ČERNÝ Antonín 15.4.1896-31.7.1976: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 31.7.1976
 
| datum úmrtí = 31.7.1976
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 74- Architekt
+
| povolání = 74- Architekt<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 24-25
 
}}
 
}}
 
'''ČERNÝ, Antonín''', ''* 15. 4. 1896 Vítkovice (Ostrava), † 31. 7. 1976 Praha, architekt, pedagog''
 
'''ČERNÝ, Antonín''', ''* 15. 4. 1896 Vítkovice (Ostrava), † 31. 7. 1976 Praha, architekt, pedagog''

Verze z 14. 10. 2019, 14:05

Antonín ČERNÝ
Narození 15.4.1896
Místo narození Vítkovice (Ostrava)
Úmrtí 31.7.1976
Místo úmrtí Praha
Povolání 74- Architekt
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 11, Praha 2009, s. 24-25
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=44874

ČERNÝ, Antonín, * 15. 4. 1896 Vítkovice (Ostrava), † 31. 7. 1976 Praha, architekt, pedagog

Studoval 1914–22 na pražské technice (u J. Fanty, J. Kouly a A. Engela), doktorát technických věd získal až 1933 (disertační práce Krematorium jako výraz světového názoru). 1922 až 1932 působil v ateliéru O. Tyla, poté projektoval samostatně, 1935–39 vyučoval na vyšší škole architektury a pozemního stavitelství, za druhé světové války byl profesorem na vyšší průmyslové škole v Praze. 1945 byl jmenován profesorem architektury a pozemního stavitelství ČVUT. 1950–53 byl prorektorem ČVUT, 1960/61 děkanem její stavební fakulty. Jeho odborná, ale i společensky angažovaná činnost byla oceněna řadou titulů (1972 zasloužilý umělec) a vyznamenání (1957 Za vynikající práci, 1961 Řád práce).

Již 1921 se účastnil soutěže o vzorový typ malých hospodářských statků, za který získal jedno ze druhých míst, o dva roky později zpracoval ideový projekt stadionu na Bílé hoře v puristickém stylu. 1925 se přihlásil do soutěže na stavbu státního obchodního paláce v Bratislavě (Slovensko), v níž obdržel II. cenu, III. místo získal za návrh nového pražského krematoria (1927). Z té doby pochází i jeho první realizace, kino Victoria v Celetné ulici v Praze. I nadále se účastnil četných soutěží (1930 získal jednu ze čtyř hlavních cen, udělených v soutěži na nejmenší byty ústřední sociální pojišťovny na Pankráci, II. místo v obdobné soutěži na výstavbu malých bytů na území někdejší plynárny v Holešovicích, spolu A. Benšem, a stejné umístění v soutěži o budovu obchodní akademie v Trenčíně). 1932 provedl obytné domy a ústřední prádelnu na Pankráci v Praze, 1932–37 projektoval nájemní domy v ulici U Nových domů III v Krči, stavěl i na dalších místech v Praze (Břevnov, Vršovice, Karlín).

Skutečně velkou stavbou, kterou Č. navrhl, byly ale až peněžní ústavy Assicurazioni Generali a také Moldavia Generali (později palác Sevastopol, nyní Broadway) v bloku mezi ulicemi Na Příkopě a Celetnou, který patří k nejrozsáhlejším funkcionalistickým stavbám v Praze; na zpracování plánů se 1936–38 podílel spolu s B. Kozákem. 1939–40 si postavil vlastní dům v Matějské ulici čp. 1986/9 v Praze-Dejvicích (v kolonii Na Babě). Po druhé světové válce se účastnil několika soutěží (domov mládeže ve Vysočanech – 1947, 1961 se dostal do užšího výběru o vstupní areál ČVUT v Dejvicích), ale prosadil se spíše jako teoretik, mj. v otázkách architektury školních budov.

D: Úvod do konstrukcí ze dřeva, 1930; Typologie školních budov a jeslí, 1963; Typologie kulturních domů, 1965.

L: J. E. Koula, Nová česká architektura a její vývoj ve 20. století, 1940, s. 114, 118, 143, 144, 168, 192, obr. 112, 113, 116, 117; Toman 1, s. 145; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 132; R. Švácha, Od moderny k funkcionalismu, 1994, rejstřík; P. Vlček a kol., Umělecké památky Prahy. Staré Město a Josefov, 1996, s. 517; Praha 1919–1940. Kapitoly z meziválečné architektury, 2000, rejstřík; Tomeš 1, s. 202; P. Vorlík, Areál ČVUT v Dejvicích v šedesátých letech, 2006, s. 120.

Pavel Vlček