Čech. Vedle šlechtických přátel, ke kterým patřili zejména František a Kašpar Šternberkové, se stýkal s J. Dobrovským, F. Palackým, J. G. Sommerem. Jeho hostem býval i J. W. Goethe. Blízký vztah k uvedeným osobnostem, zejména k J. Dobrovskému, dokládá i bohatá Č. korespondence. Pro tohoto významného slavistu zajišťoval i údaje potřebné pro jeho vědeckou práci. Ve vatikánské knihovně podle jeho pokynů např. hledal starou bohemikální literaturu, především z darů švédské královny Kristiny.

K zásluhám Č. o historickou vědu patřilo zřízení archivu v Jindřichově Hradci, ve kterém soustředil rodové archivy pánů z Hradce, Slavatů z Chlumu a Košumberka i vlastní černínské dokumenty. Rozsáhlou archeologickou sbírku uložil na zámku Petršpurk (Petrohrad). Do pozdního věku podporoval archeologický sbor Vlasteneckého muzea.

Od 1817, kdy převzal od otce správu panství a oženil se s hraběnkou Marií Terezií Orsini-Rosenbergovou, se věnoval také organizačním a řídícím povinnostem. Pečoval hlavně o rozvoj Jindřichova Hradce a okolí, dal mimo jiné vystavět kostel sv. Jakuba nad Nežárkou. Tam zřídil rodinnou hrobku, ve které byl pohřben. Měl sedm dětí, z nichž se dospělosti dožila jedna dcera a čtyři synové.

L: OSN 6, s. 626n.; MSN 1, s. 999; Genealogisches Handbuch der gräflichen Häuser, Glücksburg / Ostsee 1952; Národní museum a naše obrození 1, 1921, 2, 1923, rejstřík; P. Mašek, Modrá krev, 1992, s. 53; J. Halada, Lexikon české šlechty, 1999, s. 117; K. F. Czernin, Kommentierte Stammreihe des Hauses Czernin von Chudenitz, Enzesfeld 2002; J. Arcimovičová, Černínové z Chudenic, pánové na Nedrahovicích, in: Sedlčanský kraj, 2004, č. 10, s. 5; www.novadomus.cz/czerninove.html.

P: SOA Třeboň, Průvodce po archivních fondech 4, 1959; SOkA Jindřichův Hradec, rodinný archiv Č.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Pavla Vošahlíková