ČERNÍN z Chudenic Heřman ?1579-7.3.1651: Porovnání verzí
(ČERNÍN_z_Chudenic_Heřman_1576-7.3.1651) |
|||
Řádka 2: | Řádka 2: | ||
| jméno = Heřman ČERNÍN z Chudenic | | jméno = Heřman ČERNÍN z Chudenic | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
− | | datum narození = | + | | datum narození = asi 1579 |
− | | místo narození = | + | | místo narození = Nedrahovice u Sedlčan |
| datum úmrtí = 7.3.1651 | | datum úmrtí = 7.3.1651 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Petrohrad u Podbořan |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''ČERNÍN z Chudenic, Heřman''', ''* asi 1579 Nedrahovice u Sedlčan ?, † 7. 3. 1651 Petrohrad u Podbořan, politik, literát, diplomat'' | ||
+ | |||
+ | Byl jedním z osmi dětí Jana Č. na Lštění a Nedrahovicích | ||
+ | († 1580), jeho bratrem byl mj. Diviš Č. (asi 1565–1621). | ||
+ | Dospívání prožil jako páže v Itálii (v Mantově a v Montferratu) | ||
+ | na dvoře knížete Gonzagy. Jako mladík se účastnil ve vojsku | ||
+ | vévody z Parmy tažení do Francie a proti Holanďanům, | ||
+ | 1594–96 bojoval v císařských službách v Uhrách proti Turkům. | ||
+ | 1598 se vydal společně se švagrem (manželem Č. sestry | ||
+ | Evy) Kryštofem Harantem z Polžic a z Bezdružic na cestu | ||
+ | do Svaté země. Putoval přes Bavorsko a Tyroly, do Itálie, dále | ||
+ | na Krétu, Kypr, do Jeruzaléma a do Egypta. Po návratu z pouti | ||
+ | ještě navštívil (1599) s oficiální výpravou císařského dvora | ||
+ | Španělsko. | ||
+ | |||
+ | Císař Rudolf II. jmenoval 1599 Č. členem dvora a po několika | ||
+ | letech nejvyšším hejtmanem komorních statků v Čechách. | ||
+ | Díky znalostem východních zemí a jejich řečí Rudolfův nástupce | ||
+ | Matyáš pověřil Č. poselstvím do Cařihradu (1616 až | ||
+ | 1618) k tureckému sultánu, aby sjednal příměří s Portou. Č. | ||
+ | se tohoto úkolu zhostil úspěšně a zajistil tak mír mezi oběma | ||
+ | říšemi, který trval dvacet let. Po návratu z Cařihradu se stal | ||
+ | hejtmanem Starého Města pražského. Za stavovského povstání | ||
+ | stál na straně císaře a musel odejít ze země, 1620 bojoval | ||
+ | v bitvě na Bílé hoře ve vojsku Maxmiliána Bavorského. | ||
+ | |||
+ | Po bitvě na Bílé hoře zastával opět svůj někdejší úřad pražského | ||
+ | hejtmana (do 1623), byl jmenován přísedícím většího | ||
+ | soudu zemského a královským místodržícím. Na čas se sblížil | ||
+ | s Albrechtem z Valdštejna, sám postavil a určitou dobu vydržoval | ||
+ | pluk, 1632 dobyl město Žatec a zajal saskou posádku. | ||
+ | 1644–47 stál Č. v čele dvorského lenního soudu, 1648–49 | ||
+ | byl nejvyšším sudím zemským, 1650 se stal nejvyšším komořím | ||
+ | a krátce před smrtí nejvyšším hofmistrem, tedy druhým | ||
+ | nejvyšším hodnostářem království. Vrátil se i do diplomatických | ||
+ | služeb, 1644 byl poslán znovu do Turecka, aby zažehnal | ||
+ | nebezpečí, které habsburské monarchii hrozilo od případného | ||
+ | spojenectví švédského generála L. Torstenssona, | ||
+ | uherského šlechtice G. Rákócziho a Turecka; Č. byl v jednáních | ||
+ | opět úspěšný a tuto třetí cestu do Orientu zachytil | ||
+ | ve svých ''Pamětech''. | ||
+ | |||
+ | Více než o úřady a o hodnosti se Č. zajímal o obchody a o své | ||
+ | statky. Udržoval významné obchodní styky s Benátkami, | ||
+ | Cařihradem, Drážďanami, Kolínem nad Rýnem. Provozoval | ||
+ | železárny, měl rozsáhlý chov koní, obchod vínem a solí. | ||
+ | Jeho diplomatické cesty do Cařihradu byly zároveň cestami | ||
+ | obchodními, při nichž sledoval i soukromé cíle. Majetek rozšířil | ||
+ | jak výhodnými sňatky, tak rovněž cestou pobělohorských | ||
+ | konfiskací, díky nimž výhodně koupil panství Žihle, Petršpurk | ||
+ | (Petrohrad), Andělskou Horu, Kysibl (nyní Stružná), | ||
+ | Bochov, Šanov, Krty, Vroutek, Senomaty a také domy v Praze. | ||
+ | 1637–38 zakoupil panství Kost a Schmiedeberg (nyní Kowary) | ||
+ | ve Slezsku, později získal dominia Mělník a Kosmonosy. | ||
+ | 1607 byl Č., dosud rytíř, povýšen do panského stavu. Za věrnost | ||
+ | Ferdinandu II. byl 1623 odměněn titulem říšského | ||
+ | svobodného pána a 1627 se stal českým hrabětem. Třikrát | ||
+ | se oženil: 1606 s Marianou Karlovou ze Svárova († 1624), | ||
+ | 1625 s Annou Salomenou Hradišťskou z Hořovic, vdovou | ||
+ | po Kryštofu Harantovi z Polžic a z Bezdružic († 1632), | ||
+ | a 1635 se Silvií Carettovou hraběnkou z Millesima. Neměl | ||
+ | žádné děti a jeho majetek přešel na vnuka Heřmanova bratra | ||
+ | Humprechta, Humprechta Jana Č. (1628–1682). | ||
+ | |||
+ | Byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta | ||
+ | v Praze. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' H. Č., první hrabě z Chudenic a jeho cesta do Cařihradu r. 1644 (ed. | ||
+ | anonymní), in: Lumír 6, 1856, s. 207n.; korespondence s manželkou (z let | ||
+ | 1635–51) ed. F. Tischer, in: Věstník KČSN, 1908, s. 1n.; A. Wenner, Tagebuch | ||
+ | der Kaiserlichen Gesandtschaft nach Konstantinopol 1616–1618 (ed. | ||
+ | K. Nehring), München 1984. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' F. Tischer, H. hrabě Č. z Chudenic, 1903; J. Pekař, Kniha o Kosti. Kus | ||
+ | české historie 1–2, 1909–1911, passim; RSN 2, s. 511; OSN 6, s. 625n.; | ||
+ | OSND 1/2, s. 1033; MSN 1, s. 999; LČL 1, s. 445n.; SDLČ, s. 95; K. Bílek, | ||
+ | Kdo je kdo v dějinách Sobotecka, 1995, s. 21; J. Martínek – M. Martínek, | ||
+ | Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88–90; E. Petrů, An | ||
+ | der Grenze von Humanismus und Barock. H. Č. von Chudenice und seine | ||
+ | Reisebeschreibung, in: Tschechisches Barock. Sprache, Literatur, Kultur, | ||
+ | Frankfurt am Main 1999, s. 95n.; P. Štěpánek, Výdaje H. Č. na jeho první | ||
+ | vyslanecké cestě do Istanbulu v letech 1616–1617, 1, Edice textu 2, 3, in: | ||
+ | ČNM–A 170, 2001, č. 1–2, s. 47n., č. 3–4, s. 14, 171, 2002, č. 1–2, s. 31n.; | ||
+ | M. Koldinská, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popravišti, | ||
+ | 2004, passim. | ||
+ | |||
+ | Martina Ondo-Grečenková | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:1579]] |
+ | [[Kategorie:Nerdahovice]] | ||
[[Kategorie:1651]] | [[Kategorie:1651]] | ||
+ | [[Kategorie:Petrohrad]] |
Verze z 2. 12. 2016, 16:33
Heřman ČERNÍN z Chudenic | |
Narození | asi 1579 |
---|---|
Místo narození | Nedrahovice u Sedlčan |
Úmrtí | 7.3.1651 |
Místo úmrtí | Petrohrad u Podbořan |
Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 63- Spisovatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44810 |
ČERNÍN z Chudenic, Heřman, * asi 1579 Nedrahovice u Sedlčan ?, † 7. 3. 1651 Petrohrad u Podbořan, politik, literát, diplomat
Byl jedním z osmi dětí Jana Č. na Lštění a Nedrahovicích († 1580), jeho bratrem byl mj. Diviš Č. (asi 1565–1621). Dospívání prožil jako páže v Itálii (v Mantově a v Montferratu) na dvoře knížete Gonzagy. Jako mladík se účastnil ve vojsku vévody z Parmy tažení do Francie a proti Holanďanům, 1594–96 bojoval v císařských službách v Uhrách proti Turkům. 1598 se vydal společně se švagrem (manželem Č. sestry Evy) Kryštofem Harantem z Polžic a z Bezdružic na cestu do Svaté země. Putoval přes Bavorsko a Tyroly, do Itálie, dále na Krétu, Kypr, do Jeruzaléma a do Egypta. Po návratu z pouti ještě navštívil (1599) s oficiální výpravou císařského dvora Španělsko.
Císař Rudolf II. jmenoval 1599 Č. členem dvora a po několika letech nejvyšším hejtmanem komorních statků v Čechách. Díky znalostem východních zemí a jejich řečí Rudolfův nástupce Matyáš pověřil Č. poselstvím do Cařihradu (1616 až 1618) k tureckému sultánu, aby sjednal příměří s Portou. Č. se tohoto úkolu zhostil úspěšně a zajistil tak mír mezi oběma říšemi, který trval dvacet let. Po návratu z Cařihradu se stal hejtmanem Starého Města pražského. Za stavovského povstání stál na straně císaře a musel odejít ze země, 1620 bojoval v bitvě na Bílé hoře ve vojsku Maxmiliána Bavorského.
Po bitvě na Bílé hoře zastával opět svůj někdejší úřad pražského hejtmana (do 1623), byl jmenován přísedícím většího soudu zemského a královským místodržícím. Na čas se sblížil s Albrechtem z Valdštejna, sám postavil a určitou dobu vydržoval pluk, 1632 dobyl město Žatec a zajal saskou posádku. 1644–47 stál Č. v čele dvorského lenního soudu, 1648–49 byl nejvyšším sudím zemským, 1650 se stal nejvyšším komořím a krátce před smrtí nejvyšším hofmistrem, tedy druhým nejvyšším hodnostářem království. Vrátil se i do diplomatických služeb, 1644 byl poslán znovu do Turecka, aby zažehnal nebezpečí, které habsburské monarchii hrozilo od případného spojenectví švédského generála L. Torstenssona, uherského šlechtice G. Rákócziho a Turecka; Č. byl v jednáních opět úspěšný a tuto třetí cestu do Orientu zachytil ve svých Pamětech.
Více než o úřady a o hodnosti se Č. zajímal o obchody a o své statky. Udržoval významné obchodní styky s Benátkami, Cařihradem, Drážďanami, Kolínem nad Rýnem. Provozoval železárny, měl rozsáhlý chov koní, obchod vínem a solí. Jeho diplomatické cesty do Cařihradu byly zároveň cestami obchodními, při nichž sledoval i soukromé cíle. Majetek rozšířil jak výhodnými sňatky, tak rovněž cestou pobělohorských konfiskací, díky nimž výhodně koupil panství Žihle, Petršpurk (Petrohrad), Andělskou Horu, Kysibl (nyní Stružná), Bochov, Šanov, Krty, Vroutek, Senomaty a také domy v Praze. 1637–38 zakoupil panství Kost a Schmiedeberg (nyní Kowary) ve Slezsku, později získal dominia Mělník a Kosmonosy. 1607 byl Č., dosud rytíř, povýšen do panského stavu. Za věrnost Ferdinandu II. byl 1623 odměněn titulem říšského svobodného pána a 1627 se stal českým hrabětem. Třikrát se oženil: 1606 s Marianou Karlovou ze Svárova († 1624), 1625 s Annou Salomenou Hradišťskou z Hořovic, vdovou po Kryštofu Harantovi z Polžic a z Bezdružic († 1632), a 1635 se Silvií Carettovou hraběnkou z Millesima. Neměl žádné děti a jeho majetek přešel na vnuka Heřmanova bratra Humprechta, Humprechta Jana Č. (1628–1682).
Byl pochován v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta v Praze.
D: H. Č., první hrabě z Chudenic a jeho cesta do Cařihradu r. 1644 (ed. anonymní), in: Lumír 6, 1856, s. 207n.; korespondence s manželkou (z let 1635–51) ed. F. Tischer, in: Věstník KČSN, 1908, s. 1n.; A. Wenner, Tagebuch der Kaiserlichen Gesandtschaft nach Konstantinopol 1616–1618 (ed. K. Nehring), München 1984.
L: F. Tischer, H. hrabě Č. z Chudenic, 1903; J. Pekař, Kniha o Kosti. Kus české historie 1–2, 1909–1911, passim; RSN 2, s. 511; OSN 6, s. 625n.; OSND 1/2, s. 1033; MSN 1, s. 999; LČL 1, s. 445n.; SDLČ, s. 95; K. Bílek, Kdo je kdo v dějinách Sobotecka, 1995, s. 21; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 88–90; E. Petrů, An der Grenze von Humanismus und Barock. H. Č. von Chudenice und seine Reisebeschreibung, in: Tschechisches Barock. Sprache, Literatur, Kultur, Frankfurt am Main 1999, s. 95n.; P. Štěpánek, Výdaje H. Č. na jeho první vyslanecké cestě do Istanbulu v letech 1616–1617, 1, Edice textu 2, 3, in: ČNM–A 170, 2001, č. 1–2, s. 47n., č. 3–4, s. 14, 171, 2002, č. 1–2, s. 31n.; M. Koldinská, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Cesta intelektuála k popravišti, 2004, passim.
Martina Ondo-Grečenková