ČERNÝ Antonín 15.4.1896-31.7.1976: Porovnání verzí
(ČERNÝ_Antonín_15.4.1896-31.7.1976) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 15.4.1896 | | datum narození = 15.4.1896 | ||
− | | místo narození = Vítkovice | + | | místo narození = Vítkovice (Ostrava) |
| datum úmrtí = 31.7.1976 | | datum úmrtí = 31.7.1976 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 74- Architekt | + | | povolání = 74- Architekt<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 24-25 |
+ | }} | ||
+ | '''ČERNÝ, Antonín''', ''* 15. 4. 1896 Vítkovice (Ostrava), † 31. 7. 1976 Praha, architekt, pedagog'' | ||
+ | |||
+ | Studoval 1914–22 na pražské technice (u J. Fanty, J. Kouly | ||
+ | a A. Engela), doktorát technických věd získal až 1933 (disertační | ||
+ | práce ''Krematorium jako výraz světového názoru''). 1922 až | ||
+ | 1932 působil v ateliéru O. Tyla, poté projektoval samostatně, | ||
+ | 1935–39 vyučoval na vyšší škole architektury a pozemního | ||
+ | stavitelství, za druhé světové války byl profesorem na vyšší | ||
+ | průmyslové škole v Praze. 1945 byl jmenován profesorem architektury | ||
+ | a pozemního stavitelství ČVUT. 1950–53 byl prorektorem | ||
+ | ČVUT, 1960/61 děkanem její stavební fakulty. Jeho | ||
+ | odborná, ale i společensky angažovaná činnost byla oceněna | ||
+ | řadou titulů (1972 zasloužilý umělec) a vyznamenání (1957 | ||
+ | Za vynikající práci, 1961 Řád práce). | ||
+ | |||
+ | Již 1921 se účastnil soutěže o vzorový typ malých hospodářských | ||
+ | statků, za který získal jedno ze druhých míst, o dva roky | ||
+ | později zpracoval ideový projekt stadionu na Bílé hoře v puristickém | ||
+ | stylu. 1925 se přihlásil do soutěže na stavbu státního | ||
+ | obchodního paláce v Bratislavě (Slovensko), v níž obdržel | ||
+ | II. cenu, III. místo získal za návrh nového pražského krematoria | ||
+ | (1927). Z té doby pochází i jeho první realizace, kino | ||
+ | Victoria v Celetné ulici v Praze. I nadále se účastnil četných | ||
+ | soutěží (1930 získal jednu ze čtyř hlavních cen, udělených | ||
+ | v soutěži na nejmenší byty ústřední sociální pojišťovny | ||
+ | na Pankráci, II. místo v obdobné soutěži na výstavbu malých | ||
+ | bytů na území někdejší plynárny v Holešovicích, spolu | ||
+ | A. Benšem, a stejné umístění v soutěži o budovu obchodní | ||
+ | akademie v Trenčíně). 1932 provedl obytné domy a ústřední | ||
+ | prádelnu na Pankráci v Praze, 1932–37 projektoval nájemní | ||
+ | domy v ulici U Nových domů III v Krči, stavěl i na dalších | ||
+ | místech v Praze (Břevnov, Vršovice, Karlín). | ||
+ | |||
+ | Skutečně velkou stavbou, kterou Č. navrhl, byly ale až peněžní | ||
+ | ústavy Assicurazioni Generali a také Moldavia Generali | ||
+ | (později palác Sevastopol, nyní Broadway) v bloku mezi | ||
+ | ulicemi Na Příkopě a Celetnou, který patří k nejrozsáhlejším | ||
+ | funkcionalistickým stavbám v Praze; na zpracování plánů | ||
+ | se 1936–38 podílel spolu s B. Kozákem. 1939–40 si postavil | ||
+ | vlastní dům v Matějské ulici čp. 1986/9 v Praze-Dejvicích | ||
+ | (v kolonii Na Babě). Po druhé světové válce se účastnil několika | ||
+ | soutěží (domov mládeže ve Vysočanech – 1947, 1961 | ||
+ | se dostal do užšího výběru o vstupní areál ČVUT v Dejvicích), | ||
+ | ale prosadil se spíše jako teoretik, mj. v otázkách architektury | ||
+ | školních budov. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Úvod do konstrukcí ze dřeva, 1930; Typologie školních budov a jeslí, | ||
+ | 1963; Typologie kulturních domů, 1965. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. E. Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve 20. století, 1940, s. 114, | ||
+ | 118, 143, 144, 168, 192, obr. 112, 113, 116, 117; Toman 1, s. 145; Kdo je | ||
+ | kdo v Československu 1, 1969, s. 132; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, | ||
+ | 1994, rejstřík; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město | ||
+ | a Josefov, 1996, s. 517; Praha 1919–1940. Kapitoly z meziválečné architektury, | ||
+ | 2000, rejstřík; Tomeš 1, s. 202; P. Vorlík, Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých | ||
+ | letech, 2006, s. 120. | ||
+ | |||
+ | Pavel Vlček | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:74- Architekt]] | [[Kategorie:74- Architekt]] | ||
Řádka 22: | Řádka 78: | ||
[[Kategorie:1976]] | [[Kategorie:1976]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Cerny Antonin vila.jpg|Vila Antonína Černého v Praze-Dejvicích | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 22. 10. 2019, 18:43
Antonín ČERNÝ | |
Narození | 15.4.1896 |
---|---|
Místo narození | Vítkovice (Ostrava) |
Úmrtí | 31.7.1976 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
74- Architekt 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 24-25 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44874 |
ČERNÝ, Antonín, * 15. 4. 1896 Vítkovice (Ostrava), † 31. 7. 1976 Praha, architekt, pedagog
Studoval 1914–22 na pražské technice (u J. Fanty, J. Kouly a A. Engela), doktorát technických věd získal až 1933 (disertační práce Krematorium jako výraz světového názoru). 1922 až 1932 působil v ateliéru O. Tyla, poté projektoval samostatně, 1935–39 vyučoval na vyšší škole architektury a pozemního stavitelství, za druhé světové války byl profesorem na vyšší průmyslové škole v Praze. 1945 byl jmenován profesorem architektury a pozemního stavitelství ČVUT. 1950–53 byl prorektorem ČVUT, 1960/61 děkanem její stavební fakulty. Jeho odborná, ale i společensky angažovaná činnost byla oceněna řadou titulů (1972 zasloužilý umělec) a vyznamenání (1957 Za vynikající práci, 1961 Řád práce).
Již 1921 se účastnil soutěže o vzorový typ malých hospodářských statků, za který získal jedno ze druhých míst, o dva roky později zpracoval ideový projekt stadionu na Bílé hoře v puristickém stylu. 1925 se přihlásil do soutěže na stavbu státního obchodního paláce v Bratislavě (Slovensko), v níž obdržel II. cenu, III. místo získal za návrh nového pražského krematoria (1927). Z té doby pochází i jeho první realizace, kino Victoria v Celetné ulici v Praze. I nadále se účastnil četných soutěží (1930 získal jednu ze čtyř hlavních cen, udělených v soutěži na nejmenší byty ústřední sociální pojišťovny na Pankráci, II. místo v obdobné soutěži na výstavbu malých bytů na území někdejší plynárny v Holešovicích, spolu A. Benšem, a stejné umístění v soutěži o budovu obchodní akademie v Trenčíně). 1932 provedl obytné domy a ústřední prádelnu na Pankráci v Praze, 1932–37 projektoval nájemní domy v ulici U Nových domů III v Krči, stavěl i na dalších místech v Praze (Břevnov, Vršovice, Karlín).
Skutečně velkou stavbou, kterou Č. navrhl, byly ale až peněžní ústavy Assicurazioni Generali a také Moldavia Generali (později palác Sevastopol, nyní Broadway) v bloku mezi ulicemi Na Příkopě a Celetnou, který patří k nejrozsáhlejším funkcionalistickým stavbám v Praze; na zpracování plánů se 1936–38 podílel spolu s B. Kozákem. 1939–40 si postavil vlastní dům v Matějské ulici čp. 1986/9 v Praze-Dejvicích (v kolonii Na Babě). Po druhé světové válce se účastnil několika soutěží (domov mládeže ve Vysočanech – 1947, 1961 se dostal do užšího výběru o vstupní areál ČVUT v Dejvicích), ale prosadil se spíše jako teoretik, mj. v otázkách architektury školních budov.
D: Úvod do konstrukcí ze dřeva, 1930; Typologie školních budov a jeslí, 1963; Typologie kulturních domů, 1965.
L: J. E. Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve 20. století, 1940, s. 114, 118, 143, 144, 168, 192, obr. 112, 113, 116, 117; Toman 1, s. 145; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 132; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, rejstřík; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, 1996, s. 517; Praha 1919–1940. Kapitoly z meziválečné architektury, 2000, rejstřík; Tomeš 1, s. 202; P. Vorlík, Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech, 2006, s. 120.
Pavel Vlček